5 Tdo 832/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 832/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. července 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 40/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., který spáchal tím, že dne 26. 9. 2003 v 15.00 hod. uzavřel jako majitel společnosti A. M. A. T. T., s. r. o., pojistnou smlouvu u A. p., a. s., kterou zastupoval F. Š., který uvedl, že vozidlo zkontroloval, a dne 28. 9. 2003 ohlásil obviněný P. K., že mu bylo vozidlo odcizeno v době od 19.00 hod. dne 26. 9. 2003 do 16.00 hod. dne 28. 9. 2003 v P., ulici V. P. Č., ačkoliv musel vědět, že dne 25. 9. 2003 bylo osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, vyvezeno I. G., přes hraniční přechod K. B. mezi P. a B. a v této době bylo mimo území Č. r., neboť I. G. předal klíče, OTP a plnou moc a následně dne 1. 10. 2003 v P., Ř. u A. p., a. s., uplatnil pojistnou událost ve výši 144.100,- Kč, přičemž F. Š. opětovně písemně potvrdil, že předmětné vozidlo viděl a zkontroloval VIN. Za tento trestný čin byl obviněný P. K. odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, podal obviněný P. K. odvolání proti výroku o vině, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. L. dovolání, kterým napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání namítl, že svědka I. G. nikdy neviděl, klíče od vozidla s plnou mocí a OTP mu nepředal a výpověď tohoto svědka je nevěrohodná vzhledem k jeho nedůvěryhodnosti. Dále uvedl, že soud se dostatečně nezabýval skutečností, zda doklady, které měl k dispozici svědek I. G. jsou pravé a dovozuje, že je to vyloučeno vzhledem k tomu, že dne 26. 9. 2003 si z technického průkazu svědek F. Š. vypisoval údaje o technickém stavu vozidla a obviněný 28. 9. 2003 předal veškeré originály dokladů P. Č. r. Poukázal také na to, že jednání svědka F. Š., který prováděl kontrolu vozidla v rozporu se směrnicemi pojišťovny, nemohl očekávat, sám důkladné prohlídce vozidla nijak nebránil, a proto mu nelze přičítat k tíži pochybení pracovníka pojišťovny F. Š.. Obviněný soudům vytkl rovněž nesprávné hodnocení důkazů, neboť některé závěry podle něj učinily jen na základě listinných důkazů.

Obviněný dále v dovolání namítl, že skutek neměl být posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., neboť nevznikla škoda, jejíž existenci předpokládá ustanovení § 250a odst. 3 tr. zák., protože pojistné plnění nebylo A. p., a. s., nikomu vyplaceno. Obviněný konečně uvedl, že vlastníkem vozidla měla být spol. Š.F. s. r. o., a proto pojistná smlouva ve prospěch spol. A. M. A. T. T. , s. r. o., se sídlem P., L., mohla být neplatná, a proto nemohlo být jemu nebo jeho společnosti vyplaceno pojistné plnění.

Obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, ve výroku o vině a trestu a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 553/2004, ze dne 12. 5. 2005 ve výroku, kterým rozhodl, že odvolání obviněného zamítá. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný namítl převážně jen neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl provedená skutková zjištění, která nemohou být důvodem dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení. Za důvodnou však shledala tu část dovolání, v níž obviněný namítal, že skutek neměl být posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., protože pojistné plnění nebylo nikomu vyplaceno, a nevznikla proto škoda nikoli malá, kterou předpokládá kvalifikovaná skutková podstata trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 3 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že ačkoliv ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není o faktickém vzniku škody žádná zmínka, konstatuje v rozporu s tím právní věta, že obviněný způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou, přestože z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplývá, že pojistné plnění nebylo společností A. p., a. s., vyplaceno, protože škodní událost byla bez náhrady odložena. Městský soud v Praze se s touto námitkou, uplatněnou již v odvolání, vypořádal podle názoru nejvyšší státní zástupkyně vadně, když v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že škoda vznikla společnosti A. M. A. T. T., s. r. o., jejímž vozidlem obviněný disponoval. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že údajná neoprávněná dispozice obviněného s předmětným vozidlem není totožná se skutkem, za který byl obviněný uznán vinným, a proto nemůže mít vliv na použitou právní kvalifikaci. Závěrem vyjádřila názor, podle kterého měl být skutek posouzen jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 3 tr. zák., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004 zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné.

Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. předpokládá, že pachatel svým činem uvedeným v odstavci 1 způsobí na cizím majetku škodu nikoli malou. Zatímco podmínkou trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. není, aby na pojišťovně vylákal pojistné plnění, znakem kvalifikované skutkové podstaty podle § 250a odst. 3 tr. zák. je právě skutečnost, že pojistné plnění bylo vyplaceno, přestože na ně nevznikl nárok. Škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. je částka, která byla pachatelem vylákána pojistným podvodem jako pojistné plnění, na něž mu nevznikl nárok. Škodou nikoli malou se rozumí podle § 89 odst. 11 tr. zák. škoda ve výši nejméně 25.000,- Kč.

Nejvyšší soud při posuzování právního závěru o spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. vychází z toho, že ve zjištěném skutkovém stavu musí být obsažen podklad pro závěr, že jednáním obviněného, kterým se dopustil trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., vznikla škoda nikoli malá. Obviněný P. K. byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně není vymezen znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., spočívající ve způsobení škody nikoli malé na cizím majetku, přestože v tzv. právní větě rozsudku soudu prvního stupně je mimo jiné uvedeno, že obviněný způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou .

Skutek, tak jak je vymezen v napadeném rozhodnutí, neobsahuje všechny zákonné znaky dokonaného trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obžalovaného právně posouzen. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obžalovaného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999 Sb. rozh. tr.).

Soud prvního stupně uvedl v tzv. skutkové větě, že obviněný uplatnil pojistnou událost u A. p., a. s., ve výši 144.100,- Kč, avšak nevyplývá z ní, že by pojistné plnění bylo pojišťovnou vyplaceno. Naopak v odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že pojistné plnění vyplaceno nebylo a že škodní událost byla bez náhrady odložena. To je však v rozporu s použitou právní kvalifikací skutku, která předpokládá vznik škody nikoli malé. Učiněným skutkovým zjištěním neodpovídá ani odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, v němž je uvedeno, že: ač pojistné plnění nebylo pojišťovně A. , a. s., vyplaceno, obžalovaný shora popsaným počínáním způsobil škodu firmě A. M. A. T. T., s. r. o., byť je jejím jednatelem a jediným společníkem, a to škodu představující hodnotu vozidla, které předal nezjištěným osobám, mimo jiné i I. G., za blíže nezjištěnou finanční protihodnotu, s cílem takto se obohatit jednak o tuto částku, jednak o částku představující nevyplacené pojistné plnění . Tento závěr v odůvodnění napadeného rozhodnutí však není podložen žádnými skutkovými zjištěními a je v rozporu i s právní kvalifikací skutku jako dokonaného trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Pokud tedy nebylo poskytnuto pojistné plnění, nebyly naplněny veškeré zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, která je souhrnem znaků základní skutkové podstaty a znaků podmiňujících použití vyšší trestní sazby, a proto skutek není dokonaným trestným činem podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Jestliže pachatel naplnil znaky základní skutkové podstaty podle § 250a odst. 1, ale jeho úmysl směřoval ke způsobení škody nikoli malé, což se mu však nepodařilo realizovat, jde o pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. (srov. Šámal P., Púry F., Rizman S. Trestní zákon. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1486 až 1494).

Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je důvodné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je tento soud vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Městský soud v Praze si při novém projednání a rozhodnutí věci ujasní vývojová stádia trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. a ve skutkové větě uvede všechny skutečnosti tak, aby obsahovaly všechny formální znaky trestného činu následně použité v právní kvalifikaci skutku. Zjistí, zda skutečně vznikla škoda jako následek jednání obviněného. Nové rozhodnutí soud prvního stupně odůvodní v souladu s § 120 odst. 3 tr. ř., § 125 odst. 1 tr. ř., event. § 134 odst. 2 tr. ř., zejména uvede, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu, neboť původní rozhodnutí postrádalo zákonné náležitosti odůvodnění rozsudku vyplývající z § 125 odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek