5 Tdo 759/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 31 odst. 1 tr. ř.



5 Tdo 759/2013-I.-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2013 ve věci dovolání obviněného V. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 10 To 61/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 120/2012, podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Předseda senátu Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 Tdo 759/2013 z důvodu uvedeného v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 3 T 120/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 10 To 61/2013, uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zákoník ) a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození V. P. a Zdravotní pojišťovna Škoda, Husova 302, Mladá Boleslav, odkázáni s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 10 To 61/2013, tak, že se podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného V. Č. zamítá.

Obviněný V. Č. dne 1. 7. 2013 podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 10 To 61/2013, jako soudu odvolacího, jakož i proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 3 T 120/2012, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Gallata, zastoupeného pro celé řízení Mgr. Tomášem Pertotem, dovolání. Dovolacím soudem je podle § 265c tr. ř. Nejvyšší soud, u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. 5 Tdo 759/2013. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu byla tato věc určena k projednání a rozhodnutí do senátu č. 5 Tdo, a v rámci tohoto senátu byla přidělena předsedovi senátu prof. JUDr. Pavlu Šámalovi, Ph. D.

Předseda senátu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. při studiu mimořádného opravného prostředku podaného obviněným V. Č. zjistil, že tento mj. namítá jeho podjatost s tím, že Nejvyšší soud svým dřívějším rozhodnutím ve stejné věci dovolatele ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 413/2012, vrátil řízení před soud prvého stupně zavazujíce ho a rovněž i soud odvolací svým právním názorem, a to i navzdory tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v rozporu s tzv. černým komentářem od Becka (na který se přitom sám odkazoval), když řešitelem (předsedou senátu) byl prof. JUDr. Šámal, Ph. D., který byl vedoucím autorského týmu k onomu komentáři. S ohledem na to obviněný žádal, aby řešitelem tohoto dovolání byla osoba jiná, případně i jiný asistent soudce, který věc nejspíše rovněž řešil, když v tomto opakovaném řešení by mohla být osoba řešitele považována dokonce za podjatou, když by chtěla opakovaně potvrdit správnost svého rozhodnutí.

Na návrh prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. posoudil tuto otázku ve smyslu § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. ř. senát Nejvyššího soudu 5 Tdo, v němž má být dovolání obviněného V. Č. projednáno, a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 § 30 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001). V obecné rovině lze zdůraznit, že v souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů. Ani otázka úrovně odborné způsobilosti soudců nemůže být sama o sobě důvodem pro jejich vyloučení (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.).

Z obsahu spisu vyplývá, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 413/2012, předseda senátu 5 Tdo, tj. prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D., neodkazuje na žádnou konkrétní část tzv. šedého (nikoli černého) Komentáře k trestnímu řádu, který vydává nakladatelství C. H. Beck. Kromě toho je zejména nutné zdůraznit, že v dovolatelem uváděném rozhodnutí Nejvyšší soud řeší z hlediska provedených rekognicí ve smyslu § 104b tr. ř. konkrétní okolnosti případu obviněného V. Č. , nikoliv obecnou teoretickou materii týkající se provedených rekognic. V podrobnostech je třeba odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 413/2012.

S ohledem na výše rozvedená teoretická východiska senát 5 Tdo konstatuje, že pokud jsou dovozovány důvody podjatosti předsedy senátu, popř. člena senátu Nejvyššího soudu ze způsobu jeho rozhodnutí či z právního názoru vysloveného v takovém rozhodnutí, pak takovéto skutečnosti nejsou samy o sobě způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v § 30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenovaného soudce. Podle přesvědčení senátu 5 Tdo z těchto okolností nelze dospět k závěru, že u prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.

Za takový poměr k věci nelze považovat ani úvahy dovolatele o tom, že podjatost předsedy senátu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. zakládá rozpor jím zpracovaného rozhodnutí s Komentářem k trestnímu řádu (6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008). Předně z odůvodnění této námitky dovolatele není zřejmé, v čem měl rozpor rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 413/2012, se zmíněným komentářem spočívat. Senát 5 Tdo žádný rozpor tohoto rozhodnutí s uvedeným komentářem neshledal, když není pravdou, že by na něj v tomto rozhodnutí odkazoval (pokud je 5. vydání Komentáře k trestnímu řádu v odůvodnění uvedeného rozhodnutí zmíněno, jde o citaci odůvodnění dovolání nejvyššího státního zástupce srov. str. 2 tohoto rozhodnutí). Navíc podle názoru senátu 5 Tdo i kdyby tomu tak bylo a k rozporu s Komentářem k trestnímu řádu došlo, takováto skutečnost by nebyla způsobilá založit podjatost předsedy senátu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. ani jiného člena senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu. Názory vyjádřené v komentáři jsou vždy názorem autora příslušné části komentáře. Rekognice je upravena v ustanovení § 104b tr. ř. Komentář k ustanovení § 104e tr. ř. nezpracoval prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D., který byl vedoucím autorského kolektivu zmíněného komentáře, ale zpracoval ho JUDr. František Púry. Přesto je nutné dále zmínit, že i v případě, pokud by se prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. potažmo celý senát 5 Tdo odchýlil od výkladu obsaženého v komentáři, nezakládalo by to podjatost předsedy senátu, ani jiného člena senátu 5 Tdo, neboť Nejvyšší soud obecně není při svém rozhodování vázán zmíněným Komentářem k trestnímu řádu, ale ani jiným komentářem, učebnicí, vědeckou monografií apod., a proto ani při rozhodnutí ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 413/2012, jím nemohl být vázán, neboť uvedený Komentář k trestnímu řádu je literárním dílem obsahujícím doktrinární výklad zákona, který s přihlédnutím k tomu samozřejmě není závazný.

Senát neshledal u prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. ani jiné důvody pro jeho vyloučení ve smyslu § 30 tr. ř. K tomu je třeba ještě dodat, že rozhodnutí o vyloučení soudce nebo předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 tr. ř. je průlomem do ústavně stanovené zásady vymezené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, kterým je v tomto případě trestní řád a navazující předpisy. Institut zákonného soudce je přitom důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v ustanoveních § 30 a § 31 tr. ř. je stanovena výjimka vztahující se k vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, která ovšem musí být v konkrétním případě vždy opřena o dostatečně závažné skutečnosti a argumenty způsobilé odůvodnit průlom do citované ústavní zásady.

Z těchto důvodů senát 5 Tdo Nejvyššího soudu rozhodl podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že předseda senátu Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 Tdo 759/2013.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.