5 Tdo 51/2007
Datum rozhodnutí: 24.01.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 51/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2007 o dovolání, které podala obviněná I. Z., roz. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 5 To 692/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 100/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná I. Z. byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově, ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 102 T 100/2006, uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že v přesně nezjištěné době od měsíce ledna 2005 do měsíce ledna 2006 na různých místech v H. a T., okres K., prodala a darovala psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jiným osobám, které ji následně samy užily, a to konkrétně J. H., nejméně 7 gramů pervitinu, V. M., nejméně 0,1 gramu pervitinu a takto poskytla uvedeným osobám nejméně 7,1 gramů pervitinu.

Za tento trestný čin byla obviněná I. Z. odsouzena podle § 187 odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 45 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací, přičemž zmíněný trest jí byl podle § 45a odst. 1, 2 tr. zák. uložen ve výměře 400 hodin.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné pobočka v Havířově odvolání v neprospěch obviněné I. Z. a zaměřila ho toliko proti výroku o trestu. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 5 To 692/2006, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním, tj. ve výroku o trestu. Odvolací soud pak ve věci sám rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. řádu a obviněnou odsoudil podle § 187 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.

Obviněná I. Z. podala dne 2. 12. 2006 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 5 To 692/2006, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná ve stručném odůvodnění svého dovolání v podstatě uvádí, že se v posuzované trestní věci objevily nové skutečnosti, které vyplynuly až po jejím pravomocném odsouzení , přičemž tyto skutečnosti mohou údajně potvrdit svědci konkretizovaní v dovolání obviněné.

Závěrem svého dovolání obviněná I. Z. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a aby dále postupoval podle § 265l tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné I. Z. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru skutkový stav byl v trestní věci obviněné jednoznačně prokázán provedenými důkazy. Jak dále uvádí státní zástupce, námitky obviněné jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který ve svém dovolání. Navíc státní zástupce dodává, že obsah dovolání se fakticky blíží návrhu na povolení obnovy řízení podle § 278 a násl. tr. řádu.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné I. Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) musel především posoudit otázku, zda je podané dovolání obviněné I. Z. přípustné ve smyslu ustanovení § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Na podkladě trestního spisu Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově vedeného pod sp. zn. 102 T 100/2006 Nejvyšší soud zjistil (viz č. l. 59 tohoto spisu), že obviněná I. Z. se vzdala práva odvolání bezprostředně po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Tento rozsudek napadla odvoláním ze dne 12. 9. 2006 podaným v neprospěch obviněné toliko státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné pobočka v Havířově, která ho zaměřila pouze proti výroku o trestu. Tímto odvoláním se státní zástupkyně domáhala, aby odvolací soud při nezměněném výroku o vině zrušil výrok o trestu a sám uložil obviněné trest odnětí svobody v první třetině trestní sazby stanovené zákonem pro trestný čin, jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že odvolání státní zástupkyně vymezilo a omezilo podmínky přezkumné činnosti odvolacího soudu. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu je totiž odvolací soud zásadně vázán obsahem podaného odvolání, takže Krajský soud v Ostravě jako věcně a místně příslušný odvolací soud mohl v posuzované věci přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků, které byly napadeny odvoláním státní zástupkyně, tj. pouze výrok o trestu. Vzhledem k tomu, že výrok o vině zůstal nedotčen odvoláním státní zástupkyně a obviněná I. Z. se práva odvolání, jak je shora uvedeno, vzdala, nabyl tento výrok právní moci dnem uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání odvolání všem oprávněným osobám. V posuzované věci tato lhůta uplynula obviněné dne 24. 8. 2006 a státní zástupkyni dne 18. 9. 2006. Nejvyšší soud připomíná, že princip vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání a vytýkanými vadami je třeba vykládat též s ohledem na ustanovení § 254 odst. 2 tr. řádu, které rozšiřuje rozsah přezkumné pravomoci odvolacího soudu. Jak totiž vyplývá z citovaného ustanovení, je odvolací soud povinen přezkoumat i navazující výrok, proti kterému oprávněná osoba sice nepodala odvolání, ačkoli tak mohla učinit, ovšem jen pokud vada vytýkaná napadenému rozsudku má svůj původ právě v takovém výroku. Odvolací soud se v tomto případě musí zabývat i zmíněným navazujícím výrokem pouze tehdy, pokud skutečně zjistí, že vytýkaná vada spočívá v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním oprávněné osoby.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že výše uvedené zásady mají význam i z hlediska přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku, která je vázána na skutečnost, že ve věci rozhodl soud druhého stupně (§ 265a odst. 1 tr. řádu). Jak totiž vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dovolatel může svým dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a který neměl povinnost přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (viz rozhodnutí pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

V trestní věci obviněné I. Z. to pak znamená, že pokud státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněné jen proti výroku o trestu a vytýkala vady mající původ pouze v tomto výroku, přičemž sama obviněná si proti rozsudku soudu prvního stupně nepodala odvolání, obviněná mohla v dovolání uplatnit pouze takové dovolací námitky, které by byly zaměřeny toliko proti výroku o trestu. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolací námitky směřující proti výroku o trestu lze relevantně opřít pouze o dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a za určitých okolností též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud dále uvádí, že výrok o trestu lze sice napadnout i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen tehdy, pokud výrok o trestu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Za nesprávné hmotně právní posouzení je přitom možno ve vztahu k výroku o trestu považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takové námitky ovšem obviněná ve svém dovolání neuplatnila a vůbec samotnému výroku o trestu nic nevytkla.

Obviněná I. Z. sice ve svém dovolání odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jeho existenci shledává v takových námitkách, jimiž v podstatě zpochybnila pouze výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž samotnému výroku o trestu nic nevytkla a dovoláním ho fakticky ani nenapadla. Jelikož byl odvolací soud v této trestní věci povinen přezkoumat toliko výrok o trestu a vada vytýkaná odvoláním státní zástupkyně neměla svůj původ též ve výroku o vině obsaženém v rozsudku soudu prvního stupně, jak předpokládá ustanovení § 254 odst. 2 tr. řádu, nemohla obviněná napadnout dovoláním ani zákonnost a odůvodněnost výroku o vině.



Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněná I. Z. podala své dovolání výlučně proti takové části odsuzujícího rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud (tj. proti výroku o vině obsaženému v rozsudku Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 102 T 100/2006), nelze její dovolání považovat za přípustné, jelikož jím napadla pouze výrok, který nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a nebyl předmětem rozhodování odvolacího soudu v napadeném rozsudku. Proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněné jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněné je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y