5 Tdo 745/2003
Datum rozhodnutí: 09.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 745/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2003 o dovoláních, která podali obvinění R. Š., F. M. a V. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 2 To 164/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 10/2000, t a k t o :

I. Dovolání obviněného R. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

II. Dovolání obviněného F. M. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

II. Dovolání obviněného V. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění R. Š., F. M. a V. B. byli rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 32 T 10/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 2 To 164/2002, uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustili tím, že dne 30. 9. 1998 kolem 13.00 hod. v Z. n. M., okr. Š., ve společnosti H. PMV, a. s., v budově údržby po předchozí společné domluvě o tzv. žertu vůči poškozenému P. J., který v té době seděl na klozetu v kabině WC, že v kabině zapálí benzin, V. B. nalil na dílenský stůl technický benzin, který R. Š. zapálil a F. M. od plamene zapálil papírový ručník, poté všichni odešli k WC a V. B. vlil otevřenými dveřmi do kabiny z plastové láhve nejméně 2 dcl technického benzinu, přitom došlo k potřísnění spuštěných montérkových kalhot poškozeného, F. M. benzin zapálil, takže v kabině vznikl požár a poškozený utrpěl na 63 procentech povrchu těla popáleniny III. stupně, zejména na dolních končetinách, obou předloktích a hýždích, a v důsledku těchto zranění a rozvinutého protrahovaného popáleninového šoku spojeného se zánětem plic poškozený dne 18. 10. 1998 zemřel.

Za to byl obviněný R. Š. podle § 222 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, obvinění F. M. a V. B. byli podle § 222 odst. 3 tr. zák. odsouzeni shodně k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, k jehož výkonu byli podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni taktéž do věznice s ostrahou. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl vydán z podnětu odvolání všech obviněných a státního zástupce podaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 32 T 10/2000, kterým byli obvinění uznáni vinnými týmž trestným činem, avšak stran obviněného R. Š. byl vynesen trest v jiné výměře a stran všech obviněných bylo jinak rozhodnuto o způsobu jeho výkonu. Současně bylo v rozsudku prvostupňového soudu odlišným způsobem rozhodnuto o nárocích na náhradu škody.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému R. Š. doručen dne 12. 2. 2003, jeho obhájkyni dne 10. 2. 2003, obviněnému F. M. dne 13. 2. 2003, jeho obhájci dne 10. 2. 2003, obviněnému V. B. dne 12. 2. 2003, jeho obhájci dne 10. 2. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství taktéž dne 10. 2. 2003.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 2 To 164/2002, podali obvinění R. Š., F. M. a V. B. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný R. Š. je podal dne 11. 4. 2003 a opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu [v dovolání nikoli zcela správně uvedeno z důvodu 265b písm. f) tr. zákona]. V rámci jeho odůvodnění obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry odvolacího soudu, podle nichž všichni obvinění jednali společně, jejich jednání směřovalo ke způsobení těžšího následku, v jednání vůči poškozenému došlo k rozdělení jejich rolí a obvinění si museli být vědomi účinků hořícího benzinu na lidské tělo. Obviněný považuje za klíčové ty okamžiky, kdy někdo z obviněných vylil hořlavinu do kabiny a kdy ji někdo uzamkl, což změnilo zamýšlený žert v tragédii. Obviněný uvádí, že on sám měl o následku jinou představu, přičemž jeho jednání spočívalo především v tom, že zapálil na ponku vylitý benzin a otevřel dveře na WC, což považuje za činnosti, které neměly na způsobený následek žádný vliv. Nesouhlasí proto s názorem soudů obou stupňů, že všichni obvinění jednali ve spolupachatelství, a domnívá se, že v jeho jednání lze spatřovat toliko nedbalostní trestný čin podle § 224 tr. zák.

Závěrem obviněný R. Š. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný F. M. podal své dovolání dne 13. 3. 2003, přičemž tento mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněný především poukazuje na skutečnost, že prostřednictvím odvolání napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, avšak odvolací soud toliko z podnětu odvolání státního zástupce změnil v jeho neprospěch výrok o trestu, když ponechal jeho výměru a zpřísnil zařazení do věznice s ostrahou, tudíž o jím podaném odvolání nerozhodl.

Obviněný má dále za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť zvolená právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. není odůvodněna provedenými důkazy. Obviněný poukazuje zejména na úvahu odvolacího soudu, podle které dveře WC byly zvenčí zamčeny obviněnými a o níž se obviněný domnívá, že nemůže při logickém hodnocení děje obstát. Závěr znalců o tom, že benzin musel být vlit do kabiny otevřenými dveřmi, považuje za spekulaci. Podle obviněného nepřímé důkazy netvoří uzavřenou a navzájem do sebe logicky zapadající konstrukci, která by takový závěr bez důvodných pochybností odůvodňovala. Poukazuje v této souvislosti především na provedený vyšetřovací pokus a uzavírá, že podle jeho názoru ohledně průběhu skutkového děje existují dvě verze, z nichž měla být použita ta, která je ve prospěch obviněných. Z téhož důvodu není podle obviněného ani výměra trestu v polovině trestní sazby v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 tr. zák.

Z důvodu procesních vad týkajících se hodnocení důkazů a stanovení výměry a druhu trestu, přičemž se skutek tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, nestal a byl následně nesprávně právně hodnocen, obviněný F. M. závěrem dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Obviněný V. B. své dovolání podal u soudu prvního stupně dne 26. 3.2003, přičemž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu [v dovolání uvedeno toliko ve smyslu 265b, písm. f) tr. řádu]. Podle obviněného soudy činné dříve ve věci nesprávně posoudily jeho jednání jako spáchané v nepřímém úmyslu stran způsobení těžké újmy na zdraví a jako vědomou nedbalost stran okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Obviněný uvádí, že absolvoval příslušné školení z požární ochrany, měl zkušenosti s manipulací s hořlavými látkami, avšak nikdy se nesetkal s tzv. komínovým efektem, neboť podle jeho znalostí hořel benzin vylitý na plochu nízkým plamenem. Dále obviněný tvrdí, že vztahy všech obviněných vůči poškozenému byly kamarádské, tudíž podstatou jejich jednání byl jen žert, a dále zpochybňuje závěr soudů obou stupňů o předchozí domluvě obviněných a zlomyslném, svévolném jednání. Obviněný je rovněž přesvědčen, že na základě provedených důkazů byl skutkový děj objasněn ve dvou verzích, z nichž neměla být odmítnuta ta, která je pro obviněné příznivější. Závěrem potom obviněný rozebírá problematiku zavinění, přičemž dospívá k závěru, že zavinění v jeho případě je dáno toliko ve formě vědomé nedbalosti.

Podle obviněného V. B. tudíž soudy obou stupňů chybně posoudily skutek jako trestný čin úmyslného těžkého ublížení na zdraví ve smyslu § 222 odst. 1, 3 tr. zák. a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci hned rozhodl rozsudkem (aniž by obviněný dále navrhoval, jakým způsobem by měl dovolací soud rozhodnout).

Nejvyšší státní zástupkyně se k podaným dovoláním obviněných R. Š., F. M. a V. B. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která stran všech tří podaných mimořádných opravných prostředků uvedla, že ze základních obecných hledisek lze označit dovolání za přípustná s jistou výjimkou týkající se dovolání obviněného V. B., které se formálně opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, avšak podle obsahu se jedná spíše o důvod zmíněný pod písm. g) téhož ustanovení. Podle státní zástupkyně je ale nutné jim vytknout, že uváděné dovolací důvody nekorespondují s obsahem odůvodnění, neboť argumenty zmiňované obviněnými se týkají výlučně otázky vyhodnocení důkazů opatřených v průběhu trestního řízení. Současně má státní zástupkyně za to, že se jedná o argumenty uplatněné již v průběhu řízení, resp. v odvoláních, s nimiž se druhoinstanční soud podrobně vypořádal. Za popsané situace státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uzavírá, že dovolání byla podána z jiných důvodů, než jaké jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. řádu, a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda mají podaná dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda byla podána včas a oprávněnými osobami a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Vrchního soudu v Olomouci jako odvolacího soudu, jímž byla potvrzena vina obviněných a byl jim uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podali obvinění prostřednictvím obhájců Mgr. J. H., Mgr. P. H. a JUDr. V. N., byla proto podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo v místě a ve lhůtách podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obvinění R. Š. a V. B. poukazují na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, tedy na to, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný F. M. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož podstatou je to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je naplněn, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný R. Š. v dovolání vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, která učinily soudy činné dříve ve věci zejména stran společného jednání obviněných, rozdělení rolí či jejich vědomí o následcích, přičemž z uvedeného dovozuje, že nejednali ve spolupachatelství. Domnívá se, že jeho jednání nemělo na způsobený následek žádný vliv a mělo být tudíž odlišně právně hodnoceno.

Své konkrétní námitky obviněný R. Š. opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. V průběhu posuzovaného trestního řízení však nedošlo k žádnému z rozhodnutí vyjmenovaných v tomto ustanovení, která jsou nezbytným předpokladem naplnění zmíněného důvodu (tzn. nedošlo k postoupení věci jinému orgánu, k zastavení trestního stíhání, k podmíněném zastavení trestního stíhání ani ke schválení narovnání). Uplatněný dovolací důvod tudíž není a zjevně ani nemůže být naplněn. V závěru dovolání sice obviněný vyjadřuje názor, že jeho jednání mělo být odlišně právně hodnoceno, což navozuje možnost, že v napadeném rozsudku je podle obviněného dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho podstatu by však stejně shledával primárně v nesprávných skutkových zjištěních učiněných soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů. Podmínku pro právní kvalifikaci svého jednání jako jiného trestného činu totiž obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ale z toho, že soudy obou stupňů nezjistily takové skutkové okolnosti, jež by svědčily o naplnění znaků jiného, méně závažného trestného činu. Obviněný se tudíž domáhá, aby soudy přihlédly k odlišným skutečnostem, než jaké dosud vzaly v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v které by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, protože nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný R. Š. v dovolání namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišného hodnocení provedených důkazů, resp. z toho, že soudy obou stupňů z důkazů vyvodily jinou verzi skutkového stavu, než o jaké je sám přesvědčen, pak obviněný nevytýkal soudům vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], jejichž existenci obviněný buď vůbec neuplatnil, nebo nijak věcně neodůvodnil [pokud jde o jím uváděné ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu].

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných R. Š., F. M. a V. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák., který byl spáchán mimo jiné po předchozí společné domluvě, či případně jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, obvinění jednali společně, přičemž sledovali stejný cíl. Pro právní závěr, že obvinění spáchali trestný čin jiný, méně závažný, tedy rozhodná skutková zjištění neposkytují žádný podklad.

Stran dovolání obviněného R. Š. lze tedy konstatovat, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tudíž není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který jako jediný mohlo být opřeno jeho dovolání vzhledem k obsahu konkrétně uplatněných námitek. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů, a z toho vyvozuje odlišné právní závěry. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno. V posuzovaném dovolání tudíž sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Lze proto uzavřít, že obviněný R. Š. podal dovolání z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. řádu.

Obviněný F. M. shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu především v tom, že skutek tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, se nestal, přičemž v řízení podle jeho názoru došlo k pochybení v hodnocení důkazů a následkem toho měla být i chybná právní kvalifikace a pochybení při ukládání druhu a výměry trestu.

Pokud jde o námitku vadné právní kvalifikace, jejíž podstatu obviněný shledává v nesprávných skutkových zjištěních soudů obou stupňů, případně v chybně provedeném hodnocení důkazů, Nejvyšší soud plně odkazuje na své závěry, které byly výše uvedeny stran dovolání obviněného R. Š.

Obviněný F. M. současně ve svém dovolání napadl i výrok o trestu, protože podle něj odvolací soud pochybil při stanovení jeho druhu a výměry. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který obviněný svoji námitku opírá, lze však uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení. V souvislosti s výrokem o trestu může taková nesprávnost spočívat např. v pochybení při ukládání úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle § 36 tr. zák., společného trestu podle § 37a tr. zák. apod., k čemuž však v posuzované věci nedošlo a obviněný ani takové pochybení nevytýká. Námitka přiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z těchto alternativ u obviněného F. M. nejde a ve svém dovolání se ani takového dovolacího důvodu nedomáhá, nenaplňují jeho výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Ohledně námitek opírajících se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy obviněný F. M. podal dovolání z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. řádu.

Tento obviněný dále opírá své dovolání i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť má za to, že odvoláním napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, avšak odvolací soud pouze z podnětu odvolání státního zástupce změnil v jeho neprospěch výrok o trestu, přičemž ponechal jeho výměru a zpřísnil zařazení do věznice s ostrahou, tudíž o jím podaném odvolání rozhodnuto nebylo. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že soud druhého stupně napadeným rozsudkem nezměnil toliko výrok o trestu, který z podnětu odvolání státního zástupce obviněnému F. M. zpřísnil, ale odvolací soud zrušil i výrok o povinnosti obviněných společně a nerozdílně nahradit poškozené V. z. p. České republiky, O. p. Š., částku ve výši 1.283.773,- Kč. K uvedené změně, která byla učiněna ve prospěch obviněných, došlo z podnětu odvolání obviněných, a tedy i na podkladě odvolání obviněného F. M., které směřovalo proti všem výrokům rozsudku prvního stupně. Jestliže tedy odvolací soud alespoň částečně vyhověl odvolání, které podal obviněný, byl jeho opravný prostředek zčásti úspěšný a následně již nelze ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle § 256 tr. řádu zamítat ani jinak o něm výslovně rozhodovat, protože na jeho podkladě došlo ke zrušení a změně prvostupňového rozhodnutí ve prospěch obviněného. Odvolání je v tomto směru nedělitelné, a přestože mu bylo vyhověno jen částečně, stále se jedná o dovolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Pochybení spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku tudíž shledáno nebylo, a proto napadeným rozhodnutím nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

Protože však dovolání obviněného F. M. bylo v této části opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle naposledy citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, posoudil dovolání jako zjevně neopodstatněné. Obviněný V. B. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. V rámci konkrétních námitek potom poukázal zejména na svoji neznalost či nezkušenost týkající se tzv. komínového efektu, na domluvu toliko o navození žertovné situace, či na odlišnou verzi průběhu skutkového děje. Na základě uvedených skutečností potom dovozuje, že v předmětném případě nebylo dáno jeho zavinění v potřené formě, tj. ve formě úmyslu. Vzhledem k charakteru námitek tohoto obviněného lze obdobně jako v případě obviněných R. Š. a F. M. konstatovat, že existenci dovolacího důvodu obviněný V. B. shledává především v nesprávných skutkových zjištěních a nesprávnost právního posouzení vyvozuje v podstatě z jiných skutkových okolností, než jaká byla podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů, tedy domáhá se toho, aby soudy přihlédly k jiným skutečnostem, než jaké dosud vzaly v úvahu. I v případě dovolání obviněného V. B. lze proto bez dalšího odkázat na shora vyjádřený závěr Nejvyššího soudu stran dovolání R. Š., přičemž i obviněný V. B. podal taktéž dovolání z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. řádu. Navíc nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku opíral podobně jako obviněný R. Š. o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, jehož podstata ovšem spočívá v jiných skutečnostech, jak již bylo výše zmíněno.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obvinění R. Š. a V. B. podali i přes odkaz na konkrétní zákonná ustanovení dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu, a proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, tato dovolání odmítl.

Obviněný F. M. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, avšak protože jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ani v tomto případě Nejvyšší soud nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí či správnost řízení mu předcházejícího, protože jde o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Uvedené rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y