5 Tdo 484/2007
Datum rozhodnutí: 03.05.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 484/2007

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2007 o dovolání, které podala obviněná M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 3 To 46/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 49/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 74 T 49/2005, byla obviněná M. K. společně se spoluobviněným V. K. uznána vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který jí byl podle § 215 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodováno o náhradě škody.

Z podnětu odvolání obviněných M. K. a V. K. rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 3 To 46/2006, kterým částečně zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1, písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a náhradě škody u obviněného V. K. a ve výroku o náhradě škody u obviněné M. K. Nově rozhodl o trestu obviněného a náhradě škody.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě napadla obviněná M. K. ve výroku o vině a trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Obviněná namítla, že z provedených důkazů nelze usoudit na spáchání trestného činu, kterým byla uznána vinnou. Uvedla, že sám poškozený V. K. ml. ve své výpovědi přičetl aktivní násilí spoluobviněnému V. K. st. Výpovědi ostatních osob byly pouze svědectvími z doslechu, navíc podle jejího názoru také nesvědčí o naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby. Proto navrhla, aby dovolací soud v napadené části zrušil rozsudek soudu druhého stupně, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265o tr. ř. rozhodl o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a učinila tak prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatelka uplatnila námitky mimo rámec formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Její námitky proti svědectvím z doslechu, na nichž soud prvního stupně postavil svůj výrok o vině, jsou mylné, neboť soud měl k dispozici i znalecké závěry a sdělení Úřadu městského obvodu O.-V. a v neposlední řadě výpověď poškozeného nezl. V. K. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že v této části je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné, neboť odvolací soud nezamítl ani neodmítl řádný opravný prostředek obviněné. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo proto třeba posoudit otázku, zda dovolací námitky po obsahové stránce odpovídají označeným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Následně bylo možno zhodnotit opodstatněnost relevantních námitek.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Citovaný dovolací důvod je tedy určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Uvedeného trestného činu se měla obviněná společně se spoluobviněným V. K. st. podle výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustit tím, že v období od měsíce března 2004 do 25. 10. 2004 v O. V. na ulici S. se řádně nestarali a nepřiměřeným způsobem trestali syna obviněného V. K., nezl. V. K., o něhož se obviněná M. K. rovněž starala a pečovala, a to především fyzickými tresty za nejrůznější prohřešky, dále jej uzamykali do vedlejšího neobydleného a zdevastovaného bytu, kde jej ponechávali samotného v chladu, někdy bez jídla a světla, dále jej zavírali do samostatné místnosti WC na chodbě domu, kde opět pobýval v chladu, bez jídla a světla a kde byl nucen přespávat, kdy tímto svým jednáním způsobili trvalé následky na osobnostním a citovém vývoji nezletilého V. K.

Argumentace obviněné vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřovala výlučně proti způsobu hodnocení důkazů. Nesouhlasila s tím, že by provedené důkazy spolehlivě vypovídaly o její vině žalovaným jednáním a tvrdila, že pouze zprostředkované poznatky osob, které samy nebyly očitými svědky, nemohly být dostatečným podkladem pro spolehlivý závěr soudu o naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby. Nejvyšší soud posoudil tyto námitky tak, že je nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod.

Jak bylo již uvedeno výše, dovolací soud zásadně není oprávněn odchýlit se v otázkách procesního postupu od soudů nižšího stupně. Tedy i v posuzovaném případě se nemohl zabývat otázkou hodnocení důkazů provedených v daném trestním řízení. Případná vadná aplikace procesních ustanovení soudy nižších stupňů není obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. Jedná se totiž o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně z hlediska všech tvrzených vad. Již z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení (§ 265r odst. 7 tr. ř.) je zřejmé, že dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, tedy bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám provádět.

Přestože tedy nepřistoupil dovolací soud k přezkumu mimořádného opravného prostředku obviněné, jen pro úplnost považuje za vhodné uvést v reakci na její argumentaci následující. Posuzovaný trestný čin týrání svěřené osoby se řadí mezi trestné činy, jejichž pachatelé bývají v praxi většinou uznáni vinnými na základě nepřímých důkazů. K týrání svěřené osoby dochází především v rodinném kruhu, z pochopitelných důvodů pak soudy musí provádět jiné důkazy než svědectví očitých svědků, kteří buď vůbec neexistují, nebo bývají příbuznými pachatele. Proto rozhodně nešlo o pochybení, vycházely-li soudy nižších stupňů mj. i ze svědeckých výpovědí tzv. přezvědných osob.

Co se týče deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnila obviněná druhou alternativu obsaženou v citovaném ustanovení, tj., že byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétní námitky potom odpovídaly argumentaci uplatněné výše k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal uplatněné výhrady dovolání odpovídající tomuto důvodu, nemohl být naplněn ani druhý z dovolacích důvodů. Jeho existence je totiž výslovně vázána na jiný v zákoně citovaný důvod dovolání, který však v předmětné věci shledán nebyl.

Jelikož obsahem dovolání obviněné byly pouze skutkové námitky, které jsou mimo rámec dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné, aniž by napadený rozsudek přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř., a v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Závěrem svého podání učinila obviněná návrh na odložení výkonu trestu. Nejvyšší soud s ohledem na způsob rozhodnutí o dovolání obviněné o tomto návrhu ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. nerozhodoval.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová