5 Tdo 714/2003
Datum rozhodnutí: 16.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 714/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2003 o dovolání obviněných M. A. a P. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 31 To 541/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 82/2002, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. A. a P. N. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 1 T 82/2002, byl obviněný M. A. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Obviněný P. N. byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Obviněný M. A. byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný P. N. byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byli oba obvinění zavázáni uhradit společně a nerozdílně poškozenému V. P. škodu ve výši 19.100,- Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podali obvinění M. A. a P. N. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 31 To 541/2002 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým bylo podle § 228 odst. 1 tr. řádu oběma obviněným uloženo, aby uhradili společně a nerozdílně poškozenému V. P. škodu ve výši 19.100,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 31 To 541/2002, podal obviněný M. A. dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný M. A. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu.

Obviněný M. A. v dovolání namítl, že nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokázal jeho vinu. Soudní řízení se podle něho soustředilo pouze na prokázání jeho viny a nebyly zkoumány jeho námitky, které by svědčily o jeho nevině. Podle jeho názoru soudy prvního i druhého stupně nepřihlédly k tomu, že na dobíjejících kuponech byly nalezeny daktyloskopické stopy, které nepatřily ani jemu ani obviněnému P. N. Poukazuje na to, že samotná skutečnost, že po činu pálili bundy nic neprokazuje, protože šlo o bundy úplně jiné barvy než které měli mít na sobě při spáchání trestného činu loupeže. Obviněný vznesl také pochybnosti o věrohodnosti poškozené proto, že uvedla, že pachatelé odcizili všechny peníze, ačkoliv z fotodokumentace je zřejmé, že v pokladně zůstaly peníze i vyšších hodnot. Nesouhlasí také s tím, že nebyl proveden výslech svědka P. P. a nebylo zjištěno, kdy byl dobit mobilní telefon odcizeným kuponem. V závěru dovolání uvedl, že na základě provedených důkazů neměl být uznán vinným trestným činem loupeže, a proto bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně zrušil a přikázal nové projednání věci.

Obviněný P. N. v dovolání namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, měl provést důkaz výslechem náhodného svědka, o němž v dřívější době neměl žádné informace. Pokud by odvolací soud svědka K. vyslechl, tak by byl podle jeho názoru dán důvod k jeho zproštění podle § 226 písm. c) tr. řádu. Obviněný zpochybnil také věrohodnost poškozené, která podle něj uvedla takové okolnosti, které by ho jako pachatele zcela vyloučily. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že ho podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných M. A. a P. N. nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody označené jako důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v době rozhodování odvolacího soudu o řádném opravném prostředku, jehož existenci dovolatelé uvedli jako dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných M. A. a P. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující takové skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali skutek tak, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru stačí poukázat u obou obviněných na námitky, které jsou výše uvedené, z nichž je zřejmé, že jde o námitky skutkové, vztahující se k rozsahu dokazování a o námitky, týkající se hodnocení již provedených důkazů.

Zjištěnému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. u obviněného M. A. za použití § 41 tr. zák. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vyplývá, že obvinění použili pohrůžku bezprostředního násilí (přiložení pistole na spánek), použili i násilí (strčení a pád na zem), snažili se zmocnit se cizí věci (žádání peněz a kuponů na mobilní telefon) a fakticky se zmocnili peněz a dobíjecích kuponů. Rovněž ze skutkového stavu vyplývá i spolupachatelství obviněného P. N., protože se oba ptali poškozené, kde má kredity nebo karty a oba jí řekli, aby zůstala ležet na zemi (str. 5 a 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z takto popsaného skutkového stavu nevyplývají žádné pochybnosti o tom, že oba obvinění jednali společně jako spolupachatelé.

Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že oba obvinění opřeli svoje dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takové hodnocení důkazů, které by mělo přivodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následné rozhodnutí o jejich vině. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. V tomto směru stačí poukázat na námitky dovolání obou obviněných, jak byly uvedeny výše.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných M. A. a P. N. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž oběma obviněnými spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných M. A. a P. N. podaná proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 31 To 541/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nejsou dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l), písm. g) tr. řádu a dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal