5 Tdo 527/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 527/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2005 o dovolání obviněné I. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 To 617/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 66/98, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná I. H. byla rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 2 T 66/98, uznána vinnou společně s obviněnou P. K. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatelka podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 To 617/2003, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněná spáchala trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že dne 24. 1. 1997 v odpoledních hodinách v B., okr. T., opustila vozidlo zn. Mercedes 420E, bez řádného uzamčení a zajištění, vozidlo bylo odcizeno, a téhož dne po předchozí domluvě, obviněná P. K. nahlásila na O. o. P. Č. r. v M. odcizení řádně zabezpečeného a uzamčeného vozidla z parkoviště v M., přičemž na základě nepravdivých údajů uvedených v oznámení o pojistné události, bylo pojišťovnou Č. k. neoprávněně vyplaceno pojistné v plné výši 852.000,- Kč, ačkoliv při uvedení správných údajů mělo být vyplaceno pojistné snížené o 50 % za nedodržení pojistných podmínek, tedy ve výši 426.000,- Kč, a tímto jednáním způsobily obě obviněné pojišťovně Č. K., družstevní pojišťovna, a. s., agentura Ch., škodu ve výši 426.000,- Kč.

Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. U. dovolání, v němž neuvedla dovolací důvody, o něž se dovolání opírá. V dovolání obviněná argumentovala jiným průběhem skutkového děje, než byl popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, zejména tím, že vozidlo řádně zabezpečila proti krádeži uzamčením. Dále namítala nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména konfrontace provedené dne 6. 6. 1997, a namítla, že s přihlédnutím k výsledkům dokazování měl soud postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo . Dále s poukazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky a s přihlédnutím k čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod namítla, že její trestní stíhání mělo být zastaveno vzhledem k délce řízení, protože ve věci nebyl od 15. 5. 1998 do 10. 9. 2002 učiněn žádný úkon, zatímco v následující době od 10. 9. 2002 do 17. 6. 2003 bylo nařízeno celkem 9 soudních jednání.

Obviněná navrhla, aby dovolací soud vydal rozsudek, podle něhož se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2004, č. j. 4 To 617/2003-372, zrušuje a obviněná I. H. se zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, že dne 24. 1. 1997 v odpoledních hodinách v B., okres T., obviněná I. H. opustila vozidlo Mercedes 420E, bez řádného uzamčení a zajištění, vozidlo bylo odcizeno, téhož dne po předchozí domluvě obžalovaná K. nahlásila na O. o. P. Č. R. v M.odcizení řádně zabezpečeného a uzamčeného vozidla z parkoviště v M., přičemž na základě nepravdivých údajů, uvedených v oznámení o pojistné události, bylo pojišťovnou Č. K. neoprávněně vyplaceno pojistné v plné výši 852.000,- Kč, ačkoli při uvedení správných údajů mělo být vyplaceno pojistné snížené o 50 % za nedodržení pojistných podmínek, tedy ve výši 426.000,- Kč, a tímto jednáním způsobily obě obviněné pojišťovně Č. K., družstevní pojišťovna, a. s., agentura Ch., škodu ve výši 426.000,- Kč, a tím se dopustila trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., nebo že se její trestní stíhání zastavuje s odkazem na § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je nutno věc opětovně projednat, obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2004, č. j. 4 To 617/2003-372, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a pro případ, že by nebylo doplněno v zákonné lhůtě, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Pokud by se Nejvyšší soud jejím dovoláním zabýval, poukázala na to, že námitky obviněné směřují primárně proti údajně nesprávnému hodnocení důkazů a následně proti nesprávným skutkovým zjištěním. Nesprávné skutkové zjištění není však dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, i usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003). Dále upozornila na to, že obviněná v dovolání netvrdila, že by skutek vykazoval znaky jiného trestného činu nebo že by nebyl žádným trestným činem. Rovněž námitka obviněné, že její trestní stíhání mělo být zastaveno kvůli délce řízení před soudem, není důvodná, protože ani průtahy v trestním stíhání obviněné nejsou důvodem pro zastavení trestního stíhání podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť tato Úmluva nestanoví pro takový případ možnost zastavení trestního stíhání, ale připouští pouze spravedlivé zadostiučinění. To, že průtahy v řízení nejsou důvodem pro zrušení meritorního rozhodnutí a zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., potvrdil i Ústavní soud České republiky ve svých rozhodnutích a to např. sp. zn. II. ÚS 32/03, III. ÚS 213/03 i IV. ÚS 8/03. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněné nelze odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné, a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud zjistil ze spisu vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 66/98, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 To 617/2003, bylo doručeno obviněné I. H. dne 4. 1. 2005, její obhájkyni dne 28. 12. 2004 a Okresnímu státnímu zástupci v Teplicích dne 23. 11. 2004. Obviněná podala prostřednictvím obhájkyně proti uvedenému rozhodnutí dne 22. 2. 2005 dovolání, v němž výslovně neuvedla důvody dovolání. Okresní soud v Teplicích nepostupoval ihned podle § 265h odst. 1 tr. ř. a teprve po telefonickém vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství v Brně o tom, že dovolání nemá náležitosti předepsané trestním řádem, a na základě úředního záznamu vyšší soudní úřednice S. A. ze dne 16. 3 2005, samosoudkyně okresního soudu vyzvala dne 17. 3 2005 písemně obhájkyni obviněné i obviněnou, aby dovolání doplnily ve lhůtě osmi dnů tak, aby v něm byl uveden důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. s tím, že jinak se vystavují nebezpečí, že dovolání bude odmítnuto. Tato výzva byla doručena obhájkyni JUDr. M. U. dne 23. 3. 2005 a obviněné dne 26. 3. 2005 (č. l. 398). Obhájkyně obviněné doplnila dovolání dne 30. 3. 2005 podáním, v němž v původním textu dovolání uvedla, že dovolání podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l), nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, které na jedné straně limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a na druhé straně jejich nedodržení může vést k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. Podání dovolání prostřednictvím obhájce jako osoby, u níž se předpokládá znalost práva, má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí mohl Nejvyšší soud zabývat, a dále aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí (srov. Šámal, P., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1654).

V dané věci je zřejmé, že lhůta k podání dovolání skončila dne 4. 3. 2005 (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Výzva soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. byla učiněna po uplynutí této lhůty dne 17. 3 2005. Doplnění dovolání obviněné bylo podáno na poštu dne 30. 3. 2005. K doplnění dovolání, přestože k němu došlo na opožděnou výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle § 265h odst. 2 tr. ř., nelze přihlížet.

Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné podané její obhájkyní nemělo podstatné náležitosti dovolání, přicházelo by v úvahu odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud však přes absenci dovolacích důvodů v dovolání obviněné dospěl k závěru, že námitky obviněné jsou v převážné části námitkami skutkovými, které ani v případě správného postupu podle § 265h odst. 2 tr. ř. nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů. Námitka, že trestní stíhání mělo být zastaveno, tak jak byla formulována v dovolání (nikoliv v opožděně podaném doplnění dovolání, k němuž Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů nepřihlížel), není dovolacím důvodem.

Dovolání obviněné bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek