5 Tdo 746/2003
Datum rozhodnutí: 23.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 746/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2003 o dovolání obviněného V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 5 To 322/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 136/2002,t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 17 T 136/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný V. Š. zavázán nahradit poškozenému M. N. škodu ve výši 16.370,- Kč a poškozené L. B. škodu ve výši 2.500,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli oba poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občankoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě podal obviněný V. Š. odvolání o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 5 To 322/2002, tak že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný V. Š. dne 24. 1. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Při konkretizaci dovolacího důvodu obviněný V. Š. ohledně trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. uvedl, že není dána příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a požitím alkoholických nápojů. Rovněž poukázal na to, že vozidlo neovládl proto, že mu v řízení bránila jiná osoba. Dožadoval se vypracování podrobného znaleckého posudku, který by dal zcela určitě za pravdu jeho názoru na průběh dopravní nehody. U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák. obviněný poukázal na svědectví M. M. a na to, že soudy se nevypořádaly s otázkou falšování faktur. Rovněž odvolací soud podle obviněného dostatečně nezvážil, že obviněný je osobou velmi psychicky labilní a narušenou, což by se mělo odrazit v nižší míře jeho viny. V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. řádu rozhodnutí odvolacího soudu včetně řízení mu předcházejícího a podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby, nevytýká meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Popis skutků obsahuje všechny zákonné znaky skutkových podstat zmíněných trestných činů a tomu odpovídají i použité právní věty ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnou pouze rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného V. Š. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu). Proti takovému rozhodnutí je dovolání přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. E. P. Bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Znojmě dne 24. 1. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu. Dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.



Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. Š. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Tak to popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák.

Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty uvedené v dovolání vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky, uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud dospěl na základě výše uvedených skutečností k závěru, že obviněný V. Š., i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činní dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného V. Š. odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal