5 Tdo 561/2005
Datum rozhodnutí: 11.05.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 561/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. května 2005 v neveřejném zasedání dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných K. M., J. H. a Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, který rozhodoval jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 354/2001, a rozhodl takto:

Podle 265k odst. 1 tr. ř. s e zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných K. M., J. H. a Z. K. pro skutek spočívající v tom, že obviněný K. M. ve funkci staršího referenta 1. oddělení II. odboru S.s.b. K. s. S.n.b. v Ú. n. L. a obviněný J. H. ve funkci referenta oddělení státní bezpečnosti O. s. S.n.b. v D., vyhotovili účelové oznámení o trestném činu č. j. OS-00816-HI-77 datované dnem 12. 3. 1977 na KS SNB - S StB oddělení D. v 18.30 hodin, jehož obsahem bylo oznámení údajné protistátní činnosti V. M., E. V., aj. G., pod nímž je uveden obviněný K. M. jako osoba přečtení a oznámení přítomná, obviněný J. H. jako vyhledavatel a obviněný Z. K., který v té době byl tajným spolupracovníkem státní bezpečnosti, jako oznamovatel, a všichni obvinění toto oznámení o trestném činu podepsali, ačkoli bylo ve skutečnosti sepsáno v přesně nezjištěné pozdější době ve věznici R. v P. a ve skutečnosti se nejednalo o protokolaci vyjádření obviněného Z. K., a toto trestní oznámení se stalo oficiálním podkladem pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci trestného činu podvracení republiky podle § 98 odst. 1 trestního zákona, účinného ke dni 12. 3. 1977, což učinil pod č. j. OS-001067/2-10-77 usnesením ze dne 12. 3. 1977 jako vyhledavatel S.s.b. K. s. S.n.b. v Ú. n. L. obviněný K. M. a následně pak k vydání usnesení o vznesení obvinění pro tento trestný čin proti poškozeným V. M., E. V. a J. G. vyšetřovatelem S. v. S. b. v P. ve dnech 21. a 23. 3. 1977 pod VS-ČVS-7/110-77, přičemž proti poškozeným E. V. a J. G. bylo toto trestní stíhání vedeno vazebně a poškozený V. M., ač osoba s trvalým pobytem v tehdejším Z. B., byl zadržen orgány tehdejší Německé demokratické republiky a předán do výkonu trestu odnětí svobody do tehdejší ČSSR, v němž je spatřován u obviněných K. M. a J. H. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a u obviněného Z. K. pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1, § 158 odst. 1, písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, neboť trestní stíhání je promlčeno.

Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem včas stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem tuto stížnost usnesením ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Usnesení odůvodnil tím, že vzhledem k článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky je třeba respektovat nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 12. 1993, Pl. ÚS 19/93, publikovaný pod č. 14/1994 Sb., podle něhož zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále jen: zák. č. 198/1993 Sb. ), není protiústavní. Podle Krajského soudu v Ústí nad Labem však ustanovení § 5 zák. č. 198/1993 Sb. výslovně neřeší otázku, zda se nezapočítání uplynulé doby do promlčecí doby týká jen trestných činů nepromlčených do 1. 8. 1993, kdy zákon nabyl účinnosti, nebo se vztahuje i na činy do té doby již promlčené a obnovuje se tím jejich trestnost. Obnovení trestnosti již promlčeného trestného činu je jednoznačně retroaktivitou v neprospěch pachatele, která není přímo stanovena v žádné normě. Podle názoru krajského soudu výklad navržený státním zástupcem však nelze považovat za správný vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. a článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále krajský soud uvedl, že ani ustanovení článku 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které připouští retroaktivitu v neprospěch pachatele, nelze akceptovat. V úvahu nepřichází ani použití ustanovení § 67a písm. d) tr. zák., které bylo zařazeno do trestního zákona jeho novelizací s účinností od 28. 12. 1999, přičemž se uplatní jen tehdy, jestliže k uvedenému dni nedošlo k promlčení tam uvedených trestných činů. Z těchto důvodů krajský soud zamítl stížnost státního zástupce jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněných K. M., J. H. a Z. K., protože podle jejího názoru byl uvedeným rozhodnutím naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím napadenému usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.) a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívají na jiném nesprávném hmotně právním posouzení (§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.).



Dovolání odůvodnila tím, že v trestní věci obviněných K. M., J. H. a Z. K. vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 354/2001 bylo o obžalobě okresního státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2001, podané pod sp. zn. 1 Zt 29/2000, na obviněné pro skutek, v němž je u obviněných K. M. a J. H. spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a u obviněného Z. K. pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001, tak, že trestní stíhání všech obviněných bylo zastaveno podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť trestní stíhání je promlčeno.

O stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl jako nedůvodnou. Napadeným usnesením krajského soudu bylo akceptováno rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněných z důvodu promlčení, přestože promlčecí doba vztahující se k trestnosti činů všech obviněných podle názoru nejvyšší státní zástupkyně dosud neuplynula.

Nejvyšší státní zástupkyně vzhledem k právnímu názoru soudů obou stupňů o jednoznačném a bezvýjimečném zákazu zpětnosti účinků pozdějšího práva v neprospěch pachatele, připomněla zmíněný nález pléna Ústavního soudu České republiky, který zdůraznil princip legality jako nezbytnou součást koncepce právního státu s tím, že tak významný pilíř demokratické státnosti nelze omezovat jen na jeho formální stránku. K výkladu a aplikaci právních norem je třeba podle nejvyšší státní zástupkyně přistupovat i z jejich materiálního smyslu, a tedy v návaznosti na základní konstitutivní hodnoty demokratické společnosti. Takto je třeba přistupovat i k institutu promlčení trestního stíhání, protože jak jeho podmínky, tak jeho překážky by ztratily svoji významnou hodnotu, pokud by zcela absentovala skutečná vůle státu stíhat trestné činy určité povahy. Dále uvedla, že z tohoto hlediska je interpretace § 5 zák. č. 198/1993 Sb., provedená soudy obou stupňů, v rozporu s výkladem plynoucím z uvedeného nálezu pléna Ústavního soudu České republiky. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze interpretaci sporného ustanovení akceptovat po stránce formálně právní, která správně dovozuje, že chybí vyjádření vlivu překážky běhu promlčecí doby uvedené v tomto ustanovení na trestné činy již promlčené ke dni účinnosti zákona č. 198/1993Sb., tj. ke dni 1. 8. 1993. Na druhé straně s přihlédnutím k převážně proklamativnímu charakteru tohoto zákona (zejména § 1 a § 4 zák. č. 198/1993 Sb.), ustanovení § 5 citovaného zákona neřeší otázku, jak dlouho lze stíhat trestné činy, které nebyly stíhány v období od 25. 2. 1948 do 29. 12. 1989 kvůli uvedené překážce, a tedy formálně promlčené před datem 1. 8. 1993. Jestliže jde o trestné činy, které v rozporu s tehdy platným trestním zákonem i přes formálně proklamovanou zásadu socialistické zákonnosti , nebyly stíhány z důvodů stojících mimo rámec tehdy platného právního řádu, pak za současného splnění podmínky jejich aktuální trestnosti nelze toto manko ústavnosti a tím i zákonnosti vyrovnat jinak, než kontinuálním výkladem starého a nového práva. Takový výklad podle nejvyšší státní zástupkyně směřuje s přihlédnutím k legislativnímu záměru zák. č. 198/1993 Sb. k závěru o počátku běhu promlčecí doby od data 30. 12. 1989, kdy byla ukončena absence politické vůle státu stíhat trestné činy takové povahy. Podle nejvyšší státní zástupkyně Ústavní soud České republiky, pokud jde o výklad § 5 zák. č. 198/1993 Sb., proto správně považuje za počátek běhu promlčecí doby okamžik, kdy faktická překážka stíhatelnosti takových trestných činů reálně odpadla s tím, že k promlčecí době, který uplynula do tohoto data, se nepřihlíží.

Na újmu správnosti tohoto názoru podle nejvyšší státní zástupkyně nemůže být podle zmíněného nálezu Ústavního soudu České republiky ani ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestního zákona, ani článek 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Pokud tedy není podle citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky v rozporu s ústavním principem zákazu retroaktivity ustanovení § 5 zák. č. 198/1993 Sb., tím spíše s ním není v rozporu ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 327/1999 Sb., které v určitých případech prodlužuje běh promlčecí doby, která ještě neuplynula. To podle jejího názoru znamená, že vzhledem k počátku běhu promlčecí doby od 30. 12. 1989 u všech obviněných a vzhledem k právní kvalifikaci jejich jednání dosud neuplynula desetiletá promlčecí doba stanovená předcházející právní úpravou.

Proto při nezměněné právní kvalifikaci jednání obviněných a vzhledem k novelizovanému znění ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. o dvanáctileté promlčecí době ve vztahu k trestným činům v něm uvedeným, byly splněny podmínky pro prodloužení promlčecí doby do 30. 12. 2001. Přitom běh této promlčecí doby byl ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. přerušen, protože dne 29. 12. 1999 bylo opatřením vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu pod ČVS: ÚDV-50/Vt-94 sděleno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., které bylo doručeno obviněnému K. M. dne 31. 12. 1999 a obviněnému J. H. dne 3. 1. 2000. Obviněnému Z. K. bylo dne 21. 2. 2001 doručeno sdělení obvinění pro pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. Z toho nejvyšší státní zástupkyně dovozuje, že v době nabytí účinnosti zákona č. 327/1999 Sb. dosud nezaniklá trestnost jednání obviněných dovoluje také aplikaci ustanovení § 67a písm. d) tr. zák., která stanoví nepromlčitelnost v něm vyjmenovaných trestných činů. Proto podle názoru nejvyšší státní zástupkyně vzhledem k povaze a nezměněné právní kvalifikaci skutků obviněných, spáchaných v postavení veřejných činitelů (resp. ve formě účastenství na trestném činu) v období mezi 25. únorem 1948 a 29. prosincem 1989 a s přihlédnutím k důvodům, pro které v předmětné trestní věci nedošlo buď k pravomocnému odsouzení nebo ke zproštění obžaloby, lze z takto splněných podmínek nepromlčitelnosti trestního stíhání ve smyslu § 67a písm. d) tr. zák. účinného od 29. 12. 1999 dovodit, že z důvodu vyloučení promlčení jejich trestního stíhání nezaniká trestnost jednání obviněných ani uplynutím promlčecí doby prodloužené podle § 67 písm. b) tr. zák.



Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozhodnutím ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, tak podle nejvyšší státní zástupkyně naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v souvislosti s § 16 odst. 1 tr. zák. nesprávně vyložil ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 327/1991 Sb., jakož i ustanovení § 67a písm. d) tr. zák.

Nejvyšší státní zástupkyně vzhledem k výše uvedenému názoru a s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr.. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/003, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal, že ve věci je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, dovolání směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. a má všechny obsahové náležitosti požadované v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že spis Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 354/2001, byl předložen k rozhodnutí o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, již dne 3. 12. 2004. Vzhledem k závadám při předložení spisu a nedůslednému postupu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 2 tr. ř. byl však spis vrácen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem bez věcného vyřízení k odstranění závad v postupu soudu prvního stupně. Poté byl spis znovu předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání nejvyšší státní zástupkyně dne 27. 4. 2005.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal dovolání důvodným. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Z popisu skutku v usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001, je zřejmé, že ke spáchání trestných činů obviněnými mělo dojít dne 12. 3. 1977, resp. krátce po tomto datu. Dne 31. 12. 1999 bylo obviněnému K. M. doručeno opatření vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ze dne 29. 12. 1999, ČVS: ÚDV-50/Vt-94, kterým mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (č. l. 52 spisu).

Obviněnému J. H. bylo doručeno dne 3. 1. 2000 opatření téhož vyšetřovatele téže složky Policie České republiky ze dne 29. 12. 1999, kterým mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zák. (č. l. 52 spisu).

Obviněnému Z. K. bylo pod ČVS: ÚDV-50/Vt-94 sděleno opatřením vyšetřovatele téže složky Policie České republiky ze dne 20. 2. 2001 obvinění pro trestný čin pomoci k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., a toto opatření mu bylo doručeno dne 21. 2. 2001 (č. l. 87 až 88 spisu).

Trestní zákon stanoví za spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta až deset let.

Podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let.

Podle § 67a odst. 1 písm. d) tr. zák. uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost jiných trestných činů (tj. kromě trestných činů vyjmenovaných v § 67a písm. a), b) tr. zák.) spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a buď byly spáchány veřejnými činiteli, anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.

Otázkou promlčení trestního stíhání v případě trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, 2 tr. zák se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 15 Tdo 163/2005. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že otázka ústavnosti zákona č. 198/1993 Sb., včetně ustanovení § 5 tohoto zákona, byla vyřešena nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, jímž byl zamítnut návrh skupiny 41 poslanců Parlamentu České republiky na zrušení uvedeného zákona. Tento nález byl včetně odůvodnění publikován ve Sbírce zákonů pod č. 14/1994 Sb. Z jeho odůvodnění je výslovně zřejmé, že ustanovení § 5 zákona č. 198/1993 Sb. neodporuje zákazu retroaktivity podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Z odůvodnění nálezu vyplývá také to, že citované ustanovení zák. č. 198/1993 Sb. není v rozporu s Ústavou, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ani s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod.

Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí připomněl, že podle § 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu se ztotožnil s usnesením senátu Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 3 Tdo 730/2002, v němž byl se zřetelem k citovanému nálezu Ústavního soudu zaujat právní názor, že při splnění podmínek stanovených v § 5 zákona č. 198/1993Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, není trestní stíhání nepřípustné, jestliže neuplynula promlčecí doba počítaná od 30. 12. 1989.

Rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je vázán každý senát trestního kolegia Nejvyššího soudu. Vzhledem k výše uvedenému právnímu názoru a s přihlédnutím k době spáchání žalovaných skutků je zřejmé, že k promlčení trestního stíhání obviněných K. M., J. H. a Z. K. nedošlo.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, a proto zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 5 To 238/2003, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 354/2001.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Trestní věc všech obviněných se tímto rozhodnutím vrací do stadia po podání obžaloby podané dne 14. 11. 2001, o níž musí okresní soud bez průtahů rozhodnout. Při novém projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Ústí nad Labem podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu, že trestní stíhání obviněných není promlčeno.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek