5 Tdo 633/2005
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 633/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2005 o dovolání podaném obviněným Z. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 1 To 479/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 125/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 3 T 125/2003, byl obviněný Z. M. uznán vinným trestnými činy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil společně se spoluobviněnými P. M. a O. K. v souvislosti s převozem cigaret z území S. r. na území Č. r. dne 11. 6. 2003. Za tyto trestné činy mu byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věci.

Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 1 To 479/2004, rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. o zrušení výroku o trestu napadeného rozsudku ohledně obviněného Z. M. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl sám tak, že uložil obviněnému podle § 148 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku napadl obviněný Z. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel namítl, že okresní soud nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., došel k nesprávnému vyhodnocení skutkových zjištění a nesprávně rozhodl o vině. Obviněný popřel existenci společné dohody se spoluobviněnými a důkazů o ní. Vyslovil přesvědčení, že soudy ignorovaly jeho obhajobu a tvrzení o speciální úpravě dveří návěsu nemělo oporu v provedených důkazech. Dále namítl, že nedbalé jednání celníků nemůže zakládat jeho trestní odpovědnost. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že námitky uplatněné obviněným stojí obsahově mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.

S přihlédnutím k tomuto výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba hodnotit námitky posuzovaného dovolání. Jak bylo již výše citováno, dovolatel Z. M. k citovanému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. popřel existenci společné dohody se spoluobviněnými a uvedl, že okresní soud nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť o předmětné dohodě ani o speciální úpravě dveří návěsu neexistují důkazy. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že těmito námitkami obviněný nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale prosazoval změnu hodnocení důkazů, jejímž důsledkem by měl být skutkový stav věci v podobě, že by z něj vyplývala neúčast obviněného na konstatovaném protiprávním jednání. Předpokladem závěru o nevině obviněného měla tak být odlišná aplikace (výklad) procesních ustanovení upravujících hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci však nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se těmito námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Stejný závěr platí pro námitky, kterými obviněný poukázal na ignorování obhajoby obviněného ze strany soudu a nedbalé jednání celníků.

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová