5 Tdo 829/2007
Datum rozhodnutí: 15.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 829/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 58/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. Z. O. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 15 T 58/2003, uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 256 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Současně byla obviněnému Ing. Z. O. podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradil škodu způsobenou trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci ihned po vyhlášení, jelikož obviněný i státní zástupce se vzdali odvolání.

Unesením ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 15 T 58/2003, Obvodní soud pro Prahu 3 podle § 60 odst. 1 tr. zák. za použití § 330 odst. 1 tr. řádu rozhodl o tom, že se obviněný Ing. Z. O. ve zkušební době neosvědčil, a soud nařídil výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem.

Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný Ing. Z. O. stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007. Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížnost zamítl, protože byla podána opožděně.

Obviněný Ing. Z. O. podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Naplnění tohoto důvodu spatřuje v tom, že Městský soud v Praze rozhodl o zamítnutí stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 o nařízení výkonu trestu odnětí svobody, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro toto rozhodnutí. Podle názoru obviněného si Městský soud v Praze nesprávně vyložil ustanovení § 137 tr. řádu, jestliže dospěl k závěru, že usnesení bylo obviněnému doručeno jeho vyhlášením a že den poté mu počala běžet lhůta k podání stížnosti. Dovolatel považuje rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený neosvědčil ve zkušební době, za tak zásadní povahy, že je nutné lhůtu k podání stížnosti počítat až od doručení opisu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, aby se podmíněně odsouzený mohl podrobně seznámit s důvody negativního rozhodnutí a adekvátně na ně reagovat. Závěrem dovolání obviněný Ing. Z. O. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. Z. O. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je dovolání ve smyslu § 265a odst. 1 tr. řádu nepřípustné, protože sice napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, ovšem nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé. Výčet těchto rozhodnutí je uveden v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu a rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody mezi nimi není. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože není přípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného Ing. Z. O. přípustné ve smyslu § 265a tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a každého rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí podle § 265a odst. 1 tr. řádu splňovat kumulativně stanovené podmínky. Musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž soud rozhodl ve druhém stupni a rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Rozhodnutí soudu o tom, že se podmíněně odsouzený pachatel ve zkušební době neosvědčil, a proto vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody, podle § 265a odst. 2 tr. řádu nepatří do uvedeného okruhu rozhodnutí, a nelze ho proto považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. Z. O. sice podal své dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které je pravomocné, ovšem nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, a tudíž proti němu není dovolání přípustné. Proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. srpna 2007



Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vyhotovila:

JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á