5 Tdo 656/2005
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 656/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2005 o dovolání podaném obviněným Š. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 6 To 422/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 71/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 71/2004, byl obviněný Š. M. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil společně se spoluobviněným D. Š., tím, že v noci z 2. na 3. 3. 2004 ve V. p. P., okres B., po předchozí dohodě, oknem na WC, které si předem otevřeli, vnikli do restaurace M. na ulici Z., kde postupně vypáčili zámky tří dveří a zásuvek s náklady na opravu ve výši nejméně 8.137,- Kč a odcizili P. S. dvě číšnické peněženky v ceně 400,- Kč a peněžní hotovost ve výši 83.550,- Kč , a to přesto, že obviněnému Š. M. byl za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 2 T 161/2000, uložen trest odnětí svobody v délce jednoho roku, který vykonal dne 9. 1. 2003. Za tyto trestné činy mu byl podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně usnesením ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 6 To 422/2004, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného Š. M.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále napadl obviněný Š. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely pouze z důkazů, které vůči obviněnému poskytla jeho bývalá manželka a spoluobviněný D. Š., zatímco návrhy obviněného na provedení důkazů nebyly akceptovány. Pokud by se obviněný zúčastnil na vloupání do restaurace, musela by P. Č. r. zajistit dvě rozdílné trasostopy, což se však nestalo, neboť v době vloupání do restaurace byl dovolatel na jiném místě. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině a trestu a aby věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového děje a akcentuje odlišné hodnocení provedených důkazů. Nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů vyloučena.

Jak bylo již uvedeno, dovolatel Š. M. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely pouze z důkazů pocházejících od jeho bývalé manželky a spoluobviněného a neakceptovaly důkazní návrhy obhajoby. Podle další námitky se v době vloupání do restaurace obviněný nacházel u A. C.. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že těmito námitkami obviněný nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale prosazoval změnu hodnocení důkazů a obhajoby obviněného. Důsledkem těchto odlišných výsledků dokazování pak měl být skutkový stav věci, podle kterého se obviněný na místě činu v inkriminované době nenacházel. Nejvyšší soud je však v dovolacím řízení povinen vyjít ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního resp. druhého stupně, tedy že se dovolatel vloupání do restaurace účastnil. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svými námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat.

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová