5 Tdo 713/2003
Datum rozhodnutí: 02.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 713/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2003 o dovolání, které podal obviněný R. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 6 To 543/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 8/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. V. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 5 T 8/2002, uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině tohoto rozhodnutí.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Současně byla obviněnému uložena přiměřená povinnost ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák.

Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 napadl obviněný R. V. odvoláním, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 6 To 543/2002, podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl jako nesplňující náležitosti obsahu odvolání. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 10. 12. 2002, jeho obhájci dne 6. 12. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 4. 12. 2002.



Proti zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný R. V. prostřednictvím obhájce dne 16. 12. 2002 dovolání. V něm konstatuje, že odvolací soud jeho odvolání odmítl s odkazem na opožděně učiněné odůvodnění odvolání. Podle názoru obviněného však jeho odvolání bylo odůvodněno včas. Jeho obhájce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dne 12. 8. 2002, a to přímo u Obvodního soudu pro Prahu 4, přičemž odvolání bylo učiněno jako tzv. blanketní, tj. bez odůvodnění. Jak dále obviněný tvrdí, dne 1. 11. 2002 byla jeho obhájci doručena výzva k odstranění vad odvolání, konkrétně k doplnění jeho odůvodnění, které mělo být provedeno ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. Obviněný má za to, že toto doplnění podal jeho obhájce dne 6. 11. 2002 k poštovní přepravě, tudíž řádně v rámci stanovené lhůty.

Proto ve svém dovolání obviněný R. V. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k meritornímu projednání.

Dne 28. 5. 2003 byla obhájci obviněného doručena výzva k odstranění vad podaného dovolání, která mu byla zaslána Obvodním soudem pro Prahu 4 a v níž je konstatována zejména absence odkazu na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o něž se dovolání opírá, a nedostatečnost konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. Podání označené jako doplnění dovolání bylo potom uvedenému soudu doručeno dne 6. 6. 2003. V něm obviněný uvádí, že podle jeho názoru by mělo být každé podání hodnoceno podle obsahu, tudíž nepřikládal takovou důležitost tomu, aby svá tvrzení podřazoval pod jednotlivá ustanovení trestního řádu. Dále obhájce obviněného doplňuje, že dovolání opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu a že navrhuje Nejvyššímu soudu, aby napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného R. V. vyjádřila dne 15. 4. 2003 (tedy před podáním jeho doplnění) prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že dovolání nesplňuje všechny formální požadavky, neboť se neopírá o žádný dovolací důvod. Pokud by nebylo řádně doplněno, státní zástupkyně navrhuje dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Jestliže doplněno bylo, tzn. byl uveden odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, do jehož rámce zapadají konkrétní námitky obviněného, je státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství toho názoru, že dovolání je důvodné. Podle jejího názoru pokud byla výzva k odstranění vad odvolání doručena obhájci dne 1. 11. 2002 a pokud ten podal dne 6. 11. 2002 k poštovní přepravě vyžádané podání, učinil tak ve stanovené pětidenní lhůtě a tudíž nebyly splněny podmínky k rozhodnutí odvolacího soudu podle § 253 odst. 3 tr. řádu. V takovém případě státní zástupkyně navrhuje napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušit a podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázat odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud vycházel z následujícího průběhu dosavadního řízení, který je určující pro rozhodnutí o dovolání obviněného R. V.:

Dne 3. 5. 2002 byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 4 rozsudek sp. zn. 5 T 8/2002, kterým byl obviněný R. V. uznán vinným výše uvedenými dvěma trestnými činy. Ihned po vyhlášení tohoto rozhodnutí je obviněný napadl odvoláním, které podal do protokolu, aniž ho jakkoli odůvodnil (č. l. 269 trestního spisu). Dne 12. 8. 2002 podal odvolání i obhájce obviněného, a to přímo u soudu prvního stupně s tím, že písemné odůvodnění bude doplněno po návratu jeho sekretářky po 20. 8. 2002 (č. l. 282 trestního spisu).

Navzdory uvedenému příslibu obhájce ani v této době nedoplnil podané odvolání jeho odůvodněním, proto mu Obvodní soud pro Prahu 4 zaslal výzvu ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu, aby tak ve lhůtě pěti dnů učinil, neboť jinak bude podané odvolání podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto. Tato výzva (č. l. 285 trestního spisu) byla obhájci obviněného doručena dne 31. 10. 2002 (viz tzv. dodejka na č. l. 289 trestního spisu). Z trestního spisu na č. l. 288 dále vyplývá, že uvedená výzva byla obhájci obviněného doručována již dříve, avšak po jejím uložení u pošty dne 6. 9. 2002 si ji adresát v úložné době nevyzvedl a zásilka byla dne 25. 9. 2002 vrácena zpět Obvodnímu osudu pro Prahu 4.

Požadované odůvodnění odvolání podal obviněný v návaznosti na zmíněnou výzvu prostřednictvím obhájce dne 6. 11. 2002 k poštovní přepravě, soudu prvního stupně bylo doručeno dne 7. 11. 2002 (č. l. 293 až 295 trestního spisu).

Městský soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného R. V. usnesením dne 19. 11. 2002, a to již zmíněným způsobem, přičemž dovolání obviněného proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 16. 12. 2002 (č. l. 305 trestního spisu). Výzva k odstranění vad podaného dovolání byla obhájci doručena dne 28. 5. 2003 (č. l. 320 trestního spisu), dovolání pak bylo doplněno podáním, které soud prvního stupně obdržel dne 6. 6. 2003 (č. l. 326 trestního spisu).

V souvislosti s dovolacím řízením Nejvyšší soud připomíná, že dovolání se podle § 265e odst. 1 tr. řádu podává u soudu, který ve věci rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud jde o obsahové náležitosti dovolání, musí v něm být podle § 265f odst. 1 tr. řádu vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. řádu) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí soudu, přičemž je nezbytný též odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Podle § 265f odst. 2 tr. řádu potom platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Ve smyslu § 265h odst. 1 tr. řádu platí, že nesplňuje-li dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, vyzve jej předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu zároveň stanoví, a upozorní jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Nedostatečné náležitosti podaného dovolání jsou doplněny včas i tehdy, jestliže se tak stalo sice po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu), avšak v rámci lhůty další, poskytnuté k tomu účelu soudem prvního stupně podle § 265h odst. 1 tr. řádu. Zmíněné pravidlo se ovšem vzhledem k ustanovení § 265f odst. 2 tr. řádu netýká takových obsahových náležitostí dovolání, které spočívají ve vymezení rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, a důvodů dovolání, neboť tyto náležitosti je možné měnit (a tedy i poprvé vymezit, doplnit či rozšířit) pouze ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr. řádu) k podání dovolání.

Z uvedených skutečností a z příslušných částí trestního spisu konstatovaných výše vyplývá, že v posuzované věci měl obviněný R. V. lhůtu k podání dovolání podle § 265e odst. 1, 2 tr. řádu do 10. 2. 2003, přičemž dovolání podal dne 16. 12. 2002, tedy včas. Kromě dodržení stanovené lhůty je další podmínkou přípustnosti dovolání, aby obsahovalo zákonem vymezené náležitosti. Obsah dovolání obviněného R. V. bezpochyby naplňuje obecné náležitosti podání podle § 59 odst. 4 tr. řádu. Pokud jde o zvláštní obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu, z podání obviněného doručeného soudu prvního stupně dne 16. 12. 2002 není patrné, o který z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu se jeho dovolání opírá. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je i z tohoto hlediska formalizovaným opravným prostředkem se striktně stanovenými obsahovými požadavky, jejichž nedodržení je v konečném důsledku spojeno s odmítnutím dovolání bez jeho meritorního projednání [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu]. I z tohoto důvodu je obviněnému umožněno podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), který je jako osoba znalá práva schopen dostát všem formálním a obsahovým požadavkům tohoto mimořádného opravného prostředku. Svých povinností při koncipování dovolání se tudíž obhájce nemůže zprostit poukazem na zbytečnost uvádění některých údajů s tím, že příslušný soudce je také osobou znalou práva a že snad proto např. výkladem dovodí chybějící náležitosti dovolání.

Na základě výzvy k doplnění dovolání zaslal obhájce obviněného R. V. soudu prvního stupně požadovaný přípis, který byl doručen dne 6. 6. 2003 a v němž uvedl odkaz na důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení (ve znění účinném od 24. 5. 2002) je naplněn, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V textu dovolání obviněného však nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, jež by jakkoli odůvodňovaly takovou domněnku o absenci byť jen části některého výroku. Konkrétní námitky obsažené v původním podání lze podřadit toliko pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, která je dána, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Doplnění dalšího dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je však již rozšířením souboru dovolacích důvodů uplatněných v rámci dvouměsíční lhůty a navíc k němu došlo až po uplynutí této lhůty, jak je patrné z data, kdy bylo doplnění dovolání doručeno soudu prvního stupně. Přitom platí, jak bylo výše zdůrazněno, že důvody dovolání lze měnit a tedy i doplňovat či rozšiřovat jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, tj. v posuzované trestní věci se tak mohlo stát jen do 10. 2. 2003.

Nejvyšší soud tedy k tvrzení obviněného R. V. o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu nemohl přihlížet, neboť tento důvod byl uplatněn až po uplynutí dovolací lhůty a navíc v dovolání ani není blíže konkretizováno, v čem spočívá a jaký výrok by měl být neúplný nebo chybět. Proto se Nejvyšší soud zaměřil toliko na posouzení možnosti naplnění dovolacího důvodu podle první alternativy ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť jde o jediný dovolací důvod, který uplatnil obviněný ve stanovené dovolací lhůtě.

K obsahovým a formálním náležitostem dovolání lze dále doplnit, že v posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání obviněného R. V. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], přičemž proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 16. 12. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

Konkrétní dovolací námitky obviněného R. V. brojí proti postupu odvolacího soudu, resp. proti tomu, že odvolací soud posoudil odvolání obviněného jako takové, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, proto ho podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl. Jak již bylo zmíněno výše, v posuzované trestní věci podal obviněný jak sám, tak i prostřednictvím svého obhájce odvolání směřující proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Uvedené odvolání bylo podáno jako tzv. blanketní, tedy bez odůvodnění. Odůvodnění, které tvoří obligatorní obsahovou náležitost tohoto řádného opravného prostředku (§ 249 odst. 1 tr. řádu), však nebylo v rozporu s prohlášením obhájce (č. l. 282 trestního spisu) doplněno ani v následující době, tudíž ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně zaslal obhájci obviněného výzvu, aby ve stanovené lhůtě (do pěti dnů od doručení výzvy) doplnil podané odvolání odůvodněním, a to s upozorněním na možný negativní následek spočívající v odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. řádu, jestliže odvolání takto doplněno nebude. Zmíněná výzva byla obhájci obviněného podle tzv. dodejky doručena dne 31. 10. 2002 (ve čtvrtek). Tato dodejka je mimo jiné opatřena ručně vypsaným datem převzetí 31. 10. 2002 a otiskem razítka s textem ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ JUDr. J. a DOŠLO DNE 31. 10. 2002. Protože dodejka (srov. § 46 vyhlášky č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, ve znění pozdějších předpisů) zásadně potvrzuje jak dodání doručované poštovní zásilky jejímu adresátovi, tak i datum, kdy se tak stalo, je právě datum uvedené na dodejce rozhodné pro posouzení počátku běhu pětidenní lhůty stanovené k odstranění nedostatku náležitostí obsahu odvolání. Naopak bez takového významu zůstává, jestliže samotná listina s předmětnou výzvou, jejíž kopii obhájce JUDr. J. J. přiložil k dovolání, je opatřena otiskem stejného razítka, avšak již s datem 1. 11. 2002, kterého se jako okamžiku doručení výzvy obviněný domáhá v podaném dovolání.

Za první den pětidenní lhůty, která byla stanovena ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu soudem prvního stupně k odstranění vad odvolání podaného obviněným R. V., je tudíž nutné považovat den 1. 11. 2002 (pátek). Vzhledem k ustanovení § 60 odst. 1 tr. řádu byl potom posledním dnem lhůty den 5. 11. 2002 (úterý), přičemž konec této lhůty nebyl nijak modifikován ustanovením § 60 odst. 3 tr. řádu. Nejpozději dne 5. 11. 2002 by tedy obhájce obviněného musel doplnění odvolání, resp. odstranění nedostatku jeho obsahových náležitostí předložit soudu prvního stupně, popřípadě učinit podle § 60 odst. 4 tr. řádu alespoň jiné úkony, s nimiž je spojeno zachování lhůty. Obhájce obviněného však písemnost s požadovaným doplněním odvolání, resp. s odstraněním jeho obsahových vad podal k poštovní přepravě až dne 6. 11. 2002, tzn. učinil tak po uplynutí lhůty, která mu k tomuto účelu byla jednoznačně stanovena. Přitom není žádných pochybností ani o tom, že řádné odůvodnění odvolání je podle § 249 odst. 1 tr. řádu jeho obligatorní obsahovou náležitostí, bez které nelze odvolání věcně projednat.

Nejvyšší soud na základě zmíněných skutečností uzavírá, že Městský soud v Praze jako soud odvolací postupoval správně, jestliže odvolání obviněného R. V., podané bez odůvodnění za výše popsaných okolností proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 5 T 8/2002, podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl, protože toto odvolání nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání (tj. neobsahovalo odůvodnění) a k jejich doplnění nedošlo ani ve stanovené lhůtě. Odvolacímu soudu v takovém rozhodnutí nebránilo ani ustanovení § 253 odst. 4 tr. řádu, neboť obviněný měl v řízení obhájce a všechny oprávněné osoby byly o nezbytném obsahu odvolání řádně poučeny podle § 249 odst. 1 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud konstatuje, že nebyl naplněn dovolací důvod podle první alternativy ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který jako jediný mohl přicházet v úvahu s ohledem na konkrétní námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání. V postupu odvolacího soudu v posuzované věci pak nelze spatřovat žádný formalizmus, jak mu vytýká obhájce obviněného v dovolání. Odmítnutí takového odvolání, které bylo odůvodněno až po uplynutí pětidenní lhůty uvedené v § 251 odst. 1 tr. řádu, je totiž obligatorním zákonným důsledkem předvídaným v ustanovení § 253 odst. 3 tr. řádu, na který byl navíc obhájce ve výzvě k doplnění odvolání upozorněn. Tento postup odvolacího soudu pak odpovídal i judikované soudní praxi, jak je vyjádřena v rozhodnutí pod č. 59/2002 Sb. rozh. tr.

K otázce data, kdy byla výzva k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. řádu doručena obhájci obviněného R. V., Nejvyšší soud nad rámec uvedeného doplňuje, že ve smyslu § 64 odst. 2 tr. řádu již mohlo k fikci jejího doručení dojít zřejmě ke dni 16. 9. 2002. První zásilka s touto výzvou byla totiž obhájci doručována dne 6. 9. 2002, avšak po jejím uložení nebyla následně adresátem vyzvednuta, přičemž v takovém případě by příslušná pětidenní lhůta uplynula již dne 23. 9. 2002 (pondělí). Vzhledem k následnému skutečnému doručení výzvy však Nejvyšší soud k případné fikci jejího doručení podle citovaného ustanovení nepřihlížel a záležitost posoudil shora popsaným způsobem.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný R. V. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn dovolací důvod podle první alternativy ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 2. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y