5 Tdo 753/2007
Datum rozhodnutí: 03.07.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 753/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2007 o dovolání podaném obviněným D. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 651/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 42/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 88 T 42/2006, byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., za který mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.



Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného rozhodl usnesením ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 651/2006, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný D. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný nesouhlasil s názorem soudů obou stupňů, že zjištěný skutkový stav odpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Podle jeho názoru provedené dokazování svědčí o existenci dohody o zpětné koupi předmětných vozidel, které původně prodal poškozeným R. B. a M. H. na základě písemných kupních smluv ze dne 4. 6. 2004 a 27. 10. 2004. Protože tyto kupní smlouvy byly uzavřeny podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, bylo možné je měnit, doplňovat a rušit pouhým ústním ujednáním. Dále dovolatel zpochybnil svědecké výpovědi poškozených a brojil proti způsobu, jakým je soudy hodnotily. Vyjádřil také přesvědčení, že u něj zcela absentoval znak zavinění, neboť při prodeji vozidel třetím osobám se domníval, že je jejich vlastníkem. Na podporu svých tvrzení o uzavření ústní dohody o zpětné koupi vozidel ještě uvedl, že poškozenému R. B. nepravidelně splácel kupní cenu a v lednu roku 2006 pak už jen doplatil zbytek kupní ceny. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.



Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a učinila tak prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. J. M. Podle jeho názoru část uplatněné argumentace v dovolání nevyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyslovil nesouhlas s tvrzením obviněného, že by uzavřel s oběma poškozenými ústní smlouvy o zpětné koupi vozidel, protože u těchto byl zjevný nedostatek vůle ji uzavřít a také by chybělo jakékoliv plnění ze strany obviněného. Maximálně tak mohli poškození sjednat s obviněným smlouvu o smlouvě budoucí, která by ale vyžadovala ke své platnosti písemnou formu. Státní zástupce dále upozornil na skutečnost, že dovolatel prodal vozidla, která mu nepatřila a o jeho úmyslu nemůže být tedy zjevně pochyb. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Pouze relevantní námitky přichází v úvahu posoudit z věcného hlediska.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.

Soud prvního stupně učinil následující skutková zjištění, která posoudil jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.:

1. dne 27. 10. 2004 na základě kupní smlouvy uzavřené v B. , na ulici Š. , prodal poškozenému M. H. , motorové vozidlo modré barvy, které si před podepsáním smlouvy poškozený převzal v areálu firmy obžalovaného v B. , K B. a uhradil obžalovanému sjednanou částku ve výši 300.000,- Kč, když dle ústní dohody poškozený toto vozidlo poté svěřil k užívání na dobu neurčitou obžalovanému, který je dne 25. 1. 2005 na základě kupní smlouvy bez vědomí a svolení poškozeného opětovně prodal firmě CCB F. , a. s., P. , Š. , utržené peníze poškozenému nevrátil a nechal si je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozenému H. škodu ve výši 311.000,- Kč,

2.dne 4. 6. 2004 na základě kupní smlouvy uzavřené v B., na ulici Š. , prodal poškozenému R. B. , motorová vozidla zn. VW T. , červené barvy, za částku 230.000,- Kč a Škodu O. , červené barvy, částku 170.000,- Kč, kterou si před podepsáním smlouvy poškozený převzal v areálu firmy obžalovaného v B. , K B. a uhradil obžalovanému sjednané částky v celkové výši 400.000,- Kč, když dle ústní dohody poškozený tato vozidla poté svěřil k užívání na dobu neurčitou obžalovanému, který je bez vědomí a svolení poškozeného opětovně prodal VW T. , v blíže nezjištěné době v červenci roku 2004 na základě kupní smlouvy M. H. , trvale bytem Z. , Na V. a Š. O. , dne 14. 12. 2004 na základě kupní smlouvy P. K. , utržené peníze poškozenému nevrátil a nechal si je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozenému B. škodu ve výši 411.700,- Kč.

Trestného činu zpronevěry se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Okruh pachatelů tohoto trestného činu zahrnuje tedy pouze osoby, jimž byla věc svěřena, tj. odevzdána jim do faktického držení za tím účelem, aby s věcí nakládali. V posuzované věci byla obviněnému předána předmětná vozidla na základě ústní dohody s oběma poškozenými, s tím, aby je nadále užíval ke svým podnikatelským aktivitám (viz svědecká výpověď R. B. a M. H. na č. l. 184). Svěřenou věc si potom pachatel přisvojí tím, že ve výsledku získá možnost s ní trvale disponovat (není však vlastníkem věci), čímž vyloučí vlastníka věci z držení, užívání a nakládání s věcí. Není pochyb o tom, že prodej vozidel třetím osobám (Š. O. prodána dne 14. 12. 2004 P. K., VW T. v červenci 2004 M. H. , č. l. 29; VW LT 35 dne 25. 1. 2005 P. D. , č. l. 74) bez vědomí jejich vlastníků (poškozených), těmto zcela znemožnil disponovat s jejich majetkem (vozidla), který si tak obviněný neoprávněně přisvojil. Jedná se o úmyslný trestný čin a není nutné, aby úmysl zpronevěřit svěřenou věc byl přítomen již od okamžiku svěření věci pachateli (v soudní praxi naopak platí, že úmysl přisvojit si svěřenou věc pojme pachatel až později). Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Požaduje-li trestní zákon k naplnění skutkové podstaty úmyslné zavinění, postačí úmysl nepřímý, nestanoví-li zákon jinak.

Formulací námitek, jimiž odvolatel argumentoval ve svém podání, se ve skutečnosti domáhal změny ve skutkových zjištěních, jež učinily soudy nižších stupňů. Tvrdil totiž, že uzavřel s oběma poškozenými ústní dohodu o zpětné koupi vozidel, v okamžiku prodeje těchto vozidel tak byl jejich vlastníkem, a proto se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Nutno podotknout, že na tomto názoru obviněný v podstatě založil svou obhajobu prakticky od počátku trestního stíhání.

Z hlediska posuzování obsahu dovolání je podstatné, že soudy obou stupňů učinily jednoznačný skutkový závěr, že ani s jedním z poškozených nebyla dohoda o zpětné koupi uzavřena. Dovolací soud není oprávněn zjištěný skutek měnit, je jím v rámci dovolacího řízení naopak vázán. Nejde ani o případ, na který v některých rozhodnutích poukazuje Ústavní soud, pakliže dospěje k závěru o extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením. Nejvyšší soud se proto touto námitkou nemohl zabývat. Pouze pro úplnost konstatuje, a to nad rámec vcelku přesvědčivých pasáží obou napadených rozhodnutí, že ani svědek R. B. , na jehož výpověď obviněný upozornil, se výslovně nevyjádřil tak, že by k dohodě o zpětné koupi vozidel, byť v ústní formě, mezi oběma účastníky došlo. Přestože je zjevné, že R. B. se svými výpověďmi v hlavním líčení evidentně pokoušel korigovat své předcházející vyjádření k věci, jež uvedl v trestním oznámení ze dne 27. 9. 2005 (č. l. 2) a v rámci podaného vysvětlení ze dne 19. 10. 2005 (č. l. 3 - 4). Ovšem i na podkladě jeho pozměněné výpovědi jednoznačný závěr o uzavření určité smlouvy o zpětné koupi učinit nelze, spíše lze uvažovat o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí (viz č. l. 163: v průběhu r. 2004 došlo k ústní dohodě, že obžalovaný ta auta potřeboval ke své podnikatelské činnosti, tak nás požádal, jestli může auta od nás koupit zpátky. Došlo k dohodě, že se na tom domluvíme, že si na to sedneme a že to takhle uděláme, ta dohoda byla ústní. ). S ohledem na podmínku písemné formy pod sankcí neplatnosti (§ 50a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 40 odst. 1 téhož zákona) však ani tato smlouva mezi jmenovanými účastníky uzavřena nebyla.

Obdobně, jestliže obviněný tvrdil, že kupní cenu postupně splácel, domáhal se změny ve skutkovém zjištění soudů nižších stupňů a jeho argumentace opět nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc také toto jeho tvrzení lze provedeným dokazováním vyvrátit. Poškozenému M. H. splatil celou částku najednou v den uzavření tzv. dohody o narovnání (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 21) a poškozený R. B. pak vypověděl, že v letech 2004 2005 obviněný oběma poškozeným sice nějaké splátky hradil, ale z jiného titulu než za zpětnou koupi vozidel (č. l. 165). V tomto smyslu se tedy obviněný ocitl mimo dovolací důvody taxativně vymezené v ustanovení § 265b tr. zák.

Jako právně relevantní námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu shledal dovolací soud pouze jeho tvrzení o nedostatku zavinění. V podstatě však i tato vada, jíž namítl v rámci dovolání, je založena na opačném skutkovém závěru, než k jakému dospěly soudy. Absenci úmyslu spáchat trestný čin obviněný totiž spatřoval právě v tom, že subjektivně vycházel z toho, že mezi ním a oběma poškozenými byla uzavřena dohoda o zpětném odkupu předmětných vozidel. Za situace, kdy soudy zhodnotily provedené dokazování s opačným výsledkem, tedy, že k takové dohodě nedošlo, skutek popsaný ve výroku vystihuje dostatečným způsobem i vnitřní vztah obviněného ke způsobení následku v podobě škody na majetku poškozených, jestliže v rozporu se skutečností vystupoval jako vlastník vozidel při jejich dalším prodeji třetím osobám, ačkoli šlo o věci, které mu byly jejich majiteli pouze svěřeny k užívání. Nejvyšší soud tak absenci úmyslu na straně obviněného považuje za vyloučenou a znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry včetně zavinění za naplněné.

Na podkladě všech uvedených skutečností tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že část dovolací argumentace nebyla podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a námitka týkající se absence zavinění, která odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, byla zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. července 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová