5 Tdo 840/2007
Datum rozhodnutí: 31.07.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 840/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2007 o dovoláních, které podali obvinění O. S. a O. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 8 To 6/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 14/2005, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných O. S. a O. T. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 57 T 14/2005, byli mj. obvinění O. S. a O. T. uznáni vinnými trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. (bod I. výroku o vině), loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. (bod II. výroku o vině). Obviněný O. S. byl dále uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod III./1 výroku o vině). Za uvedené trestné činy byl obviněnému O. S. podle § 219 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a současně mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněnému O. T. byl podle § 219 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a dále byl zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. 5 T 201/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 7 To 509/2005, za současného zrušení dalších rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných S. M., O. M. a K. R.

Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadli všichni obvinění odvoláním. Z podnětu odvolání obviněného S. M. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 8 To 6/2007, kterým napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o zabrání věci. Dále podle § 256 tr. ř. rozhodl o zamítnutí odvolání, která podali ostatní obvinění.

Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění O. S. a O. T. prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Obviněný O. S. opřel své podání o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a obviněný O. T. o důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolání obviněného O. S. bylo podáno v rozsahu výroku popsanému pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoli obviněný sám takový rozsah dovolání výslovně nevymezil, je z obsahu jeho podání zřejmé, že veškeré jím uplatněné námitky směřují proti tomuto skutku, který byl právně posouzen jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Odvolatel v podstatě namítl, že soudy rozhodovaly na základě neúplného dokazování, kromě záznamů odposlechů telefonních rozhovorů a znaleckých posudků měly být podle dovolatele provedeny další důkazy, jež navrhoval. Zpochybnil způsob, jakým se soudy obou stupňů vypořádaly s odborným vyjádřením Katedry kybernetiky Západočeské univerzity v P. vypracovaným Doc. Dr. Ing. V. R., který vyvracel závěry znaleckého posudku vypracovaného znalkyní PhDr. M. S., PhD. Soudům rovněž vytkl, že se nezabývaly nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 499/04, kde Ústavní soud vyslovil názor, že nelze založit vinu obžalovaného výlučně či v převážné míře na výpovědích utajených svědků. Také nesouhlasil s hodnocením soudů ohledně svědeckých výpovědí manželů R. a L. K., kteří nepotvrdili, že by si dovolatel na čerpací benzínové stanici, kde pracovali, nechal umýt automobil od krvavých stop. Dále tvrdil, že vražedný útok mohla vést jen jedna osoba a že v záznamech o provozu telekomunikačního provozu chybí záznam o telefonním čísle, které v té době používal. Tedy neexistoval ani jeden přímý nebo nepřímý důkaz, který by svědčil o vině obviněného na vraždě. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný O. T. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. také pouze v rozsahu bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Využil tento dovolací důvod výslovně v jeho první alternativě ( VS /vrchní soud/ v Praze rozhodl o zamítnutí odvolání ods. T. proti rozsudku MS /Městského soudu/ v Praze, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ). Konkrétně potom napadl zákonnost postupu, jakým byly získány odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, které byly použity v řízení před soudy jako hlavní důkazy usvědčující obviněného. Za nezákonné označil i znalecké posudky, neboť je nelze porovnat. Dovolatel ve svém podání navrhl předsedovi senátu Městského soudu v Praze, aby podal Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody uloženého soudy obviněnému. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí vrchního soudu a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout, nebo aby ve věci sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby. Nejvyšší soud tak vycházel z obsahu podání obviněného (§ 59 odst. 1 tr. ř.), který byť výslovně v dovolání citoval první alternativu důvodu dovolání uvedenou v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., fakticky uplatnil námitky, jež odpovídají druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání uvedených pod písm. a) až k) tohoto ustanovení, evidentně pak pod písm. g), tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byly mj. zamítnuty řádné opravné prostředky dovolatelů proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.), a následně posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.



Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy poskytuje dvě alternativy, z nichž obviněný O. T. formálně uplatnil tu první. Tato možnost dopadá na všechny případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., ačkoliv nebyly splněny procesní podmínky nutné pro takové rozhodnutí, anebo byl řádný opravný prostředek odmítnut pro nesplnění obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., přestože oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. V posuzované věci však byla odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. zamítnuta soudem druhého stupně po věcném přezkoumání (odvolání shledána nedůvodnými), nikoliv pro porušení procesních ustanovení vymezujících podmínky pro zamítnutí odvolání (§ 253 tr. ř.), aniž by došlo k přezkumu z věcného hlediska. Proto Nejvyšší soud vycházel z faktického obsahu dovolacích námitek obviněného, které odpovídají druhé alternativě tohoto důvodu dovolání s tím, že v přecházejícím řízení byl dán důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obvinění O. S. a O. T. dopustili trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. (bod I. výroku o vině) a trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. (bod II. výroku o vině) tím, že:

I. po vzájemné dohodě dne 28. 3. 2004, v době od 03.10 do 05.45 hod. na blíže nezjištěném místě v P. Š., v úmyslu usmrtit napadli nezjištěným nožem a nezjištěnou střelnou zbraní poškozeného O. I., občana M., a způsobili mu střelnou ránu hrudníku pronikající do srdce, střelnou ránu levé paže, čtyři bodnořezné rány na přední straně hrudníku pronikající do srdce a plic, tři bodnořezné rány na zadní straně hrudníku pronikající do dutiny hrudní bez poranění vnitřních orgánů, na následky těchto poranění poškozený zemřel, a mrtvolu pohodili do příkopu v P., kde byla dne 29. 3. 2004 kolem 14.00 hod. nalezena .

II. dne 19. 2. 2004, v době od 05.30 do 05.40 hod. v P., ul. P. v bytě ve II. patře domu v úmyslu zmocnit se finančních prostředků na úhradu nájemného provedli přepadení V. B. a M. S. (oba § 55/2 tr. ř.) a to tak, že obž. S. společně s obž. M. jednání zorganizovali, zajistili klíče od bytu, další spolupachatele, vozidla, odvoz a dopravu na místo činu, obž. T. a obž. R. spolu s dalšími dosud neztotožněnými spolupachateli vnikli za použití shodného klíče do bytu poškozených, napadli poškozeného B. tím, že mu zkroutili pravou ruku za záda, přiložili nůž na pravou stranu krku, poté se zmocnili jeho mobilního telefonu Nokia 3510 v hodnotě 2.000,- Kč, pokoušeli se dostat do vedlejšího pokoje, ve kterém byl uzamčený poškozený M. S., který předstíral, že telefonuje policii a v důsledku toho pachatelé z místa činu uprchli .

Obviněný O. S. (společně s obviněným O. M.) spáchal dále jednáním popsaným pod bodem III./1 výroku o vině trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., který spočíval v tom, že:

od září 2003, kdy se prostřednictvím další osoby seznámili s poškozeným I. K. (§ 55/2 tr. ř.) nutili poškozeného k placení částky 1.400,- Kč měsíčně za tzv. ochranu poškozeného a jeho manželky L. I. (§ 55/2 tr. ř.) správně I., poškozený K. jim ze strachu takto platil pravidelně až do dubna 2004, kdy přišel o práci, obžalovaní poté urgovali u poškozeného placení a to obž. M. do června 2004, kdy byl zadržen a vzat do vazby, poškození se následně v srpnu 2004 přestěhovali ze strachu na jinou adresu, kde však byli dne 13. 10. 2004 nalezeni obž. S., který požadoval po poškozeném K. zaplacení za dva měsíce najednou, což mu poškozený přislíbil, k dalšímu jednání však již nedošlo, neboť obž. S. byl dne 14. 10. 2004 zadržen .

Nejvyšší soud posoudil námitky obou obviněných tak, že nenaplňují uplatněné dovolací důvody, a dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Ačkoliv obviněný O. S. formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuvedl žádné konkrétní právně relevatní námitky, jež by tomuto důvodu odpovídaly. Svá tvrzení založil výlučně na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, resp. odvolacím soudem. Zpochybnil jednak znalecký posudek vypracovaný PhDr. M. S., PhD., resp. tvrdil, že tato znalkyně se podstatně odchylovala od názorů Doc. Dr. Ing. V. R., jež na žádost obhajoby zpracovala ve věci odborné vyjádření ohledně způsobů vyhodnocování a možné identifikace osob podle hlasu. Nesouhlasil dále se závěry soudů, k nimž dospěly na podkladě znaleckého posudku z oboru soudního lékařství vypracovaného znalci Prof. MUDr. P. S., DrSc. a MUDr. L. B., jakož i se způsobem hodnocení svědeckých výpovědí manželů R. a L. K. Dále brojil proti zákonnosti důkazu telefonních odposlechů. Obsahem dovolání obviněného jsou tedy námitky, které směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů provedeného jak soudem prvního stupně tak i odvolacím soudem, resp. jimi zpochybnil kvalitu i obsah těchto důkazů a nesouhlasil ani s rozsahem dokazování. Obviněný se tak prvotně domáhá jiného skutkového zjištění, než jaké učinily oba soudy, založeného na tom, že on nemůže být pachatelem trestného činu vraždy, kterým byl uznán vinným. Domáhá se tak změny, k níž v rámci mimořádného opravného prostředku dovolání, není Nejvyšší soud oprávněn, neboť je vázán skutkovými závěry, k nimž soudy nižších stupňů v rámci dvouinstančního řízení dospěly.

Dovolací soud se nemohl zabývat otázkou hodnocení důkazů provedených v daném trestním řízení a posuzovat samostatně jak znalecké posudky, tak výpovědi jednotlivých svědků či obsahem, resp. způsobem pořízení záznamů o provozu telekomunikačního provozu. Dovolací soud zásadně není oprávněn odchýlit se v těchto otázkách procesního postupu od soudů nižšího stupně. Navíc většinu ze svých námitek obviněný uplatnil již v rámci odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal včetně výhrad obviněného proti použitelnosti zvukového záznamu jako důkazu (viz str. 9 - 12 rozsudku Vrchního soudu v Praze) a závěrů vyhodnocování a identifikace osob podle hlasu. Znalkyně PhDr. M. S., PhD., rovněž velice podrobně odpovídala v průběhu soudního řízení na dotazy obviněných i jejich obhájců, bylo jí předloženo i písemné vyjádření Doc. Dr. Ing. V. R., přičemž odvolací soud neshledal významné rozpory mezi oběma jmenovanými. Pokud jde o záznamy telekomunikačního provozu, dovolací soud pouze připomíná, že v trestním řízení jsou procesně použitelné pouze odposlechy telefonních rozhovorů a jejich záznamy, které byly provedeny podle ustanovení § 88 tr. ř. (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 2 To 73/2000, publikované pod č. 55/2001 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci tato podmínka splněna byla.

Soudům bylo dále obviněným O. S. vytknuto opominutí vyjádřit se k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, č. 499/04, podle něhož není možné odsouzení obviněného výlučně nebo v převážné míře na podkladě výpovědí utajených svědků. Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za nutné pouze upozornit, že v posuzované trestní věci, orgány činné v trestním řízení se v zájmu odhalení maximálního rozsahu protiprávního jednání obviněných snažily opatřit celou škálu důkazů, jež byly dostupné a jež ve svém souhrnu vedly k závěru o vině obviněných. Ve svém souhrnu totiž tvořily ucelený řetězec (převážně se totiž jednalo o důkazy nepřímé), který soudy obou stupňů vyhodnotily podle procesních pravidel tak, že mohly spolehlivě o podané obžalobě rozhodnout. Jak správně konstatoval již vrchní soud, výpovědi svědků, jež vystupovali pod smyšlenými jmény L. I. a I. K. nebyly jedinými důkazy ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako vydírání, nýbrž oba jmenovaní v rámci provedené rekognice jednoznačně označili obě osoby, jež se tohoto trestného činu měly dopustit.

Dovolání obviněného O. S. tedy Nejvyšší soud shledal podaným z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Obdobně mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil svůj mimořádný opravný prostředek i obviněný O. T.. Jeho námitky jsou sice stručné, ale směřují rovněž proti zákonnosti provedených odposlechů telekomunikačního provozu a použití jim odpovídajících záznamů v trestním řízení a v obecné rovině napadají údajnou neporovnatelnost znaleckých posudků, čímž zřejmě shodně jako obviněný O. S. vyslovuje pochybnosti o závěrech PhDr. M. S. Phd. Jeho dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než který formálně uplatnil a obsahově neodpovídá ani jinému z důvodů, jež jsou taxativně vymezeny v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, aniž by z jejich podnětu napadený rozsudek a jemu předcházející řízení přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová