5 Tdo 603/2006
Datum rozhodnutí: 14.06.2006
Dotčené předpisy:




5 Tdo 603/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2006 o dovolání obviněného P. G. , roz. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 164/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e, aby věc obviněného P. G. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, byl obviněný P. G. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a jedním trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl obviněný P. G. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo též rozhodnuto o nároku na náhradu škody.

Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005, tak, že je bez meritorního přezkoumání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděné.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, podal obviněný P. G. prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. M. D. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný k odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku v souvislosti s tím konstatoval, že odvolací soud zamítl jím podané odvolání podle § 253 tr. ř. jako opožděné, aniž pro to byly splněny podmínky. Vzhledem k praxi ohledně odesílání poštovních zásilek vězňů ve Vazební věznici Praha Pankrác totiž došlo k tomu, že ač vhodil odvolání do schránky k tomu určené uvnitř věznice včas, a to dne 17. 5. 2005 v 17.45 hodin, tato schránka byla vybrána a zásilky z ní odeslány až dne 19. 5. 2005, což však nemohl obviněný ovlivnit. Odvolací soud rozhodl o jeho odvolání na základě důkazů provedených v neveřejném zasedání a obviněný se nemohl k těmto důkazům vyjádřit, a zejména nemohl popsat praxi odesílání zásilek vězňů v době před květnem 2005, neboť po tomto datu se i na základě jeho kauzy praxe změnila a takto změněna byla popsána jako stávající stav ve vyjádření věznice na výzvu odvolacího soudu. Dovolatel upřesnil, že v době rozhodné pro podání odvolání byla pošta určená k odeslání ukládána všemi odsouzenými hromadně do jedné poštovní schránky umístěné za mřížemi v oddělení. Praxe v odesílání pošty ve Věznici Praha Pankrác tedy bývala od popisu podaného odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí odlišná. Zásilka se tedy neodevzdávala jednotlivě proti podpisu do knihy pošty vychovateli. Mezi vhozením do schránky a zapsáním zásilky do knihy odesílané korespondence přitom často docházelo k prodlevám, které v některých případech činily až několik dní. Důkazy provedenými v odvolacím řízení pak nebylo zpochybněno, že obviněný podal odvolání včas a řádně. Podle jeho tvrzení prodleva mezi odevzdáním pošty do schránky, jejím vybráním a zapsáním do knihy pošty může činit až tři dny, přičemž do karty odsouzeného se zapisuje nikoli podání zásilky k přepravě, ale až převzetí podaného podacího lístku odsouzeným. Obviněný se s ohledem na postup odvolacího soudu nemohl vyjádřit k prováděným důkazům a ani neměl možnost seznámit se s těmito důkazy. Povšechné konstatování obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že si odvolací soud vyžádal z věznice Praha Pankrác kopii karty obviněného a kopii aktuální stránky knihy odesílané korespondence, ze kterých zjistil, že obviněný předal vychovateli své odvolání proti napadenému rozhodnutí dne 19. 5. 2005, je nedostatečné, protože z takto provedeného dokazování nelze zjistit dovolatelem požadované skutečnosti. Za tímto účelem obviněný navrhoval slyšení svědků B. a B., zaměstnaných ve věznici jako vychovatelé, čemuž však nebylo vyhověno. Dovolatel se tak cítí být postupem soudu druhého stupně citelně zkrácen na svých právech. Vyloučení meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodů, které jsou v rozporu s možností zamítnout podané odvolání pro jeho opožděnost, navozuje stav, jenž je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako s čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V závěru svého dovolání obviněný P. G. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č. j. (správně má být uvedeno sp. zn.) 7 To 407/2005 a s ohledem na ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. G. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že dovolatelem uplatněné výhrady nelze z dostupného spisového materiálu prověřit. Je však skutečností, že vlastnoručně napsané podání obviněného, označené jako odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je datováno dnem 17. 5. 2005 a při dovolatelem popisovaném systému předávání poštovních zásilek odsouzených orgánům vězeňské služby nelze vyloučit, že skutečně svůj opravný prostředek předal do dispozice vychovatele včas a prodleva, pro niž bylo v daném případě odvolání podáno opožděně, nebyla zaviněna obviněným. Pro tento případ státní zástupce považuje dovolání za důvodné a navrhl proto, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného P. G. zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005, a rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž zároveň dal souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ, pokud by Nejvyšší soud rozhodl i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.

Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.

Obviněný P. G. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný zakládá existenci tohoto dovolacího důvodu na první alternativě, když podle něj nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jím podaného odvolání jako opožděného.

Nejvyšší soud neshledal důvody podle § 265i odst. 1 tr. ř. pro odmítnutí dovolání obviněného, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Podle napadeného usnesení odvolací soud z ústřižku doručenky od obviněného zjistil, jak ostatně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 1 a 2, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo obviněnému doručeno dne 10. 5. 2005 a jeho obhájci pak dne 9. 5. 2005. Napadený rozsudek obvodního soudu obsahoval zákonné poučení o možnosti podat proti němu odvolání ve lhůtě osmi dnů ode dne jeho doručení. Poslední den této lhůty tak u obviněného i jeho obhájce končil dne 18. 5. 2005 ve 24.00 hodin. Dále odvolací soud citoval rozhodnutí č. 67/1978 Sb. rozh. tr., podle kterého lhůta k podání odvolání obviněným, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, je zachována též tehdy, odevzdá-li obviněný písemně provedené odvolání ve lhůtě příslušnému vychovateli ve věznici, v níž odpykává uložený trest. Z podacího razítka uvedeného na obálce odvolání obviněného odvolací soud zjistil, že podání obsahující odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno na poště až dne 19. 5. 2005. K tomu také doplnil dokazování o kopii karty obviněného z Vazební věznice Praha Pankrác a kopii aktuální stránky knihy odesílané korespondence a dospěl k závěru, že obviněný odevzdal vychovateli své odvolání až dne 19. 5. 2005, a tudíž jej podal opožděně.

Nejvyšší soud na základě dovolání obviněného požádal o vyjádření Vězeňskou službu České republiky, Vazební věznice Praha Pankrác, ve které obviněný v rozhodné době vykonával trest odnětí svobody, k dovolatelem zmiňované praxi při odesílání zásilek vězňů z této věznice, zejména ohledně toho, jaká byla tato praxe v době rozhodné, kdy měl obviněný podat předmětné odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, zda odpovídalo skutečnosti tvrzení dovolatele obsažené v dovolání pod jeho bodem IV. a V. a zda se tato praxe změnila s ohledem na případ dovolatele. V tomto směru bylo nutno též zjistit, pokud by obviněný vhodil podání do schránky ve věznici dne 17. 5. 2005 v 17.45 hodin, případně až dne 18. 5. 2005, zda byla v této době pošta vybrána do doby dovršení 24.00 hodin dne 18. 5.2005, kdy obviněnému končila lhůta k podání odvolání.

Z odpovědi Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice Praha Pankrác, na vznesený dotaz, kdy se k věci vyjádřili oba dovolatelem uvedení vychovatelé, Nejvyšší soud zjistil, že i přesto, že praxe je v určitých směrech jiná, než tvrdí obviněný v odůvodnění svého dovolání a nedošlo k její změně na základě případu obviněného, vnitřní řád Vazební věznice Praha Pankrác upravuje zejména ve svém článku 8 odst. 3 odesílání zásilek odsouzených tak, že pro jejich korespondenci jsou na přístupném místě zřízeny uzamykatelné skříňky, do kterých ji mohou odsouzení vhodit, pokud ji neodevzdají vychovateli. Schránky jsou vybírány denně v pracovních dnech a korespondence je odesílána neprodleně, nejpozději následující pracovní den . V odstavci 5 tohoto ustanovení je pak uvedeno, že korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu právních předpisů a Vězeňské službě je tato skutečnost známa, opatří pověřený zaměstnanec prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Na žádost odsouzeného mu pověřený zaměstnanec Vězeňské služby potvrdí převzetí takového podání s uvedením data převzetí. Praxe je pak podle uvedeného vyjádření taková, že pokud chce obviněný odeslat doporučený dopis, vhodí jej do příslušné schránky nadepsané úřední dopisy . Každé ráno v 6.00 hodin se schránka vybírá a veškeré úřední dopisy se zadokumentují do karty korespondence odsouzeného, zkontroluje se podací lístek, je-li přiložen. K vyjádření uvedené vazební věznice byla též přiložena kopie podací knihy oddělení výkonu trestu Vazební věznice Praha Pankrác a příslušné části evidenční karty písemností odsouzeného P. G.

Nejvyšší soud souhlasí s tím, že Vazební věznice se sice ve shora uvedené věci řídila vnitřním řádem Vazební věznice Praha Pankrác, a v případě odeslání předmětné písemnosti zásadně nepochybila, i když by bylo z hlediska jistoty data podání zejména opravných prostředků směřujících proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení jistě vhodnější vybírat schránku určenou ředitelem věznice pro úřední dopisy nikoli v 6.00 hodin následující den ráno, ale vždy v 24.00 hodin každého dne. Pochybení je však třeba shledat v závěru odvolacího soudu, jehož zjištění týkající se včasnosti podání odvolání obviněným byla nedostatečná. Nejvyšší soud totiž ze shora zmiňovaného vyjádření Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice Praha Pankrác, zjistil, že obviněný v návaznosti na § 60 odst. 4 písm. d) tr. ř. měl podle uvedeného vnitřního řádu dvě možnosti, jak učinit podání u ředitele uvedené vazební věznice, kde byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a tím odeslat předmětnou písemnost odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, při zachování lhůty k podání odvolání, a to buď ho svěřit vychovateli, v důsledku čehož by bylo postupováno tak, jak se uvádí ve vyjádření, anebo ho vhodit do schránky k tomuto účelu ředitelem Vazební věznice Praha Pankrác zřízené a určené. Obviněnému nelze klást k tíži, že si vybral druhou možnost, kterou mu vnitřní řád vazební věznice umožňoval, přičemž na podkladě Nejvyšším soudem provedeného dokazování nelze vyvrátit jeho tvrzení, že do předmětné schránky své odvolání vhodil ještě dne 18. 5. 2005 do dovršení 24.00 hodin, neboť schránka byla naposledy vybrána dne 18. 5. 2005 v 6.00 hodin a následně dne 19. 5. 2005 v 6.00 hodin se ve schránce již nacházelo podání dovolatele. Nakonec i ve zmíněném vyjádření Vazební věznice Praha Pankrác se uvádí, že mohl vhodit předmětnou písemnost do schránky na úřední dopisy např. ve večerních hodinách dne 18. 5. 2005 (viz str. 2 tohoto vyjádření), což by bylo ještě v zákonné lhůtě stanovené pro podání odvolání. S ohledem na tuto skutečnost je tedy třeba považovat jeho odvolání za podané včas, neboť nebylo vyloučeno, že odsouzený jej mohl vhodit do schránky určené k odesílání úřední korespondence ještě v den 18. 5. 2005 do dovršení 24.00 hodin, čímž jej ve smyslu § 60 odst. 4 písm. d) tr. ř. učinil u ředitele Vazební věznice Praha Pankrác, kde vykonával trest odnětí svobody, přičemž Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že podání odvolání obviněným P. G. ještě v průběhu dne 18. 5. 2005, tedy v poslední den odvolací lhůty, je naopak s ohledem na vybrání schránky v 6.00 hodin dne 19. 5. 2005 a dataci podání dnem 17. 5. 2005 velmi pravděpodobné.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného P. G. důvodným, a proto z podnětu jeho dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že obviněný P. G. v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený mu v jiné trestní věci, konkrétně uložený Krajským soudem v Českých Budějovicích v trestní věci pod sp. zn. 1 T 10/1992, jenž byl nařízen dne 8. 1. 2004 a který skončí dne 21. 1. 2007, nebylo třeba rozhodovat o vazbě obviněného ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř.

V novém řízení Městský soud v Praze o odvolání obviněného meritorně rozhodne.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2006

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.