5 Tdo 786/2007
Datum rozhodnutí: 22.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 786/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný I. Z. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 7 To 71/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 80/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný I. Z. M. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 2 T 80/2006, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák, uložen trest vyhoštění z území České republiky na deset let. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené O. M. škodu ve výši 21 303,- Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. dopustil společně s dosud neztotožněným mužem, který plnil jeho příkazy, zatímco on akci řídil. Dne 4. 2. 2006 v době kolem 16.00 hodin přijeli automobilem do Ž. ulice v P. , obviněný zůstal sedět na místě řidiče, zatímco druhý muž před domem č. 26 přistoupil k poškozené O. M. , přiložil ji k tělu hlaveň revolveru, vytrhl ji z ruky mobilní telefon a donutil ji nastoupit do automobilu. Obviněný poté poškozené sdělil, že je Č. a pokud nechce, aby ji uřízl část těla, nechť mu vydá finanční hotovost, cenné věci a klíče od bytu. Poškozená mu ze strachu klíče vydala a on poslal neztotožněného spolupachatele do jejího bytu, aby odtud odcizil finanční hotovost a cestovní pas poškozené. Podařilo se mu zde odcizit 10 000,- Kč a 300 Euro, cestovní pas ale nenašel a vrátil se k vozidlu. Pod stálou pohrůžkou použití revolveru na pokyn obviněného odvedl poškozenou, aby cestovní pas našla sama. Poškozená využila příležitosti, že dveře bytu zůstaly pootevřeny, vklouzla rychle dovnitř a zamkla se. Neztotožněný muž začal bušit na dveře, což přivolalo souseda, takže oba muži jednání zanechali a z místa činu odjeli.

Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 napadli odvoláním obviněný a státní zástupce. Zatímco obviněný odvolání směřoval proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku, státní zástupce napadl pouze výrok o trestu a to v neprospěch obviněného. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 7 To 71/2007, podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým mu byl uložen trest vyhoštění. Ve zbylé části zůstal rozsudek soudu prvního stupně beze změn. Odvolání státního zástupce Městský soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Dne 23. 5. 2007 podal obviněný I. Z. M. prostřednictvím obhájkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je v dovolání nesprávně označeno jako rozsudek, ačkoli v posuzované věci rozhodl odvolací soud usnesením.

Podstata dovolacích námitek, jež obviněný formálně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který odkazuje i v uplatněném dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, spočívá v tom, že soud prvního stupně výrok o vině opřel o nezákonně získaný důkaz, protože nesprávně hmotně právně posoudil aplikaci zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Za tento důkaz označil zprávu mobilního operátora o zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním styku z účastnických čísel evidovaných na obviněného a jeho přítelkyni S. U. v době spáchání skutku a v době tomuto dni předcházející. Nezákonnost tohoto důkazu obviněný spatřuje v tom, že mobilní operátor společnost V. C. r. , a. s., který v přípravném řízení na podkladě příkazů soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaných podle § 88a tr. řádu poskytl orgánům činným v trestním řízení požadované provozní a lokalizačních údaje ohledně označených zájmových účastnických čísel registrovaných na obviněného a jeho přítelkyni, postupoval v rozporu se zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronických komunikacích), a zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších změn, (dále jen zákon o ochraně osobních údajů), které mu ukládaly údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu smazat či učinit anonymními nejpozději do dvou měsíců ode dne dodání vyúčtování za poskytnuté služby účastníkovi. Mobilní operátor v projednávané věci provozní i lokalizační údaje o uskutečněném telekomunikačním styku v zákonné lhůtě nezlikvidoval a jen proto je mohl po obdržení příkazu vydaného soudcem podle § 88a tr. řádu až po uplynutí oné dvouměsíční lhůty orgánům činným v trestním řízení poskytnout. Pokud by mobilní operátor zákonnou úpravu včetně práva na soukromí garantovaného Listinou základních práv a svobod respektoval, požadovanými údaji by již nedisponoval a soud by je u hlavního líčení jako důkaz nemohl provést. Jediným důkazem o vině by pak zůstala osamoceně stojící výpověď poškozené z přípravného řízení, což by znamenalo diametrální změnu důkazní situace a při respektování zásady in dubio pro reo nevylučovalo i jiné rozhodnutí ve věci, než-li odsuzující rozsudek.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný spatřoval v tom, že Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl jeho odvolání, ačkoli v předcházejícím řízení byl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. (Jedná se tedy o druhou alternativu dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení.)

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí (opět dovolatelem nesprávně označené jako rozsudek) odvolacího soudu a přikázal Městskému soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, avšak jím uplatněné námitky tyto dovolací důvody nenaplňují a stojí i mimo rámec dovolacích důvodů ostatních. Obviněný totiž napadenému rozhodnutí nevytýká vady právní, nýbrž pouze vady procesní, konkrétně nesprávné hodnocení použitelnosti důkazů.

V další části svého vyjádření se státní zástupce podrobně zabýval dovolatelem vznesenou otázkou zákonnosti získaných údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu v případě, že mobilní operátor na příkaz vydaný podle § 88a tr. řádu poskytl orgánům činným v trestním řízení provozní a lokalizační údaje za časový úsek, ve kterém podle ustanovení § 90 odst. 2, 3 a ustanovení § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích nesměl předmětné údaje již zpracovávat a měl je tudíž podle názoru dovolatele smazat a anonymizovat. S poukazem na ustanovení § 97 odst. 3 téhož zákona státní zástupce dospěl k závěru, že mobilní operátor je povinen uchovávat provozní a lokalizační údaje nejen po dobu 2 měsíců od vyúčtování služeb účastníkovi telekomunikačního provozu pro případnou reklamaci, nýbrž po dobu až 12 měsíců pro potřeby orgánů oprávněným podle zvláštního předpisu k jejich vyžádání. S ohledem na citovaný závěr státní zástupce konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, pokud v rámci dokazování přečetl provozní a lokalizační údaje vyžádané podle § 88a tr. řádu od mobilního operátora, ačkoli byly poskytnuty zpětně za období starší dvou měsíců od vyúčtování poskytnutých služeb.

Státní zástupce své vyjádření k podanému dovolání uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný opřel jejich existenci primárně o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Uplatněný dovolací důvod tedy může být naplněn jen právní a nikoli skutkovou vadou, a to takovou, která má hmotně právní a nikoli procesní charakter. Obviněný však uvedenému důvodu dovolání podřadil námitku nesprávného vyhodnocení procesní použitelnosti jednoho ze stěžejních důkazů soudy nižších stupňů, přičemž jeho obsah výrazně přispěl k posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené a naopak vyvracel obhajobu obviněného. Právě na základě této argumentace opřené o námitky ryze procesní povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení, obviněný zpochybnil správnost závěrů soudů o vině a označil jejich rozhodnutí za nezákonná. Napadenému rozhodnutí i předcházejícímu odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně přitom nevytkl, mimo provedení údajně nezákonně získaného důkazu, žádnou specifickou vadu v právním posouzení zjištěných skutkových okolností. Ve své podstatě navíc toliko opakoval námitky, na nichž založil svou obhajobu v průběhu celého trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečným způsobem vypořádaly.

V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu.

Obviněný v posuzovaném dovolání ve své podstatě, ač formálně namítl jiné nesprávné hmotně právní posouzení, brojil proti nesprávné aplikaci procesního ustanovení § 88a tr. řádu, které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení v případě, je-li nutné k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení zjistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo se na ně vztahuje ochrana osobních dat. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].

Navíc Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení obviněného o tom, že zprávy mobilního operátora V. C. r. , a. s., o zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, ze kterých nalézací soud vyvodil závěr o tom, že obviněný byl na místě činu a komunikoval zde s dosud neztotožněným mužem, což přesně odpovídá výpovědi poškozené i svědka J. H. jejího souseda, byly poskytnuty v rozporu se zákonem. S dovolatelem je nutné souhlasit v tom, že poskytnuté údaje jsou předmětem telekomunikačního tajemství. Ten je vymezen v § 88 a následujících zákona o elektronických komunikacích. Citovaný zákon upravuje rovněž postup při poskytování těchto údajů. Ovšem nikoli ve svých ustanoveních § 90 odst. 2, 3 a § 64 odst. 8, na které odkazuje dovolatel, jelikož ta řeší pouze otázku, po jak dlouhou dobu smí právnická nebo fyzická osoba zajištující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zpracovávat provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za službu poskytnutou účastníkovi nebo uživateli, ke kterému se údaje vztahují. Ustanovení, jež speciálně upravuje poskytování údajů chráněných telekomunikačním tajemstvím osobám odlišným od účastníka telekomunikačního provozu či uživatele poskytovaných služeb, je ustanovení § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích. Ten ukládá povinnost právnické nebo fyzické osobě zajištující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uchovávat provozní a lokalizační údaje až po dobu dvanácti měsíců a tyto údaje na požádání vydat orgánům oprávněným k jejich vyžádání podle zvláštního právního předpisu. Zvláštním právním předpisem, který opravňuje orgány činné v trestním řízení vyžádat si údaje jinak chráněné telekomunikačním tajemstvím, je trestní řád, konkrétně ustanovení § 88a. V aplikaci tohoto ustanovení orgány činnými v trestním řízení Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení. Zprávy o údajích o uskutečněném telekomunikačním provozu byly příslušným mobilním operátorem poskytnuty na základě nařízení vydaného v přípravném řízení příslušným soudcem a šlo o údaje, jimiž bylo nutné objasnit skutečnosti důležité pro trestní řízení. Ostatně s problematikou procesní použitelnosti zprávy poskytnuté mobilním operátorem se přesvědčivě vypořádaly již oba soudy ve věci dosud rozhodující.

Jelikož obviněný svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Vzhledem k tomu nemohl být naplněn ani druhý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Nejvyšší soud tedy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu podané dovolání odmítl, přičemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl učinit v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vyhotovila: JUDr. Pavla Augustinová