5 Tdo 809/2003
Datum rozhodnutí: 29.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 809/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. října 2003 o dovoláních obviněných P. K., rozeného D. a Ing. V S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 6 To 127/01, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 8/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného P. K., roz. D. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. V. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 2 T 8/2000, byl obviněný P. K. pod body 1., 2., 4. výroku rozsudku uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a to pod bodem 1., 2. výroku rozsudku spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný Ing. V. S. byl pod bodem 1. výroku rozsudku uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný P. K. byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněný Ing. V. S. byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

Trestné činy spáchali obvinění tím, že pod bodem 1. výroku rozsudku obviněný P. K. a obviněný Ing. V. S. společně v přesně nezjištěné době počátkem roku 1995, po vzájemné dohodě zfalšovali aval na nevyplněném tiskopisu cizí směnky K. b., a. s., P., otiskem padělaného razítka K. b., a. s., centrála P. a dvěma stvrzujícími podpisy, z nichž podpis znějící na jméno K. vlastnoručně napsal obviněný P. K. Takto upravenou směnku předal na základě předchozí dohody obviněný Ing. V. S. M. S. a to za finanční odměnu ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž následně za jeho účasti a pomoci byla směnka vyplněna jménem směnečníka A. G. S., s. r. o., K., s datem vystavení 7. 2. 1995 na částku 15.000.000,- Kč se splatností 30. 8. 1995 na řad firmy A., a. s., H. K. u pobočky K. b., a. s., v K. H. a po jejím stvrzení razítkem směnečníka a vlastnoručním podpisem ji M. S. dne 8. 2. 1995 osobně předal proti potvrzení zástupcům a. s. A., H. K. k zajištění vlastní pohledávky u této společnosti. Po předložení této směnky touto společností K. b., a. s., K. H., k proplacení, k tomuto nedošlo z důvodu nepravého avalu, jakož i z důvodu nedostatku finančních zdrojů na běžném účtu výstavce A. G. S., s. r. o., K. Pod bodem 2. výroku rozsudku byl obviněný P. K. uznán vinným, že společně s obviněnými J. Š. a J. C. v přesně nezjištěné době v roce 1995 na přesně nezjištěném místě obviněný P. K. zfalšoval aval na tiskopise cizí směnky K. b., a. s., centrála P. a opatřil směnku dvěma stvrzujícími podpisy, z nichž podpis znějící na jméno K. vlastnoručně napodobil. Následně blíže nezjištěným způsobem tuto směnku získali obvinění J. Š. a J. C., kteří dne 28. 8. 1995 ji společně vyplnili na částku 49.200.000,- Kč se splatností dne 28. 2. 1996, přičemž na směnce jako výstavce uvedli obviněného J. Š. a směnečníka obviněného J. C. Takto vyplněná směnka byla určena k prodeji a získání finančních prostředků. K proplacení směnky však právě z důvodu zfalšovaného avalu K. b., a. s., centrála P., nedošlo. Pod bodem 4. výroku rozsudku byl obviněný P. K. uznán vinným, že dne 2. 5. 1996 v penzionu I. v P., ul. 1. p., předal jednatelce firmy U. spol. s r. o., se sídlem P. 26, B., Ing. Z. B. směnku znějící na částku 30.000.000,- Kč, kterou dne 10. 4. 1996 vystavila firma U. spol. s r. o., a jejímž akceptantem byla firma E.-R., spol. s r. o., se sídlem N. 21, Č. B. Předtím již v průběhu měsíce dubna přislíbil obviněný jednatelům, že na předmětnou směnku zajistí aval K. b., a. s., což skutečně v součinnosti s Ing. R. H. (zemřelým 26. 11. 1999) učinil použitím padělaného razítka a zfalšováním podpisu ředitelky úvěrového odboru 620 K. b., a. s., centrála P., Ing. B. K., přičemž za obstarání tohoto avalu převzal obviněný P. K. při předání směnky jako provizi finanční hotovost ve výši 3.000.000,- Kč, kterou použil pro sebe a později zemřelého Ing. R. H.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 2 T 8/2000, podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce odvolání, kterým napadl rozsudek Městského soudu ve všech jeho výrocích. Za obviněného Ing. V. S., který se po vyhlášení rozsudku vzdal práva odvolání, podala odvolání jeho manželka, M. S. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 6 To 127/01, podle § 256 tr. řádu tato odvolání zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podali oba obvinění v zákonné lhůtě dovolání. Obviněný Ing. V. S. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. C. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Obviněný P. K., roz. D. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. proti výroku o vině a jako dovolací důvody uvedl důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. řádu.

Obviněný Ing. V. S. v dovolání uvedl, že skutek byl soudy obou stupňů nesprávně zjištěn, a tím i nesprávně právně posouzen. Napadl správnost hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně. Na základě této námitky je obviněný přesvědčen, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Obviněný v dovolání vytkl Vrchnímu soudu v Praze, že podle jeho názoru převzal závěry Městského soudu v Praze, aniž by se blíže zabýval jejich správností. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně i Městského soudu v Praze a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl sám rozsudkem a zprostil obviněného Ing. V. S. obžaloby.

Obviněný P. K. své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako pokračující trestný čin, neboť nebyla dána časová souvislost mezi jednotlivými útoky. Poukázal na to, že mezi jednotlivými skutky pod body 2. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně uplynula doba osmi až devíti měsíců, což podle jeho názoru svědčí o tom, že jednání pod bodem 4. výroku tohoto rozsudku nemohlo být kvalifikováno jako dílčí útok trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., nýbrž pouze jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný dále v dovolání popřel, že by se účastnil padělání směnek a že by padělal, resp. nechal vyrobit razítko K. b. Obviněný namítl, že pokud napsal na směněčný tiskopis jméno K. , neznačí to, že by směnku padělal. Podle obviněného se směnka stává směnkou až poté, co je vyplněna zcela a bezchybně. Není tedy podle něj trestným činem (ani jeho pokusem), učinit na nevyplněnou směnku na místě avalu písemný text, případně podpis. Obviněný popřel, že by na směnku připojil razítko. Pokud jde o body 1. a 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně, obviněný popřel, že by přišel do styku s osobou, která by byla podvedena. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný uvedl, že celková délka trestního stíhání byla taková, že podle jeho názoru měl soud druhého stupně jeho trestní stíhání zastavit. V podrobnostech pak dovolatel odkázal na svůj návrh na zastavení trestního stíhání. V době před předložením papíru jako směnky se setkal pouze s obviněným Ing. S. a M. S., což samo o sobě podle obviněného dokazuje, že se v těchto bodech nedopustil žádného trestného činu. Pokud jde o jednání pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný popřel, že by mohlo jít mezi ním a ostatními obviněnými o společné jednání a tedy spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť jak se obviněný domnívá, absentuje zde společné jednání a úmysl obviněných k takovému jednání. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný uvedl, že celková délka trestního stíhání byla taková, že podle jeho názoru měl soud druhého stupně jeho trestní stíhání zastavit. V podrobnostech pak dovolatel odkázal na svůj návrh na zastavení trestního stíhání.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného Ing. V. S. uvedla, že dovolání bylo podáno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. g), l) tr. řádu spočívajících podle dovolatele v tom, že skutek byl nesprávně zjištěn, a tím nesprávně právně posouzen, zejména proto, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že obviněný se v odůvodnění dovolání zabývá hodnocením důkazní situace ze svého pohledu a podle jejího názoru se pokouší odlišným výkladem provedených důkazů dosáhnout jiného skutkového vyjádření svého jednání. Dovolatel však neuvedl žádné výtky směřující do oblasti hmotně právního hodnocení skutku a uváděné výhrady nelze podle ní podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že tento není nijak odůvodněn, a není zřejmé, z čeho dovolatel usuzuje na vadu rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že řada námitek dovolatele směřuje proti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V tomto směru je dovolání obviněného podle nejvyšší státní zástupkyně nepřípustné.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. V. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

V písemném vyjádření k dovolání obviněného P. K., roz. D. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že dovolání se výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu. Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že soudy obou stupňů kvalifikovaly jeho jednání jako pokračující trestný čin, ačkoliv mezi útoky popsanými v bodech 2. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně uplynula doba osmi až devíti měsíců. Podle nejvyšší státní zástupkyně šlo v daném případě o delikvenci zvláštního druhu, jejíž produkt (zfalšované avaly K. b. na směnkách znějících na částky 15 mil., 49,2 mil. a 30 mil. Kč) z pohledu pachatelů nebylo možno uvádět do oběhu příliš často, a proto podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je v této věci možno připustit pokračování v trestné činnosti i s delšími časovými prodlevami. Další námitky obviněného k tomu, jak soudy obou stupňů posoudily jednotlivé směnky, považuje nejvyšší státní zástupkyně za námitky směřující výhradně proti skutkovým zjištěním a jako takové je není možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že obviněný v dovolání opakuje argumentaci své dosavadní obhajoby včetně odvolání, s níž se soudy obou stupňů řádně vypořádaly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu nejvyšší státní zástupkyně namítla, že tento důvod obviněný v dovolání blíže nekonkretizoval a odkaz na jiné jeho podání nelze považovat za odůvodnění dovolání.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle něj lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání obou obviněných jsou přípustná a byla podána u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, dovolání mají obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek.

Obviněný Ing. V. S. v dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neuvedl žádné právní námitky a polemizoval s postupem soudu při hodnocení důkazů a ze svého pohledu se zabýval hodnocením důkazů a dospěl k závěru, že skutek byl nesprávně zjištěn a následně nesprávně právně posouzen především proto, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Obviněný se tak dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Takový důvod však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod jiný dovolací důvod, uvedený v § 265b tr. řádu. Dalším důvodem dovolání je podle obviněného dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu spočívající podle dovolatele v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Takto popsanému důvodu však odpovídá důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dovolatel nijak neodůvodnil v čem konkrétně spočívá vada meritorního rozhodnutí, takže nebylo možno se tímto důvodem dovolání zabývat, když nebyl vymezen rozsah a důvody pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu celým obsahem dovolání obviněného (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o námitky proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebylo možno se jimi zabývat, neboť dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Protože dovolání obviněného Ing. V. S. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Pokud jde o dovolání obviněného P. K., Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání v podstatě shodné námitky s námitkami, které uvedl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal. K námitce, že nejde o pokračování v trestném činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. proto, že mezi 2. a 4. skutkem, kterým byl obviněný uznán vinným, chybí časová souvislost a že by proto mohlo jít pouze o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., je nutno uvést, že z hlediska § 89 odst. 3 tr. zák. skutečně nejde o blízkou časovou souvislost tak, jak ji vymezuje zákon i judikatura. Posouzení, jehož se obviněný domáhá, však nepřichází v úvahu, vzhledem ke skutkovým zjištěním, z nichž vyplývá, že v případě všech tří skutků přicházela v úvahu právní kvalifikace podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Nedůvodná je i námitka obviněného týkající se spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť z popisu skutku pod body 1. a 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že obviněný P. K. jednal společně s obviněným Ing. V. S. (bod 1. uvedeného výroku) a dále s obviněnými J. Š. a J. C. (bod 2. citovaného výroku), a těmto skutkovým zjištěním, které Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat, odpovídá i právní posouzení. Tzv. skutková věta je tak v souladu s tzv. větou právní. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný odůvodnil odkazem na svůj návrh na zastavení trestního stíhání, jemuž soud druhého stupně nevyhověl a pokračoval v trestním stíhání, přestože podle názoru obviněného bylo jeho další trestní stíhání ze zákona nepřípustné. Tento dovolací důvod nebyl řádně odůvodněn, neboť odkaz na odůvodnění návrhu na zastavení trestního stíhání, který byl podán před pravomocným rozhodnutím ve věci samé, nelze považovat za odůvodnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Další námitky obviněného k povaze směnky by měly význam jen tehdy, pokud by obviněný byl uznán vinným vzhledem k ustanovení § 143 tr. zák. trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle § 140 tr. zák. nebo výrobou a držením padělatelského náčiní podle § 142 tr. zák., avšak při posouzení skutků obviněného jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. jsou tyto námitky irelevantní. Protože posledně uvedené námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné, přicházelo by v úvahu rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Právní námitkou je námitka, že jednání mělo být kvalifikováno jinak, než trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Je však zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. I v případě posouzení jednání pod bodem 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., by totiž tato změna nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, neboť podle § 35 odst. 1 tr. zák. by byl obviněnému uložen za více trestných činů úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. V tomto případě by byl uložen trest podle § 250 odst. 4 tr. zák. Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání obviněného P. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.

O dovoláních obou obviněných rozhodl Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek