5 Tdo 596/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 596/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 o dovolání podaném obviněným L. K ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 2 To 427/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 72/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 7 T 72/2006, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a byl mu podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud druhého stupně usnesením ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 2 To 427/2006 zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci napadl obviněný L. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný především zpochybnil nesoulad skutkových zjištění s jejich právním posouzením, které soudy učinily na podkladě provedeného dokazování ( chybí zjevná návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů obou stupňů na straně druhé ). Uvedl, že ze svědeckých výpovědí sice vyplývá, že nějaká osoba kolem 18.00 hod. řezala hliníkové profily, ale také to, že on se zdržoval na bowlingu minimálně do 18.00 hod. Ani vysokozdvižný vozík zapadlý v blízkosti plotu nemůže podle názoru obviněného prokazovat spáchání uvedeného trestného činu s jeho pomocí, jak usoudil soud prvního stupně, neboť žádné stopy neukazovaly na to, že by se vozík pohyboval směrem k plotu. Dále je toho názoru, že byť byl svědkem V. Ž. viděn, jak řeže hliníkové profily, nesvědčí tato skutečnost o tom, že by je obviněný také odcizil. Dovolatel připustil, že se dovolává vad skutkových, a na jejich podporu uvedl nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04, podle kterého je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem vykládán příliš restriktivně. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Proto nelze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím a popř. i odvolacím soudem a ani hodnotit jejich způsob hodnocení důkazů či úplnost provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05. K námitkám vadné aplikace trestního práva procesního se Nejvyšší soud vyjádří pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudu prvního a druhého stupně.

Podle výroku rozsudku soudu prvního stupně měl obviněný spáchat uvedený trestný čin tak, že dne 10. 6. 2005 kolem 18.00 hod. z objektu společnosti P., a. s., odcizil z lisovny 2 ks hliníkových profilů, každý o délce 6.300 mm, a to tak, že po skončení pracovní doby ve 14.18 hod. prošel vrátnicí a do objektu společnosti se dostal tak, že zvenčí přelezl plot o výšce 2 m, poté šel do lisovny, kde hliníkové profily rozřezal na menší kusy a k plotu areálu společnosti je odvezl pomocí vysokozdvižného vozíku, se kterým v jeho blízkosti zapadl, pomocí vysokozdvižného vozíku přehodil část odcizených hliníkových profilů přes plot, který poté přelezl, čímž poškozené P., a. s., způsobil škodu ve výši 11.429,- Kč.

Nejvyšší soud shledal námitky obviněného neodpovídajícími deklarovanému dovolacímu důvodu.

Obviněný uplatnil výlučně skutkové námitky, nesouhlasil se závěry soudů obou stupňů, k nimž soudy dospěly provedeným dokazováním. Např. zpochybnil výpověď svědka V. Ž., který v obviněném poznal osobu, která řezala v areálu poškozené společnosti hliníkové profily, a polemizoval s tvrzením soudů, že by ta samá osoba hliníkové profily odcizila. Další jeho výtky směřovaly proti závěrům ohledně vysokozdvižného vozíku jakožto předmětu použitého ke spáchání trestného činu krádeže apod. Charakteru svých námitek si však byl sám vědom a oprávněnost jejich uplatnění zdůvodnil odkazem na výše citovaný nález Ústavního soudu. Tímto nálezem bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 114/2004, pro jeho příliš restriktivní přístup k výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tím nastává právní stav, kdy nelze napravit žádnou právní vadu, která je podložena zpochybněním skutkového zjištění (viz citovaný nález Ústavního soudu).

Tento nález Ústavního soudu však na posuzovaný případ nedopadá, protože Nejvyšší soud apriori nevylučuje uplatnění námitek proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (procesní námitky), na jejichž základě by se dovolatel domáhal nápravy právních vad ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na základě procesních námitek však dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumá pouze za předpokladu, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s právními závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 89/94, shodně rovněž nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). V dané věci k takovému extrémnímu nesouladu zcela evidentně nedošlo. Soudy obou stupňů se v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně zabývaly důkazní situací a logicky v souladu s obsahem jednotlivých provedených důkazů vysvětlily, z jakých důvodů považují obhajobu obviněného za vyvrácenou a to včetně okruhu důkazů (svědků, kteří se účastnili předmětné odpoledne bowlingu), jež on sám považoval za vyvracející žalované jednání. Ani dovolací soud nezjistil z obsahu spisu žádnou skutečnost, která by mohla skutkové zjištění a jeho právní posouzení charakterizovat jako extrémně nesouladné. Podané dovolání obviněného proto Nejvyšší soud posoudil tak, že jím obviněný obsahově nenaplnil deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a na vztah řízení o dovolání k řízením jemu předcházejícím. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí uvedených v § 265a tr. ř., o němž Nejvyšší soud nerozhoduje jako další (třetí) instance. V rámci řízení o dovolání nemůže dovolací soud přezkoumávat skutkový stav věci v celém jeho rozsahu, jinak by se totiž dostal do role soudu prvního stupně, který je nejlépe způsobilým a zákonem určeným ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do role soudu odvolacího, který může provést zásahy do zjištěného skutkového stavu (srovnej § 147 až § 150 a § 250 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Správnost hodnocení důkazů nalézacím soudem podle jeho vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.) přezkoumává ve smyslu § 254 tr. ř. soud druhého stupně a Nejvyšší soud pak do takového hodnocení důkazů zasahuje výhradně při zjištění výše zmiňovaného extrémního nesouladu skutkových zjištění s právními závěry.

Protože tedy obsahem dovolání obviněného byly pouze skutkové námitky, které jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného, aniž by napadený rozsudek přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř., a v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová