5 Tdo 453/2005
Datum rozhodnutí: 12.04.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 453/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2005 o dovolání obviněného B. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 14 To 69/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 205/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. J. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 11 T 205/2003, byl obviněný B. J. uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech počátkem měsíce prosince 2000 na lesní pozemkové parcele v k. ú. T. u H. B., okres Ch., provedl úmyslně prostřednictvím nezjištěných osob těžbu surového dřeva, aniž by k tomu měl příslušné povolení státního orgánu, takže na pozemku parcelního čísla o celkové výměře 6,0154 ha vznikla holina o výměře 3,37 ha, tím porušil právní předpisy o ochraně životního prostředí.

Za tento trestný čin a dále za sbíhající se trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002, a za trestný čin pohrdání soudem podle § 169b tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 2 T 571/2001, byl obviněný B. J. odsouzen podle § 181c odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále mu byl uložen i peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, a pro případ, že by tento nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, byl vysloven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného B. J., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Chrudimi, usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 14 To 69/2004, podle § 256 tr. ř. jeho odvolání jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 14 To 69/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 11 T 205/2003, podal obviněný B. J. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. P. L. dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl v podstatě jen tu skutečnost, že se nedopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dále obecně zpochybnil důvěryhodnost svědka V. G. a jeho svědecké výpovědi, přičemž uvedl, že se soud nezabýval úvahami, vyslovenými svědkyní M. V. v její výpovědi. Dovolatel také vytkl soudu, že se spokojil ohledně doby těžení a množství vytěžené dřevní hmoty s výpovědí svědka G. a nevyžádal si, a to i přesto, že to obhajoba vyžadovala, přehled vytěžené dřevní hmoty, přehled financí ani daňové přiznání od svědkyně V. Všichni dovolatelem zmínění svědci totiž podle jeho názoru mohli prokázat, jaké množství dřevní hmoty bylo z předmětného pozemku vytěženo, přičemž v tomto směru dovolatel pokračuje v polemice se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Dále pak obviněný v odůvodnění dovolání výslovně namítl, že se soud dostatečně neseznámil se svědeckými a důkazními návrhy obhajoby, která navrhla výslech řady svědků, kteří by mohli prokázat, že to byl dovolatel, respektive jeho společnost, která koupila již spadlou dřevní hmotu a nikoli les jako takový.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) posoudil toto dovolání jako důvodné, zrušil výše uvedená rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi i Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích a věc jim vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 24. 2. 2005 dovolání obviněného B. J., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že všechny konkrétní námitky obviněného jsou výlučně skutkové a procesně právní povahy a nemají pro naplnění uplatněného dovolacího důvodu žádný význam, neboť dovolatel neuvádí na podporu jím tvrzeného dovolacího důvodu jediný argument, který by vytýkal nesprávné užití hmotně právní normy trestního práva. Proto uvedenými výhradami dovolatel podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nenaplnil zvolený dovolací důvod a je nutno tento mimořádný opravný prostředek hodnotit jako podaný z jiného než zákonného důvodu. Z těchto důvodů navrhl podané dovolání obviněného B. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.



Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněného se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených či naopak neprovedených důkazů a jejich nesprávného hodnocení soudem. Obviněný v něm polemizuje s posouzením některých skutečností a důkazů prokazujících jeho vinu, které byly provedeny soudem prvního stupně, případně napadá věrohodnost některých svědků. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně ze svědeckých výpovědí a ve věci opatřeného znaleckého posudku L. a d. f. M. z. a l. u. a v souvislosti s tím pak předkládá své hodnocení výše zmíněných důkazů či požaduje provedení nových důkazů a na základě toho vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného B. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. dubna 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.