5 Tdo 861/2002
Datum rozhodnutí: 13.11.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 861/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 o dovolání obviněného Mgr. P. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 390/2001, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1T 566/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 1 T 566/2000, byl obviněný Mgr. P. N. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za to byl odsouzen podle § 161 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. řádu tak, že poškozenému ČR M. v., P. Č. r., S. J. k. B. je povinen nahradit škodu ve výši 994,- Kč a poškozenému K. S., škodu ve výši 1.200,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený K. S. odkázán se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedené trestné činy spáchal obviněný tím, že dne 11. 5. 2000 kolem 02.40 hodin v U. B., okres U. H., na ulici U s. v době, kdy byl policejní hlídkou ve složení pprap. K. S. a nstržm. I. V., kontrolován jako řidič osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Passat Variant SPZ ZLH 29-92 a projednáván pro dopravní přestupek, nabízel jmenovaným policistům blíže neurčenou peněžní částku za to, že nebude rozhodnuto o zadržení řidičského průkazu a přitom, když mu byl předáván vyplněný doklad o zadržení jeho řidičského průkazu, zareagoval tak, že nejméně jedenkrát udeřil pěstí do hrudníku a hlavy pprap. K. S., přitom mu poškodil kapsu u služební uniformy a dále pak rukou odhodil nstržm. I. V. na oplocení, své jednání doprovázel hrubými slovními výrazy na adresu policistů, ke zranění policistů, která by je citelně omezila v obvyklém způsobu života, nedošlo. Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 6 To 390/2001, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl nově tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené ČR M. v., PČR S. J. k. B. a K. S. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 6 To 390/2001, napadl obviněný Mgr. P. N. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm namítá podjatost soudců JUDr. Z. H. a Mgr. P. H., kteří ve věci rozhodovali jako členové odvolacího senátu, a to pro poměr těchto soudců k jinému orgánu činnému v trestním řízení, Mgr. E. O., soudci, který ve věci rozhodoval jako samosoudce v prvním stupni. Podjatost těchto soudců dovolatel odvozuje z toho, že tito soudci v den, kdy odvolací soud rozhodoval v dané věci, tj. 18. 4. 2002, zasedali v odvolacím senátu spolu s Mgr. E. O. a v tomto složení senátu rozhodovali jako soud odvolací uvedeného dne v jiných věcech. Dovolatel dále napadá správnost hodnocení provedených důkazů soudem prvého stupně a potvrzených následně i soudem druhého stupně, a dále neúplné provedení důkazního řízení, neboť ani jedním soudem nebyly připuštěny a provedeny důkazy, které by vyvrátily či potvrdily jednu ze skupin vzájemně si odporujících výpovědí. Obviněný také namítl, že soudem prvního stupně nebylo prokázáno beze vší pochybnosti, zda jeho jednání naplnilo znaky skutkových podstat trestných činů, za něž byl odsouzen, resp. zda se skutky vůbec staly. V této souvislosti vytýká soudům obou stupňů nesprávnou interpretaci základní zásady trestního práva in dubio pro reo.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil, případně též řízení mu předcházející, a přikázal věc soudu druhého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by dovolací soud došel k závěru, že je možno rozhodnout podle § 265m tr. řádu rozsudkem, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o zproštění obžaloby ve smyslu § 226 písm. a) či písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného Mgr. P. N. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný Mgr. P. N. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu předpokládá splnění dvou kumulativních podmínek a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. řádu. Důvodem vyloučení jsou pochybnosti o tom, že nemůže rozhodovat pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Obviněný Mgr. P. N. s odkazem na ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu ve svém podání uvádí jako důvod vyloučení členů odvolacího senátu JUDr. Z. H. a Mgr. P. H. jejich poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, a to Mgr. E. O., soudci, který rozhodoval ve věci obviněného v prvním stupni. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) dospěl k závěru, že sama skutečnost, že soudce, který rozhodoval ve věci v prvním stupni a posléze za účelem projednání a rozhodnutí jiné věci zasedá v senátu odvolacího soudu spolu se soudci, kteří projednávají a rozhodují jeho prvostupňovou věc v odvolacím řízení, nezakládá důvodnost námitky podjatosti těchto členů senátu. Pouhá kolegialita soudců, i když v tak úzkém spojení jako je rozhodování v rámci jednoho senátu, nezakládá bez dalšího pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v této části dovolání není důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu naplněn a dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, pokud jde o tento důvod dovolání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci může zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn bez dalšího hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání obviněného a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadená a řízení jim předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť námitky obviněného byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem prvního stupně, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména v případě vzájemně si odporujících skupin výpovědí. Odvolací soud následně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně zcela potvrdil. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i v té části dovolání týkající se důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Mgr. P. N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek