5 Tdo 712/2003
Datum rozhodnutí: 09.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 712/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. července 2003 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný R. T., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 8 To 470/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 13/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., které spáchal jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným V. D. Tyto trestné činy spáchali tím, že v P.-R. dne 7. 12. 2001 kolem 02:15 hod. před restaurací "U S." nabídli poškozenému J. H., že jej zavedou na místo, které hledá, vzápětí jej společně uchopili za ruce, nadzvedli a odtáhli do míst na roh ulic na R. a U S. R., kde ho udeřili pěstí do obličeje, odtáhli ho do prostoru ulice U S. R., kde jej opět opakovaně udeřili pěstí do obličeje, a když upadl na zem, kopali jej do krku a do obličeje, čímž mu způsobili pohmoždění lbi vlevo, pohmoždění nosu, oděrky na hrdle vpravo s krevním výronem tvaru čáry v délce 5 cm a v šířce 0,4 cm, pohmoždění levého kolena a povrchní oděrku na levém koleně a následně mu odcizili koženou pánskou bundu v hodnotě nejméně 4.000,- Kč, hnědou koženou pánskou tašku přes rameno v hodnotě 400,- Kč s obsahem - červenou peněženkou Marlboro v hodnotě 70,? Kč, 10 ks disket v celkové hodnotě 100,- Kč, dioptrickými brýlemi v hodnotě 1.700,- Kč, finanční hotovostí 500,- Kč, platebními kartami VISA a MAX, 3 slevovými kartami a dvěma kartami k povinnému ručení - tedy věci a peníze v celkové výši nejméně 6.750,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 2 tr. řádu o náhradě škody poškozenému J. H.

K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 8 To 470/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002, ve výroku o trestu odnětí svobody a při nezměněném výroku o vině, trestu vyhoštění a náhradě škody podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný R. T. prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání uvedl, že podle jeho názoru rozhodnutí spočívá nejen na nesprávném právním posouzení skutku, ale i na jeho nesprávném hmotně právním posouzení. Podle obviněného nebyl prokázán žádný relevantní motiv k tomu, aby poškozeného tzv. okradl, nebyla dodržena základní zásada trestního práva, a to zásada in dubio pro reo, neboť v jeho případě soud nevycházel z verze příznivější pro obviněného. Jediným důkazem, o který soud opřel výrok o vině, byla výpověď poškozeného, kterou je nutno podle jeho názoru považovat za nevěrohodnou, neboť byla v rámci dokazování zpochybněna. Obviněný dále namítl, že nemohl spáchat trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., neboť si v žádném případě neopatřoval nepřenosnou platební kartu jiného a nebylo také prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání by mohlo být kvalifikováno pouze jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. V případě, že by bylo rozhodnuto o jeho vině, pak by z výše uvedeného důvodu nemohl být ukládán tzv. úhrnný trest. Protože neexistují podle obviněného důkazy o jeho vině má za to, že by měl být zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 8 To 470/2002, i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002, ve všech výrocích týkajících se obviněného s tím, že Nejvyšší soud bude postupovat dále podle § 265l tr. řádu, eventuelně sám rozhodne ve věci rozsudkem podle § 265m tr. řádu.

K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že pokud dovolatel tvrdí, že se nedopustil skutku popsaného ve skutkové větě rozsudku, a v souvislosti s tím polemizuje s hodnocením důkazů soudy, jde o námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem. Naproti tomu námitky, které se týkají neexistence zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. formálně odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Za námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení lze považovat také námitku ohledně nemožnosti ukládat úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nelze napadat výrok o trestu z hlediska dodržení kritérií uvedených v ustanoveních § 23 a 31 tr. zák. s poukazem na osobu pachatele, neboť z hlediska přiměřenosti druhu a výměry uloženého trestu lze výrok o trestu napadat toliko v případech naznačených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. spáchá ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného. Neoprávněným opatřením je jakékoliv získání platební karty bezprávního důvodu. Tento trestný čin je dokonán již tím, že si pachatel platební kartu opatřil, a nevyžaduje se, aby ji použil k placení zboží nebo služeb. Přitom není vyloučen jednočinný souběh trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. lze konstatovat, že pachatel trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který se zmocní osobních věcí poškozeného (např. peněženky s obsahem), musí být minimálně srozuměn s tím, že mezi těmito věcmi bude i platební karta. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., a proto byl obviněnému také správně uložen za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Z obsahu dovolání zjistil, že obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle námitek uvedených v dovolání je tento dovolací důvod na jedné straně spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci, a na druhé straně v údajně vadné právní kvalifikaci, kterou dovolatel spatřuje v tom, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., z čehož následně vyvozuje, že mu neměl být uložen úhrnný trest odnětí svobody.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud se z výše uvedených důvodů nemohl zabývat těmi námitkami obviněného, které směřovaly proti údajně nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Pokud jde o další část námitek obviněného, zjistil, že s těmito námitkami se vypořádal v napadeném rozhodnutí Krajský soud v Plzni, když podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město a shledal výrok o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. správným, neboť k trestnosti postačí pouhé neoprávněné opatření platební karty a nevyžaduje se, aby pachatel platební kartu použil k placení zboží nebo služeb, případně k inkasu hotovosti, nebo aby se o to pokusil. Protože odvolací soud shledal správným i výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., bylo nutno obviněnému uložit za oba trestné činy úhrnný trest.

Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat učiněná skutková zjištění, proti nimž zčásti směřovaly námitky dovolatele, a pokud jde o další část námitek, byly tyto námitky shledány neopodstatněnými. Proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek