5 Tdo 706/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 220 odst. 1 tr. zákoník



5 Tdo 706/2015-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 o dovolání, které podal obviněný rtm. M. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 13 To 509/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 193/2013, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 13 To 509/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 1 T 193/2013.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Pardubicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 1 T 193/2013, byl obviněný rtm. M. Ž. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že jako příslušník Armády České republiky rozkazem velitele společných sil č. ze dne 16. 12. 2010 služebně zařazen ve funkci velitele pracoviště skladu leteckých pohonných hmot vojenského útvaru P., v níž mj. zajišťuje činnosti skladů v působnosti správy letiště přidělených majetkových uskupení 3.0 a 2.5 včetně vedení předepsané evidence a dokumentace skladů s odpovědností za provoz, údržbu a opravy svěřené techniky a materiálu majetkových uskupení 3.0 a 2.5, s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti, v úmyslu zastřít existující záporný schodek na zásobách leteckého paliva uskladněných v bunkru leteckých pohonných hmot č. 58, jenž při nezměněných postupech manipulace s leteckým palivem, totožné technologii skladování, včetně odečtu ze stavoznaku a při nezměněném způsobu inventarizace zásob paliva v porovnání s předcházejícím obdobím činil ke dni 30. 9. 2012 tento schodek 9 138 litrů a ke dni 31. 10. 2012 již 14 166 litrů, za který byl na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědný obviněný, minimálně dne 30. 10. 2012 v zápisu o výdeji leteckého paliva č. vědomě vykázal výdej leteckého paliva F-34 z nádrže č. 3 bunkru leteckých pohonných hmot č. 58 v celkovém objemu 41 110 litrů, ačkoli skutečně vydal letecké palivo F-34 v celkovém objemu 39 772 litrů, tedy vykázal o 1 338 litrů vyšší výdej než se fyzicky uskutečnil do plničů letadel, čímž způsobil společnosti LOM Praha s. p., IČ 00000515, se sídlem Praha 10, Tiskařská 8, divize Centrum leteckého výcviku Pardubice, se sídlem Pardubice, Pražská 100, tento den škodu ve výši 43.926,54 Kč.

Za tento přečin mu byl podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený státní podnik LOM Praha s. p. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného zamítl Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 13 To 509/2014, jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním a to prostřednictvím dvou obhájců. První podání vypracoval Mgr. Lukáš Blažek, opřel je o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a směřoval proti výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání.

Obviněný poukázal na extrémní rozpor mezi hodnocením důkazů a provedeným dokazováním, soudy podle něj nepřihlédly k jeho námitkám ohledně možných odchylek v měření, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Pokud soudy dovodily jeho odpovědnost za palivo uskladněné pro třetí osobu v bunkru leteckých pohonných hmot č. 58 s odkazem na blíže nespecifikovanou dohodu o hmotné odpovědnosti. V tom případě se tato nemohla týkat hodnot ( zřejmě majetku? ) třetích osob.

Podle dovolatele rovněž soudy nesprávně posoudily možnost vzniku škody jednáním, které je obviněnému kladeno za vinu, tedy že se snažil zakrýt existující schodek na skladovaném palivu. S ohledem na skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku není v projednávané věci dána příčinná souvislost mezi žalovaným jednáním a vznikem škody na straně vlastníka paliva v podobě jeho úbytku v nádrži. V daném případě totiž ani nebylo prokázáno kdo, případně jak, palivo z bunkru neoprávněně odčerpal.

Dále obviněný soudům vytkl, že se vůbec nevypořádaly s jeho obhajobou týkající se nepřesností měření, a zejména nemožností manipulace s odečtem ze stavoznaku. Tuto argumentaci dovolatel podrobně vysvětlil s tím, že soudy nepřihlédly k možným odchylkám a nevyhodnotily jednotlivé nepřesnosti ve prospěch dovolatele. Závěr soudů o vědomě nesprávném odečtu stavu stavoznaku považuje obviněný za rozporný s výpověďmi svědkyně I. D., stejně tak nebyla prokázána jeho znalost existence schodku na zásobách leteckého paliva uskladněných v daném bunkru. Podle obviněného navíc ani po doplnění dokazování nebylo prokázáno, že k tvrzenému schodku fakticky došlo.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.

Obhájce Mgr. Zbyněk Stavinoha rovněž vypracoval jménem obviněného dovolání, avšak podal je k Okresnímu soudu v Pardubicích až dne 7. 3. 2015, tedy již po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu (lhůta skončila dne 23. 2. 2015). K jeho obsahu proto nemohl Nejvyšší soud přihlížet.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavel Kučera. Dovolací námitky označil v podstatné části za důvodné, zejména výhradu, že jednání zachycené v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku nevykazuje veškeré znaky přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Nevyplývá z ní, jaké konkrétní povinnosti měl obviněný porušit a není ani zřejmé, z jakého smluvního ujednání vyplývaly. Podle státního zástupce není pouhý paušální odkaz na blíže nespecifikovanou dohodu o hmotné odpovědnosti dostačující, navíc dohoda o hmotné odpovědnosti, na niž je odkazováno, je ve smyslu § 252 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, uzavírána mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Ze skutkových zjištění tak nevyplývá, jak soudy označená dohoda se zaměstnavatelem zavazovala obviněného vůči poškozenému státnímu podniku resp. jeho majetku v podobě pohonných hmot. Soudy se podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nevypořádaly s tím, zda a případně v jakém rozsahu se tato dohoda dotýkala i péče o skladované pohonné hmoty třetího subjektu. Nebyl totiž objasněn vztah mezi armádou, jejími příslušníky, resp. jejich povinnostmi vůči skladovanému majetku třetí osoby. Skutková zjištění jsou v tomto směru nedostatečná.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že sice považuje obviněného za důvodně podezřelého ze spáchání protiprávního jednání, nicméně je potřeba odstranit vytýkané nedostatky. Zejména přesně určit, kdo byl vlastníkem pohonných hmot, u nichž došlo ke schodku, v jakém vztahu k tomuto vlastníku byl obviněný, jaké povinnosti měl vůči zmíněným pohonným hmotám a zda je porušil včetně označení toho, z čeho takové povinnosti vyplývaly. Současně bude nutné zjistit, jaká škoda a komu případným porušením povinností obviněným vznikla. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích a aby věc tomuto soudu přikázal znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení včetně obsahu dovolání vypracovaného obhájcem Mgr. Lukášem Blažkem.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může být naplněn zejména tehdy, pokud skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na podkladě právních námitek obviněného, jimiž ve svém dovolání zpochybnil minimálně naplnění znaků objektivní stránky i škodlivého následku, resp. účinku a příčinnou souvislost mezi jednáním a vznikem škody vyžadovaných zákonem u skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku konkrétním skutkem popsaným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, mohl Nejvyšší soud přezkoumat podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích i jemu předcházející řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.

Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a takovým činem způsobí škodu nikoli malou. Citované ustanovení směřuje k ochraně cizích majetkových práv v nejširším smyslu. Pachatel tohoto přečinu musí jednat (konat nebo opomenout) tak, že způsobí jinému škodu nikoli malou tím, že poruší buď zákonnou či smluvně převzatou povinnost (může jít i o kombinaci obou). Není však podmínkou, aby došlo k obohacení jiného či pachatele nebo aby někomu vznikla neoprávněná výhoda.

Podle znění tzv. právní věty výroku o vině soud prvního stupně dovodil u obviněného porušení smluvní povinnosti, přičemž v popisu skutku výroku o vině pak tomuto znaku odpovídá uzavření dohody o společné hmotné odpovědnosti ze dne 15. 10. 2009, (ve smyslu § 104 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů jde o odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat na podkladě písemně uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti). Současně je však v tzv. skutkové větě popsáno služební zařazení obviněného jako příslušníka Armády České republiky do funkce velitele pracoviště skladu leteckých pohonných hmot vojenského útvaru P. Nelze tudíž vyloučit ani jeho obecnou odpovědnost vojáka státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, přičemž zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v § 104 a 106 citovaného zákona o vojácích z povolání, která je upravena v ustanovení § 101 zákona o vojácích z povolání. (Soud mj. odkázal na popis pracovní činnosti obviněného na č. l. 91 trestního spisu.) V žádném ohledu však z uvedeného nelze zjistit, v jakém vztahu byly povinnosti obviněného vyplývající z jeho služebního zařazení a sjednané dohody o hmotné odpovědnosti k majetku, jehož vlastníkem nebyla Armáda České republiky, resp. stát, nýbrž třetí osoba, zde státní podnik LOM Praha s. p. Touto otázkou se soudy dosud vůbec nezabývaly, ačkoli způsobení škodlivého následku (účinku) zjistily právě na majetku tohoto podniku, nikoli Armády České republiky, resp. státu, vůči němuž je obviněný jako voják ve služebním poměru.

Jak správně dovolatel namítl, vznik škody jako znaku skutkové podstaty přečinu podle § 220 tr. zákoníku musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tedy porušení uvedené povinnosti musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo nikoli v takové výši, v jaké nastala. Při zkoumání zavinění pachatele tohoto přečinu, tj. fyzické osoby, která je nositelem zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku, je nutné prokázat úmysl, přičemž postačí úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Již soud prvního stupně však mj. zcela přehlédl, že zavinění musí zahrnovat všechny skutečnosti, jež tvoří znaky skutkové podstaty určitého trestného činu. V tomto směru se soud omezil na konstatování, že obviněný věděl o existujícím schodku na skladovaných pohonných hmotách, a v úmyslu zastřít tento schodek vykázal předmětný den vyšší výdej paliva, než k jakému došlo ve skutečnosti veden záměrem alespoň částečně tento schodek zakrýt a zamezit tak případnému uplatnění odpovědnosti za svěřené letecké palivo.. (srov. strany 8 a 9 rozsudku okresního soudu). Takováto právní konstrukce však neodpovídá znakům skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, jak byly připomenuty. Zjednodušeně řečeno zde soud vyvodil trestní odpovědnost obviněného za uvedený přečin z jeho snahy v příslušných dokumentech dosáhnout formálního pokrytí úbytku pohonných hmot, k němuž však došlo v (nedávné) minulosti a nikoli zaviněným jednáním obviněného, alespoň na tomto skutkovém zjištění je postaven výrok o vině. Soud vycházel z existence určitých povinností souvisejících s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti, resp. sankcí s jejím porušením spojených, které by vůči obviněnému mohl uplatnit stát, resp. služební orgán Armády České republiky. Jakkoli se může zdát taková úvaha logická pro pochopení jednání obviněného, rozhodně nestačí k vyvození jeho trestní odpovědnosti za přečin podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku.

Naprosto správně tedy obviněný v dovolání mj. vytkl absenci příčinné souvislosti mezi zjištěným jednáním a vznikem škody na majetku státního podniku LOM Praha s.p. Napadený rozsudek je možné označit v části dokonce za vnitřně rozporný, neboť na jedné straně soud prvního stupně dospěl k závěru, že škoda vznikla již před žalovaným jednáním obviněného, na druhé straně část této škody přičítá právě obviněnému jako důsledek jeho nesprávně vykázaného výdeje pohonných hmot v kontrolní den. Obviněný proto důvodně zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, (rovněž nedostatečně právně posouzené) a vznikem škody.

V podstatě lze k vytčeným vadám shrnout, že v dovoláním napadeném rozsudku zcela chybí stěžejní část odůvodnění ve smyslu § 125 tr. řádu, v níž je soud povinen vyjádřit, jakými úvahami se Okresní soud v Pardubicích řídil při hodnocení provedených důkazů a zejména vůbec nelze zjistit jeho právní úvahy, kdy posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny. Na straně 8 svého rozsudku se soud omezil na pouhé obecné konstatování, postrádající v podstatě zásadní činnost soudu, v níž má vyložit na základě jakých (prokázaných) konkrétních skutkových okolností shledal u obviněného naplněny jednotlivé znaky skutkové podstaty přečinu, jímž jej uznal vinným. Srov.: Soud...dospěl k názoru, že obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, neboť porušil smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobil škodu nikoli malou.

Za této situace tak v podstatě Nejvyšší soud nemůže reagovat na případné nesprávnosti v právním hodnocení obsahu provedeného dokazování ve vztahu k žalovanému přečinu, neboť napadený rozsudek, ale i následné usnesení soudu druhého stupně, který takové kusé odůvodnění právní kvalifikace skutku okresním soudem dokonce označil za správně kvalifikované , aniž by však sám jakkoli reagoval na podobné výhrady obviněného zahrnuté do jeho řádného opravného prostředku. Na tomto místě je možné poukázat na v pořadí první usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 13 To 194/2014, jímž krajský soud jako soud odvolací zrušil první odsuzující rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 1 T 193/2013. Tomuto soudu vytkl, že popis jednání obviněného vymezený jako vydání menšího množství paliva, než které bylo ve skutečnosti zaznamenáno v příslušném dokladu, nezahrnuje možnost způsobení konkrétní škody na majetku poškozené společnosti (srov. strana 4 tohoto usnesení na č. l. 367 trestního spisu). V návaznosti na v úvahu přicházející snahu obviněného zakrýt již existující (v té době neprokázaný) schodek na uskladněných pohonných hmotách současně odvolací soud poukázal na provozní řád skladu č. 58, z něhož lze dovodit odpovědnost Armády České republiky, resp. státu, vůči němuž je obviněný ve služebním poměru, za svěřené palivo, nikoli však přímo obviněného. Tím již nadřízený soud v tomto stadiu soudního řízení naznačil určité pochybnosti o vyvození trestní odpovědnosti obviněného za způsobení škody na majetku státního podniku LOM Praha s. p., s nimiž se však okresní soud v novém projednání a rozhodnutí věci vůbec nevypořádal. Tento soud se poměrně výrazně věnoval způsobu měření stavu v nádržích a možných odchylkách naměřených hodnot, ale zcela pominul objasnění okolností, které jsou významné z hlediska možného právního posouzení žalovaného jednání podle norem trestního práva hmotného. Přestože věc byla poté znovu předložena s odvoláním obviněného soudu druhého stupně, ten rovněž nenavázal na předtím vyslovené pochybnosti z prvního odvolacího řízení, (rozhodoval v jiném složení senátu), a ztotožnil se s nedostatečnými a zčásti též nesprávnými závěry soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud proto na podkladě dovolání obviněného rtm. M. Ž. po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl naplněn. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 13 To 509/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 1 T 193/2013, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Při novém projednání věci tak bude muset Okresní soud v Pardubicích pečlivě vyhodnotit dosavadní důkazní situaci, zejména s ohledem na vytčené vady týkající se podřazení zjištěných skutkových okolností všem znakům skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, jak byl obžalobou vymezen. Dosavadní výsledky trestního řízení totiž neumožňují právně kvalifikovat žalovaný skutek, jak činila obžaloba a jak následně opakovaně vyslovil vinu soud prvního stupně. Je zřejmé, že v tomto ohledu bude třeba doplnit dokazování mj. za účelem objasnění odpovědnosti obviněného za svěřený majetek státního podniku, k jehož opatrování se vlastníku podle zatímního výsledku dokazování zavázal služební orgán. Současně však Nejvyšší soud, aniž by mohl za současného stavu předjímat výsledek nového hlavního líčení v této věci, upozorňuje na otázky zmíněné již v citovaném prvním usnesení soudu druhého stupně, který vyjádřil pochybnost o možné trestní odpovědnosti obviněného za skutek, pro který byl stíhán a opakovaně dokonce odsouzen. Také státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázal na poměrně zásadní nedostatky skutkových zjištění, které však podle přesvědčení Nejvyššího soudu mají svůj původ v ne příliš pečlivé přípravě obžaloby, jež neopatřila a nepředložila soudu prvního stupně takové podklady, z nichž by bylo možné rozhodnout o vině obviněného bez pochybností. Nicméně bylo povinností soudu reagovat na tuto situaci a vypořádat se s tvrzeními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v souladu s požadavky hmotně právních ustanovení trestního zákoníku a to včetně zásady subsidiarity trestní represe, jak je zakotvena v § 12 tr. zákoníku. K úvahám o nutném trestněprávním postihu obviněného bude však moci soud přistoupit až poté, kdy si vyřeší otázku právní kvalifikace skutku, pro který je ve věci vedeno trestní stíhání proti obviněnému rtm. M. Ž.

Pro úplnost je dále třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci jsou soudy nižších stupňů vázány shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu), a vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. října 2015 JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu