5 Tdo 850/2002
Datum rozhodnutí: 07.11.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 850/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2002 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 68/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 68/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, který spáchal tím, že dne 31. 3. 2001 v době kolem 01.30 hodin z P. do A., okres K. V., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 120, SPZ KVD 22-61, přestože rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 5 T 312/94, mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let, tedy do 10. 8. 2003. Obviněný byl podle § 171 odst. 1 tr. zákona za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Opis usnesení Krajského soudu v Plzni byl obviněnému doručen dne 10. 8. 2002, jeho obhájci dne 27. 5. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 27. 5. 2002.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, napadl obviněný J. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru dovolatele oba ve věci činné soudy založily v podstatě svůj závěr o vině na základě výpovědí svědků, policistů P. R. a P. H., kteří ho v inkriminovanou dobu kontrolovali, a to přesto, že obviněný od počátku popíral, že předmětné vozidlo v nočních hodinách dne 31. 3. 2001 řídil a tvrdil shodně jako jeho manželka, že vozidlo řídila ona. Dovolatel k tomu dále namítá, že v tak krátkém časovém období není výměna osob na popsaných sedadlech možná, a to jednak z důvodů časových a jednak i z důvodu, že v tak stísněném prostoru není ve fyzických silách dovolatele a jeho manželky popsanou výměnu osob uskutečnit. Obviněný také zpochybňuje věrohodnost svědka M. K. a vytýká soudům obou stupňů, že nepřipustily obhajobou navrhované důkazy výslechem svědků, kteří se podle jeho názoru mohli vyjádřit k situaci, jak bylo předmětné osobní vozidlo obsazeno v době, kdy vyjíždělo z obce M. a výslechem další svědkyně A. D., která předmětný konflikt v obci A. údajně sledovala z okna svého bytu.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v souladu s § 265l odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného J. K. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný J. K. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu § 59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný J. K. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. K. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný J. K. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. řádu, je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 6 To 53/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o odvolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek