5 Tdo 660/2005
Datum rozhodnutí: 07.06.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 660/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2005 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 421/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 421/2004, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 28. 8. 2004 kolem 00.58 hod. po předchozím požití alkoholu, což je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a přestože byl postižen za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky Městským úřadem v L. pod č. j. OD/PŘ/1128/SCH dne 24. 5. 2004 pro přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, řídil na okrese S. po silnici motorové vozidlo Ford Transit, v majetku firmy P. M., s. r. o., L., Š. nám., ve směru od S. na L., přičemž v kilometru 169 při projíždění táhlou levotočivou zatáčkou v důsledku požitého alkoholu, kdy po nehodě v 02.00 hodin měl v krvi 1,78 g/kg alkoholu, nepovolené rychlosti a způsobu jízdy najel do protisměrné části vozovky, čímž porušil další ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., a to § 18 odst. 1 a § 11 odst. 1, následkem čehož došlo k téměř čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem tov. zn. Renault Nevada 1,8, jedoucím od L., které řídil A. K., bytem V., ulice L., jenž spolu s ostatními spolucestujícími E. B., T. K., obě bytem V. ulice L., V. G., A. G. a R. G., všichni tři bytem K. L., ulice P., utrpěli smrtelná zranění neslučitelná se životem, kterým na místě všichni podlehli, a dále došlo k těžkému zranění P. G., bytem K. L., ulice P., který utrpěl zlomeninu klíční kosti, frakturu metafýzy tibie a diafýzy fibuly, otřes mozku a krvácení pod tvrdou plenu mozkovou s dosud trvající dobou léčení.

Za tento trestný čin byl obviněný M. Š. podle § 224 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 roků. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. Š. odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 421/2004, podal obviněný M. Š. prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci odůvodnění dovolání především namítl, že s ohledem na nedostatek podstatně závažnějšího porušení předpisů pravidel silničního provozu nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Podle názoru dovolatele totiž porušení pravidel silničního provozu v podobě porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je v praxi běžně kvalifikováno jako porušení důležitých povinností uložených řidičům zákonem, nikoli však jako hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, jak to vyžaduje trestní zákon v § 224 odst. 3. Obviněný v této souvislosti dále podotkl, že nebyla vedle výše zmíněného splněna ani podmínka, aby požadovaný následek a současně i okolnosti, za kterých k následku došlo, podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti pro společnost ve smyslu § 88 tr. zák. (přesně § 88 odst. 1 tr. zák.).

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřil v tom smyslu, že obviněný v okamžiku nehody porušil tři z nejvýznamnějších bezpečnostních pravidel provozu na silnicích, z nichž každé samo o sobě znamenalo porušení důležité povinnosti uložené mu jako řidiči zákonem, neboť řídil dodávkový automobil po požití alkoholického nápoje, rychlostí vysoko převyšující povolenou rychlost a v této situaci najel do protisměrné části vozovky, kde zavinil čelní střet s plně obsazeným osobním vozidlem, v němž při střetu zahynulo šest osob a z jeho posádky přežilo pouze roční dítě. Z těchto skutkových okolností vyplynulo, že obviněný se choval právě takovým způsobem, který vede v provozu na silnicích ke vzniku dopravních nehod s těmi nejzávažnějšími následky, a jeho jednání bylo zcela důvodně posouzeno jako hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání, a to i při rozhodnutí jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy. Na daný případ dopadá alternativa vyjadřující porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Dopravním předpisem, na který je v projednávané trestní věci odkazováno citovaným ustanovením, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPPK ).

Obviněný M. Š. zpochybnil správnou právní kvalifikaci jím spáchaného skutku ze dne 28. 8. 2004, jak byl soudem zjištěn, a to svou námitkou, že jednáním, kladeným mu za vinu, nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Nedošlo podle něj totiž k hrubému porušení v tomto případě předpisů o bezpečnosti dopravy, jak je vyžadováno výše citovaným ustanovením trestního zákona, neboť za situace, kdy obviněný řídil pod značným vlivem alkoholu, jel nepřiměřenou rychlostí a dostal se do protisměru, je toto v praxi považováno pouze jako porušení důležitých povinností uložených řidiči zákonem, nikoli za hrubé porušení daných předpisů.

Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že v souladu s konstantní judikaturou obecných soudů je třeba za hrubé porušení předpisů o bezpečnosti dopravy považovat takové porušení některé normy, které má za dané situace zpravidla za následek možnost způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti více osob, tedy vyvolává reálné nebezpečí, že dojde k následku předpokládanému v ustanovení § 224 odst. 3 tr. zák. Musí jít přitom o podstatně závažnější porušení předpisů, než je porušení důležité povinnosti ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák. Zejména se jedná o případy, při nichž je porušeno více různých norem příslušného dopravního předpisu, např. jízda v podnapilém stavu a nepřiměřenou rychlostí s vozidlem, při porušení dalších dopravních předpisů (srov. č. 13/1972 Sb. rozh. tr.). Tomuto vymezení hrubého porušení předpisů o bezpečnosti dopravy odpovídá i jednání obviněného M. Š., který řídil motorové vozidlo pod značným vlivem alkoholu, jel nepřiměřeně rychle a navíc v protisměru, a následkem toho způsobil dopravní nehodu, při které šest osob utrpělo zranění neslučitelná se životem a jedna osoba byla zraněna těžce, avšak nehodu přežila.

Nejvyšší soud v této souvislosti dále poukazuje především na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího, v nichž je podrobně vysvětleno, v čem je naplnění právě tohoto znaku zmíněné skutkové podstaty shledáváno. V rámci této argumentace oba soudy zcela správně vycházely z dikce ustanovení § 5 odst. 2 p ísm. b), § 18 odst. 1, 3 a § 11 odst. 1 ZPPK, podle nichž řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu [§ 5 odst. 2 písm. b) ZPPK], dále rychlost jízdy musí přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, přičemž smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, přičemž řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg smí jet mimo obec, nejde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 90 km/h (§ 18 odst. 1, 3 ZPPK). V neposlední řadě musí řidič na pozemní komunikaci jet vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak (§ 11 odst. 1 ZPPK).

Obecně je tedy nutné konstatovat, že obviněný svým jednáním s ohledem na výše uvedené rozhodně naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák., tudíž i znak hrubého porušení předpisů o bezpečnosti dopravy, neboť k vzniklému následku došlo v důsledku porušení více norem, což značně zvyšuje pravděpodobnost vzniku tohoto následku.

K posouzení jednotlivých konkrétních aspektů jednání obviněného, kterým porušil více norem výše citovaného dopravního přepisu, je vhodné pro úplnost uvést následující:

Posouzení otázky, kdy řidič je pod vlivem alkoholu, je zcela individuální a závisí na zhodnocení konkrétních okolností každého případu. Proto je nutné přihlížet zejména k tomu, jakou konkrétní činnost obviněný v tomto stavu vykonával (srovnej č. 54/1968 Sb. rozh. tr.). Dosavadní soudní praxe vychází z poznatků lékařské vědy, jejíž výsledky prokázaly, že schopnost řidiče motorového vozidla, a to i nadprůměrně disponovaného, bezpečně vozidlo řídit, je vyloučena při jeho ovlivnění alkoholem v množství nejméně 1,00 g/kg v jeho krvi. U obviněného M. Š. bylo množství alkoholu téměř o 80 procent vyšší, neboť u něho byla zjištěna hladina alkoholu v krvi v hodnotě 1,78 g/kg (srov. č. l. 178 spisu) a je tudíž zřejmé, že míra jeho ovlivnění alkoholem při řízení vozidla byla značná, a proto schopnost bezpečně toto vozidlo řídit byla zásadně vyloučena. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsaná skutková zjištění tedy správně vyjadřují fakt, že obviněný řídil vozidlo po požití alkoholického nápoje a byl tak v době jízdy pod jeho vlivem ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) ZPPK. Pokud jde o rychlost jízdy obviněného (125 135 km/hod č. l. 64 spisu), je třeba uzavřít, že se jednalo o rychlost, která byla podle skutkových zjištění soudu prvního stupně rychlostí téměř o polovinu vyšší, než je maximální povolená rychlost na tomto typu pozemní komunikace ve smyslu § 18 odst. 3 ZPPK. Tato okolnost se na vzniku nehody spolupodílela prakticky stejnou měrou jako jízda pod vlivem alkoholických nápojů, zváží-li se dále, že obviněný navíc takto jel po levé straně vozovky, aniž pro to měl jakýkoli důvod (srov. § 11 odst. 1 ZPPK). S těmito závěry soudu prvního stupně se plně ztotožnil i odvolací soud ve svém usnesení, kterým podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl (srov. zejména č. l. 310 spisu).

V důsledku jednání obviněného přišlo o život šest osob, tedy o tři více než se pod pojmem více osob rozumí u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Vznikl tak ještě závažnější následek, než je pro naplnění tohoto kvalifikačního znaku podle zákona potřebné. Tento těžší následek rovněž odůvodňuje vyšší trestnost ve smyslu uvedeného ustanovení, zvláště když bylo prokázáno, že mezi hrubým porušením předpisů o pravidlech silničního provozu ze strany obviněného a způsobeným následkem (účinkem) dopravní nehody existuje bezprostřední příčinná souvislost. Z hlediska zavinění u trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. se u něho jednalo o vědomou nedbalost ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák.

Oběma soudy takto bylo na straně obviněného kumulativně zjištěno porušení více různých norem citovaného dopravního předpisu, které vedlo k způsobení smrti u více osob a navíc u další osoby k způsobení těžké újmy na zdraví. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud se závěry obou soudů plně ztotožňuje a považuje právní kvalifikaci jednání obviněného, pokud jde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák., za zcela správnou a plně odpovídající jejich úplným a správným skutkovým zjištěním.

Obviněný ve svém dovolání dále namítl, že okolnosti, za kterých došlo k dopravní nehodě, podstatně nezvyšovaly stupeň nebezpečnosti pro společnost ve smyslu § 88 tr. zák. (přesně § 88 odst. 1 tr. zák.), což mělo podpořit jeho právní názor, že v posuzovaném případě nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu.

Především je třeba zdůraznit, že v ustanovení § 224 odst. 3 tr. zák je uvedena samostatná skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví a nikoli okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto trestného činu uvedené v § 224 odst. 1 tr. zák., na kterou by bylo možno vztáhnout ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. To vyplývá z formulace této skutkové podstaty, která v žádném směru neodkazuje na § 224 odst. 1 tr. zák. (popř. na odst. 2 § 224 tr. zák.), což správně vyjádřil i soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 421/2004, když jednání obžalovaného správně posoudil jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Pro úplnost však Nejvyšší soud považuje za nutné k materiální strance tohoto trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. uvést, že z popsaných skutečností je zřejmé, že v posuzované trestní věci byla i materiální podmínka spočívající v potřebném stupni nebezpečnosti pro společnost (srov. § 3 odst. 1, 2, 4 tr. zák.; viz i č. 13/1972 Sb. rozh. tr.) splněna nejen s ohledem na závažnost a neodčinitelnost způsobeného následku, který spočíval ve smrti šesti osob a těžké újmě na zdraví u osmiměsíčního dítěte, ale především s ohledem na to, že obviněný tento následek způsobil riskantní a bezohlednou jízdou v nočních hodinách pod vlivem alkoholu a ve vysoké rychlosti, přičemž na úseku před vjetím do zatáčky dokonce jel v protisměru. Tímto způsobem jízdy obviněný nedal řidiči protijedoucího vozidla podle znaleckého posudku z oboru dopravy silniční městské, posuzování příčin dopravních nehod, prakticky žádnou časově reálnou možnost odvrátit střet obou vozidel a sám zareagoval neadekvátně a velmi pozdě i přesto, že v úseku, kde se nacházel, mohl vidět blížící se protijedoucí vozidlo a mohl tak včas opustit levý jízdní pruh (srov. závěry vyplývající ze znaleckého posudku na č. l. 41 až 73 spisu).

Správně bylo jednání obviněného právně kvalifikováno i jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák., a to v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Jednočinný souběh trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. totiž není vyloučen. Skutkové podstaty uvedených trestných činů nejsou mezi sebou ve vztahu, kdy by byl jeden z nich trestným činem speciálním vůči druhému, a to ani v případě, kdy hrubé porušení předpisů bezpečnosti dopravy vedoucí k předpokládanému následku na zdraví či životě záleželo především v tom, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. V takových případech nemůže být jednočinný souběh vyloučen ani v důsledku okolností průběhu konkrétního skutku, které by zakládaly faktickou konzumpci jeho posouzení podle § 201 písm. d) tr. zák. Pokud došlo v důsledku jednání pachatele, jež má znaky úmyslného trestného činu, i k naplnění znaků nedbalostního trestného činu, nejde o vztah trestných činů, kdy by mohlo být za jakýchkoli skutkových okolností spáchání takového jednání považováno za prostředek ke spáchání trestného činu nedbalostního, popř. za jeho vedlejší produkt (srov. č. 44/1998 Sb. rozh. tr.).

Z těchto podrobně rozvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že shora vymezené námitky dovolatele nejsou důvodné. Nejvyšší soud s ohledem na všechny argumenty uvedené výše považuje právní posouzení skutku popsaného ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 421/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 23/2005, jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b), d) tr. zák., spáchaných obviněným M. Š., za zcela správné a odpovídající zákonu. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a náležitě zvážil všechny otázky a skutečnosti pro dané právní posouzení podstatné. Se závěry soudu prvního stupně se pak plně ztotožnil i soud druhého stupně jako soud odvolací, který v rámci řízení o odvolání po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal s námitkami obviněného, uplatněnými v rámci odvolacího řízení.

Z obsahu dovolání, po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, jakož i z přiloženého spisového materiálu je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť většina vznesených námitek dovolatele byla jednoznačně a bez pochybností vyvrácena již v rámci řízení před soudem nalézacím a odvolacím, přičemž zbývající část výtek směřujících proti napadeným rozhodnutím shledal Nejvyšší soud nedůvodnými. Z těchto uvedených důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněného M. Š. o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v zásadě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s přihlédnutím k návrhu státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství odmítl, přičemž tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. června 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.