5 Tdo 855/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 855/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. července 2005 o dovolání obviněné J. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 8 To 159/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 7/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 8 To 159/2004, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2004, č. j. 49 T 7/2004-830, ve výroku o vině ad I., ad II., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou J. F. vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. (pod bodem ad I.), trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák., který spáchala jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. (pod bodem ad II.) a trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák., který spáchala jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. (pod bodem ad III.). Za tyto trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., který zůstal odvoláním nedotčen a za trestné činy uvedené v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 7. 2003, sp. zn. 25 T 98/2003, obviněnou odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 29 odst. 1, 3 tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Podle § 29 odst. 1 tr. zák. současně rozhodl, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. obviněnou zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 7. 2003, sp. zn. 25 T 98/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněná je povinna nahradit poškozenému J. K., škodu ve výši 42.000,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.



Trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. obviněná spáchala tím, že v přesně nezjištěné době, nejpozději do 16.00 hod. dne 31. 5. 2003, v P., N. P., v bytě poškozeného A. K., odcizila olejomalby Před bouří , neznámého autora v hodnotě 12.000,- Kč, Výhled z lesa do krajiny , neznámého autora v hodnotě 3.000,- Kč a Zátiší s ovocem signované F. Z. v hodnotě 10.000,- Kč.



Trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. spáchala podle rozsudku tím, že v době po 16 hodině dne 31. 5. 2003 do 2. 6. 2003 v P. , N. P., v bytě poškozeného A. K., zasadila tomuto poškozenému nezjištěným nástrojem, pravděpodobně sekáčkem, velkou silou nejprve zezadu a následně ležícímu nejméně 6 úderů do čela týlní krajiny, temene hlavy a ruky, čímž mu způsobila zlomeninu spodiny a klenby lební s následným otokem mozku, když poškozený těmto zraněním podlehl, přičemž tohoto jednání se dopustila, aby mohla z bytu odnést videorekordér JVC HR J 458EE v hodnotě 3.250,- Kč, vrtačku Black-Decker 02 v hodnotě 3.500,- Kč, pilu BLACK-Decker 01 v hodnotě 3.750,- Kč, hoblík BLACK-Decker 03 v hodnotě 4.250,- Kč, hoblík Top Draft TEH 600 v hodnotě 1.450,- Kč, nabíječku baterií Watson HZ 9375 v hodnotě 800,- Kč, přestože byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 1983, sp. zn. 1 T 15/82, ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. září 1983, sp. zn. 8 To 30/83, odsouzena mj. za trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák. a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1996, sp. zn. 45 T 9/95, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 1996, sp. zn. 2 To 70/96, byla potrestána za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 podle § 234 odst. 1, 2 tr. zák. trestem odnětí svobody v trvání 10 let, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 19. 9. 2001.



Trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. spáchala tím, že dne 9. 8. 2003 v ranních hodinách v P., P., v bytě zaútočila na poškozeného R. S., nezjištěným hrotnatým nástrojem, přičemž mu zasazovala rány velkou silou do hrudníku a zad, čímž mu způsobila 31 bodných ran vpředu na trupu, jednu bodnou ránu v levém podpaží, 5 bodných ran na zádech, 1 bodnořeznou ránu zad s poraněním pravé srdeční komory a tamponádou srdce, pravé plíce a jater, v důsledku čehož poškozený zemřel, aby mohla z bytu odnést 6.000,- Kč v hotovosti, videorekordér Philips VR 171 v hodnotě 2.000,- Kč, 13 amatérských nahrávek filmu na videokazetách v hodnotě 650,- Kč, fotoaparát Olympus v hodnotě 2.100,- Kč a osobní doklady poškozeného, přestože byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 1983, sp. zn. 1 T 15/82, ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. 9. 1983, sp. zn. 8 To 30/83, odsouzena mj. za trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák. a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1996, sp. zn. 45 T 9/95, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. 2 To 70/96, potrestána za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 tr. zák. trestem odnětí svobody v trvání 10 let, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 19. 9. 2001.



Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. S. Ch. dovolání opírající se o důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. proti výroku o uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Namítla, že nejsou splněny zákonné podmínky pro uložení tohoto trestu uvedené v § 29 odst. 3 písm. d) tr. zák. S přihlédnutím k § 31 odst. 1 tr. zák. poukázala na svůj věk a zdravotní stav, který podle jejího názoru vyžaduje léčbu, kterou jí neumožňují podstoupit podmínky výkonu trestu. Obviněná uvedla, že jí je téměř 40 let a v době propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nad 15 až do 25 let by již byla v důchodovém věku. Podle názoru obviněné by trest odnětí svobody uložený v této výměře byl jak s ohledem na zájem na ochraně společnosti tak pro její nápravu naprosto dostatečný. V další části dovolání obviněná uvedla, že trvá na své nevině a namítla, že orgány činné v trestním řízení neobjasnily skutkový stav věci bez důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž podle jejího názoru provedené dokazování směřovalo k jejímu usvědčení a nikoli ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Argumentovala tím, důkazy, které navrhla, byly zamítnuty a údajně byly přehlíženy ty důkazy, které by rozhodnutí o její vině zpochybňovaly.

Z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek, aby jej podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.



Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že výjimečný trest odnětí svobody na doživotí byl obviněné J. F. uložen v souladu se zákonem. Poukázala na to, že obviněná J. F. byla uznána vinnou dvěma trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., u nichž zákon umožňuje uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Přitom zjištěný zavrženíhodný způsob provedení trestné činnosti i prokázaná zvlášť zavrženíhodná pohnutka u obou skutků ukazují na mimořádně vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněné J. F.. Poukázala při tom na to, že soud přesvědčivě odůvodnil požadavek účinné ochrany společnosti, když zdůraznil, že obviněná J. F. je speciální recidivistkou a nyní posuzované trestné činnosti se dopustila ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který odpykávala za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i to, že s ohledem na osobnost obviněné je možnost její nápravy výjimečným trestem odnětí svobody nad 15 do 25 let prakticky vyloučena. Pokud jde o námitku, že orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav podle § 2 odst. 5 tr. ř. bez důvodných pochybností, uvedla, že tato námitka nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanoveních § 265 odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.



Nejvyšší soud České republiky (dále jen: Nejvyšší soud ) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.



Podle § 265b odst. 2 tr. ř. dovolání lze podat též, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.



V případě uložení trestu odnětí svobody na doživotí je při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř. rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem omezen jen na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení takového druhu trestu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1, 3 tr. zák. Přitom dovolací soud vychází z toho, zda skutkový podklad zjištěný soudy v tomto směru opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí. V žádném případě tak na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost skutkových okolností, které jsou významné pro uznání obviněného vinným takovým trestným činem, u něhož zákon uložení tohoto druhu výjimečného trestu připouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 15 Tdo 138/2003).



S přihlédnutím k závěrům tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat tu část dovolání obviněné, v níž namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a správnost skutkových okolností, které byly významné pro rozhodnutí soudu o vině obviněné.



Pokud jde o uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněné, že pro uložení tohoto trestu nebyly splněny zákonné podmínky podle § 29 odst. 3 písm. b) tr. zák. Vrchní soud v Praze odůvodnil uložení tohoto druhu trestu tím, že obviněná se dopustila mj. dvou nejzávažnějších trestných činů, když kvalifikovanou skutkovou podstatu těchto trestných činů naplnila více znaky. Obou vražd se podle něj dopustila zákeřným způsobem, když využila důvěřivosti poškozených, napadla je zákeřně, razantně a způsobem, který vylučoval jejich přežití a byl spojen s takovou devastací těl, která se blíží znaku spáchání činu zvlášť surovým způsobem. Tím vyjádřila svou naprostou bezcitnost a neúctu k lidskému životu. Ve snaze obohatit se neváhala usmrtit poškozené, kteří pro ni nepředstavovali lidskou bytost, ale pouze překážku , která jí bránila v jejich okradení. Přitom se podle Vrchního soudu v Praze nejednalo o trestnou činnost spáchanou v afektu, ale o trestnou činnost plánovitou, navazující na předchozí násilné útoky proti osobám ve snaze obohatit se a na předchozí majetkovou trestnou činnost, za kterou byla v minulosti trestána a kterou obviněná, ač tato trestná činnost nebyla předmětem obžaloby, spontánně doznala. Dále poukázal na to, že obviněná je speciální recidivistkou, jejíž kriminální kariéra začala ve věku kolem 16 let, byla opakovaně trestána, a tyto tresty nevedly ani v nejmenším k její nápravě. Podle názoru soudu obviněná využila předchozí zkušenosti i při páchání trestné činnosti, pro kterou nyní stojí před soudem, přičemž se jedná především o pečlivé odstraňování stop z míst činů a taktiku její obhajoby, když jednotlivé skutečnosti doznává pouze pod tíhou nezvratných důkazů. Přitom možnost nápravy obviněné je jak podle znalce psychologa tak podle závěrů soudu mimořádně nepříznivá. Stupeň společenské nebezpečnosti trestných činů, jichž se dopustila opakovaně, je mimořádně vysoký, a to nejen pro opakovaný smrtelný následek, ale i pro zavrženíhodnou pohnutku, částečně i pro zavrženíhodný způsob provedení činů. Vrchní soud v Praze poukázal též na to, že obviněná byla v minulosti pětkrát trestána nepodmíněnými tresty odnětí svobody pro majetkovou, násilnou a jinou trestnou činnost, že obviněná opakovaně páchá nejzávažnější trestné činy, a není naděje, že by mohlo dojít k její nápravě uložením trestu odnětí svobody ve výměře od 15 do 25 let. Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k tomu, že jsou splněny podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí podle § 29 odst. 1, 3 tr. zák. Z odůvodnění výroku o trestu je zřejmé, že odvolací soud založil své rozhodnutí o tom, že obviněnou nelze napravit výjimečným trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let na všestranném a pečlivém hodnocení osobnosti obviněné, jejího předchozího života, kriminální minulosti, příčin a podmínek trestné činnosti, posouzení pohnutek dřívější trestné činnosti i trestné činnosti, jíž obviněnou uznal vinnou a vzal dostatečně v úvahu i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a klinické psychologie, podle nichž lze hodnotit možnosti resocializace u obviněné jako velmi nepříznivé vzhledem k přítomnosti vážné osobnostní a sociální patologie i vzhledem k její kriminální a antisociální anamnéze. Znalci též učinili závěr, že agresivní potenciál obviněné je nadprůměrný a její pobyt na svobodě označili vzhledem k osobnostní a sociální patologii za trvale nebezpečný.



Vzhledem k těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, neboť odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže uložil za podmínek § 29 odst. 1, 3 tr. zák. obviněné výjimečný trest odnětí svobody. Proto dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek