5 Tdo 580/2013
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 205 odst. 1,4 písm. c) tr. zákoník




5 Tdo 580/2013-21

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2013 o dovolání, které podal obviněný
S. K. ,
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 13 To 53/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 252/2012, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání
odmítá.


Odůvodnění:


Obviněný S. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 4 T 252/2012, uznán vinným organizátorstvím k zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 205 odst. 1, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce tr. zákoník ), jehož se dopustil skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.


Za tento zločin byl obviněnému S. K. uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená obchodní společnost Škoda Auto, a. s. Současně soud prvního stupně týmž rozsudkem rozhodl o vině a trestu spoluobviněného J. P.


Odvolání obviněného S. K. podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 13 To 53/2013, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.


Obviněný S. K. podal dne 18. 4. 2013 proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování, když v této souvislosti namítl, že se soudy nižších stupňů nezabývaly dostatečně pečlivě výpovědí obviněného J. P. , jejíž obsah dovolatel podrobně zpochybňuje. Obviněný se neztotožňuje ani s důkazy provedenými ke zjištění počtu odcizeného zboží, což mělo podle jeho názoru vliv na použitou právní kvalifikaci skutku jako zločinu krádeže. Jak dále obviněný zdůraznil, z dokazování nevyplývá ani to, zda měl zločin krádeže zosnovat nebo řídit v rozsahu, k němuž dospěly soudy nižších stupňů, a jaká byla výše způsobené škody. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 13 To 53/2013, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby obviněného sám postupem podle § 265m odst. 1 tr. řádu zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu.


Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného S. K. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o organizátorství k zločinu krádeže, podle státní zástupkyně skutkové okolnosti jednoznačně odpovídají použité právní kvalifikaci. Dovolatel totiž zosnoval zločin krádeže, protože dohoda s obviněným J. P. o spáchání trestné činnosti vycházela právě z jeho iniciativy a jmenovaný spoluobviněný také postupoval podle pokynů dovolatele. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.


Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný S. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).


Pokud jde o dovolací důvod, obviněný S. K. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo neodpovídá znakům žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.


Obviněný S. K. však především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy. Tím obviněný zpochybňuje zejména výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obviněný dovozuje v převážné části nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.


K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z velmi omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.


Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný S. K. , přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.


Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného S. K. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil též odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání organizátorství k zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.


Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tudíž nenaplňuje ani obecně formulovaná námitka obviněného S. K. , v níž soudům nižších stupňů vytkl, že použitá právní kvalifikace neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. I tento závěr totiž obviněný dovozuje z nedostatků, kterými jsou podle jeho názoru zatíženy provedené důkazy a jimiž zpochybňuje skutková zjištění, která vyvodily soudy nižších stupňů z těchto důkazů.


V návaznosti na předchozí argumentaci k uplatněnému dovolacímu důvodu se pak Nejvyšší soud zabýval i námitkou obviněného, v níž vytkl nesprávné posouzení výše škody u zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle názoru obviněného totiž soudy nižších stupňů vycházely u odcizených věcí z jejich prodejní ceny, ačkoli i podle soudu prvního stupně měla být tato cena zřejmě zkreslená. Jak ovšem vyplývá i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho s. 3) a usnesení odvolacího soudu (viz jeho s. 5), hodnota odcizených dílů (bezpečnostních pásů do osobních automobilů tov. zn. Škoda), tj. cena, za niž se prodávají, byla stanovena na základě odborných vyjádření, která se opírají o prodejní ceny ve třech různých společnostech. Soud prvního stupně pak zpochybnil jen tu výši škody, kterou vyčíslila a uplatňovala samotná poškozená obchodní společnost Škoda Auto, a. s., proto ji také odkázal s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Z hlediska právní kvalifikace tedy byla výše škody způsobené trestným činem stanovena v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Závěry, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly při posuzování uvedeného znaku objektivní stránky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, tak považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Námitka obviněného založená na opačném tvrzení je proto nedůvodná.


Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný S. K. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání alespoň částečně odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud ho neshledal opodstatněným, odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.


Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.


Poučení:
Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 26. 6. 2013
Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y