5 Tdo 876/2003
Datum rozhodnutí: 26.08.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 876/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným V. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 12 To 119/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 218/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst.1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 6 T 218/2002, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s Y. T. tím, že dne 26. 5. 2001 kolem 5:30 hodin v erotickém klubu S. v H. K. na ul. B. Š. čp. 206 společně s dalšími dvěma dosud neustanovenými osobami, ozbrojeni krátkými střelnými zbraněmi spoutali pracovnice klubu M. P., N. N., M. T., D. B. a E. Č., přelepili jim ústa páskou a vyhrožovali jim zastřelením, přičemž z klubu odcizili mobilní telefon značky Benefon v hodnotě 3.000,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 3310 v hodnotě 6.000,- Kč, dámské hodinky Q+Q v hodnotě 700,- Kč, peněženku v hodnotě 20,- Kč, občanský a řidičský průkaz a klíče od automobilu a bytu. Za tento trestný čin a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 32/2002, mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 32/2002, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného Y. T. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o náhradě škody.

O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 12 To 119/2003, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný V. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel nejprve podrobně zopakoval důvody, pro které podával ve věci odvolání, přičemž uvedl, že odvolací soud se jimi náležitým způsobem nezabýval a nevypořádal. Především zpochybnil hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který důkazy provedené k návrhu obhajoby podrobil kritice a pominul závažné rozpory ve výpovědích svědkyň, o které se opírala obžaloba, když závěr o tom, že většina svědkyň obviněného poznala, neměl oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele byly v přípravném řízení provedeny rekognice v rozporu se zákonem jako neodkladné úkony v době před zahájením trestního stíhání a ustanovením obhájce a k takto opatřeným důkazům proto nelze přihlížet. Provedenému dokazování neodpovídá také závěr o tom, že by odcizení věcí bylo ve spojitosti s násilnou a výhružnou částí jednání obviněných. V řízení před soudy obou stupňů tedy podle názoru obviněného došlo k porušení ustanovení zabezpečujících řádné objasnění věci, přičemž neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení provedených důkazů se promítlo do nesprávného právního posouzení skutku. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, případně aby věc přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolání.

Ve vztahu k posuzovanému dovolání Nejvyšší soud shledal, že většina z námitek dovolatele svým obsahem neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je přitom v rámci řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Většina dovolacích námitek podporujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozpory ve výpovědích svědkyň, preference důkazů navržených obžalobou, neúplnost zjištění skutkového stavu) spočívala v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a s rozsahem skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Námitka nezákonnosti provedení rekognicí jako neodkladných úkonů v době před zahájením trestního stíhání je námitkou proti porušení procesních ustanovení upravujících postup orgánů činných v trestním řízení v době před zahájením trestního stíhání, nikoli námitkou nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Otázka posouzení zákonnosti provedení důkazů v trestním řízení včetně splnění zákonných podmínek stanovených v § 160 odst. 4 tr. ř. pro neodkladné nebo neopakovatelné úkony nemůže být předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Ustanovení § 265b tr. ř. totiž taxativně vymezuje důvody dovolání a případné nezákonné provedení či opatření důkazu orgány činnými v trestním řízení není dovolacím důvodem. Ani tato námitka tedy svým obsahem neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.

Námitku týkající se absence spojitosti odcizení věcí s násilnou a výhružnou částí jednání obviněných shledal Nejvyšší soud relevantní důvodu dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje ji však za nedůvodnou.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. K závěru o naplnění formálních znaků citovaného trestného činu je tedy třeba dovodit příčinnou souvislost mezi násilným jednáním obviněného a zmocněním se cizí věci. Bezprostředně a okamžitě se věc odnímá i tehdy, zmocňují-li se jí pachatelé v souvislosti s použitým násilím třebas i v jiné místnosti, zejména jestliže si pachatelé zajistili přístup k cizí věci a její možné odnětí násilím, kterým zbavili napadenou osobu možnosti bránit jim v přístupu k věci a ve zmocnění se věci (rozhodnutí č. 4209/1931 Sb. rozh. tr.).

Dovolateli lze sice přisvědčit, že z tzv. skutkové věty výroku rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ( spoutali pracovnice , přičemž z klubu odcizili ) nelze učinit jednoznačný závěr o souvislosti užitého násilí s odcizením věcí, avšak z příslušné části odůvodnění citovaného rozsudku (zejména str. 8 a 9) tato souvislost jednoznačně vyplývá (srov. Stavu, který vyvolali, pak využili k odcizení věcí poškozených, přičemž tato činnost na předchozí plynule navazuje či se s ní dokonce prolíná získání majetku bylo jejich cílem Soud dospívá k závěru, že mezi užitím násilí a dalších pohrůžek bezprostředního užití násilí a odcizením věcí je přímý vztah. ). I přes výše uvedený nedostatek popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud neshledal nutnost zasahovat do stability pravomocného rozhodnutí a z odůvodnění rozsudku vyvodil závěr, že dovolací námitka absence příčinného vztahu mezi odcizením věcí a násilnou a výhružnou částí jednání obviněných je nedůvodná, a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o druhý dovolací důvod uplatněný obviněným, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci dovolatel nevyslovil námitku odpovídající prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, nebyla v dané trestní věci shledána důvodnou dovolací námitka odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku, proto ani druhá alternativa důvodu dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dána.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele k právnímu posouzení žalovaného skutku vyjádřené v dovolání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 26. srpna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová