5 Tdo 571/2005
Datum rozhodnutí: 04.05.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 571/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2005 o dovolání obviněného D.J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 373/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 2 T 373/2004, byl obviněný D. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že s obviněným J. Ž. společně dne 20. 11. 2003 kolem 22.00 hodin ve Z. na ul. K., a to poté, co předtím při návštěvách N. r. a restaurace P. m. ve Z. zjistili, že A. K., má při sobě větší finanční hotovost, tohoto fyzicky napadli s úmyslem odcizit mu peníze, když jej bili pěstmi a kopali, přičemž mu po prohledání kapes u kalhot odcizili finanční částku 1.200,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný D. J. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného D. J., podaného proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, usnesením ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, podle § 256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 2 T 373/2004, podal obviněný D. J. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovolání, opřené o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl v podstatě jen tu skutečnost, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán tak, že rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu loupeže, neboť z ustanovení § 234 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že by musel použít proti poškozenému násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Následně toto své tvrzení odůvodnil poukazem na skutečnost, že již v přípravném řízení vypověděl, že nikoho nepřepadl, nikoho neokradl, nikomu nevyhrožoval, a dále uvedl, že se v předmětnou dobu spáchání daného trestného činu nacházel na jiném místě. Taktéž obviněný zpochybňuje výpověď poškozeného s ohledem na jeho opilost a její hodnocení soudem považuje za naprostou ignoranci zásady presumpce neviny. Dále zrekapituloval výpověď spoluobviněného a zdůraznil, že se uvedeného skutku nedopustil a že mu to ani nebylo soudem prvního stupně prokázáno, přičemž ani odvolací soud tuto vadu neodstranil.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyhověl jeho dovolání a v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, a současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného D. J., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že obviněný formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Napadené rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, taxativně vymezených ustanovením § 265b tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl podané dovolání obviněného D. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. § 265b odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to v návaznosti na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., poněvadž napadeným usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, a celé dovolání obviněného se týká nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí soudem, a obviněný v něm napadá věrohodnost některých svědků. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení svědeckých výpovědí i dalších provedených důkazů, přičemž v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že nebyl na místě konfliktu, a na základě toho vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Ze stejných důvodů nemůže obstát ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ten byl vázán na zjištění právě některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [konkrétně důvod uvedený v písm. g) tohoto ustanovení], když jinak procesní podmínky pro takové usnesení o zamítnutí odvolání (řádného opravného prostředku) byly splněny a jejich nesplnění ani nebylo v podaném dovolání namítáno.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ani důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze namítat tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., i přesto, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), ale obviněným byl uveden důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.

Z těchto jen stručně rozvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného D. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.