5 Tdo 822/2007
Datum rozhodnutí: 09.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 822/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i neprospěch obviněné Z. K. , roz. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 6 To 529/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 188/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 6 To 529/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc obviněné Z. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 18 T 188/2005, byla obviněná Z. K. uznána vinnou pod bodem 1) výroku o vině pomocí k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod bodem 2) výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila tím, že

1) společně s obviněným J. J. v době od 8. 6. 2000 do 21. 6. 2003 v K. , okres B. , poté, co J. J. dne 8. 6. 2000 jako jednatel společnosti T. , při jednání o úhradě daňových nedoplatků společnosti T. , na Finančním úřadu K. uvedl, že společnost T., s. r. o., nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek a má jen pohledávku ve výši 200.000,- Kč s příslušenstvím vůči společnosti K. , s. r. o., se sídlem v L. , která vznikla na základě smlouvy o půjčce z roku 1998, a po dohodě se Z. K. , která byla společně s J. J. jediným dalším společníkem společnosti T. , s. r. o., a která současně zpracovávala účetnictví společnosti K. , s. r. o., se sídlem v B. nad B. , jejímž jednatelem byla J. Š. , vyhotovil J. J. s datem 25. 11. 1998 smlouvu o půjčce mezi společností T. , s. r. o., a K., s. r. o., podle které měla společnost T. , s. r. o., zapůjčit společnosti K. , s. r. o., částku 350.000,- Kč, jenž měla být úročena částkou 12 % ročně a která měla být splacena do 31. 12. 2001, kdy pro případ prodlení mělo být dále sjednáno penále ve výši 0,75 % za každý den prodlení, a tuto smlouvu opatřil nepravým podpisem J. Š. a pravým razítkem společnosti K. , s. r. o., přičemž údaje o společnosti K. , s. r. o., vzor podpisu J. Š. a razítko společnosti K. , s. r. o., mu za tímto účelem poskytla Z. K. , tuto smlouvu předložil Finančnímu úřadu K. a při jednání na Finančním úřadě v K. dne 17. 3. 2003 v době, kdy již byla společnost K. , s. r. o., v likvidaci, přičemž funkci likvidátorky vykonávala Z. K. , prohlásil, že pohledávka společnosti T. , s. r. o., vůči společnosti K. , s r. o., nebyla ani částečně uhrazena, kdy na základě tohoto prohlášení Finanční úřad v K. vystavil dne 11. 4. 2003 exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ve výši 545.564,52 Kč, jímž byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky, kterou měla z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25. 11. 1998 mít společnost T. , s. r. o., za společností K. , s. r. o., a která v této době činila 476.000,- Kč s příslušenstvím ve výši 69.564,52 Kč, a v rámci kterého mimo jiné uložil společnosti K. , s. r. o., uhradit svůj závazek vůči společnosti T. , s. r. o., Finančnímu úřadu K. a tento exekuční příkaz dne 23. 4. 2003 doručil Z. K. , jakožto likvidátorce společnosti K. s. r. o., která proti němu nepodala žádný opravný prostředek, takže exekuční příkaz dne 21. 6. 2003 nabyl právní moci, a takto měla společnosti K. , s. r. o., vzniknout škoda ve výši 545.564,52 Kč, přičemž pouze vzhledem k tomu, že na společnost K. , s. r. o., byl dne 10. 10. 2003 prohlášen konkurs, v rámci kterého došlo k přezkoumání takto vzniklé pohledávky Finančního úřadu K. vůči společnosti K. , s. r. o., nebyla pohledávka Finančního úřadu K. uznána a Finanční úřad K. ji stáhl zpět,

2) v době od 22. 6. 2001 do 10. 10. 2003 v B. nad B. , okres O. , ani nikde jinde, jako likvidátorka společnosti K. , s. r. o., která byla podle § 35 zákona č. 513/1991 Sb. povinna vést účetnictví, v rozporu zejména s § 74 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. a § 3 odst. 1, §§ 6, 7, 8, 11, 13, § 18 odst. 1, 2, § 19 odst. 1, § 29 odst. 1 a § 30 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. nesestavila ke dni vstupu do likvidace zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis majetku ani účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace, nadále nevyhotovovala účetní doklady o účetních případech, nevedla žádné účetní knihy, nezabezpečila provádění inventur závazků a nesestavovala řádně účetní závěrky za jednotlivá zdaňovací období, kdy na základě takto vedeného účetnictví nebylo možno spolehlivě zjistit závazkové vztahy ani majetkovou situaci společnosti a nebylo možno řádně a včas vyčíslit výši daně z příjmů právnických osob, kdy v důsledku vad účetnictví nebyla v zákonných termínech podána žádná daňová přiznání, přičemž účetní závěrky, hlavní knihu, účetní deník, seznam majetku a kartu majetku za toto období sestavila až dodatečně, poté co byla k předložení těchto dokladů opakovaně vyzývána správkyní konkursní podstaty, avšak ani tyto dodatečně vyhotovené účetní knihy a sestavy neodpovídaly účetním zásadám, když v nich nevykázala předpis penále ani žádné jiné účetní případy, ačkoli k těmto docházelo a mělo být o nich účtováno.

Za tyto trestné činy byla obviněná Z. K. odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v B. pobočka v K. ze dne 1. 6. 2005, č. j. 18 T 129/2005-254, doručeného obviněné Z. K. dne 9. 6. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tento rozsudek napadla obviněná odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 6 To 529/2006, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 18 T 188/2005, zrušil ohledně obviněné ve výroku o vině pod bodem 1) a také v celém výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou Z. K. podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že společně s obviněným J. J. v době od 8. 6. 2000 do 21. 6. 2003 v K. , okres B. , poté, co tehdy spoluobviněný J. J. dne 8. 6. 2000 jako jednatel společnosti T. , s. r. o., při jednání o úhradě daňových nedoplatků společnosti T. , s. r. o., na Finančním úřadu K. uvedl, že společnost T. , s. r. o., nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek a má jen pohledávku ve výši 200.000,- Kč s příslušenstvím vůči společnosti K. , s. r. o., se sídlem v L. , která vznikla na základě smlouvy o půjčce z roku 1998, a po dohodě se Z. K. , která byla společně s J. J. jediným dalším společníkem společnosti T. , s. r. o., a která současně zpracovávala účetnictví společnosti K. , s. r. o., se sídlem v B. nad B. , jejímž jednatelem byla J. Š. , a J. J. vyhotovil s datem 25. 11. 1998 smlouvu o půjčce mezi společností T. , s. r. o., a K. , s. r. o., podle které měla společnost T. , s. r. o., zapůjčit společnosti K. , s. r. o., částku 350.000,- Kč, jež měla být úročena částkou 12 % ročně a která měla být splacena do 31. 12. 2001, kdy pro případ prodlení mělo být dále sjednáno penále ve výši 0,75 % za každý den prodlení, a tuto smlouvu opatřil nepravým podpisem J. Š. a pravým razítkem společnosti K. , s. r. o., přičemž údaje o společnosti K. , s. r. o., vzor podpisu J. Š. a razítko společnosti K. , s. r. o., mu za tímto účelem poskytla Z. K. , tuto smlouvu předložil Finančnímu úřadu K. a při jednání na Finančním úřadě v K. dne 17. 3. 2003 v době, když byla společnost K. , s. r. o., v likvidaci, přičemž funkci likvidátorky vykonávala Z. K. , pak prohlásil, že pohledávka společnosti T. , s. r. o., vůči společnosti K. , s. r. o., nebyla ani částečně uhrazena, kdy na základě tohoto prohlášení Finanční úřad v K. vystavil dne 11. 4. 2003 exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ve výši 545.564,52 Kč, jímž byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky, kterou měla z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25. 11. 1998 mít společnost T. , s. r. o., za společností K. , s. r. o., a která v této době činila 476.000,- Kč s příslušenstvím ve výši 69.564,52 Kč, a v rámci kterého mimo jiné uložil společnosti K. , s. r. o., uhradit svůj závazek vůči společnosti T. , s. r. o., Finančnímu úřadu K. a tento exekuční příkaz dne 23. 4. 2003 doručil Z. K. , jakožto likvidátorce společnosti K. , s. r. o., která proti němu nepodala žádný opravný prostředek, takže exekuční příkaz dne 21. 6. 2003 nabyl právní moci, a takto měla společnosti K. , s. r. o., vzniknout škoda ve výši 545.564,52 Kč, přičemž pouze vzhledem k tomu, že na společnost K. , s. r. o., byl dne 10. 10. 2003 prohlášen konkurs, v rámci kterého došlo k přezkoumání takto vzniklé pohledávky Finančního úřadu K. vůči společnosti K. , s. r. o., nebyla pohledávka Finančního úřadu K. uznána a Finanční úřad K. ji stáhl zpět, tedy měla poskytnout jinému pomoc k jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby ke škodě cizího majetku jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a aby způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou, jehož se dopustil v úmyslu tento čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, v čemž byla spatřována pomoc k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku byl obviněné Z. K. uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 1. 6. 2005, č. j. 18 T 129/2005-254, doručeném obviněné Z. K. dne 9. 6. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 18 T 188/2005, podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení proti obviněné a poté uvedla, že se nelze ztotožnit s rozhodnutím odvolacího soudu, neboť jím vydaný zprošťující výrok ve smyslu § 226 písm. c) tr. ř. sice formálně správně pokrývá celý popis skutku ad 1) výroku o vině, avšak jemu odpovídající část odůvodnění se vztahuje pouze k dílčí části, zatímco právnímu posouzení zbývající části tohoto skutku není věnována žádná pozornost. Přitom nemůže být pochyb o tom, že zbývající část skutkové věty týkající se obviněné Z. K. , tvoří zcela samostatný skutek, bylo-li jí vytýkáno, že ve funkci likvidátorky po nařízení daňové exekuce na přikázání fiktivní pohledávky společnosti T. , s. r. o., vůči společnosti K. , s. r. o., proti exekučnímu příkazu nepodala žádný opravný prostředek, takže exekuční příkaz nabyl právní moci a jen z toho důvodu, že na společnost byl prohlášen konkurs, došlo k přezkoumání takto vzniklé pohledávky z popudu správkyně konkursní podstaty a Finanční úřad Krnov ji stáhl zpět. Odvolací soud se nevypořádal s tím, zda takové jednání je samostatným skutkem ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. a zda jej ještě lze posuzovat jako jednání účastníka na uskutečňování trestného záměru spoluobviněného J. J. , směřujícího ke společnosti K. , s. r. o. V této souvislosti tak navrhuje nejvyšší státní zástupkyně zvážit otázku akcesority jednání obviněné ve vztahu k jednání spoluobviněného. Není pochyb o tom, že její povinnost spravovat majetek likvidované společnosti vyplývala jak z inominátní smlouvy ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku ze dne 17. 10. 2001, na základě níž obviněná přijala jmenování do funkce likvidátorky předmětné společnosti od jednatelky likvidované společnosti J. Š. , a v rozsahu, na který se takový dvoustranný právní úkon nevztahoval, byly její povinnosti likvidátorky společnosti dány obecnou právní úpravou v obchodním zákoníku. Pokud pak za daného stavu věcí vědomě nepodala opravný prostředek proti exekučnímu příkazu Finančního úřadu Krnov, na základě kterého by bez následné aktivity správkyně konkursní podstaty společnosti K. , s. r. o., bylo z majetku uvedené likvidované společnosti ku prospěchu společnosti T. , s. r. o., vyvedeno plnění v hodnotě až 545.564,52 Kč, které se opíralo o fiktivní právní titul, pak nejednala s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 194 odst. 5 obchodního zákoníku (s přihlédnutím k § 70 odst. 3 a § 71 odst. 5 obchodního zákoníku) a její jednání lze posoudit minimálně jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který byl jejím jednáním naplněn ve všech jeho zákonných znacích.

Dále nejvyšší státní zástupkyně ještě napadenému rozhodnutí vytkla ve prospěch obviněné Z. K. jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, a sice to, že ač byla obviněná zproštěna obžaloby za pomoc k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák., byla následně odsouzena k souhrnnému trestu, který jí byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák., a to v trestní sazbě, odpovídající právní kvalifikaci skutku, pro který byla podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby. Vzhledem k tomu, že takto byl rozsudek i vyhlášen, nelze tuto vadu posoudit jen jako písařskou chybu či jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř. a tomu odpovídajícím způsobem ji napravit. Nicméně k odstranění této vady může dojít v souvislosti s nápravou již namítané nesprávnosti právního posouzení shora uvedené části výroku o vině.

V závěru svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 6 To 529/2006, v celém rozsahu a aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě opětovně projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve stručnosti vyjádřila obviněná Z. K. , která prostřednictvím své obhájkyně Mgr. J. P. pouze uvedla, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.

Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.

Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud neshledal důvody podle § 265i odst. 1 tr. ř. pro odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

První námitka dovolatelky spočívala v tom, že napadené rozhodnutí ve vztahu ke zproštění obviněné Z. K. obžaloby ve smyslu § 226 písm. c) tr. ř. sice formálně správně pokrývá celý popis skutku ad 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, ale z hlediska právního posouzení se vztahuje pouze k dílčí části skutku, zatímco právnímu posouzení zbývající části tohoto skutku není věnována žádná pozornost. Přitom nejvyšší státní zástupkyně nepochybuje, že zbývající část skutkové věty týkající se obviněné Z. K. , bylo-li jí zejména vytýkáno, že ve funkci likvidátorky po nařízení daňové exekuce na přikázání fiktivní pohledávky společnosti T. , s. r. o., vůči společnosti K. , s. r. o., proti exekučnímu příkazu nepodala žádný opravný prostředek, takže exekuční příkaz nabyl právní moci, a jen z toho důvodu, že na společnost byl prohlášen konkurs, došlo k přezkoumání takto vzniklé pohledávky z popudu správkyně konkursní podstaty a Finanční úřad Krnov ji stáhl zpět, tvoří zcela samostatný skutek. Odvolací soud se totiž vůbec nezabýval tím, zda takové jednání je samostatným skutkem ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. a zda jej ještě lze posuzovat jako jednání účastníka na uskutečňování trestného záměru spoluobviněného J. J. , směřujícího vůči společnosti K. , s. r. o. Pokud za daného stavu věcí obviněná jako likvidátorka předmětné společnosti - dlužníka nepodala opravný prostředek proti exekučnímu příkazu Finančního úřadu Krnov, nejednala s péčí řádného hospodáře a její jednání lze posoudit minimálně jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu spisu k této námitce zjistil, že odvolací soud skutečně zprostil obviněnou Z. K. obžaloby z pomoci k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a to pro celý skutek pod bodem 1) výroku o vině nalézacího soudu. V odůvodnění svého rozsudku na straně 4 a 5 k tomuto svému závěru uvedl, že nebyly shledány žádné skutečnosti, které by vyvrátily obhajobu obviněné spočívající v tom, že neopatřila spoluobviněnému J. J. razítko ani vzor podpisu paní J. Š. a že dopisy a doklady s tímto podpisem byly ve společnosti volně přístupné a stejně tak bylo volně k dispozici i předmětné razítko, použité na smlouvě o půjčce. Z výše uvedeného pak odvolací soud dovodil, že nebylo prokázáno, že by obviněná Z. K. naplnila svým jednáním, uvedeným v bodě 1) předmětnou skutkovou podstatu pomoci k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Odvolací soud se však následně vůbec nezabýval možností, která byla nastíněna v dovolání nejvyšší státní zástupkyní, a to, zda další část jednání obviněné popsaná v uvedeném skutku, spočívající v tom, že ve funkci likvidátorky po nařízení daňové exekuce na přikázání fiktivní pohledávky společnosti T. , s. r. o., vůči společnosti K. , s. r. o., proti exekučnímu příkazu nepodala žádný opravný prostředek, takže exekuční příkaz nabyl právní moci, a jen z toho důvodu, že na společnost byl prohlášen konkurs, došlo k přezkoumání takto vzniklé pohledávky z popudu správkyně konkursní podstaty a Finanční úřad Krnov ji stáhl zpět , netvoří samostatný skutek ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. a zda případně tento skutek lze ještě posuzovat jako jednání účastníka na uskutečňování trestného záměru spoluobviněného J. J. , směřujícího vůči společnosti K., s. r. o. Odvolací soud v této souvislosti opomenul, že podle § 220 odst. 1 tr. ř. soud může sice rozhodovat jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, avšak tento skutek musí vyčerpat v celé šíři (srovnej rozhodnutí č. 52/1975 Bulletinu Nejvyššího soudu, trestní část, sešit č. 6; dále rozhodnutí č. 1/1977 Bulletinu Nejvyššího soudu, trestní část, sešit č. 1). Tuto povinnost má i odvolací soud. Dojde-li pak soud k závěru, že skutek uvedený v žalobním návrhu není jednotný, nýbrž je složen z více útoků, které je nutno považovat za samostatné skutky, přičemž o některých je nutno rozhodnout jinak než odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, je zapotřebí o nich rozhodnout samostatným výrokem (srovnej rozhodnutí č. 52/1975 Bulletinu Nejvyššího soudu, trestní část, sešit č. 6). Za skutek uvedený v žalobním návrhu je nutno považovat i další skutek popsaný v tomto návrhu, i když není uvedeno jaký trestný čin obžaloba v tomto dalším skutku spatřuje jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků. Také o takovém skutku musí soud ve smyslu § 220 tr. ř. rozhodnout (srovnej rozhodnutí č. 3/1982-I. Bulletinu Nejvyššího soudu, trestní část, sešit č. 2). V souvislosti s tím se soud druhé instance následně ani nezabýval úvahou, zda toto jednání obviněné nenaplňuje skutkovou podstatu jiného trestného činu, zejména nejvyšší státní zástupkyní zmiňovaného pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

V tomto směru totiž nelze pominout, že obviněná Z. K. byla do funkce likvidátorky společnosti K. , s. r. o., jmenována na základě rozhodnutí valné hromady této společnosti a poté s ní byla dne 17. 10. 2001 uzavřena inominátní smlouva o výkonu funkce likvidátorky smyslu § 269 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen obchodního zákoníku ), založená na č. l. 540 spisu. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Tato smlouva je však uzavřena jen v tom případě, že účastníci dostatečně určí předmět svých závazků. Výše specifikovanou smlouvou bylo upraveno postavení obviněné jako likvidátorky společnosti K. , s. r. o., a bylo také časově omezeno. V ostatním se výkon funkce likvidátorky řídil příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Takto v souladu s § 70 odst. 3 obchodního zákoníku přešla na obviněnou jejím jmenováním likvidátorkou působnost statutárního orgánu jednat v rámci § 72 obchodního zákoníku jménem společnosti. Obviněná se tímto nestala přímo statutárním orgánem předmětné společnosti, nýbrž na ni pouze ve značném rozsahu přešlo právo jednat jménem společnosti, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 70 odst. 3 obchodního zákoníku. Jmenováním likvidátora se suspenduje právo statutárního orgánu společnosti jednat jménem společnosti ve prospěch likvidátora. Likvidátor však může jménem společnosti činit právní úkony jen v rozsahu potřebném pro provedení likvidace (§ 72 odst. 1 obchodního zákoníku). Ve smyslu § 71 odst. 5 obchodního zákoníku je pak likvidátor orgánem společnosti a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem, jako členové statutárních orgánů. Obviněná jako likvidátorka předmětné společnosti měla činit jménem společnosti úkony směřující k likvidaci společnosti, konkrétně pak podle § 72 odst. 1 obchodního zákoníku má likvidátor při výkonu této působnosti plnit závazky společnosti, uplatňovat pohledávky a přijímat plnění, zastupovat společnost před soudy a jinými orgány, uzavírat smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonávat práva společnosti. Vzhledem k tomu, že na obviněnou jako likvidátorku předmětné společnosti přešly práva a povinnosti statutárního orgánu, jímž je v případě společnosti s ručením omezeným podle § 133 odst. 1 obchodního zákoníku jeden či více jednatelů, měla se také řídit ustanovením § 135 odst. 2 obchodního zákoníku, které stanoví, že se obdobně použijí ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 obchodního zákoníku a § 196a obchodního zákoníku, upravující jednání statutárních orgánů akciové společnosti. Zejména v § 194 odst. 5 obchodního zákoníku je totiž uvedeno, že členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Obdobně pak platí, že i jednatelé (a v důsledku shora citovaných ustanovení i likvidátor) společnosti s ručením omezeným musí jednat ve své funkci zejména s péčí řádného hospodáře.

Na základě výše uvedeného je tedy nesporné, že obviněná byla jmenována likvidátorkou společnosti a ze smlouvy, uzavřené ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku dne 17. 10. 2001, při subsidiárním použití příslušných a shora zmiňovaných ustanovení obchodního zákoníku měla obviněná Z. K. v tomto směru povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a měla tedy podat opravný prostředek proti exekučnímu příkazu Finančního úřadu Krnov na přikázání pohledávky, protože tato byla fiktivní. Pokud takto nekonala, je namístě posoudit, zda toto jednání nenaplňuje znaky jiného trestného činu než pomoci k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák., konkrétně zda nejsou tímto jejím jednáním naplněny zejména znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a to popř. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., zvláště když podle skutkového zjištění nalézacího soudu, které zatím v tomto směru nebylo zpochybněno ani v rozsudku odvolacího soudu (viz str. 5 tohoto rozsudku), měla obviněná Z. K. vědět o tom, že smlouva o půjčce částky 350.000,- Kč mezi společností T. , s. r. o., a společností K. , s. r. o., měla být opatřena nepravým podpisem J. Š. (č. l. 2 p. v., 4 p. v. a 8 p. v. až 9 p. v. spisu), což samozřejmě není vyloučeno i přes závěr odvolacího soudu, že nebylo bez pochyb prokázáno, že by toliko obviněné byla svěřena razítka, resp. že by toliko ona měla přístup k předmětnému podpisovému vzoru či podpisům J. Š. , a proto není vyvrácena její obhajoba, že k předmětným podpisovým vzorům, resp. razítkům, neměla toliko ona přístup (str. 5 rozsudku odvolacího soudu). Vědomost o nepravdivosti uvedené smlouvy totiž nemusí být vázána jen na její pomoc k falšování takové smlouvy, ale mohla by vyplývat i z jejího postavení v obou uvedených společnostech a z jejího příbuzenského vztahu k spoluobviněnému J. J. Tím ovšem dovolací soud v žádném směru nepředjímá závěr odvolacího soudu o této rozhodné skutečnosti pro posouzení předmětné právní otázky.

Druhá námitka nejvyšší státní zástupkyně se týkala jiného nesprávného hmotně právního posouzení spočívajícího v tom, že soud obviněnou sice v plném rozsahu podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby z pomoci k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák. za skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině nalézacího soudu, avšak zároveň ponechal nezměněn výrok o vině pod bodem 2). Za tento skutek, kvalifikovaný jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., soud ovšem obviněné uložil souhrnný trest podle ustanovení § 250 odst. 2 tr. zák., přičemž v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 1. 6. 2005, č. j. 18 T 129/2005 254, byla obviněná odsouzena pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. (č. l. 756 spisu), a proto měl být správně uložen trest podle § 125 odst. 1 tr. zák.

Také tuto námitku nejvyšší státní zástupkyně shledal Nejvyšší soud důvodnou, neboť přestože Krajský soud v Ostravě obviněnou Z. K. zprostil obžaloby z pomoci k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 2 tr. zák., uložil jí souhrnný trest podle § 250 odst. 2 tr. zák., ač ji odsuzoval za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., a to v souběhu s dalším trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., za který byla odsouzena v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 1. 6. 2005, č. j. 18 T 129/2005-254, který jí byl doručen dne 9. 6. 2005 (§ 314e odst. 5 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že takto byl rozsudek i vyhlášen, nelze toto pochybení kvalifikovat jako písařskou chybu či jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř. a tomu odpovídajícím způsobem ji napravit. Jak ale správně uvedla již nejvyšší státní zástupkyně, odvolací soud tuto vadu napraví v novém řízení, následujícím po vrácení věci v rámci zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené důvody shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, a proto z podnětu tohoto mimořádného opravného prostředku podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 6 To 529/2006, zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení se Krajský soud v Ostravě zaměří zejména na zbývající část skutku pod bodem 1) výroku o vině nalézacího soudu, zejména z hlediska, zda předmětný skutek nenaplňuje skutkovou podstatu jiného trestného činu, a to zvláště trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., příp. jeho pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podle odstavce druhého písm. b) téhož ustanovení bude potrestán ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu. Odvolací soud zaměří v této souvislosti svou pozornost na skutečnost, že obviněná Z. K. byla jmenována do funkce likvidátorky společnosti K. , s. r. o., a funkci likvidátorky přijala na základě inominátní smlouvy ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku ze dne 17. 10. 2001, přičemž z této smlouvy a z právní úpravy této funkce v obchodním zákoníku v rozsahu, ve kterém nebyla tato funkce pokryta smlouvou, vyplývala její povinnost spravovat majetek likvidované společnosti. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí. Podstatou trestného činu podle § 255 odst. 1, příp. odst. 2 písm. b) tr. zák. je pak jednání ve formě konání anebo opomenutí, kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo.

Poté, co odvolací soud vyřeší otázku viny, zaměří se při ukládání trestu na to, podle jakého ustanovení má obviněné Z. K. uložit souhrnný trest za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 18 T 188/2005, beze změny, a to s přihlédnutím k trestnímu příkazu Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 1. 6. 2005, č. j. 18 T 129/2005 254.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.