5 Tdo 859/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 859/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2003 o dovoláních obviněných T. G. a S. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 166/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. G. a S. G. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 37 T 166/2001, byli obvinění T. G. a S. G. uznáni vinnými trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný T. G. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Obviněná S. G. byla odsouzena za tento trestný čin podle § 250 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Proti tomuto rozsudku podali obvinění T. G. a S. G. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, napadli obvinění T. G. a S. G. každý dovoláním, a to oba z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání podrobně rozebírají jednotlivé důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel při závěru o jejich vině. Pozornost věnují především průběhu dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 9. 10. 1999. Hodnotí možnosti svědků relevantně zachytit průběh této dopravní nehody. Jsou přesvědčeni, že svědci nebyli schopni přesně odhadnout svoji rychlost a vzpomenout si na svoje reakce, zda tyto byly či nebyly chybné a zda odpovídaly vzniklé dopravní situaci. Obvinění dochází k závěru, že nehoda, kterou považuje soud prvního stupně za fingovanou, se dne 9. 10. 1999 skutečně stala, ale jiným způsobem, než který byl zapsán v záznamu o této dopravní nehodě. Toto by zpochybnilo závěry obou soudů, že rozpor mezi záznamem o malé dopravní nehodě a poškozením předmětného vozidla svědčí o tom, že se nehoda nestala v uvedený den a nestala se způsobem, který je popsán v záznamu o dopravní nehodě. Dále v dovolání hodnotí závěry znaleckých posudků znalců Ing. J. Z. a Ing. J. Ť., kteří posuzovali poškození automobilu v souvislosti s průběhem dopravní nehody. Oba obvinění jsou přesvědčeni, že nelze učinit po řádném vyhodnocení všech důkazů jednoznačný závěr, že k nehodě mohlo dojít i jiným způsobem, než který je popsán v záznamu o dopravní nehodě. V této souvislosti poukazují na obsah výpovědi svědků J. Č., M. J., P. V., M. O. a L. K.

Obvinění T. G. a S. G. se domnívají, že rozhodnutí soudu prvního stupně není opřeno o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta. Závěry soudů jsou podle nich založené pouze na pravděpodobnosti, a proto měla být pro ně zvolena varianta nejpříznivější i v otázce právní kvalifikace. Obvinění T. G. i S. G. navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, a též vadné řízení mu předcházející zrušil a podle § 265l odst. 1, 3 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných T. G. a S. G. nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále pouze Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále za potřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod, není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanovení hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního eventuálně i druhého stupně. V této věci ve stručnosti stačí odkázat na námitky obviněných T. G. a S. G., ze kterých je zřejmé, že polemizují se skutkovými závěry soudu prvního stupně, s hodnocením znaleckých posudků a svědeckých výpovědí. O tom, že jejich námitky směřují pouze do skutkových zjištění, svědčí i závěr jejich dovolání, ve kterém konstatují, že rozhodnutí o jejich vině není opřeno o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta. V trestní věci obviněných T. G. a S. G. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 37 T 166/2001, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací.

Ze skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v jeho odůvodnění vyplývá, že obvinění uvedli jiného v omyl, neboť žádali pojistné plnění za dopravní nehodu, ke které nedošlo. Stejně tak z něho vyplývá i způsobení škody, neboť pojistné plnění bylo vyplaceno ve výši 136.516,- Kč. Úmysl obou obviněných soud prvního stupně dovodil z výše uvedeného jednání. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných T. G. a S. G. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných T. G. a S. G. podaná proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyly shledány důvody dovolání podle § 265b dost. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal