5 Tdo 544/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 544/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 11 To 436/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 97/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 3 T 97/2006, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který mu byl podle § 155 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.

Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 11 To 436/2006, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný M. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Pochybení soudu druhého stupně spatřoval obviněný v jeho souhlasu s postupem soudu prvního stupně, který opomněl zkoumat subjektivní stránku trestného činu útoku na veřejného činitele a neoprávněně přistoupil k porovnání výpovědi svědka J. K. v hlavním líčení s jeho výpovědí v přípravném řízení, ačkoli ta nebyla procesně použitelná. Vyslovil přesvědčení, že tímto ani jiným z provedených důkazů nebyl prokázán jeho úmysl spáchat uvedený trestný čin. Dále zpochybnil hodnocení skutkových okolností (místo útoku nebylo osvětlené, pozice svědka P. S. ve vozidle, odkud nemohl sledovat samotný útok), k jejichž doplnění navrhoval provedení vyšetřovacího pokusu, který však soud označil za nadbytečný důkaz. Za pochybení soudu prvního stupně tak považoval rovněž to, že během hlavního líčení neumožnil obviněnému položit otázku svědkovi. Uvedená pochybení označil za porušení práva na obhajobu a považoval je za nedodržení procesních podmínek stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a obviněného zprostil obžaloby, popř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.), a následně posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod.

V dovolání je tak možné vytýkat hmotně právní posouzení skutkového stavu, zjištěného soudy nižších stupňů, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat o změnu právní kvalifikace. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající budˇ v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný ve svém podání uplatnil druhou alternativu tohoto důvodu dovolání.

Podle zjištění okresního soudu se obviněný M. H. dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že dne 21. 06. 2006 v době kolem 01:30 hodin, při kontrole hlídkou Policie ČR po řízení osobního vozidla zn. VW Polo, odmítl na výzvu policistů předložit doklady, přičemž následně během jízdy služebním vozidlem PČR na Obvodní oddělení PČR D., kam byl převeden ke zjištění totožnosti, se pokoušel otevřít dveře vozidla a vyskočit ven a přitom fyzicky napadl pprap. J. K., tak že ho úmyslně udeřil loktem do obličeje a poté do krku, kdy poškozený napadením neutrpěl zranění, které by vyžadovalo lékařské ošetření.

Obviněný M. H. ve svém podání formálně deklaroval v podstatě dva zákonné dovolací důvody, ale svými konkrétními námitkami nenaplnil ani jeden z nich. I pokud jde o zavinění, jež obviněný považoval za neprokázáné, je toto jeho tvrzení založeno na jiné verzi skutkového stavu, podle níž k napadení poškozeného nedošlo. Nejvyšší soud je však vázán skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů, které již v popisu skutku výroku odsuzujícího rozsudku výslovně uvádí takové okolnosti, které neumožňují jiný výklad pro právní posouzení skutku, než jaký soudy vyjádřily v příslušných částech odůvodnění napadených rozhodnutí. Jestliže skutkový závěr průběhu jednání obviněného je založen na zjištění, že udeřil loktem do obličeje a poté do krku poškozeného, nepřichází v úvahu jiná alternativa zavinění u obviněného jako útočníka, než úmysl přímý ve smyslu § 4 písm a) tr. zák. Tento výsledek hodnocení provedených důkazů soudy je Nejvyšší soud povinen respektovat, neboť odpovídá i obecným zásadám logiky i gramatickému výkladu jednotlivých pojmů (udeřil loktem).

Pouze námitky zpochybňující právní posouzení skutkových zjištění soudů, tedy právní námitky, lze považovat za relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ale založil své dovolání výlučně na ryze skutkových námitkách, kterými vytýkal soudům nižších stupňů způsob hodnocení důkazů, úplnost provedeného dokazování a výsledný rozsah i charakter skutkových zjištění, jež na podkladě vadně provedeného a neúplného dokazování učinil. Tím se ocitl mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, neboť tento připouští vytýkat soudům porušení hmotného práva, kdežto obviněný jim vytýkal porušení procesních ustanovení. Tuto skutečnost mj. uvedl sám výslovně v textu svého podání ( nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí ). Proto nebyly námitky dovolatele podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dále uplatnil obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obsahuje dvě alternativy. Blíže se k tomuto důvodu nevyjádřil, ale je zjevné, že v posuzovaném případě by tento důvod přicházel v úvahu pouze v té variantě, která je vyjádřena dikcí byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) , tj. ve variantě, kdy musí být vedle důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněn i některý z dalších dovolacích důvodů. V dané věci byl uplatněn ještě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz výše). Protože však předložené námitky vztahující se k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stojí mimo jeho rámec, logicky nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud tak shledal dovolání i v této části za podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný po formální stránce uplatnil zákonné dovolací důvody podle 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak konkrétní námitky je svým obsahem nenaplnily, nekorespondovaly s nimi a neodpovídají tudíž zákonným předpokladům jejich naplnění.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3, 5 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová