5 Tdo 874/2005
Datum rozhodnutí: 13.07.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 874/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 61/2004 tak, že odvolání obviněného R. S. podle § 256 tr. ř. zamítl, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajského soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 61/2004, byl obviněný R. S. spolu s dalšími spoluobviněnými J. D. a R. Z. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustili tím, že dne 27. 4. 2004 v době od 16.05 hod. do 16.20 hod. společně s další osobou v katastru obce S., osada N. D., okres K. H., vypáčením sklepních oken se vloupali do rekreační chalupy majitelky Z. F., a odcizili tam různé věci v celkové hodnotě nejméně 4.723,- Kč, a to měděný kotel, elektroinstalační kabely různých délek, kovový postřikovač, obraz s motivem K. c., 4 gumové rohože, pilku na železo, benzínovou letlampu, vše ke škodě Z. F., přičemž J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003, odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 30. 1. 2004, R. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a R. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 T 158/2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců.

Za tento trestný čin byl obviněný R. S. podle § 238 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl ve smyslu § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli všichni obvinění uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit poškozené Z. F., bytem P., Z., J., náhradu škody ve výši 4.723,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný R. S. odvoláním, o kterém Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005, tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 11 To 18/2005, podal obviněný R. S. prostřednictvím obhájce JUDr. V. K. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s odůvodněním, že veřejné zasedání odvolacího soudu o jeho odvolání proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře proběhlo dne 3. 2. 2005 v jeho nepřítomnosti, neboť V. s. předvedla omylem osobu shodného jména a roku narození, jak to vyplývá i ze sdělení V. s. České republiky ze dne 29. 4. 2005. Z tohoto důvodu se s přihlédnutím k tomu, že se výslovně nevzdal své účasti na předmětném veřejném zasedání a zároveň byl v rozhodné době ve výkonu trestu odnětí svobody, domnívá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, čímž byla ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, č. j. 11 To 18/2005 161, a z důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je podle § 265k tr. ř. zrušil a v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby jeho odvolání znovu projednal a ve věci rozhodl. Zároveň obviněný navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odložení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci nařízen.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného R. S. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., k tomuto uvedl, že pokud se tvrzení dovolatele zakládají na pravdě, pak veřejné zasedání odvolacího soudu dne 3. 2. 2005 bylo konáno v nepřítomnosti obviněného a došlo k porušení ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Proto souhlasí s tím, že je naplněn dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod. Po jejich přezkoumání dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami, přičemž zároveň neshledal žádný důvod k odmítnutí podaného dovolání obviněného R. S. ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř.

Při uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný v podaném dovolání především zdůraznil, že v den konání předmětného veřejného zasedání o jím podaném odvolání došlo vinou pochybení V. s. České republiky k záměně jeho osoby s osobou stejného jména a příjmení a roku narození, a v důsledku toho mu byla znemožněna účast na veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 3. 2. 2005, přestože výslovně nevyjádřil souhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a zúčastnit se ho rozhodně chtěl. Vzhledem k tomu, že v té době byl ve výkonu trestu odnětí svobody, bylo tím porušeno ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., a proto je dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 1 T 61/2004 Nejvyšší soud zjistil, že na č. l. 194 a 205 spisu se nacházejí sdělení V. s. Č. r., V. v. P. R., která potvrzují dovolatelem zmiňované skutečnosti. Ze sdělení ze dne 29. 4. 2005 na č. l. 194 spisu vyplývá, že v den konání soudního jednání u Krajského soudu v Praze, se nacházely v předmětné vazební věznici dvě osoby shodného jména, příjmení a roku narození. Vinou administrativního pochybení způsobeného nepřesnou lustrací v evidenci vězněných osob v této věznici došlo k neúmyslné záměně osob a k mylnému přiřazení základních čísel vězněných osob. V souvislosti s tímto pochybením byl tedy předmětného dne na místo odsouzeného R. S., eskortován ke jmenovanému soudu t. č. obviněný R. S. S tímto obviněným bylo provedeno odvolací řízení před senátem Krajského soudu v Praze, v kterém bylo projednáno odvolání obviněného R. S., proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 61/2004. Prakticky totožný obsah má i sdělení ze dne 3. 5. 2005 na č. l. 205 spisu, zaslané jako odpověď odvolacímu soudu na jeho dotaz ohledně eskortované osoby R. S. Na č. l. 207 je dále připojen i seznam osob, které byly dne 3. 2. 2005 eskortovány k soudům a dále i seznam osob, které byly eskortovány toho dne konkrétně ke Krajskému soudu v Praze. Z těchto přiložených seznamů vyplývá, že předmětného dne se veřejného zasedání u Krajského soudu v Praze v trestní věci pod sp. zn. 11 To 18/2005 skutečně zúčastnil obviněný R. S. (byť v seznamu je uvedeno jako jeho datum narození nepřesně).

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je důvodem pro podání dovolání to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který toto ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z ustanovení upravujících přítomnost obviněného v jednotlivých zasedáních soudu pak mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, v kterém je těžiště procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec v nepřítomnosti obviněného nelze konat (srov. § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny, neboť ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají též z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Pokud však jde o veřejné zasedání konané o odvolání obviněného, blíží se toto veřejné zasedání svou povahou i významem hlavnímu líčení, zejména je-li v něm prováděno dokazování (srov. § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením zmíněného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které výslovně vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého konkrétně vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný R. S. se v rozhodné době prokazatelně nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve V. v. P.-R. a vinou pochybení V. v. Č. R., které nezjistil ve veřejném zasedání konaném dne 3. 2. 2005 ani odvolací soud, jenž projednal jeho odvolání za přítomnosti R. S., došlo k tomu, že se obviněný R. S. nemohl zúčastnit projednání jím podaného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 61/2004, ve veřejném zasedání před senátem Krajského soudu v Praze.

Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud po přezkoumání shora uvedeného postupu odvolacího soudu k závěru, že tímto postupem bylo porušeno shora uvedené zákonné ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání [§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], a to i s přihlédnutím k citovanému čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vytknutou vadu nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu. O odložení výkonu trestu odnětí svobody nebylo třeba rozhodovat, neboť ve věci byly již nezbytné úkony v tomto směru provedeny předsedou senátu Okresního soudu v Kutné Hoře, který s ohledem na shora uvedená zjištění ještě před předložením věci Nejvyššímu soudu odvolal nařízení výkonu trestu odnětí svobody u obviněného R. S., na základě odsouzení rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 61/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 11 To 18/2005, s tím, aby výkon tohoto trestu nebyl realizován (č. l. 195 spisu). V. s. Č. R., V. B., proto vrátila toto nařízení výkonu trestu odnětí svobody Okresnímu soudu v Kutné Hoře se sdělením, že tento trest se ruší a nebude vykonáván (č. l. 201 a 202 spisu).

V novém řízení bude třeba, aby Krajský soud v Praze jako soud odvolací obviněného R. S. řádně předvolal k veřejnému zasedání konanému k projednání jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 61/2004, a v souladu se zákonnými ustanoveními mu umožnil účast na tomto veřejném zasedání odvolacího soudu.

Pro úplnost je třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Praze vázán právním názorem, který v tomto svém rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. července 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.