5 Tdo 6/2004
Datum rozhodnutí: 21.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 6/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2004 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 9 to 436/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 25/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným trestnými činy ad 1) loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41odst. 1 tr. zák. a ad 2) zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. za použití § 39a odst. 3 tr. zák. byl k výkonu trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to jednoho kusu samonabíjecí plynové pistole italské provenience K. model 75, ráže 9 mm, P. A. K. výr. č. B 44914, jednoho kusu osmiranného revolveru tuzemské provenience K.a B., ráže 6 mm, ME Flobert, výr. č. 628716, jednoho kusu zásobníku o maximálních rozměrech 133x44x25 mm, použitelného k expanzní plynové pistoli KIMAR, třech kusů ostrých kulových nábojů ráže 22 Flobert tuzemské provenience S.&B., šesti kusů plynových nábojek ráže 9 mm P. A. CS německé provenience W. se žlutým uzávěrem, uložených na oddělení Správní služby Okresního ředitelství Policie České republiky R. a opasku černé barvy se dvěma pouzdry na zbraň. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému M. M., na náhradě škody částku 69.035,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený M. M. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 1 T 25/2003, podal obviněný odvolání směřující proti výroku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o trestu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 9 To 436/2003, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. B. dovolání směřující proti výroku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o trestu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel především nesouhlasil s právní kvalifikací jeho jednání jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák. Soudu prvního stupně vytýkal, že se zabýval jen formální stránkou této kvalifikace. Soud druhého stupně se podle něj materiální stránkou podrobně zabýval, avšak obviněný se domnívá, že krajský soud vyhodnotil veškeré argumenty a okolnosti namítané v odvolání v jeho neprospěch. Dovolatel je přesvědčen, že měl být uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., avšak nikoliv jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák, neboť předchozí trestné činnosti se dopustil sice opakovaně, ale ve věku 15 let, a že se současné trestné činnosti dopustil sice ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ale krátce po dovršení 18 let, tedy ve věku blízkém věku mladistvých, dále, že neužil násilí, ale pouze pohrůžky násilí, a že se k trestné činnosti od počátku plně doznal. Tyto skutečnosti mu soud měl přiznat jako polehčující okolnosti.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 9 To 436/2003, a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitka obviněného týkající se materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy sice naplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce opodstatněnosti jí však podle jejího názoru nelze přisvědčit. Poukázala na správnost postupu odvolacího soudu, který podle ní přistoupil k materiální stránce zvlášť nebezpečné recidivy komplexně, když vyhodnotil konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti předchozí trestné činnosti obviněného, včetně zhodnocení motivace jeho jednání, způsobu provedení činů i okolností, za kterých byly trestné činy spáchány. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že soud druhého stupně zcela správně dovodil závěr o vysokém stupni narušení obviněného a naplnění materiální stránky zpřísněné právní kvalifikace jeho jednání.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné, a navrhla, aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možno namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.

Obviněný vznesl námitky směřující proti právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a vyslovil názor, že v jeho případě nebyla splněna materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil tyto námitky již v řízení před soudem druhého stupně a sám v dovolání uvedl, že se odvolací soud materiální stránkou skutkové podstaty trestného činu zabýval a že podrobně odůvodnil použití právní kvalifikace podle § 41 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák. Přesto obviněný v dovolání namítal, že krajský soud vyhodnotil všechny jeho námitky a argumenty uvedené v odvolání v jeho neprospěch. Takové námitky zpochybňují hodnocení důkazů provedených soudem druhého stupně a nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm g) tr. řádu ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. řádu. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Ustanovení § 41 a § 42 tr. zák. obsahují vymezení podmínek, za nichž lze považovat určitého pachatele za zvlášť nebezpečného recidivistu, a trestněprávní následky spojené s takovým označením pachatele. Posuzování zvlášť nebezpečné recidivy je podle trestního zákona založeno na typové společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu, na osobě jeho pachatele a na materiálním pojetí zvlášť nebezpečné recidivy. Pachatel může být uznán za zvlášť nebezpečného recidivistu jen tehdy, jestliže opětovné spáchá zvlášť závažného úmyslného trestného činu poté, co byl za předchozí takový trestný čin potrestán, podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu. Nepostačuje tedy formální naplnění ostatních znaků uvedených v ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je dán celou řadou faktorů, které je nutno nejen zjišťovat, ale také objektivně hodnotit (srov. č. I/1996 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud se formálními i materiálními podmínkami jednání obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák. podrobně zabýval a hodnotil všechny okolnosti v trestní věci obviněného v souladu se zákonem. Z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně je zřejmé, že odvolací soud posuzoval ve vzájemných souvislostech význam a závažnost všech okolností trestné činnosti obviněného. Odvolací soud posuzoval v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 tr. zák. jednak konkrétní stupeň nebezpečnosti trestných činů pro společnost, za něž byl obviněný dříve potrestán, a jednak stupeň nebezpečnosti nyní posuzované trestné činnosti obviněného. Odvolací soud měl k dispozici trestní spisy o předchozích odsouzeních obviněného, a komplexně zhodnotil osobu obviněného, jeho charakterové a psychické vlastnosti, jakož i povahu a závažnost jeho dřívější trestné činnosti a učinil tak závěr o tom, že tyto okolnosti podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (srov. č. 12/1963 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že nyní posuzované trestné činnosti se obviněný dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Soud druhého stupně správně hodnotil ve vzájemných souvislostech stupeň nebezpečnosti trestných činů, kterých se obviněný dopustil, délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, nebezpečnost osoby obviněného, jeho způsob života, motivaci a způsob spáchání trestného činu, jakož i okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán. Odvolací soud shledal, že tyto okolnosti pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost a jednání obviněného tedy naplnilo formální i materiální znaky uvedené v ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k trestnému činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek