5 Tdo 457/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 457/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovoláních, která podali obvinění V. L. a J. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 3 To 264/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 162/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. L. a J. S. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 3 T 162/2005, byl obviněný V. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. S. byl uznán vinným dvojnásobným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Oběma obviněným byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, tak jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku. Obviněný J. S. byl dále podle § 22 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jeden skutek pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. C., J. P. a J. P., J. J., H. P., T. D. a M. P.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 3 To 264/2006, tak, že odvolání obviněného V. L. a ostatních spoluobviněných, jakož i odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Z podnětu odvolání obviněného J. S. podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně v části výroku, jímž byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadli obvinění V. L. a J. S. dovoláními, která podali prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel prvně jmenovaný o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a druhý jmenovaný o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný V. L. ve svém podání namítl, že skutek popsaný ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně nevykazuje znaky trestného činu, který je mu soudem kladen za vinu. Výroku rozsudku nalézacího soudu vytkl nedostatečné vymezení objektivní i subjektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, nekonkrétnost popisu skutku, který ignoruje popis protiprávního jednání každého individuálně , a opomenutí soudu určit následek, který měl svým jednáním způsobit. Podle názoru dovolatele jsou rozhodnutí obou soudů v rozporu se zásadou individuální trestní odpovědnosti. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání (§ 265r odst. 1, 3 tr. ř.) rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zruší rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Co se týče dovolání obviněného J. S., tento vytýkal výroku usnesení odvolacího soudu neúplnost v tom smyslu, že neobsahoval výrok o zamítnutí odvolání obviněného. Kromě toho dále namítl nedostatečné prokázání naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to jak znaků subjektivní, tak i objektivní stránky tohoto trestného činu. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů nehodnotily důkazy řádně a důsledně. Uvedl, že úmysl nebyl prokázán a skutková zjištění byla založena na právně irelevantním důkazu odposleších telekomunikačního provozu, které byly jediným nepřímým důkazem, na němž soud prvního stupně postavil své rozhodnutí o spáchání dvojnásobného trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Vyslovil domněnku, že při absenci dalších nepřímých důkazů potvrzujících realizaci obsahu telefonních rozhovorů, nelze usoudit na faktické spáchání trestného činu, o němž se v rozhovorech vedla řeč. Především však z odposlechů není zřejmé, že by byl dovolatel distributorem drog. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, které by respektovalo závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem.

Nejvyšší státní zástupkyně se písemně vyjádřila k dovoláním obou obviněných prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta k podání obviněného V. L. uvedla, že z popisu skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně jasně vyplývá, jakým způsobem se měl tento obviněný dopustit jednání, které naplňuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Popis skutku pak označila za nezaměnitelný a skutková zjištění za odpovídající právnímu posouzení učiněnému nalézacím soudem. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. L. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Podle názoru státní zástupkyně dovolací námitky uplatněné obviněným J. S. nekorespondují ani s jedním z uplatněných dovolacích důvodů, poněvadž směřují výhradně proti hodnocení důkazů. Vzhledem k tomu lze považovat jeho dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a navrhla, aby Nejvyšší soud toto podání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.

Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem jeho naplnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Uvedeného trestného činu se měl obviněný V. L. dopustit v podstatě tím, že v období od 1. 2. 2004 do 14. 9. 2004 předával v P. spoluobviněným, mj. i obviněnému J. S., omamnou látku heroin v celkovém množství 195 gramů a 20 dávek (psaníček), kterou tito převezli z P. do B. za účelem její další distribuce a dále pak v období od počátku roku 2003 do 8. 2. 2005 v P. předával či prodával osobám z řad toxikomanů omamnou látku heroin, a to např. P. H., R. J. a J. J. dohromady v 87 případech a dne 8. 2. 2005 v P. na ulici T. měl u sebe v osobním motorovém vozidle Opel Omega, v ponožce černé barvy na podlaze před zadním sedadlem za sedadlem řidiče 69 kusů psaníček s omamnou látkou heroin v celkovém množství 7,3170 gramů určených k předávání dalším osobám z řad toxikomanů.

Obviněný J. S. potom měl podle výroku rozsudku soudu I. stupně uvedený trestný čin v podstatě spáchat tak, že jednak v období od 11. 2. 2004 do 20. 6. 2004 obdržel v Praze buď on sám, nebo společně s některým ze spoluobviněných od dalšího ze spoluobviněných omamnou látku heroin v celkovém množství 135 gramů (v jednom případě obdržel nezjištěné množství), kterou pak za účelem její další distribuce přivezl (popř. společně se spoluobviněnými přivezli) z P. do B., jednak v období od 19. 8. 2004 do 5. 12. 2004 v P. předal některým ze spoluobviněných omamnou látku heroin v celkovém množství 105 gramů (ve dvou případech obdržel nezjištěné množství), kterou tito převezli z P. do B. za účelem její další distribuce, jednak měl dne 23. 11. 2004 v P. připraveno 25 gramů omamné látky heroinu k předání spoluobviněnému J. P., kdy ale k předání nedošlo v důsledku zadržení obviněného J. S. Policií České republiky. Dále v období od 1. 2. 2004 do 20. 6. 2004 poté, co sám či společně s některým ze spoluobviněných přivezl omamnou látku heroin z P. do B., kde ji pak v celkovém množství 154 gramů společně s dalšími spoluobviněnými opakovaně předával nebo prodával dalším osobám z řad toxikomanů.

Nejvyšší soud posoudil námitky obou obviněných tak, že nenaplňují deklarované dovolací důvody, a dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem I. stupně, zcela nepochybně zahrnuje všechny okolnosti, jež jsou nezbytné pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Soud prvního stupně ve výroku svého rozhodnutí dostatečným způsobem vyjádřil, který z obviněných jakým způsobem neoprávněně jinému opatřil nebo pro jiného přechovával omamnou nebo psychotropní látku, přičemž tento trestný čin byl ve většině případů páchán obviněnými jako členy organizované skupiny ve větším rozsahu, a to ohledně obou obviněných. Neuvedení přesného množství heroinu nebo konkrétní osoby, která drogu měla předat či převzít, v pěti případech z třiceti osmi uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem A1) až A38) nelze považovat za natolik významný nedostatek této části odsuzujícího rozsudku, který by bylo možné posoudit jako vadu. Nejvyšší soud poznamenává, že u tohoto druhu trestné činnosti opatřování a distribuce drog je velice obtížné a prakticky nemožné zjišťovat přesně zcela podrobný sled jednotlivých jednání mezi konkrétními osobami, už jen z toho důvodu, že většina příjemců omamných látek pochází z okruhu osob, jež je užívají a snaží se tudíž maximálně zastírat toto své chování. Je obecně známo, že uživatelé a distributoři drog se ani vzájemně neznají, resp. často zastírají svou pravou identitu právě z důvodu zabránění vlastního postihu. Z hlediska požadavku nezaměnitelnosti skutku považuje Nejvyšší soud v posuzované trestní věci skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, za dostačující pro rozhodnutí o trestnosti jednání obviněných.

Obviněný V. L. vytýkal ve svém dovolání oběma rozhodnutím soudů nižších stupňů výlučně vady spočívající právě v nedostatečném popisu jednotlivých útoků, resp. skutků, jimiž byl uznán vinným. Tyto své námitky formuloval obecnou charakteristikou tak, že jsou vágní, nekonkrétní a neobsahují znaky objektivní a subjektivní stránky předmětného trestného činu. Nejvyšší soud na podkladě tohoto dovolání mohl pouze konstatovat, že otázka totožnosti skutku, jeho konkrétního popisu, nemůže sama o sobě zakládat existenci obviněným uplatněného důvodu dovolání. Dospěl proto k závěru, že výrok odsuzujícího rozsudku je z pohledu zákonných podmínek trestnosti zcela vyhovující požadavkům trestního řádu. Nejvyšší soud pouze připomíná, že tak učinil v podstatě nad rámec obsahu námitek, jež obviněný V. L. ve svém dovolání uplatnil a které nenaplňují důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací argumentace obviněného J. S. směřovala především proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů (dle obviněného z odposlechů není zřejmé, že by byl distributorem drog, resp. osobou, jež byla objektem odposlechů), zpochybňovala věrohodnost důkazů odposlechů telekomunikačních zařízení - a také jejich zákonnost. Takový typ námitek napadá skutková zjištění soudů, popř. předkládá jinou verzi skutkového stavu trestné činnosti se měl dopustit jiný pachatel. Dovolatel tedy napadal konkrétní rozsah i obsah provedeného dokazování a považoval je za neúplné, resp. se domáhal nepoužitelnosti důkazu odposlechy telekomunikačního zařízení pro účely trestního řízení. Podstatnou část jeho dovolání tvoří právě polemika se soudní praxí, jež pro účely trestního postihu pachatelů akceptuje zákonnost tohoto důkazního prostředku při rozhodování o vině. Nejvyšší soud však takové námitky považuje za skutkové, které nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I ve vztahu k naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu vytýkal obviněný napadeným rozhodnutím pouze to, že znaky skutkové podstaty nebyly prokázány. V případě subjektivní stránky dokonce vyjádřil názor, že v dané věci soudy neměly k dispozici doznání obviněného, z čehož dovodil neprokázání úmyslu. Takové vady však nemohou být způsobilé naplnit uvedený dovolací důvod. Naopak přípustné jsou tzv. právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu, jež však musí obsahově odpovídat vadě, která spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod nestačí pouze formálně označit, ale pro možnost přezkumu deklarovaného důvodu dovolacím soudem je nutné jej vyjádřit konkrétně tak, aby odpovídal obsahu zákonem formulovaného důvodu dovolání. Protože obviněný J. S. neuplatnil jedinou právně relevantní námitku, ocitl se mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu.

Stejný závěr učinil Nejvyšší soud ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný J. S. sice neuvedl žádné konkrétní námitky odpovídající tomuto dovolacímu důvodu, ani nevyjádřil, podle které alternativy tohoto dovolacího důvodu svůj mimořádný opravný prostředek podává. V posuzované věci však o první alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně provedl odvolací řízení a napadený rozsudek Městského soudu v Brně přezkoumal podle zákonných hledisek. V úvahu tedy přicházelo uplatnění druhé alternativy ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky podaného dovolání odpovídající dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud posoudil jako podané mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, proto nemohla být naplněna ani druhá varianta důvodu dovolání podle § 265 odst. 1 písm. l) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., spatřoval jej obviněný J. S. v absenci výroku rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání. Tento výrok však Krajský soud v Brně nemohl napadeným usnesením vyslovit. Nebylo totiž možné, aby odvolací soud zamítl odvolání obviněného J. S. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné za situace, kdy z podnětu tohoto odvolání částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a to ve vztahu ke zprošťujícímu výroku. (Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, pod č. T 417, svazek 17/2002, č. T 486, svazek 20/2003 a č. T 531, svazek 23/2003.) Proto ani v tomto případě námitky obviněného svým obsahem nenaplnily uplatněný dovolací důvod.



Nejvyšší soud tedy shledal dovolací námitky obou obviněných neodpovídajícími uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. a jak dovolání obviněného V. L., tak dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by napadený rozsudek přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová