5 Tdo 701/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 701/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2007 o dovolání, které podal obviněný J. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 542/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 T 3/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 12 T 3/2006, uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil v podstatě tím, že dne 25. 2. 2005 kolem 17.15 hodin po přelezení zídky vnikl na dvůr rodinného domku v S. ul. ve V. a poté, co po zazvonění majitelka domku otevřela dveře, násilím ji vtlačil dovnitř do kuchyně domu, kde ji povalil na lůžko, vysvlékl ji a zde na ní s využitím své fyzické převahy a proti její vůli vykonal soulož.

Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 5 T 69/2005, byl obviněný J. D. odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Vedle toho byl obviněnému podle § 57a odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu v městě Brně na 4 roky. Zároveň soud zrušil výrok o trestu v trestním příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 5 T 69/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. D. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 542/2006, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným při částečně modifikovaných skutkových zjištěních a upravené citaci právních vět shodně jako soud prvního stupně ze spáchání trestných činů znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a odsoudil ho ke stejnému souhrnnému trestu.

Obviněný J. D. podal dne 18. 4. 2007 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 542/2006, prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Podstatou dovolací argumentace obviněného je jeho tvrzení, podle něhož soudy obou stupňů pochybily, pokud mu neuložily souhrnný trest také ve vztahu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005, který nabyl právní moci dnem 22. 12. 2005. Trestné činy, jimiž byl uznán vinným v nyní projednávané věci, totiž spáchal dne 25. 2. 2005, tedy ještě před vyhlášením citovaného rozsudku v jiné věci. Podle názoru obviněného měl odvolací soud napravit pochybení soudu prvního stupně a zrušit výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005, a poté měl uložit za všechny sbíhající se trestné činy souhrnný trest. Jelikož to neučinil, je podle obviněného skutek nesprávně hmotně právně posouzen z hlediska jeho souběhu s trestnými činy, za které byl obviněný pravomocně odsouzen citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 56/2005, a současně je výroková část napadeného rozsudku neúplná.

Závěrem svého dovolání obviněný J. D. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 2 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby doplnil svůj neúplný rozsudek tak, že zruší trest odnětí svobody uložený ve výměře tří let v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 56/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a za všechny sbíhající se trestné činy obviněnému uloží souhrnný trest .

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. D. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Uplatněnou výhradu dovolatele lze sice subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož otázka, zda jsou trestné činy spáchány v souběhu, je hmotně právním posouzením, avšak vznesená námitka týkající se nesprávné aplikace ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. není opodstatněná. Trestné činy, za které byl obviněný J. D. odsouzen Okresním soudem ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 56/2005, totiž nejsou v souběhu s trestnými činy, za které byl odsouzen v nyní projednávané věci. Je to dáno tím, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005, byl obviněnému uložen souhrnný trest mimo jiné i za trestnou činnost, za kterou byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 136/2004, jenž byl obviněnému doručen dne 12. 8. 2004, tedy ještě dříve, než spáchal skutek projednávaný v této věci. Z toho podle státního zástupce vyplývá, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud nezrušily výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005, a neuložily souhrnný trest ve vztahu k tomuto odsouzení, jelikož nejde o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. D. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. D. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je určen k nápravě takových vad napadeného rozhodnutí, které spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze uplatnit tam, kde nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Jelikož podstatou dovolacích námitek obviněného je tvrzení, podle něhož napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, protože soudy nižších stupňů údajně nesprávně aplikovaly ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. týkající se ukládání souhrnného trestu, což by mělo dopad i na případnou neúplnost výroku o trestu, Nejvyšší soud konstatoval, že tyto dovolací námitky lze formálně podřadit pod uplatněné dovolací důvody. V konfrontaci s obsahem příslušného trestního spisu ovšem Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, takže ho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Obviněný J. D. totiž odvolacímu soudu v podstatě vytýká, že převzal výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně beze změn, ačkoliv podle obviněného měl správně uložit souhrnný trest rovněž k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005, neboť tento rozsudek byl vyhlášen až poté, co se obviněný dne 25. 2. 2005 dopustil trestných činů, pro které je stíhán v nyní projednávané věci. Jak ovšem Nejvyšší soud dále zjistil, citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, jehož zrušení ve výroku o trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. se dovolatel domáhá, byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody na 3 roky mimo jiné i za sbíhající se trestnou činnost, za kterou již byl dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 136/2004, který byl obviněnému doručen dne 12. 8. 2004, tedy asi půl roku předtím, než spáchal trestné činy v nyní projednávané věci.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu uložení souhrnného trestu jen tehdy, pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin; povahu odsuzujícího rozsudku pak má i trestní příkaz a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému (§ 314e odst. 5 tr. řádu). Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je proto stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o kterých se rozhoduje v samostatných řízeních. Musí jít o vícečinný souběh a v období mezi spácháním sbíhajících se trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (doručen trestní příkaz) za jakýkoli z nich. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, by-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, případně po doručení trestního příkazu obviněnému, byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku, kterým byl zrušen výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem či doručeným trestním příkazem a jímž byl uložen souhrnný trest. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku, případně po doručení prvního trestního příkazu obviněnému, uložit samostatný trest (viz shodně rozhodnutí pod č. 50/1978 Sb. rozh. tr.).

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. D., jemuž byl dne 12. 8. 2004 doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 136/2004, kterým byl odsouzen za jinou dřívější trestnou činnost, spáchal dne 25. 2. 2005 trestné činy, za které byl odsouzen v nyní projednávané věci. Zmíněný trestní příkaz nabyl právní moci a následně byl ve výroku o trestu zrušen odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 233/2004 a tento pravomocný odsuzující rozsudek byl pak opětovně zrušen ve výroku o souhrnném trestu odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 56/2005 a obviněnému byl nově uložen souhrnný trest za všechny sbíhající se trestné činy, kterých se dopustil do 12. 8. 2004, tedy do okamžiku, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 136/2004. Z porovnání data doručení tohoto trestního příkazu s datem spáchání trestných činů v nyní projednávané věci zřetelně vyplývá, že ve věci posuzované v tomto dovolacím řízení (vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 T 3/2006) nejde o souběh trestných činů odůvodňující uložení souhrnného trestu, kterého se domáhá dovolatel, nýbrž jde o recidivu.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 542/2006, tudíž netrpí vadou, kterou mu ve svém dovolání vytýká obviněný J. D. Odvolací soud aplikoval správně ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., pokud obviněnému uložil souhrnný trest pouze ve vztahu k trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 5 T 69/2005, s poukazem na to, že obviněný se dopustil nyní projednávaných trestných činů dříve, než mu byl doručen trestní příkaz vydaný ve zmíněné dřívější věci, kterým byl uložen trest za jinou trestnou činnost obviněného spáchanou v měsíci lednu 2005. Tato trestná činnost, obdobně jako trestná činnost v nyní projednávané věci, tedy není v souběhu s dřívější trestnou činností obviněného, za kterou byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 1 T 56/2005.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. D. podal proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které sice vycházelo z námitky, jež odpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu, ale tato námitka není důvodná. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Za podmínek daných ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Zpracovala:

JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á