5 Tdo 691/2005
Datum rozhodnutí: 13.07.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 691/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 7 To 596/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 114/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. T. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 90 T 114/2004, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ve formě ústavní. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku, které směřovalo k výrokům o vině i trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 7 To 596/2004, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Podle skutkových zjištění soudů obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 5. 7. 2004 kolem 7.00 hodin v B. na ulici V. v bytě, který užívá S. D., na tuto chrstl obsah konve s vařící vodou, když přitom zasáhl obličej poškozené, pravý prs a pravé stehno, čímž jí způsobil popáleniny I. až II. stupně na tváři, pravém prsu a pravém stehnu, když tímto způsobem došlo jen shodou okolností k povrchnímu poškození kůže, avšak mohlo dojít k vážnějším opařeninám i k poškození spojivek či oční koule s možností trvalých následků ve formě depigmentace kůže či možnosti transplantace.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. D. Ch. v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle obviněného bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení mu přecházejícím byl dán dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále v rámci tohoto dovolacího důvodu namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. proto, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného léčení, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že s přihlédnutím ke skutečně způsobenému následku a míře jeho zavinění nemohlo u poškozené dojít k těžké újmě na zdraví, a to již vzhledem k popisu skutku, v němž není uvedeno množství vařící vody, kterou chrstl na poškozenou. K uložení ochranného léčení ústavního namítl, že mezi zneužíváním návykové látky a spáchaným trestným činem musí být příčinný vztah a trestná činnost pachatele musí být zřejmým důsledkem zneužívání návykových látek. Poukázal též na zákonnou dikci § 72 odst. 2 písm. b), věta za středníkem, tr. zák., podle níž soud neuloží ochranné léčení, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout. Obviněný namítl, že z obsahu znaleckého posudku MUDr. W. lze spíše dovodit, že u obviněného nelze dosáhnout účel ochranného léčení, protože obviněný v minulosti absolvoval ochranné léčby protitoxikomanické i protialkoholní, avšak opíjel se, utíkal z léčebny, léčbu odmítal a byl také trestán za maření výkonu úředního rozhodnutí.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací:

a)zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 7 To 596/2004, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 90 T 114/2004, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem a podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, neboť žalovaný skutek není trestným činem, případně

b)aby zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 7 To 596/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 90 T 114/2004, v části, v níž se obviněnému ukládá ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ve formě ústavní, a dále aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že v této věci je třeba poukázat na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství, z nichž jednoznačně vyplývá, k jakým zraněním mohlo u poškozené dojít, když obviněný si musel být vědom toho, a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že taková zranění může poškozené způsobit. Obviněný tak jednal v nepřímém úmyslu ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Pokud jde o uložení ochranného léčení ústavního, nejvyšší státní zástupkyně s poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, považuje za správné uložení ochranného léčení, neboť podle znaleckého posudku byly u obviněného postupně sníženy ovládací schopnosti, protože obviněný je osobou závislou na alkoholu, marihuaně a toluenu a experimentoval i s jinými návykovými látkami. Uložení ochranného léčení je na místě, přestože obviněný nespáchal trestný čin pod vlivem alkoholu a drog, neboť pobyt obviněného na svobodě je vysoce nebezpečný a ambulantní léčba je u něj neúčinná. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), zjistil, že obviněný podal dovolání u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný v dovolání uplatňuje tytéž námitky, které uplatnil již v řízení o odvolání, když polemizoval s významem slov polil a chrstl , zpochybňoval nebezpečnost činu pro společnost a domáhal se rovněž zproštění obžaloby. S těmito námitkami se odvolací soud vypořádal, stejně tak jako s námitkou ohledně uložení ochranného léčení ústavního protitoxikomanického a protialkoholního. Přitom s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie, pokud jde o osobu obviněného a charakter jeho trestné činnosti, shledal správným rozhodnutí soudu prvního stupně, který uložil ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ústavní proto, že pobyt obviněného na svobodě je vysoce společensky nebezpečný, požívání alkoholu a drog má pro obviněného neblahé následky a ambulantní léčba je neúčinná. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně při rozhodování o uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. vycházel ze zjištění, že obviněný spáchal trestný čin v souvislosti se zneužíváním návykové látky i z toho, že vzhledem k osobě obviněného lze dosáhnout účelu ochranného léčení, přičemž toto rozhodnutí shledal odvolací soud správným, když odvolání obviněného podle 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek