5 Tdo 579/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 579/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2007 o dovolání, které podal obviněný Š. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 6 To 456/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 4/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Š. K. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 32 T 4/2005, uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného stanovení dohledu.

Obviněný Š. K. se podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město dopustil trestného činu tím, že poté, co dne 12. 5. 2004 jako prodávající uzavřel s M. D. jako kupujícím kupní smlouvu na vozidlo tov. zn. Opel Movano Van, a kupní smlouvu na vozidlo tov. zn. Opel Movano Van, když obě uvedená vozidla již před uzavřením obou kupních smluv v přesně nezjištěné době v březnu až květnu 2004 po jejich dovezení ze zahraničí předal k užívání M. D., nejprve v blíže nezjištěné době v červenci 2004 telefonicky sdělil M. D., že vozidla bude nutno nechat prohlédnout na Policii České republiky, a následně se dne 24. 9. 2004 dostavil v době kolem 8.30 hodin do bydliště M. D., kde jmenovanému nepravdivě uvedl, že obě uvedená vozidla je nutno téhož dne odvézt k prohlídce na Policii České republiky v P., což přislíbil zařídit a vozidla stejného dne vrátit poškozenému; na základě toho mu M. D. předal klíče od vozidla tov. zn. Opel Movano Van, v hodnotě 304 450,- Kč, které měl zaparkované u svého bydliště, a obviněný s ním odjel, následně se dostavil téhož dne v době kolem 14.30 hodin do provozovny autobazaru, kde požádal zaměstnance autobazaru M. L. o vydání vozidla tov. zn. Opel Movano Van, v hodnotě 369 550,- Kč, které zde zanechal M. D. za účelem prodeje, přičemž M. L. po telefonickém rozhovoru s M. D., kterému obviněný rovněž telefonicky přislíbil odvézt toto vozidlo k prohlídce na Policii České republiky v P. stejně jako vozidlo, které již dříve převzal v místě bydliště poškozeného, a toto vrátit do uvedeného autobazaru téhož dne do 17.00 hodin, vydal vozidlo včetně klíčů obviněnému a ten s ním odjel, následně obviněný s oběma vozidly vycestoval mimo P., přičemž M. D. v rozporu se skutečností sdělil, že mu vozidla byla odebrána blíže neupřesněnými osobami patřícími k mafii , a proto je nemůže poškozenému vrátit, čímž M. D. vznikla škoda v celkové výši 674 000,- Kč.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný Š. K. odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 6 To 456/2006, podle § 256 tr. řádu zamítl, jelikož ho shledal nedůvodným.

Dne 6. 4. 2007 podal obviněný Š. K. prostřednictvím obhájce proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru je odsouzení výsledkem špatného postupu a posouzení, jelikož stojí na výpovědi jediného svědka poškozeného, jehož výpověď údajně není konzistentní a trpí zásadními nedostatky. Jak dále obviněný zdůraznil, k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. je třeba uvést někoho v omyl nebo využít jeho omylu k obohacení sebe či jiného, ovšem v celém řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by obviněného usvědčoval z takového jednání. Soudy obou stupňů podle obviněného pochybily, jestliže vzaly za prokázanou verzi skutkového děje, která sice má oporu v listinných důkazech, nicméně ji nelze považovat za věrohodnou a logickou, neboť se opírá o svědecké výpovědi lidí blízkých poškozenému nebo s ním ekonomicky provázaných a je údajně v hrubém rozporu s obhajobou obviněného, který jen realizoval své vlastnické právo k oběma automobilům. Jak dále obviněný uvádí, chybí jakýkoli důkaz o tom, že jednal s úmyslem podvést poškozeného, proto mohl být odsouzen nanejvýš za získání vozidel do svého držení, tedy za trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., ovšem k tomuto trestnému činu nebyly provedeny žádné důkazy. Odvolacímu soudu obviněný rovněž vytkl, že neprovedl důkazy, které by zcela vyloučily spáchání trestného činu, konkrétně že nevyslechl policisty zaměřené na odhalování organizovaného zločinu. Jména či jiné identifikační údaje, z nichž by bylo možné dovodit, o které policisty se jedná, dovolatel neuvedl.

Na závěr podaného dovolání obviněný Š. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a aby sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Š. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak námitky, které reálně uplatnil, stojí obsahově mimo tento dovolací důvod a směřují primárně proti skutkovým zjištěním, která dovolatel pokládá za nesprávná. Namítá totiž nevěrohodnost poškozeného a navrhuje vlastní verzi skutkového děje, pro jejíž podporu žádá vyslechnout nejmenované svědky z řad Policie České republiky. Jelikož údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Š. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Š. K., záleží v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nejde o trestný čin nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu ovšem nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení, nikoli hmotně právních norem. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].

Jak je patrné z uvedených východisek, dovolací námitky obviněného Š. K., které směřují výlučně proti skutkovým zjištěním a proti procesu dokazování, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel nepoukázal na žádné hmotně právní vady napadeného rozhodnutí, nýbrž vytýká výhradně údajnou nesprávnost postupu soudů při řešení otázek upravených normami procesního práva. Obviněný totiž brojí proti hodnocení provedených důkazů, a to s poukazem na jím tvrzenou nevěrohodnost poškozeného a jemu nakloněných svědků. Kdyby podle obviněného soudy akceptovaly jeho obhajobu a doplnily dokazování výslechem nejmenovaných policistů odhalujících organizovaný zločin, pak by skutková zjištění byla jiná a nezahrnovala by podvodné jednání. Teprve v návaznosti na uvedené skutkové závěry obviněný poukázal na údajné nesprávné právní posouzení věci, přičemž tak učinil pouze v obecné rovině. Dovolatel tedy podle názoru Nejvyššího soudu nenamítl, že by snad v popisu skutku, kterým byl uznán vinným, chyběly zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu (např. uvedení jiného v omyl či využití jeho omylu), nýbrž se omezil na tvrzení, podle něhož jsou skutková zjištění soudů v rozporu s realitou, protože obviněný údajně nikoho neuvedl v omyl a jen realizoval své vlastnické právo.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Lze tudíž shrnout, že námitky, na jejichž podkladě obviněný Š. K. dovodil existenci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohou naplnit tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod, jelikož v první řadě spočívají v tvrzení, že učiněná skutková zjištění jsou nesprávná a provedené dokazování neúplné. Ve své podstatě dovolatel toliko poukázal na údajné procesní vady, které již dříve v podaném odvolání vytýkal soudu prvního stupně a s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal a ke konkrétním námitkám obviněného vysvětlil, proč hodnocení důkazů, jak je provedl soud prvního stupně, pokládá za logické a přesvědčivé. Podle odvolacího soudu obhajoba obviněného, že vozidla byla v jeho vlastnictví a on je pouze poškozenému svěřil k provedení oprav, byla spolehlivě vyloučena existencí platných kupních smluv i výpověďmi konkrétních svědků. Odvolací soud rovněž poukázal na postupnou úpravu výpovědi obviněného v návaznosti na to, jak se vyvíjela důkazní situace, což také zpochybnilo věrohodnost jeho obhajoby, stejně jako tvrzení obviněného, podle něhož mu obě vozidla odebrala dagestánská mafie , ačkoli, jak bylo rovněž prokázáno, je měl ve svém držení až do doby, než je vydal Policii České republiky.

Obviněný Š. K. tedy v podaném dovolání neuvedl žádné konkrétní pochybení týkající se hmotně právního posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy nižších stupňů, a napadenému rozhodnutí odvolacího soudu nevytkl ani nesprávnost jiného hmotně právního posouzení.

Po zjištění, že dovolání obviněného Š. K. se opírá o důvody, které nepatří do okruhu dovolacích důvodů taxativně vymezených ustanovením § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl podané dovolání.

Za podmínek daných ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vypracovala:

JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á