5 Tdo 679/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 679/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 30. července 2003 dovolání obviněného Mgr. F. Š., proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, byl obviněný Mgr. F. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že společně se spoluobviněným A. S. dne 19. 12. 1997 v D. d. v M. p. B., K. čp. 291, okr. P., v pokoji V. F. zneužili jeho důvěry a zdravotního stavu a dali mu k podpisu kupní smlouvu obsahující klauzuli o převzetí kupní ceny ve výši 360.000,- Kč při podpisu, ač tato kupní cena zaplacena nebyla a poté v souladu s předchozí dohodou obviněný Mgr. F. Š. podal u Katastrálního úřadu v P. návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí, jehož povolením došlo k převodu vlastnictví rekreační chaty č. 8 se stavební parcelou č. 76 a pozemkem čp. 172/5 zapsaných na LV č. 409 pro obec M. H. u Katastrálního úřadu v P. na A. a L. S., čímž V. a M. F. způsobili škodu ve výši nejméně 301.040,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný Mgr. F. Š. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Mgr. F. Š. odvolání proti všem výrokům rozsudku a okresní státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného Mgr. F. Š. proti výroku o trestu.

O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného Mgr. F. Š. ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezrušeném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. znovu rozhodl tak, že obviněného Mgr. F. Š. odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie podle zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění na dobu čtyř roků. Dále podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného Mgr. F. Š.

Obviněný Mgr. F. Š. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. V. dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. V obsáhlém dovolání obviněný provedl výklad práv a povinností advokáta, rozbor skutkového stavu a poukázal na údajná pochybení soudů obou stupňů na základě provedených důkazů, přičemž poukázal na rozpory ve výpovědích oznamovatele trestného činu V. F. a slyšených svědků, s nimiž se podle jeho názoru orgány činné v trestním řízení nevypořádaly. Podle dovolatele se závěry soudu prvního stupně opírají o rozporná tvrzení svědků. Dovolatel namítl, že je chybný závěr soudu prvního stupně o tom, že napomohl spoluobviněnému A. S. k jeho obohacení, když přinejmenším využil omylu oznamovatele, neboť tento závěr spočívá výlučně na tvrzení poškozeného V. F. a nejsou zde jakékoliv další relevantní důkazy. Podle názoru dovolatele soud prvního stupně závažným způsobem porušil trestní řád, jestliže zamítl návrh na provedení dalších důkazů ve prospěch obviněného, a to zda poškozený V. F. v předmětné době mohl přečíst text kupní smlouvy a dále znaleckého posudku z oboru písmoznalectví pro posouzení tzv. omluvných dopisů poškozeného V. F. Dále dovolatel namítl, že z jeho strany nebyl dán souhlas k tomu, aby místo osobní přítomnosti svědka V. F. byly přečteny protokoly o jeho výpovědi z přípravného řízení. Dovolatel je přesvědčen, že skutek, pro který byl stíhán a odsouzen, se nestal. Trest zákazu činnosti, kterýž mu byl uložen soudem druhého stupně, je podle názoru dovolatele protiprávní a byl uložen bez jakýchkoliv důvodů a je tedy dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Z výše uvedených důvodů se dovolatel domnívá, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle § 265k tr. řádu tak, že se zrušují rozsudky Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 2 T 185/2002, a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 9 To 71/2003, a aby podle § 265m tr. řádu byl dovolatel zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l tr. řádu tak, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, požádal, aby věc byla přikázána jinému soudu.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. řádu napadnout pouze rozhodnutí soudu druhého stupně. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. Souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit ve věci jiné rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno včas a u příslušného soudu prvního stupně podle § 265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení trestního řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Obviněný na první straně svého dovolání uvedl doslova, že podává dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 12. 2002, pod č. j. 2 T 185/2002 . Z takto označeného rozhodnutí vyplývá, že obviněný napadl pouze rozhodnutí soudu prvního stupně a takové dovolání by bylo nutno jako nepřípustné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť podle § 265a odst. 1 tr. řádu dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Vzhledem k tomu, že obviněný v části II. dovolání na následující straně dovolání výslovně uvedl, že podává dovolání proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 3. 12. 2002, pod č. j. 2 T 185/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, pod č. j. 9 To 71/2003 , vycházel Nejvyšší soud z toho, že dovolání bylo podáno i proti rozhodnutí soudu druhého stupně, a že z tohoto důvodu se jedná o dovolání přípustné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Mgr. F. Š. to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Námitky obviněného uvedené v dovolání na str. 40 až 49 jsou námitkami skutkovými, které se týkají hodnocení důkazů a rozsahu dokazování.

Dovoláním podaným z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat změny právního posouzení skutku, jestliže tato změna je podmíněna změnou skutkových zjištění soudu, a to i když změna spočívá v doplnění či rozšíření stávajících skutkových zjištění o další skutková zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 122/2003).

Nejvyšší soud shledal, že nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel je přesvědčen, že se nestal skutek, pro který byl odsouzen, že nebyla prokázána jeho trestní odpovědnost v souvislosti s poskytováním právních služeb a považuje trest zákazu činnosti uložený mu soudem druhého stupně údajně bez uvedení důvodů za protiprávní. Soud druhého stupně odůvodnil uložení tohoto trestu ustanovením § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák., a tím, že při výměře trestu zákazu činnosti vzal v úvahu, že trest zákazu činnosti v dolní polovině zákonné trestní sazby postačuje k nápravě obviněného vzhledem k jeho prvnímu závažnému pochybení. Je zřejmé, že soud uložil trest, který zákon připouští a že nejde o trest uložený mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, která podle § 49 odst. 1 tr. zák. činí jeden rok až deset let, přičemž byla splněna i zákonná podmínka, že se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem a obsahu dovolání obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému nebyl uložen takový trest, který trestní zákon nepřipouští, ani tento trest nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Mgr. F. Š. podle § 265i odst.1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek