5 Tdo 728/2005
Datum rozhodnutí: 15.06.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 728/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 o dovolání podaném obviněným J. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 To 641/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 126/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 8 T 126/2004, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil v době od září 2003 do 16. 4. 2004 ve svém bytě a jinde v souvislosti s poskytováním a přechováváním drogy pervitin druhým osobám. Za tento trestný čin mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 42 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. o propadnutí věci.

Městský soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 To 641/2004, rozhodl na podkladě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. o zrušení výroku o trestu napadeného rozsudku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. soud obviněnému dále uložil trest propadnutí věci.

Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 napadl obviněný J. F. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že obě citovaná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, neboť došlo k záměně osoby pachatele. K trestné činnosti, která je dovolateli kladena za vinu, se doznal Z. D., a toto doznání bylo potvrzeno v průběhu trestního řízení. Dovolatelova přezdívka Z. byla zneužívána osobami závislými na drogách, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí. Na psaníčkách nalezených při domovní prohlídce v bytě obviněného nebyly zjištěny žádné daktyloskopické stopy, v bytě se pravidelně zdržovalo více osob, a nelze proto považovat za prokázané, že tato psaníčka patřila obviněnému. Protože se žalovaných skutků dopustil Z. D., J. H. a jiné osoby, navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jejího názoru dovolatel zpochybnil, zda se přisouzeného jednání dopustil a věcně neuplatnil deklarovaný dovolací důvod. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.

V návaznosti na výklad dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba hodnotit námitky posuzovaného dovolání. Jak bylo již výše citováno, dovolatel J. F. k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice popřel naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu subjektu trestného činu, tento názor však založil výhradně na přesvědčení o záměně osoby pachatele, neboť žalovaných skutků se dopustil Z. D., J. H. a jiné osoby. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že těmito námitkami obviněný prosazoval nikoli změnu právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale prosazoval změnu hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí), jejímž důsledkem by měl být skutkový stav věci odlišný od napadených rozhodnutí. Z tohoto změněného skutkového stavu by pak vyplývalo, že se obviněný trestné činnosti nedopustil. Předpokladem závěru o absenci znaku trestného činu tedy měla být odlišná aplikace (výklad) procesních ustanovení upravujících hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci však nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se těmito námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Stejný závěr platí pro námitky, kterými obviněný poukázal na zneužívání jeho přezdívky a absenci daktyloskopických stop na zajištěném důkazním materiálu.

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. června 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová