5 Tdo 839/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 tr. zákoník, § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 240 odst. 3 tr. zákoník



5 Tdo 839/2015-I.-180

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. prosince 2015 v řízení o dovoláních, která podali obvinění J. Ř. , P. V, Ing. I. K. , P. S. , Ing. E. P. a P. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných J. Ř., P. V., Ing. I. K., P. S., Ing. E. P. a P. R. o d m í t a j í .


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 8/2012, byli obvinění J. Ř., P. V., Ing. I. K., P. S., Ing. E. P. a P. R. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (ve vztahu ke zdaňovacímu období listopad 2009 ohledně částky 264 910 Kč a ve vztahu ke zdaňovacímu období prosinec 2009 ohledně částky 1 167 775 Kč), za což byli všichni obvinění odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, a to obvinění J. Ř. a P. V. k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, obvinění P. S. a Ing. E. P. k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, obviněný P. R. k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců. Pro výkon uložených trestů byli uvedení obvinění zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněné Ing. I. K. soud uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Všem obviněným byl dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody, a to obviněným J. Ř. a P. V. ve výši 5 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, obviněné Ing. I. K. ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku, obviněnému P. S. ve výši 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, obviněnému Ing. E. P. ve výši 1 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou roků a obviněnému P. R. ve výši taktéž 1 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Současně soud všem obviněným uložil trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to u obviněného J. Ř. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněného P. V. spočívající v zákazu nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněné Ing. I. K. spočívající v zákazu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence na dobu sedmi roků a šesti měsíců, u obviněného P. S. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou provozování čerpacích stanic a výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do padesáti kilogramů na jeden kus balení na dobu osmi roků, obviněnému Ing. E. P. spočívající v zákazu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence na dobu osmi roků a u obviněného P. R. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv na dobu osmi roků a šesti měsíců. Konečně obviněným J. Ř. a Ing. E. P. byl uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a obviněnému P. R. soud uložil podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem a hodnotám označeným ve výroku o trestu. U obviněného P. R. soud současně podle § 101 odst. 2 písm. b) a § 102 tr. zákoníku vyslovil ochranná opatření zabrání věcí a zabrání náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem a hodnotám specifikovaným ve výroku o trestu tohoto rozhodnutí.

Zároveň byli všichni obvinění podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zástupce v Olomouci pobočky Brno ze dne 10. 4. 2012 pro skutek popsaný ve výroku tohoto rozsudku, neboť v něm soud nespatřoval trestný čin.

Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění, zúčastněné osoby -obchodní společnost APOLONIA INVEST, s. r. o., J. Ř. st., A. Ř., J. M. a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci pobočky Brno.

Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, tak, že výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných J. Ř., Ing. I. K., P. S., Ing. E. P., státního zástupce a zúčastněných osob A. Ř., J. Ř. st. a J. M. částečně zrušil ve výrocích o trestech ohledně všech obviněných a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to nemovitostí specifikovaných ve výroku o trestu napadeného rozsudku, a o zabrání náhradní hodnoty - pozemků ve vlastnictví manželů J. (st.) a A. Ř.

Vrchní soud v Olomouci poté výrokem pod bodem II. znovu podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněným podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody, a to J. Ř. a P. V. v trvání devíti roků a šesti měsíců, obviněnému Ing. E. P. v trvání osmi roků, obviněnému P. R. v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jejich výkon byli uvedení obvinění zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněné Ing. I. K. soud druhého stupně uložil trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, a obviněnému P. S. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jejichž výkon je zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Obviněným byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku opět uložen peněžitý trest a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody, a to obviněnému J. Ř. ve výši 7 000 000 Kč a obviněnému P. V. ve výši 5 000 000 Kč oběma s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, obviněné Ing. I. K. ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku, obviněnému Ing. E. P. ve výši 1 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou roků a obviněnému P. R. ve výši taktéž 1 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Odvolací soud rovněž ukládal i tresty zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to u obviněného J. Ř. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněného P. V. spočívající v zákazu nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu devíti roků a šesti měsíců, u obviněné Ing. I. K. spočívající v zákazu výkonu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence na dobu pěti roků, u obviněného P. S. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu pěti roků, u obviněného Ing. E. P. spočívající v zákazu výkonu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence na dobu osmi roků a u obviněného P. R. spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu na dobu osmi roků a šesti měsíců.

Současně byl obviněným J. Ř., P. V. a Ing. E. P. uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a obviněnému P. R. soud uložil podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to ve vztahu k věcem a hodnotám specifikovaným ve výroku o trestu napadeného rozsudku.

Výrokem pod bodem III. Vrchní soud v Olomouci podle § 259 odst. 1 tr. řádu ohledně zúčastněných osob J. M., J. Ř. st. a A. Ř., tj. v části napadeného výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabrání věci a náhradní hodnoty ve vztahu ke jmenovaným, vrátil věc soudu prvního stupně.

Výrokem pod bodem IV. odvolací soud zamítl odvolání obviněných P. V., P. R. a zúčastněné osoby obchodní společnosti APOLONIA INVEST, s. r. o., podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali dovolání všichni obvinění, přičemž shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a kromě obviněné Ing. I. K. odkázali rovněž na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Obviněný J. Ř. nejprve namítl, že jednání popsané ve výroku napadeného rozsudku nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Absentuje podle něj zejména popis subjektivní stránky, a to v obou fázích páchání trestné činnosti, do kterých soud prvního stupně rozdělil jednání všech obviněných.

Ohledně objektivní stránky obviněný vytkl rozpor v závěrech soudů, ve které ze dvou obchodních společností, zda NABEOL, s. r. o., či FOX consulting, s. r. o., měla ve skutečnosti vzniknout odpovídající daňová povinnost k dani z přidané hodnoty a v jakém přesném rozsahu. V žádném případě se podle něj nelze ztotožnit s konstatováním, byť nebylo výslovně formulováno, že je v zásadě jedno, kterému konkrétnímu subjektu daňová povinnost vznikla, neboť bezesporu jsou trestně odpovědny osoby jednající za obě tyto obchodní společnosti , a naopak by se podle dovolatele měla individuálně zkoumat trestní odpovědnost každého ze zúčastněných subjektů.

Jak obžalobě státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tak usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vytkl naprostou nesrozumitelnost v popisu skutkových okolností a zpochybnil zachování totožnosti skutku ve vztahu k výroku o vině.

Skutkové závěry o fiktivnosti převodu vlastnického práva k pohonným hmotám, založené na tvrzené protiprávnosti nabývání práv ke zboží uloženému v daňovém skladu obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., jsou podle něj zcela mimo rámec úpravy hmotného práva . Zdůraznil, že žádná norma u převodů vlastnictví ke zboží uloženému v daňovém skladu tyto převody nezakazuje, ani nepodmiňuje jejich realizaci např. existencí povolení k provozování k daňovému skladu pro jejich účastníky. Soudy obou stupňů vycházely z toho, že obchodní společnost NABEOL, s. r. o., porušovala čl. IV/4.1.1 smlouvy uzavřené s obchodní společností ČEPRO, a. s. Toto se však zakládalo na nesprávné interpretaci jmenovaného ustanovení smlouvy a též obecné právní úpravy. V této souvislosti obviněný upozornil na to, že se opakovaně domáhal výslechu svého bývalého daňového poradce Ing. J. B. jako svědka pro osvětlení všech užitých postupů, jeho návrhu však nebylo po celé trestní řízení vyhověno, jedná se tak podle něj o tzv. opomenutý důkaz. Zpochybnil i závěry odvolacího soudu ohledně porušení ustanovení zákona o spotřební dani s tím, že obviněným nebylo kladeno za vinu krácení spotřební daně, nýbrž daně z přidané hodnoty.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný poukázal na to, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, zejména celou řadu opomenutých důkazů , nesprávné hodnocení provedených důkazů, konkrétně svědeckých výpovědí a znaleckých posudků. Dále upozornil na okolnost, že neměl možnost se seznámit v plném rozsahu s obsahem všech záznamů o provedených odposleších, kdy samotná existence těchto záznamů byla všem obviněným a dokonce i Krajskému soudu v Brně zatajena až do pokročilého stadia hlavního líčení, a předmětné záznamy byly zpřístupněny až na základě opakovaného požadavku obhajoby. Porušena měla přitom být ustanovení § 88 odst. 1 a odst. 6 tr. řádu, soud nálezací se však evidentně s obsahem všech zaznamenaných hovorů neseznámil a odvolací soud tyto námitky zcela opomenul. Totéž zopakoval ohledně emailové komunikace mezi dovolatelem a ostatními obviněnými. Dále se obviněný vyjádřil skepticky k osobě znalce Ing. Stanislava Zavadila a jeho odborné kvalifikaci, přičemž poukázal na celou řadu pochybení, kterých se měl znalec ve svých závěrech dopustit. Další procesní vadu spatřoval v postupu orgánů činných v přípravném řízení, neboť poté, co byli on i jeho obhájce seznámeni s výsledky vyšetřování, byly realizovány další úkony, aniž by však jemu a obhájci byla poskytnuta možnost seznámit se s jejich výsledky. Vzhledem k vytknutým vadám je tak podle obviněného zjevné, že Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek soudu prvního stupně náležitě nepřezkoumal a rozhodl tak o odmítnutí opravných prostředků obviněných, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí .

Obviněný J. Ř. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o vině (ve spojení s výrokem o vině rozsudku Krajského soudu v Brně) a ve výroku jemu uloženého trestu. Dále navrhl, aby mu předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon trestu odnětí svobody postupem podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

V doplnění svého dovolání se tento obviněný ohradil proti trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku, které mu byly uloženy Krajským soudem v Brně, a které podle jeho přesvědčení nebyly zrušeny.

Dovolání obviněného P. V. podané prostřednictvím téhož obhájce JUDr. Borise Vágnera je až na chybějící část k neprovedeným záznamům telefonické a emailové komunikace obviněných zcela identické s obsahem dovolání J. Ř. V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a dále aby zrušil výrok o trestu (zřejmě písařskou chybou označeno jméno spoluobviněného J. Ř.). Rovněž požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupce se ke všem podaným dovoláním vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy (dále jen státní zástupce ). Nejprve shrnul dovolání všech obviněných tak, že těžiště jejich obsahu spočívá v nesouhlasu jednotlivých dovolatelů se skutkovými zjištěními, s nimiž se navíc vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozsudků. Rovněž odmítl výhrady obviněných, jimiž tvrdili existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, přičemž takový rozpor státní zástupce neshledal. Konstatoval, že soudy řádně odůvodnily všechny okolnosti, jež obvinění vytýkali, navíc Nejvyšší soud v rámci uplatněných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu skutková zjištění nepřezkoumává. Stejně tak státní zástupce považuje za zcela dostatečný i rozsah dokazování, tudíž nebylo nutné vyhovět provedení důkazů, které obvinění navrhli.

Následně se státní zástupce vyjádřil k dílčím argumentům jednotlivých dovolatelů. V zájmu stručnosti a přehlednosti písemného odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu bude jeho stanovisko interpretováno vždy po stručném shrnutí dovolacích námitek těchto obviněných.

K dovolání obviněných J. Ř. a P. V. se státní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že obsahují převážně procesní výhrady, které nelze v dovolacím řízení přezkoumat. Pokud tvrdí, že zjištěné jednání mělo být kvalifikováno pouze jako příprava k trestnému činu, tak pomíjí zjištění o faktickém zkrácení daně, resp. o pokusu o ně. Nelze tudíž souhlasit s názorem těchto dovolatelů, že jejich jednáním navodili takový stav věci , aby ke zkrácení daně mohlo dojít. Proto ani tato svou povahou jediná hmotněprávní námitka nemá podle státního zástupce žádné opodstatnění.

Obviněný P. R. ve svém dovolání nejprve obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení včetně uplatněných odvolacích námitek. Odmítl, že by ve funkci jednatele obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., vystavoval nepravdivé či fingované daňové doklady. Vůči finančnímu úřadu své povinnosti plnil, včetně účasti při jeho dvou kontrolách. Stejně tak odmítl i skutkový závěr, že po převodu jednatelství na tzv. bílé koně za tyto osoby nadále skrytě pokračoval ve vykonávání úkonů jménem této právnické osoby. Ani z odposlechů ani z výpovědí svědků podle něj nelze učinit závěr o fiktivnosti prováděných obchodních transakcí. Vyjádřil nesouhlas s tvrzením soudů, že obchodní transakce mezi obchodními společnostmi NABEOL, s. r. o. a FOX consulting, s. r. o., proběhly v rozporu se smlouvou o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji s obchodní společností ČEPRO, a. s.

Poukázal dále na odborné stanovisko vedoucího sekce Komory daňových poradců České republiky pro spotřební daň Ing. I. Š., které zcela zpochybnilo závěry znalců Ing. Blanky Sítařové a Ing. Stanislava Zavadila. Posledně jmenovanému znalci vyčetl dezorientaci v problematice, použití nevysvětlitelných pojmů jako účetně daňové kolečko , karuselový obchod , neschopnost zodpovědět obhajobou položené otázky a v neposlední řadě právní hodnocení věci, které mu jako znalci nepřísluší. Obviněný tak zpochybnil objektivitu a nezávislost jmenovaného znalce.

Napadl také správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů včetně přesného vyčíslení údajně způsobené škody i hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Skutečnost, že taková pochybení odvolací soud nenapravil, podle něj představuje porušení práva na spravedlivý proces. Soudy měly při řešení projednávané věci zohlednit zásadu subsidiarity trestní represe, princip ultima ratio, i to, že v daném případě šlo o neujasněnou legislativu . Jednání popsané ve výroku o vině podle něj nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.

Konečně podle obviněného P. R. Vrchní soud v Olomouci pochybil při ukládání trestu propadnutí náhradní hodnoty, neboť předmětné akcie byly tzv. na doručitele, tudíž nebylo možné dovodit, zda byly ve vlastnictví obviněného. Zároveň byly tyto akcie neplatné a zcela bez hodnoty. Tyto skutečnosti včetně nedostatečné reakce na všechny vytýkané nesprávnosti dokládají nedůslednost, povrchnost a neznalost soudů ve věci doposud činných.

Závěrem proto obviněný P. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, a aby přikázal věc tomuto soudu nově projednat a rozhodnout. Svým pozdějším podáním Nejvyššímu soudu navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 265o odst. 1 tr. řádu.

Námitky obviněného P. R. zůstaly podle státního zástupce pouze ve skutkové rovině, jinak spatřuje shodu s obsahem výhrad uplatněných spoluobviněným Ing. E. P.

Obviněný Ing. E. P. nejprve namítl, že k posouzení protiprávnosti předmětného jednání je nezbytné zvážit, zda právní úprava obsažená v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v době spáchání trestné činnosti, umožňovala obchodovat se zbožím uskladněným v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Rovněž je nutné posoudit, kdo byl k takovým transakcím oprávněn, neboť jednání, které není v rozporu s daňovými předpisy, nemůže být trestné. Stejně tak je zásadní otázka možnosti uzavírání tzv. obchodů na dálku, platnosti kontraktace mezi dvěma subjekty, kdy jeden z nich je smlouvou s třetím subjektem zavázán se takových kontraktů zdržet, a taktéž posouzení transakcí popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině jako tzv. karuselových obchodů. Podle obviněného nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.

Dále obviněný obsáhlou polemikou zpochybnil názor soudů, že obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., nemohla, resp. nebyla oprávněna uzavírat obchody s pohonnými hmotami uloženými v daňovém skladu. Napadl označení transakcí mezi zúčastněnými subjekty za tzv. karuselové obchody.

Vytkl soudům, že nebylo jednoznačně určeno, jaký subjekt řádně neodvedl daň z přidané hodnoty z předmětných transakcí, tedy zda tak neučinila obchodní společnost NABEOL, s. r. o., či FOX consulting, s. r. o. Odmítl zároveň, že by posledně jmenovaný subjekt byl tzv. missing traderem.

K subjektivní stránce namítl, že nebylo prokázáno, že by úmyslně vedl nepravdivé účetnictví obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., a zahrnoval do něj doklady, u kterých si byl vědom jejich fiktivnosti.

Dále obviněný objasnil původ peněžních prostředků nalezených při domovní prohlídce a na jeho bankovním účtu.

V rámci druhého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odkázal na pochybení, kterých se dopustil soud prvního stupně a která odvolací soud nenapravil.

Závěrem svého dovolání proto obviněný Ing. E. P. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce k jeho dovolání nejprve připomenul, že obchody mezi společnostmi NABEOL, s. r. o. a FOX consulting, s. r. o., se neuskutečnily a byly pouze předstírané; tyto námitky tak označil za skutkové. Pokud obviněný odmítl označení obchodů jako tzv. karuselové, podotkl, že se nejedná o termín legislativní, avšak podle jeho mínění lze očekávat jeho zavedení a ustálení i v českém právním řádu. Otázkou je, zda to bude platit pouze pro podvody realizované v rámci přeshraničního styku ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie či se to bude týkat každého podvodu založeného na vnitrostátním kolotoči firem vytvářejících nárazník před rozkrytím systému zvenčí.

Obviněná Ing. I. K. vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s pochybnostmi ve skutkových zjištěních, popis skutku podle jejího názoru ani neodpovídá výsledkům provedeného dokazování a především nenaplňuje znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby.

Odmítla, že by mezi ní a dalšími obviněnými existovala jakákoli dohoda či spolupráce na sestavování záměrně nepravdivých daňových přiznání. Poukázala na absenci zavinění, neboť byla pouze externí účetní obchodních společností NABEOL, s. r. o. a MN Petrol, s. r. o. Zpracovávala účetnictví, do kterých zahrnovala doklady jí předložené, o jejichž správnosti neměla pochyb, a nebylo její povinností tyto podklady nijak přezkoumávat. Zdůraznila, že neměla žádný motiv k takovému jednání, neboť neobdržela jakýkoli finanční zisk či jiný prospěch z uvedené trestné činnosti. Za vykonanou práci obdržela dohodnutou pravidelnou odměnu v částce cca 10 000 Kč. Vzhledem k tomu neměla důvod zapojit se do tak rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Dovolatelka proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc opětovně projednal a rozhodl. I tato obviněná zároveň z vážných rodinných důvodů požádala o přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

Podle státního zástupce však obviněná nevysvětlila, z jakých konkrétních důvodů považuje právní posouzení skutku za nesprávné, ostatní námitky označil za výslovně skutkové.

Poslední obviněný P. S. vyjádřil své přesvědčení, že jednání popsané ve výrocích rozsudků soudů obou stupňů nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Na straně dovolatele pak zcela absentuje popis subjektivní stránky, ať už ve formě přímého či nepřímého úmyslu.

K druhému z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tento obviněný upozornil na své odvolací námitky k pochybením soudu prvního stupně, s nimiž se však odvolací soud nevypořádal. Konkrétně poukázal na množství opomenutých důkazů a také na zásadní vady znaleckého posudku Ing. Stanislava Zavadila. V závěru dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl rozsudky obou soudu zrušit, aniž by konkretizoval další procesní postup. Rovněž požádal o odložení či přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

K dovolání tohoto obviněného státní zástupce podotkl, že popis subjektivní stránky je obsažen v příslušné části výroku o vině na straně 3 a 9 rozsudku soudu prvního stupně. Z těchto pasáží je nesporné konání obviněného v úmyslu přímém.

Nad rámec uvedeného státní zástupce upozornil na nesprávný názor dovolatelů J. Ř., P. V. a P. S., podle kterých k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu může dojít i tím, že se soud druhého stupně dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami. Naplnění citovaného důvodu však spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí věcně vůbec nepřezkoumává, což ale není případ projednávané věci. Státní zástupce závěrem shrnul, že většina dovolacích námitek všech obviněných vůbec neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nesměřují proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Pokud lze některé výhrady považovat za odpovídající, nejsou opodstatněné. Stejně tak u žádného z obviněných nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Konstatoval, že dovolatelé opakovali námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního i druhého stupně, se kterými se tyto soudy dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se podle státního zástupce jedná o dovolání zjevně neopodstatněná a Nejvyšší soud by je tak měl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných obsahují zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.

V rámci posuzování důvodnosti jednotlivých mimořádných opravných prostředků dospěl Nejvyšší soud k závěru, že konkrétní námitky sice v menší části formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak nejsou opodstatněné.

Trestné činnosti, o které je nyní vedeno dovolací řízení, se měli obvinění dopustit ve stručnosti tím, že v období od května 2009 do ledna 2010 na území České republiky vykonávali činnost spočívající ve využívaní účelově vytvořeného řetězce obchodních společností NABEOL, s. r. o, FOX consulting, s. r. o., ACIDRON, s. r. o. a MN Petrol s. r. o., v jejichž rámci byly vzájemně fakturovány obchody týkající se vzájemného prodeje a nákupu ropných produktů (motorové nafty a automobilového benzinu), které však nebyly fakticky realizovány, a šlo tak o ryze účetní operace, včetně údajných úhrad vystavených faktur.

Obchodní společnost NABEOL, s. r. o. přitom nakoupila v období května až prosince 2009 od obchodních společností ČEPRO, a. s. a I.I.G., a. s. pohonné hmoty v celkovém objemu 211 061 481 litrů, a to v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně v daňovém skladu obchodní společnosti ČEPRO, a. s., kdy ve smyslu § 41 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, do základu daně z přidané hodnoty nezahrnula spotřební daň a obratem část těchto pohonných hmot prodala v objemu 176 553 888 litrů již v režimu volného daňového oběhu, kdy ve smyslu § 13 a § 41 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty již započítala spotřební daň do základu daně z přidané hodnoty odběratelům - vyjmenovaným obchodním společnostem a čerpacím stanicím, přičemž jí tak vznikla za měsíce květen až prosinec 2009 skutečná povinnost odvodu daně z přidané hodnoty v celkové výši 425 160 204 Kč.

Přes tyto reálné obchody v režimu volného daňového oběhu předstírala obchodní společnost NABEOL, s. r. o. prodej pohonných hmot obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., a to v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, aniž by přitom obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. mohla nabývat práva ke zboží uloženému v daňovém skladu, v objemu 210 114 003 litrů, které měly být údajně prodávány v rámci za tímto účelem vytvořeného řetězce v linii NABEOL, s. r. o. FOX consulting, s. r. o. ACIDRON, s. r. o. MN Petrol, s. r. o. NABEOL, s. r. o. (menším dílem pak DRACAR CZ, AIRY, DRACAR OLOMOUC), a následně zpětně odkoupeny obchodní společností NABEOL, s. r. o. od obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., již v režimu volného oběhu. Přitom první odběratel obdržel od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., fakturu za dodávku v ceně nezahrnující spotřební daň, resp. tato daň byla fakturována samostatně. V důsledku tohoto nesprávného účetního postupu došlo k nižšímu výpočtu odpovídající daně z přidané hodnoty, neboť původní cena pohonných hmot nezatížená žádnou daní tvořila základ pro určení výše daně z přidané hodnoty, nezahrnovala tudíž částku odpovídající výši spotřební daně.

Skutečným účelem takového konání obviněných bylo přenesení daňové povinnosti na prvního odběratele obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., kterou se stala obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. Posledně jmenovaná obchodní společnost však v uvedeném řetězci měla postavení tzv. missing tradera, tedy fakticky nepodnikajícího nekontaktního subjektu, a tím, že obviněný J. Ř. jako její jednatel podal za obchodní společnost NABEOL, s. r. o., jakožto plátce daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen až prosinec s celkovou vykázanou daňovou povinností ve výši 14 634 894 Kč, jež neodpovídala povinnému odvodu z reálných transakcí, dosáhli obvinění neoprávněného snížení daňové povinnosti subjektu daně - obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., nárokováním nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu o celkovou částku 410 525 310 Kč. Uvedený rozdíl v určení tohoto druhu daně tudíž představuje rozsah jejího zkrácení ke škodě České republiky. Jednotliví obvinění se na trestné činnosti podíleli způsobem poměrně podrobně popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Všichni obvinění svá dovolání opřeli o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je tak možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 a násl. tr. řádu. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], nikoli důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Někteří z obviněných předložili dovolání obsahově téměř identická, Nejvyšší soud proto bude v takových případech reagovat na společné námitky obviněných společným stanoviskem. Obvinění J. Ř. a P. V. nejprve zpochybnili existenci subjektivní a objektivní stránky daného trestného činu, konkrétně vytkli tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně zejména absenci odpovídajícího popisu subjektivní stránky. Tuto argumentaci je však nutné odmítnout jako zcela bezdůvodnou.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, tohoto jednání se dopustí nejméně se dvěma osobami a spáchá jej ve velkém rozsahu. Zkrácení představuje jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi, povinné osobě, v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Vylákání daňové výhody představuje fingované předstírání skutečnosti, z níž má vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněně plnění tomu, kdo ve skutečnosti nemá na takové plnění nárok vůbec nebo nikoli v požadované výši (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 11 Tdo 917/2004, publikovaný pod č. 22/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 191/2005, publikované pod č. T 794 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, ročník 2005, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).

Lze připustit, že popis skutku učiněný soudem prvního stupně je koncipován poměrně široce a zahrnuje i některé okolnosti, jež nejsou pro trestní odpovědnost obviněných zásadní. Poskytují však přehled o souvisejících skutečnostech v celém kontextu způsobu spáchaní posuzované trestné činnosti. Nejedná se tudíž o žádnou vadu výroku o vině. Z takového popisu skutku je možné lépe pochopit samotný princip mechanismu zkrácení daně z přidané hodnoty, na němž se různým způsobem ve větší či menší míře podíleli všichni obvinění. Přestože by bylo možné tzv. skutkovou větu formulovat lépe a vystižněji, nelze jejímu obsahu vytknout, že by z ní nevyplývala forma zavinění, a to ani u jednoho z obviněných.

Naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu je zcela zřejmé ze skutkových okolností a způsobu provedení trestné činnosti, přičemž k závěru o jiném než úmyslném zavinění v případě obviněných J. Ř. a P. V., stejně jako u ostatních obviněných, nelze dospět. Pokud se tedy jedná o subjektivní stránku, je možné konstatovat, že u obviněných volní složka úmyslu vyplývá z jejich postavení v obchodních společnostech zapojených do účelově vytvořeného řetězce NABEOL, s. r. o. FOX consulting, s. r. o. ACIDRON, s. r. o. MN Petrol, s. r. o. NABEOL, s. r. o., či ze spolupráce s těmito personálně propojenými subjekty. Podstatou samotné existence tohoto uskupení bylo totiž obohacení se na úkor odvedení daně z přidané hodnoty odpovídající faktickým příjmům obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., čemuž se tento subjekt daně vyhnul právě díky vytvoření výše popsaného uzavřeného cyklu subjektů, do něhož byla záměrně zapojena později nekontaktní obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., jako tzv. missing trader.

Konkrétně tedy volní složka úmyslu vyplývá u obviněného J. Ř. z postavení jednatele a u obviněného P. V. ze zařazení do funkce obchodního ředitele obchodní společnosti NABEOL, s. r. o. Oba tito obvinění aktivně vystupovali jak směrem dovnitř, tj. vůči zaměstnancům jmenované obchodní společnosti, tak i navenek vůči třetím osobám, koordinovali a řídili nákup a prodej pohonných hmot i finanční transakce na bankovních účtech zapojených a jimi zejména fakticky ovládaných právnických osob.

Složka vědění vyplývá z jejich znalosti prováděných obchodů a hodnoty jednotlivých obchodních transakcí, jakož i z objemu finančních prostředků, které se na bankovních účtech společností na jejich pokyn převáděly. Nejen postavení obviněných ve jmenované obchodní společnosti, která měla stěžejní úlohu v účelově vytvořeném řetězci vyjmenovaných subjektů, ale též ostatní skutkové okolnosti zjištěné v průběhu dokazování jasně svědčí o přímém úmyslu obou dovolatelů, přičemž jejich zavinění se vztahuje ke všem znakům kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, za nějž byli odsouzeni. Jejich obhajoba v tomto směru tak byla jednoznačně vyvrácena a lze jen konstatovat, že ani v rámci svých dovolacích námitek obvinění nepředložili jinou významnou skutečnost či argument, jež by mohly mít vliv na správné právní posouzení subjektivní stránky soudů nižších stupňů. Navíc, jak již bylo naznačeno, otázce zavinění jednotlivých obviněných věnoval značnou pozornost již soud prvního stupně a rovněž odvolací soud reagoval na shodné výhrady v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Oba obvinění ve svých dovoláních dále namítli, že závěry soudů jsou ohledně subjektu, jemuž vznikla daňová povinost k dani z přidané hodnoty, stále nejasné. K tomu lze podotknout, že z čistě formálně daňového pohledu byla daňová povinnost k dani z přidané hodnoty ve výše naznačeném řetězci přenesena na obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., jako prvního odběratele pohonných hmot od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., kterážto jí toto zboží prodala (byť zřejmě neoprávněně), ještě v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která měla být za normálních okolností započtena do základu daně z přidané hodnoty.

Jak ale zcela přiléhavě konstatoval Vrchní soud v Olomouci na straně 30 svého rozsudku, samotnými transakcemi by k žádnému zkrácení daně nedošlo, pokud by obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., v tomto kolečku nezaujala postavení tzv. missing tradera neboli defoulting tradera , tedy nekontaktního prvotního dodavatele jako subjektu daně z přidané hodnoty, který zcela záměrně (proto tzv. missing trader) neplnil zákonnou povinnost odvodu příslušné výše tohoto druhu daně vypočteného z ceny, do jejíhož základu by byla zahrnuta i odpovídající spotřební daň, jak bylo zmíněno již výše. Nakonec nedovolené a účelové přenesení daňové povinnosti je dobře zřetelné i ze samotného výroku o vině na straně 6 rozsudku soudu prvního stupně.

Krajský soud v Brně správně upozornil na to, že obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., se stala fakticky nekontaktní mj. též pro příslušný finanční úřad poté, co se jejím jednatelem stal 29. 6. 2009 Š. O., po kterém bylo v době projednávání věci tímto soudem vyhlášeno pátrání jak na území České republiky, tak i na Slovensku, a s nímž se orgánům finanční správy nepodařilo vůbec navázat písemné ani osobní spojení.

Obvinění dále napadli závěr soudů o fiktivnosti obchodních transakcí s pohonnými hmotami v řetězci obchodních společností NABEOL, s. r. o. FOX consulting, s. r. o. ACIDRON, s. r. o. MN Petrol, s. r. o. NABEOL, s. r. o. I tuto skutkovou otázku již zevrubně řešily soudy obou stupňů ve svých rozsudcích (srov. strana 60 a 61 rozsudku Krajského soudu v Brně a strany 27 a násl. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci). Proto lze podpořit jejich závěry, které zcela odpovídají výsledkům podrobného dokazování v této věci. O tom, že tyto transakce ve skutečnosti probíhaly pouze formou převodů finančních prostředků mezi bankovními účty zúčastněných subjektů, svědčí nejen rychlost, s jakou byly platby za dodané zboží převáděny mezi navazujícími účastníky obchodních operací, ale zejména objem pohonných hmot, který obchodní společnost NABEOL, s. r. o., odebrala od obchodní společnosti ČEPRO, a. s., a který je v podstatě shodný s objemem paliva, které bylo skutečně dodáno jednotlivým odběratelům a čerpacím stanicím stojícím mimo účelově vytvořený řetězec. Je tak zjevné, že šlo o jedno a totéž zboží (pohonné hmoty), které však bylo nejprve zúčtováno ve výše uvedeném řetězci firem a které bylo následně, byť téměř bezprostředně, prodáno skutečným koncovým odběratelům. Okolnost, zda se tak stalo v souladu či v rozporu se smlouvou o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji, kterou obchodní společnost NABEOL, s. r. o., uzavřela se společností ČEPRO, a. s., proto nemá pro trestní odpovědnost obviněných v tomto směru význam. Zjištěné pochybení, resp. nedodržení vzájemných smluvních ujednání mezi těmito dvěma stranami, nemělo samo o sobě v podstatě žádný vliv na způsobení škodlivého následku v podobě zkrácení daně z přidané hodnoty.

Ohledně námitek, které obvinění podřadili pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, lze poukázat na správné stanovisko státního zástupce týkající se výkladu tohoto dovolacího důvodu.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Obvinění tento dovolací důvod uplatnili v jeho první alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Již ze skutečnosti, že odvolací soud rozhodl rozsudkem je však zřejmé, že ve věci bylo rozhodováno meritorně a odvolací soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumal v rámci veřejného zasedání. Tento procesní postup soudu druhého stupně proto vylučuje možnost naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Jak naznačil Nejvyšší soud již v samotném úvodu odůvodnění tohoto rozhodnutí, nebylo shledáno ani naplnění důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tudíž ani druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu v projednávaném případě nepřichází v úvahu.

Obvinění spatřovali splnění podmínek tohoto důvodu dovolání v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování a ve způsobu hodnocení důkazů. Tento okruh námitek však nespadá pod vady v hmotněprávním posouzení skutku, jak bylo vyloženo shora, a Nejvyšší soud se jimi proto nemůže zabývat. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud připomíná, že pokud soud prvního stupně zamítl některé návrhy obhajoby na doplnění dokazování, řádným a přesvědčivým způsobem vyložil, z jakých důvodů považoval provedení navržených důkazů za nadbytečné k řádnému objasnění všech významných skutkových okolností (viz strany 61 a 62 rozsudku).

V této souvislosti lze připomenout princip soudní nezávislosti zakotvený v čl. 82 Ústavy České republiky, jež mj. zahrnuje právo soudu rozhodnout, který z opatřených či stranami navržených důkazů v trestním řízení provede. Soud přitom není vázán návrhy stran, může z vlastní iniciativy sám provádět důkazy, jež považuje za významné pro rozhodnutí o podané obžalobě za účelem řádného objasnění předmětu trestního stíhání obviněných tak, aby měl dostatek podkladů pro meritorní rozhodnutí. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11.) V daném případě proto nelze akceptovat výhrady obviněných k nedostatečnému rozsahu dokazování, neboť již soud prvního stupně postupoval v souladu se zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a zásadou vyhledávací ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu.

K dalším námitkám obviněného J. Ř., které jsou procesního charakteru a týkají se provedení záznamů telekomunikačního provozu, lze připomenout, že se jim v dostatečném rozsahu věnoval Krajský soud v Brně na straně 62 svého rozsudku. Soud prvního stupně logicky vysvětlil, proč nebylo provedeno přehrání veškerých opatřených hovorů zaznamenaných na několika desítkách nosičů, ale pouze ta jejich část, na které trvala obhajoba, a ve které se ostatně žádný podstatný důkaz pro samotné rozhodnutí ve věci nenacházel. Navíc veškeré obviněným v souvislosti s těmito pořízenými záznamy telekomunikační či emailové komunikace předložené výhrady, např. výše uvedený rozsah jejich provedení v průběhu hlavního líčení, ani nespadají pod uplatněný dovolací důvod. Zcela identicky lze reagovat i na vytýkaný postup orgánů činných v trestním řízení, kdy po seznámení obviněného s výsledky vyšetřování měly být realizovány další úkony přípravného řízení, aniž následně proběhlo opětovné seznámení obviněného s výsledky vyšetřování. Obviněný nakonec ani neoznačil konkrétní úkony, s nimiž mu nemělo být umožněno se v této fázi trestního řízení seznámit. Z obsahu trestního spisu je přitom zřejmé, že po prostudování jeho obsahu obviněným a jeho obhájcem v období od 27. 2. 2012 do 14. 3. 2012 (č. l. 5673 až 5709 trestního spisu) bylo policejnímu orgánu doručeno vyjádření o výši škody způsobené českému státu zkrácením daně z přidané hodnoty (č. l. 5832). Tento listinný důkaz však fakticky nebyl podkladem stanovení škodlivého následku v dané věci, neboť při stanovení výše daňového úniku vycházely soudy ze znaleckého posudku Ing. Stanislava Zavadila. Nadto lze dodat, že seznamovat se s obsahem trestního spisu, nahlížet do něho, případně si opatřovat kopie může obviněný po celou dobu trestního řízení (§ 65 odst. 1 tr. řádu) a uvedené procesní oprávnění nebylo obviněnému J. Ř. odňato. Z obsahu této části dovolání není zcela zřejmé, jak konkrétně by měl být dovolatel dotčen na svých právech, navíc v takové intenzitě, jež by jakkoli narušila princip spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Překročením mezí uplatněného dovolacího důvodu jsou také společné námitky obviněných, jimiž zpochybňovali závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, vypracovaného Ing. Stanislavem Zavadilem, a to včetně výhrad vůči samotné odborné kvalifikaci tohoto znalce. Pouze nad rámec své přezkumné činnosti může Nejvyšší soud projevit souhlas s postupem soudů obou stupňů, kdy odborné závěry jmenovaného znalce byly přijaty v podstatě bez jakýchkoli pochybností. Nejvyšší soud je rovněž považuje za správné a dostatečné pro zjištění způsobu a rozsahu zkrácení daně z přidané hodnoty v posuzovaných obchodních transakcích. Pokud obvinění vyvozují nedostatek kvalifikace či odbornosti Ing. Stanislava Zavadila například z používání terminologie tuzemskému právnímu řádu neznámé, Nejvyšší soud musí zdůraznit, že úkolem znaleckého zkoumání či posouzení určité skutečnosti významné pro trestní řízení je zaujetí odborného stanoviska v rámci odvětví, jež stojí mimo právo, resp. mimo právní teorii a praxi, tudíž od znalce nelze ani očekávat využívání tzv. právních pojmů (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. května 1965, sp. zn. 10 Tz 29/65, uveřejněné pod č. 56/1965 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Naopak znalec či zpracovatel znaleckého posudku zásadně nemá zaujímat jakýkoli postoj k právním otázkám, neboť taková činnost přísluší výlučně soudu či orgánu činnému v trestním řízení. Na druhou stranu soudní praxe nevylučuje možnost přijetí za důkaz znalecký posudek, v němž se znalec nad rámec svého oprávnění vyjadřoval i k otázkám právním. Jestliže zodpovězení takové otázky přísluší soudu, je důležité, zda odborné poznatky a zjištění znalce umožňují, aby si tentýž (znalcem učiněný) nebo jiný závěr dovodil soud sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1997, sp. zn. 2 Tzn 19/97, uveřejněný pod č. 1/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelé v tomto ohledu vytýkali jmenovanému znalci užití pojmů karuselové či kolotočové obchody, které nepatří mezi právní pojmy, a vyslovili pochybnost o možnosti jejich použití na daný případ. Nejvyšší soud kromě již uvedeného účelu institutu přibrání znalce podle § 105 tr. řádu, jímž je zaujetí odborného posouzení a objasnění skutečnosti důležité v trestním řízení, upozorňuje na to, že byť se jedná o relativně nové termíny, jsou relativně hojně užívané v ekonomických kruzích a mají poměrně jasně definovaný obsah. Tzv. karuselové obchody (v angličtině carousel frauds), někdy též označované jako tzv. kolotočové obchody či podvody, představují transakce mezi ekonomickými subjekty vedoucí k daňovým únikům, zejména při odvodu daně z přidané hodnoty či spotřební daně. Pachatelé využívají toho, že dodání zboží (zásadně mezi nejméně dvěma členskými státy Evropské unie) v rámci takového obchodního případu je osvobozeno od daně z přidané hodnoty a povinnost odvést daň má první plátce, který zboží získá z jiného členského státu a prodává ho v rámci stejného státu, v němž první plátce působí (viz http://www.az-data.cz/slovnik/kolotocove-karuselove-podvody ). Principem takovýchto obchodů či podvodů je existence chybějícího obchodníka (tzv. missing trader). Dodávky zboží následují řetězovitě za sebou, přičemž v jednom místě řetězce plátců daně z přidané hodnoty není daň přiznána ani odvedena a příslušný ekonomický subjekt přestane existovat nebo se jej není možné dopátrat (srov. např. Široký, J.: Daně v Evropské unii: daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU včetně základních judikátů ESD. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde 2009, s. 354).

Přestože v projednávané trestní věci neprobíhaly předmětné obchodní transakce mezi nejméně dvěma členskými zeměmi Evropské unie, využili obvinění stejného principu, tj. režimu osvobození od daně z přidané hodnoty, resp. spotřební daně uvnitř České republiky při nákupu pohonných hmot od obchodní společnosti ČEPRO, a. s. V rámci již popsaného řetězce obchodních společností zaujala postavení zmíněného chybějícího obchodníka právě obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., jejíž úloha spočívala, jak již bylo řečeno, v nákupu značného množství pohonných hmot v režimu osvobození od daně z přidané hodnoty a v jeho následném prodeji plátci registrovanému k dani z přidané hodnoty za cenu zahrnující již tuto daň (pouze v daňovém dokladu), avšak sama nesplnila svou daňovou povinnost a tzv. zmizela. Z tohoto výkladu je nepochybné, že znalec Ing. Stanislav Zavadil zaujal příslušné odborné stanovisko k posouzení charakteru proběhnuvších obchodních transakcí uvedeného řetězce obchodních společností, které odpovídá současným ekonomickým jevům v oblasti daňových úniků, a pro jejich vysvětlení použil adekvátní pojmy užívané jak teorií moderní ekonomiky, tak i v oblasti její praxe. Sama skutečnost, že v českém právním řádu nejsou uvedené pojmy nijak definovány a ani nejsou součástí konkrétní právní normy, je tedy bezpředmětná a nemůže nijak zpochybnit kvalitu zpracovaného znaleckého posudku ani samotnou osobu znalce Ing. Stanislava Zavadila.

K výtkám obviněných vůči způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy může Nejvyšší soud podotknout, že soudy ve věci rozhodující plně respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu, posuzovaly jednotlivé důkazy z hlediska jejich obsahu a v souladu s ním je pak zhodnotily souhrnně tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu. V rámci interpretace velkého množství důkazů, zejména listinných podkladů od orgánů finanční správy a taktéž řady svědeckých výpovědí, se soudy nedopustily žádné deformace jejich obsahu. Značná pozornost byla věnována právě znaleckým posudkům a velmi podrobné výpovědi znalce Ing. Stanislava Zavadila, přičemž stranám obhajoby byla poskytnuta široká možnost uplatnění konkrétních dotazů. Zejména soud prvního stupně respektoval obecné zásady logiky, když hodnotil jednotlivá vyjádření svědků, znalců i listinných důkazů. Tyto důkazy poukázaly na okolnosti, z nichž bylo možné dovodit zřejmou účelovost transakcí realizovaných v kruhu obchodních společností NABEOL, s. r. o. FOX consulting, s. r. o. ACIDRON, s. r. o. MN Petrol, s. r. o. NABEOL, s. r. o., směřující pouze k jedinému cíli, jímž bylo zkrácení daňové povinnosti ústřední obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., zprostředkovaně přes obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., tzv. missing tradera. Tato trestná činnost spočívající v tom, že obchodní společnost NABEOL, s. r. o., neoprávněně zkrátila daň z přidané hodnoty tím, že svoji daňovou povinnost k této dani snížila o neoprávněně vzniklý nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, byla páchána vysoce organizovaným zastřeným způsobem, čímž mohlo dojít také k dosažení velkého rozsahu finanční ztráty ke škodě českého státu podle kvalifikované skutkové podstaty ustanovení § 240 odst. 3 tr. zákoníku. Samotná odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů jsou srozumitelná, přesvědčivá, navazují na výsledky provedených důkazů a zabývají se podstatnými námitkami, které obvinění v rámci své obhajoby v průběhu celého trestního řízení uplatnili.

Za nedůvodnou a přesahující rámec dovolacího přezkumu je možné označit výhradu proti zachování totožnosti skutku, s níž se již dostatečně vypořádal Vrchní soud v Olomouci na stranách 26 27 svého rozsudku. Zcela správně tento soud neshledal významné změny v popisu skutkových okolnosti mezi obžalobou a odsuzujícím výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to ve vztahu ke všem znakům základní i kvalifikované skutkové podstaty žalovaného jednání.

Obviněný J. Ř. do svého dovolání pojal také námitku, že odvolací soud nezohlednil vyslovenou pochybnost o správnosti trestů propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty vzhledem k nejasnosti jejich vlastníků, které byly uloženy soudem prvního stupně, a tyto svým rozsudkem nezrušil. Z uvedené argumentace je zřejmé, že obviněný, resp. jeho obhájce nevěnoval patřičnou pozornost obsahu a způsobu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který napadl mimořádným opravným prostředkem. Soud druhého stupně, jak je interpretováno v úvodu tohoto rozhodnutí, zrušil na podkladě odvolání mj. též obviněného J. Ř. napadené rozhodnutí ve výrocích o trestech ohledně všech obviněných a též ve výroku, jímž bylo vysloveno zabrání nemovitých věcí popsaných ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu. Poté odvolací soud znovu rozhodl o trestu mj. obviněného J. Ř., avšak znovu nevyslovil propadnutí té části majetku obviněného, který nebyl v jeho výlučném vlastnictví, a jehož vyslovení přesto obviněný v dovolání opětovně namítl. Potud tedy směřovala námitka obviněného J. Ř. proti části výroku o trestu, která však nebyla součástí nově vysloveného rozsudku.

Obvinění Ing. E. P. a P. R. ve společných částech svých dovolání v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnili ve většině námitky, které pro jejich nedostatek hmotněprávní povahy nelze tomuto důvodu dovolání podřadit. Taktéž v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nesprávně předložili výhrady procesního charakteru. Pokud tedy jde o výtky proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým zjištěním z nich učiněných (konkrétně vůči znaleckému posudku, povaze obchodních transakcí s pohonnými hmotami v rámci daňového skladu, určení subjektu daně, případně tvrzení o opomenutých důkazech), lze tyto odmítnout s odkazem na výše uvedenou část odůvodnění tohoto usnesení, v níž Nejvyšší soud reagoval na zcela shodné výhrady spoluobviněných J. Ř. a P. V.

Podle obou dovolatelů navíc zjištěný skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku z důvodu tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Ten může být shledán v případech, kdy skutkový závěr soudů nemá oporu ve výsledcích dokazování. Jedná se o situace, kdy především Ústavní soud v rámci řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím vydaným v trestním řízení, přistupuje k výjimečnému zásahu proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. O takový případ se však v dané trestní věci nejedná, a to ani z hledisek, která si Ústavní soud pro uvedený zásah do rozhodování obecných soudů vymezil (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, a ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikované pod č. 64/1998 a č. 172/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Oba obvinění namítli absenci zavinění u trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby. Konkrétní výhrady, kterými tuto chybějící subjektivní stránku prosazovali, jsou však opět založeny na jiném skutkovém podkladu, než z jakého vycházely soudy nižších stupňů a v podstatě jen zopakovali jimi uplatněnou obhajobu a námitky využité v rámci řádného opravného prostředku, s nimiž se však odvolací soud v dostatečném rozsahu vypořádal. Jak již bylo naznačeno, účastí jednotlivých obviněných na fungování obchodního řetězce s cílem zkrácení daně z přidané hodnoty, se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně. V rámci hodnocení důkazů v odůvodnění svého rozsudku soud pečlivě a srozumitelně vysvětlil, proč neuvěřil např. obhajobě obviněného Ing. E. P., že byl pouhým zpracovatelem účetnictví obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., a na stranách 58 až 59 svého rozsudku popsal konkrétní zapojení obviněného do administrativně složitého komplexu jednotlivých obchodních operací, který vyžadoval součinnost více osob, zejména spolupráci se spoluobviněným P. R. při sestavování daňových přiznání tohoto subjektu.

Stejně tak nelze přijmout argument obviněného P. R. , že jako jednatel obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., žádné nepravdivé daňové doklady nevystavoval a za tuto společnost řádně plnil veškeré daňové povinnosti. Především je třeba zdůraznit, že případné nesprávnosti v daňovém řízení tohoto ekonomického subjektu nejsou předmětem tohoto trestního řízení, tudíž nemají žádný význam pro trestní odpovědnost obviněného P. R. Jak je zřejmé z popisu výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný se na posuzované trestné činnosti podílel ve stručnosti tím, že jako jednatel obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., vědomě vystavoval (fiktivní) daňové doklady k reálně neuskutečněným obchodům s obchodními společnostmi FOX consulting, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o., a tyto zahrnoval do účetnictví subjektu, jehož byl statutárním orgánem. To vše činil s vědomím pravého účelu jednotlivých obchodních transakcí, jímž bylo neoprávněné snížení daňové povinnosti obchodní společnosti NABEOL, s. r. o.

Tento obviněný se dále ohradil proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty tvrzením o nulové hodnotě akcií, jež byly zahrnuty do tohoto výroku. Takovouto argumentací však dovolatel nijak nezpochybňuje správnost či zákonnost uložení tohoto druhu trestu. Nejvyšší soud připomíná, že výrok o trestu lze dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nic takového však obviněný nenamítal. Otázka hodnoty akcií a jejich případná pravost, může mít ve svém důsledku nepříznivý vliv pouze na stát, jemuž po vyslovení tohoto druhu trestu připadnou, pro obviněného však má význam jen jako součást jemu uložené trestní sankce. Samotnou správnost uloženého trestu však výhrada o bezcennosti akcií nemůže zpochybnit. Jedná se o přípustný druh trestu nepřesahující zákonnou výměru, jak předpokládá speciální dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však obviněný neuplatnil.

Obviněná Ing. I. K. ve své dovolací argumentaci uplatnila výhrady proti naplnění úmyslné formy zavinění a v podstatě zopakovala svou obhajobu. Ta spočívala v tom, že nevěděla o probíhajících vzájemných obchodech mezi jednotlivými obchodními společnostmi. Sama jako externí účetní zpracovávala účetní dokumentaci obchodních společností NABEOL, s. r. o. a MN Petrol, s. r. o., přičemž vycházela z dokumentů, které jí byly příslušnými osobami předány. Namítla, že mohla jednat nanejvýš v nedbalosti nebo spíše zcela bez zavinění.

Na tomto místě je nutné odkázat na stranu 57 rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou shrnuty důvody, na jejichž základě bylo nutné konání obviněné vyhodnotit nikoli jako jednání najaté externí účetní obchodních společností NABEOL, s. r. o. a MN Petrol, s. r. o., ale jako jednání jednoho z pachatelů, který se přímo podílel na projednávané trestné činnosti. Jak zde Krajský soud v Brně správně podotkl, o zájmu obviněné Ing. I. K. na trestné činnosti svědčí i její osobní angažovanost v obchodní společnosti MN Projekt, s. r. o. (IČO: 259 04 531), ve které v období od 2. 8. 2005 do 19. 9. 2014 zastávala funkci jediné jednatelky, přičemž tato obchodní společnost byla v období od 30. 7. 2003 do 26. 1. 2010 jediným společníkem obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., zapojené do již několikrát zmíněného řetězce firem, v rámci něhož byly účtovány fiktivní transakce s pohonnými hmotami, a taktéž do obchodní společnosti APOLONIA INVEST, s. r. o., propojené s obchodní společností MN Projekt, s. r. o., přes zahraniční subjekt LIVONAS INVESTMENTS LIMITED, který je společníkem obou jmenovaných korporací. O tom, že obviněná zcela nepochybně věděla o charakteru vzájemných dodávek pohonných hmot a měla přehled též o celkovém objemu prováděných obchodních transakcí a jejich hodnotě dále svědčí její vyjádření a komunikace s finančními úřady či zastupování svědka P. H. (jednatele obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., od 21. 10. 2010) při jednání na Finančním úřadě v Brně, přičemž obsah jejích výpovědí sám tento svědek při pozdějším výslechu i u hlavního líčení zcela popřel. Správnost závěrů soudů o úmyslném jednání obviněné pak dokreslují provedené odposlechy hovorů např. s J. Ř., z nichž je zřejmý její přehled o vzájemných vztazích vyjmenovaných subjektů zúčastněných na vytvořeném řetězci. Sama obviněná byla aktivně zapojena do personálního obsazování funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti MN Projekt, s. r. o., která byla rovněž společníkem v MN Petrol, s. r. o. Obviněná se tímto způsobem rovněž podílela na převodu obchodního podílu v posledně jmenovaném subjektu na osobu P. H., tzv. bílého koně, za něhož dokonce jednala se správcem daně, jak bylo vyloženo shora a je dále rozvedeno zejména na stranách 49 až 53 a na straně 57 rozsudku soudu prvního stupně. Tvrzení obviněné o výši její finanční odměny za vykonávanou činnost nemůže samo o sobě ovlivnit změnu v charakteru zavinění, neboť nejde o zásadní skutečnost významnou pro vyslovení její viny za okolností, které byly jen stručně připomenuty v tomto rozhodnutí, avšak pečlivě vyhodnoceny zejména v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná participovala na realizaci protiprávního jednání popsaného ve výroku o vině, a pokud její finanční zisk a celková míra aktivity nedosáhly šíře dalších spolupachatelů, soudy je správně promítly do nižší výměry trestu, který byl obviněné uložen při samé dolní hranici zákonné trestní sazby.

Obdobně lze odmítnout i námitky posledního obviněného P. S. , který poukázal na nedostatečný popis subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v tzv. skutkové větě výroku rozsudku Krajského soudu v Brně. Nejvyšší soud neshledal v tomto směru vytčenou vadu, úmysl obviněného je zřejmý z jeho postavení jednatele v obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., v období od 30. 7. 2003 do 2. 3. 2010. Následujícím jednatelem se v této obchodní společnosti stal již zmíněný P. H., který byl fakticky nekontaktní, nebyl schopen funkci statutárního orgánu vůbec vykonávat (což ani neměl v úmyslu), a jednatelství převzal jen kvůli finanční odměně. Stalo se tak v období ukončení protiprávního jednání, tedy v měsíci lednu roku 2010. Jak správně zhodnotil soud prvního stupně na straně 58 svého rozsudku, i obviněný P. S. si musel být vědom probíhajících předstíraných nákupů a prodejů realizovaných obchodní společností MN Petrol, s. r. o. V tomto směru je usvědčován mj. záznamy telefonické komunikace především se spoluobviněnou Ing. I. K. o zpracovávání fakturačních podkladů za jím zastupovaný subjekt. Je proto možné přisvědčit názoru soudů, že i bez projevování vyšší aktivity v rámci celého řetězce, tento obviněný nepochybně věděl o povaze předstíraných obchodních transakcí, vystavoval a přijímal jménem společnosti MN Petrol, s. r. o., daňové doklady a poté podepsal jejím jménem daňové přiznání, tudíž jeho role v předmětné trestné činnosti odpovídala spolupachatelství. V rámci hodnocení míry vzájemné spolupráce mezi obviněnými, jejíž nižší intenzity si byl vědom i soud odvolací, byl tomuto obviněnému uložen nejmírnější trest na dolní hranici zákonné trestní sazby.

V této souvislosti lze zmínit názor, který Nejvyšší soud zaujal v obdobné trestní věci, kdy zapojení pachatele vykonávajícího taktéž zcela formálně funkci statutárního orgánu společnosti bylo zcela nulové. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1396/2008, publikované pod č. T 1147 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 51, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, pachatel může být srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s vylákáním neoprávněné výhody na dani z přidané hodnoty ve smyslu § 240 odst. 1 tr. zákoníku i za situace, jestliže se z důvodu získání určitého peněžního příjmu stal jen formálně jednatelem společnosti s ručením omezením, ale tuto funkci fakticky nevykonával, nezajímal se o hospodaření uvedené obchodní společnosti a zcela ponechal její obchodní vedení na společníkovi, který nebyl jednatelem, pokud pachatel jako jednatel podepsal tímto společníkem předložené daňové přiznání, jímž se v rozporu se skutečností deklarovalo zaplacení zboží nebo služeb na podkladě fiktivních faktur a které mělo odůvodnit neoprávněné vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve prospěch společnosti s ručením omezeným. V předmětné trestní věci obvinění P. S. a Ing. I. K. nejenže vykonávali funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech zapojených do kolotočového obchodu , ale měli větší přehled o způsobu prováděných transakcí i o jejich objemu, tudíž současně znali rozsah škodlivého následku, který byl chtěným cílem všech spolupachatelů.

Závěrem lze ještě zdůraznit, že vysoký stupeň plánování a koordinace jednotlivých ať jen účetních či následně faktických obchodních operací v průběhu projednávané trestné činnosti dokládá i další vývoj existence subjektů zapojených do tzv. daňového kolečka. Obchodní podíl obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., i funkce jednatele byly převedeny z Ing. E. P. ještě v průběhu ledna a února 2009 nejdříve na samostatně stíhaného J. K. a zhruba o pět měsíců později na již zmíněného Š. O. Stejně tak u obchodní společnosti ACIDRON, s. r. o., došlo k převedení obchodního podílu i změně funkce jednatele v listopadu 2009 z obviněného P. R. na další tzv. nekontaktní osobu J. B. Tento postup ilustruje situaci, kdy si obvinění byli vědomi nelegálnosti obchodování s pohonnými hmotami a v zájmu zastření tohoto stavu a ztížení odhalení převedli na počátku období prověřování transakcí příslušnými orgány finanční správy obchodní podíly jmenovaných obchodních společností na tzv. bílé koně.

Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných J. Ř., P. V., Ing. I. K., P. S., Ing. E. P. a P. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu poté, co převážná část jimi uplatněných námitek nespadala pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), a ve zbytku to byly výhrady neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal žádnou vadu v hmotněprávním posouzení skutkových zjištění v dané věci, nemohl být naplněn ani druhý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Pokud obvinění J. Ř., P. V. a P. S. uplatnili ve svých dovoláních první alternativu tohoto důvodu dovolání, je možné odkázat na správné stanovisko státního zástupce obsažené v jeho vyjádření k dovoláním, neboť obviněnými tvrzené nevypořádání se s jejich odvolacími námitkami soudem druhého stupně nespadá pod procesní vadu předpokládanou v první variantě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Ta dopadá výlučně na případy, kdy soud rozhodne o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. To znamená, že soud druhého stupně měl přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem, tj. věcně, avšak neučinil tak, a bez splnění procesních podmínek odvolání nebo stížnost odmítl (viz § 253 odst. 3 tr. řádu) či zamítl podle § 253 odst. 1 tr. řádu nebo § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. V projednávané trestní věci však Vrchní soud v Olomouci v rámci veřejného zasedání věcně přezkoumal všechny řádné opravné prostředky obviněných, státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci i zúčastněných osob a rozhodl o nich.


P o u č e n í : P roti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu