5 Tdo 842/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 842/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2003 o dovolání obviněné H. V., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 6 To 685/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 1 T 47/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 1 T 47/2001, byla obviněná H. V. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatelka podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla zavázána společně a nerozdílně se spoluobviněným P. V. k náhradě škody 143.000,- Kč poškozené společnosti D.-L., s. r. o., U P. 1, P. K dovolání obviněné a státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněné proti výroku o trestu, rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 6 To 685/2002, tak, že ohledně obviněné H. V. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou H. V. uznal vinnou trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin ji odsoudil podle § 254 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla stanovena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným P. V. na náhradě škody poškozené společnosti D.-L., s. r. o., U P. 1, P., částku 143.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná H. V. prostřednictvím obhájce JUDr. R. L. dovolání opírající se o ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná v něm namítla, že trestný čin byl spáchán jen obviněným P. V., neboť od r. 1999 neměla k firmě jejího manžela P. V. žádný vlastnický vztah, neboť v roce 1996 zrušili bezpodílové spoluvlastnictví manželů a v podnikání pokračoval jen P. V. Namítla, že při běžném provozu účtu došlo ke smíšení peněz, které byly omylem zaslány s penězi, které firma jejího manžela přijala po právu. Obviněná zdůraznila, že při výběru částky 140.000,- Kč jednala na pokyn manžela, takže peníze se mohly dostat jen do jeho moci, nikoliv do její moci, protože jednala jako zaměstnanec firmy.

Dovolatelka se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2002, sp. zn. 6 To 685/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 1 T 47/2001, a aby věc přikázal ve smyslu § 265l tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Podle nejvyšší státní zástupkyně soud druhého stupně správně posoudil jednání obviněné jako trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák., přičemž šlo o jednání navazující na jednání jejího manžela obviněného P. V. Právní postavení dovolatelky ve firmě jejího manžela přitom nebylo pro posouzení věci rozhodující, neboť šlo o faktickou moc disponovat s finančními prostředky, které se omylem dostaly na účet jejího manžela, přičemž jednání obviněné bylo vedeno společným úmyslem obviněné a jejího manžela předisponovat omylem poukázanou částku zcela mimo dosah poškozené společnosti.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu a bylo podáno u příslušného soudu prvního stupně v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu. Dovolání obviněného se opírá o zákonný důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněná však popsala dovolací důvod tak, že rozhodnutí, které se týká obviněné H. V. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.



Je zřejmé, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu není naplněn, neboť napadeným rozhodnutím je rozsudek odvolacího soudu a nikoliv některé z rozhodnutí, která jsou vyjmenována v citovaném ustanovení trestního řádu. Námitky obviněné by podle obsahu bylo možno podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tomuto dovolacímu důvodu však odpovídají jen takové námitky, které směřují proti právnímu posouzení skutku zjištěného soudem, a nikoli námitky, které podmiňují změnu právního posouzení skutku změnou skutkových zjištění soudu.



Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu nebyl dán. O dovolání obviněné rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek