5 Tdo 816/2007
Datum rozhodnutí: 15.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 816/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání podaném obviněným Ing. Z. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 7 To 327/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 4 T 30/2006, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e částečně z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 7 To 327/2006, a to v odsuzujícím výroku o vině a ve výroku o trestu.

Podle § 265 odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 4 T 30/2006, byl obviněný Ing. Z. R. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném od 1. 7. 2002, za který mu byl uložen podle § 175 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 7 To 327/2006, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. sám ve věci rozhodl. Jednak uznal obviněného Ing. Z. R. vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném od 1. 7. 2002), za který mu podle § 175 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále obviněného Ing. Z. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby ze skutků, kvalifikovaných jako trestné činy křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, přičemž první z nich podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 a druhý podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném od 1. 7. 2002.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný dovoláním ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím obhájce Mgr. J. K. Své podání opřel obviněný o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel poukázal na dvě zásadní pochybení, která podle jeho názoru vedla odvolací soud k nesprávnému závěru o vině a v důsledku toho i o trestu. V prvé řadě popřel, že by uvedl nepravdivé skutečnosti úmyslně. Před soudy i orgány Policie České republiky sice vypověděl, že nepodepsal dokument Zápis o významných skutečnostech, smluvní ujednání , ale učinil tak v přesvědčení, že k takovému dokumentu svůj podpis nikdy nepřipojil. Na podporu svého tvrzení doplnil, že z obchodního hlediska by byl podpis takového dokumentu zcela nesmyslný. Předmětem dané listiny byla kompenzace kupní ceny za akcie společností H. P. F. M., a. s., H. C., a. s., a M., a. s., ale v samotné kupní smlouvě o prodeji akcií těchto společností nebyla o žádné kompenzaci zmínka, což společně s faktem, že nebyl ani předložen originál předmětného dokumentu, vede podle obviněného k pochybnostem o autentičnosti této listiny. Zpochybnil také výpovědi svědků RNDr. P. H. a M. Š. Další podstatné pochybení soudu spatřoval dovolatel v posouzení okolnosti, kterou nepravdivě uvedl před soudem, jako okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí. Namítl, že skutečnost, zda dokument podepsal či nikoli, nemohla mít pro rozhodnutí soudu podstatný význam, neboť Zápis o významných skutečnostech, smluvní ujednání je listinou absolutně neplatnou, jak uvedl Okresní soud ve Frýdku Místku ve svém rozsudku ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 15 C 282/2003, a dále v rozsudku ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 10 C 209/2000. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu odsuzujícího výroku o vině a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, nebo aby o zproštění obžaloby rozhodl dovolací soud sám.

Nejvyšší státní zástupkyně využila prostřednictvím státní zástupkyně Mgr. E. V. činné u Nejvyššího státního zastupitelství svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Označila námitky obviněného za shodné s těmi, které uplatnil v rámci řízení o odvolání, a poukázala na rozsudek soudu druhého stupně, který se s nimi správně vypořádal. Nesouhlasila s názorem, že by se soudy nezabývaly subjektivní stránkou daného trestného činu, neboť samotné znění skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu dostatečně vyjadřuje úmysl obviněného vypovídat před soudem jako svědek v rozporu s objektivní skutečností. Vyslovila přesvědčení, že výslech obviněného v postavení svědka před civilním soudem měl podstatný význam pro zjištění existence posuzovaného právního úkonu a jeho povahy. Skutečnost, že soud nakonec shledal tento právní úkon (smlouvu o půjčce) od počátku neplatným, není podstatná pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Z. R. odmítl podle § 265r odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, dále nelze namítat nic proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Námitky, jež svých obsahem odpovídají zákonem vymezenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tvoří jednak zpochybnění úmyslu, který je u citovaného trestného činu, jímž byl uznán vinným, vyžadován, a dále otázka správnosti právního závěru odvolacího soudu ve vztahu k tomu, zda výpověď obviněného v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 10 C 209/2000 měla podstatný význam pro rozhodnutí ve věci. Na podkladě těchto námitek Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.

Podle výroku napadeného rozsudku obviněný trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném od 1. 7. 2000 spáchal v podstatě tak, že:

v rámci výslechu u Okresního soudu ve Frýdku Místku na ul. Na Poříčí 3206 dne 16. 12. 2003 ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 209/2000, v procesním postavení svědka poté, co byl řádně poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a ničeho nezamlčovat, opakovaně nepravdivě tvrdil, že dne 14. 9. 1998 jako člen představenstva a generální ředitel společnosti H. C., a. s. (v rozsudku nesprávně uvedeno H. C., a. s.), se sídlem F. M., nepodepsal dokument nazvaný Zápis o významných skutečnostech, smluvní ujednání , kde bylo mj. potvrzeno, že převzal závazek M. Š. vůči společnosti H. C., a. s., na základě smlouvy o půjčce peněžních prostředků ze dne 31. 12. 1997 ve výši 652.517,- Kč a dále nepravdivě tvrdil, že mu o takové dohodě není nic známo, přičemž tato nepravdivá tvrzení měla podstatný význam pro okolnost, zda bude M. Š. v občanskoprávním řízení zavázán k zaplacení částky 388.067,- Kč, jež tvořila neuhrazené příslušenství k dluhu.

Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném od 1. 7. 2000) se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.

Uvedení nepravdy osobou vystupující v procesním postavení svědka (jako tomu bylo v dané věci) se tedy musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí ve věci. Posouzení této otázky je pak závislé na konkrétním předmětu řízení a soud, rozhodující v trestním řízení o tom, zda se obviněný dopustil křivé výpovědi, či nikoli, je povinen zvažovat veškeré skutečnosti, významné pro řízení, v rámci něhož měl být uvedený trestný čin spáchán. V každém konkrétním případě je proto nutné zvažovat, zda nepravdivé tvrzení svědka tvořilo okolnost významnou pro rozhodnutí bez ohledu na to, zda jejím důsledkem bylo vydání nesprávného rozhodnutí. Zpravidla však půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat . (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. BECK, 2003, str. 960.)

Závěr o naplnění uvedeného zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku je možné učinit na podkladě skutkových zjištění o těch okolnostech, jež bylo nezbytné objasnit pro rozhodnutí vydané v rámci civilního sporu. Soud rozhodující o trestní odpovědnosti osoby, jež v postavení svědka v jiném řízení před soudem uvedla nepravdu, musí v rámci svých úvah mj. náležitě vysvětlit, v čem spatřuje naplnění uvažovaného zákonného znaku podstatného významu takového nepravdivého tvrzení pro rozhodnutí. Dovolací soud je toho názoru, že této své povinnosti Krajský soud v Ostravě v posuzovaném případě nedostál, ačkoli obviněný již ve svém řádném opravném prostředku tuto vadu namítl.

Dovolací soud konstatuje, že odůvodnění zprošťujícího výroku napadeného rozsudku se krajský soud věnoval důkladně, podrobně vysvětlil důvody, proč okolnosti ohledně podpisu dokumentu nazvaného Zápis o významných skutečnostech, smluvní ujednání , neměly pro rozhodnutí policejního orgánu a soudů v trestním řízení podstatný význam (viz str. 10 rozsudku). Naproti tomu odůvodnění odsuzujícího výroku postrádá zřetelnější argumentaci, z níž by bylo patrno, v čem spočíval podstatný význam popření podpisu uvedeného dokumentu, resp. otázky převzetí dluhu M. Š., jež měl vůči společnosti H. C., a. s., pro rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 209/2000. Nejvyšší soud pouze připomíná, že v uvedeném sporu byla podána žaloba správcem konkursní podstaty jmenované společnosti Mgr. J. V. (žalobce) proti M. Š. (žalovanému), bývalému zaměstnanci úpadce, a to z titulu smlouvy o půjčce mezi ním a společností na částku 672.167,- Kč s příslušenstvím. Dříve než bylo v této věci nařízeno jednání, žalovaný uhradil tuto částku žalobci a v této části bylo proto řízení zastaveno. Jeho dalším předmětem pak zůstalo zaplacení 118.758,- Kč jako odměny za půjčení peněz žalovanému, a dále zaplacení částky 269 309,- Kč, jež tvořila úroky z prodlení. Rozsudkem ze dne 30. 10. 2006, jež byl ve věci vydán, byla M. Š. uložena povinnost zaplatit žalobci celkem 67 994,- Kč, přičemž tato částka představovala úroky z prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

Přestože odvolací soud pečlivě popsal průběh řízení před jmenovaným civilním soudem, jeho samotné právní hodnocení výpovědi obviněného ve vztahu k pravosti jeho podpisu Zápisu o významných skutečnostech, smluvní ujednání , resp. samotnému faktickému převzetí peněžního závazku M. Š. vůči společnosti H. C., a. s., je poměrně stručné a především neobsahuje konkrétní zjištění, týkající se významu posuzované výpovědi pro výsledek civilního sporu. Krajský soud v Ostravě v podstatě pouze konstatoval, že obviněný spáchal skutek popsaný ve výroku, a následně citoval právní větu, jež definuje skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném od 1. 7. 2000. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak nelze náležitě zjistit, které tvrzení obviněného bylo okolností významnou pro rozhodnutí o žalované částce v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 10 C 209/2000, a to především poté, co došlo k úhradě dluhu M. Š. a řízení bylo vedeno o příslušenství původně žalované částky.

Odvolací soud tak nemohl rozhodnout o vině obviněného za situace, kdy k naplnění skutkové podstaty žalovaného trestného činu, chybí zjištění o existenci znaku okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí . V této části obviněný tedy podal své dovolání důvodně, neboť uvedenou právní vadu v rámci přezkumu shledal i Nejvyšší soud. S ohledem na tento závěr již nebylo nutné se zabývat další právní námitkou nedostatkem subjektivní stránky činu, neboť řešení této otázky je zatím předčasné. Aniž by Nejvyšší soud mohl předjímat výsledek nového řízení v dané věci, považuje za nutné připomenout, že v případě skutkového závěru o nepravdivém tvrzení obviněného ohledně podpisu na listině, jíž se mimo jiné zavázal k převzetí závazku M. Š., by s ohledem na významný důsledek, jež by takový úkon měl pro jeho osobu, existenci úmyslu nasvědčovalo. Na druhé straně se Nejvyšší soud nezabýval tou částí námitek dovolání obviněného, jíž brojil proti nesprávnému procesnímu postupu soudů ve věci rozhodujících tj. jeho nesouhlas s hodnocením výpovědí svědků a tvrzení o tom, že předmětnou listinu nepodepsal. Tyto námitky totiž neodpovídají důvodům dovolání.

Nejvyšší soud tak z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v odsuzující části výroku o vině a ve výroku o trestu. Současně zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušenou částí ztratila podklad. Věc se vrací do stadia řízení u soudu druhého stupně. Přestože zjištěná vada měla svůj původ již v rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak zejména proto, že odvolací soud poměrně zásadním způsobem změnil původní rozhodnutí okresního soudu ve věci, když zprostil obviněného části obžaloby a především se náležitým způsobem nevypořádal s námitkou, jež byla důvodem vydání tohoto rozhodnutí dovolacího soudu, přestože ji obviněný uplatnil již v odvolání.

V novém řízení o odvolání obviněného tak bude nutné odstranit dosud nedostatečné zjištění ve vztahu k otázce, zda výpověď obviněného v postavení svědka v civilním řízení obsahovala okolnosti, jež měly podstatný význam pro rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 209/2000. Teprve poté bude možné správně právně posoudit skutek z hlediska naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová