5 Tdo 449/2005
Datum rozhodnutí: 13.04.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 449/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 o dovolání podaném obviněným Z. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 7 To 443/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 342/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 T 342/2002, byl obviněný Z. M. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák., útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle § 197a tr. zák., kterých se dopustil společně s K. V., tím, že dne 27. 4. 2002 kolem 0.30 hodin v obci H., okr. B.-v., na silnici v místech před areálem firmy R., nejprve obviněný Z. M. udeřil rukou do kolem něj pomalu projíždějícího vozidla tov. zn. Fiat Tipo bílé barvy a v důsledku toho upadl na zem, poté oba obvinění společně fyzicky napadli R. C., který vystoupil z uvedeného vozidla, tak, že jej povalili na zem, kde jej kopali do těla a bili pěstmi převážně do vlasové části hlavy, poškozenému způsobili prokousnutí 2. prstu pravé ruky a pohmožděniny po těle, obviněný Z. M. dále sám v průběhu toho přistoupil k uvedenému vozidlu, v němž seděla J. C., se dvěma malými dětmi, dobýval se do něj, cloumal s ním, kopal do něj a přitom křičel, že auto rozmlátí s poškozenou i s dětmi, posléze úderem rukou do pravých zadních dveří vozidla a pokusem tyto otevřít ve svém jednání pokračoval i za přítomnosti přivolané hlídky O. o. P. ČR T., a poté, co mu prap. R. D., zastoupením cesty zabránil v dalším napadání osádky vozidla, se tohoto pokusil udeřit pěstí do břicha, proto mu byla s použitím hmatů a chvatů sebeobrany přiložena pouta, při odvádění ke služebnímu vozidlu k provedení eskorty se pak obviněný Z. M. tomuto aktivně bránil, snažil se vytrhnout a přitom na přítomné zakročující policisty opakovaně křičel: Já Vás znám, hajzlové, já si Vás najdu , zejména na pprap. J. V., k němuž uvedl, že ví, kde bydlí, že si ho najde a že ho zabije, poté odmítal nastoupit do služebního vozidla, zapřel se v pravých zadních dveřích, hrudníkem se odrazil od rámu dveří a loktem levé ruky se pokusil udeřit prap. R. D., čímž jeho levou ruku přirazil na boční zadní vestavěné okno služebního vozidla Škoda Felicia combi které takto rozbil a poškozenému R. D. způsobil sečnou ránu a zhmoždění 5. prstu levé ruky . Za tyto trestné činy mu byl podle § 155 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o souhrnném trestu z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 3 T 28/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a usnesením ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 7 To 443/2004, rozhodl podle § 256 tr. ř. o jeho zamítnutí.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný Z. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Byť obviněný ve svém dovolání výslovně nevymezil rozsah, v jakém rozhodnutí odvolacího napadá, je z obsahu jeho podání zřejmé, že napadá výrok o vině trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák. popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný poukázal na rozpor mezi skutkovou a právní větou rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, se kterým se nevypořádal ani soud odvolací. Skutková věta rozsudku podle jeho názoru neobsahuje popis žádného konkrétního jednání, jímž by obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák. Výrok rozsudku zejména neobsahuje popis žádného konkrétního dokonaného násilí, které měl obviněný užít vůči napadeným policistům, hovoří pouze o pokusech o úder, kop či vzepření se. Dále vyslovil pochybnosti o správnosti, resp. přiměřenosti uloženého trestu, a namítl, že soudy obou stupňů nedostatečně hodnotily všechny zákonné skutečnosti rozhodné pro uložení trestu, zejména dobu, která uplynula od spáchání činu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, aniž by navrhl další postup.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru dovolání nelze přisvědčit, neboť obviněný napadl příslušníky P. ČR a dopustil se násilí motivovaného snahou protivit se pravomoci veřejného činitele. Výhrady proti výroku o trestu pak nespadají do kategorie právního hodnocení skutku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl dovolacími námitkami naplněn také z obsahového hlediska, a zda je možno relevantním námitkám přisvědčit.



Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů. Nejvyšší soud shledal, že za stávající právní úpravy důvodů dovolání nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumat dovolací námitky, podle kterých soudy pochybily při hodnocení okolností rozhodných pro výměru trestu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obsahově odpovídá námitkám, podle kterých skutková věta rozsudku soudu I. stupně neobsahuje popis žádného konkrétního jednání, kterým by obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák., neboť chybí popis dokonaného násilí. Tuto námitku však po věcném přezkumu dovolací soud neshledal důvodnou.

Trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 tr. zák. se dopustí, jednak ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele [podle písm. a) citovaného ustanovení], nebo ten, kdo užije násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele [podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák.]. Nezbytným společným předpokladem pro uznání viny tímto trestným činem v obou uvedených alternativách jeho skutkové podstaty je užití násilí vůči jednotlivci, nositeli pravomoci veřejného činitele. Pojem násilí není v zákoně definován. Právní teorie i praxe přitom za násilí považuje použití fyzické síly k působení na vůli člověka k překonání nebo zamezení odporu. Násilím ve smyslu § 155 tr. zák. je mimo jiné jednání proti tělu napadeného, při němž je použito fyzické síly, nevyžaduje se však, aby takovýmto jednáním bylo způsobeno ublížení na zdraví. K naplnění pojmu užití násilí nestačí však jen uchopení napadeného za oděv a zacloumání jím samo o sobě. Proto musí soud v každém konkrétním případě posoudit veškeré okolnosti případu a dovodit, zda jde o užití násilí směřujícího proti tělu napadeného (č. 22/1966/I Sb. rozh. tr.).

Podle tzv. skutkové věty výroku soudu I. stupně se obviněný Z. M. trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že se prap. R. D., člena hlídky O. o. P. ČR T., pokusil udeřit pěstí do břicha, proto mu byla s použitím hmatů a chvatů sebeobrany přiložena pouta, při odvádění ke služebnímu vozidlu k provedení eskorty se pak tomuto aktivně bránil, snažil se vytrhnout, poté odmítal nastoupit do služebního vozidla, zapřel se v pravých zadních dveřích, hrudníkem se odrazil od rámu dveří a loktem levé ruky se pokusil udeřit prap. R. D., čímž jeho levou ruku přirazil na boční zadní vestavěné okno služebního vozidla Škoda Felicia combi, které takto rozbil a poškozenému R. D. způsobil sečnou ránu a zhmoždění 5. prstu levé ruky. Soudy obou stupňů z takto popsaného skutku dospěly k závěru, že obviněný násilím napadl zasahující policisty.

Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolacích námitek dospěl k názoru, že výrokové části rozsudku Okresního soudu Brno-venkov lze vytknout až přílišnou stručnost popisu jednání obviněného Z. M., zejména jeho aktivního působení proti zakročujícím policistům. I přes tuto stručnost však zahrnuje skutkový stav věci okolnosti, ze kterých lze dospět k závěru, že obviněný se násilí na prap. R. D. dopustil. Obviněný se násilí dopustil již tím, že se několikrát pokusil udeřit policistu pěstí, aktivně se bránil provedení eskorty, snažil se vytrhnout a zapřel se v pravých zadních dveřích, od těchto se odrazil a loktem levé ruky se pokusil udeřit prap. R. D. Členové hlídky O. o. P. T. sice díky úhybům, nasazením pout a použitím chvatů v této fázi skutkového děje zabránili vzniku bezprostředních následků jednání obviněného (zranění apod.), z popisu skutku je však zřejmé, že již v tomto okamžiku obviněný použil fyzické síly k působení na vůli policistů k překonání nebo zamezení odporu - k zamezení užití zákonných donucovacích prostředků a provedení eskorty hlídkou policie. O dokonání trestného činu - užití fyzické síly a tedy násilí proti poškozenému prap. R. D. - pak není pochyb v další fázi útoku na tohoto poškozeného, kdy obviněný levou ruku poškozeného přirazil na boční zadní vestavěné okno služebního vozidla Škoda Felicia combi, které takto rozbil a způsobil sečnou ránu a zhmoždění 5. prstu levé ruky poškozenému. V tomto okamžiku užití fyzické síly vyústilo v přímý následek na zdraví poškozeného a jednání tak vykazovalo i účinek trestného činu - změnu určitého hmotného substrátu (vynucení pohybu ruky poškozeného a rozbití okna vozidla). Jednalo se tak o trestný čin dokonaný, neboť popsaným jednáním obviněného v podobě užití násilí byl zasažen objekt trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. [nikoli tedy písm. b) citovaného ustanovení, jak bude rozvedeno níže] a to v podobě zájmu na nerušeném výkonu pravomoci veřejného činitele.

Dále Nejvyšší soud na podkladě uplatněných námitek skutečně shledal rozpor mezi skutkovou a právní větou výroku rozsudku okresního soudu, avšak z jiného než dovolatelem uplatněného důvodu. Soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku shora popsanému jednání obviněného podřadil právní větu ustanovení § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák., tedy že obviněný užil násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele . Jedná se o chybný závěr, neboť tímto jednáním obviněný nenaplnil druhou alternativu skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 tr. zák., nýbrž alternativu první užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele a naplnil tak zákonné znaky trestného činu podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Obviněný totiž užil násilí proti policistům v době, kdy jej zadržovali na základě jeho předcházejícího protiprávního jednání vůči poškozenému R. C. a jeho vozidlu, tedy při výkonu jejich pravomoci. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov tak vykazuje vadu právního posouzení skutku, nikoli však v ohledu namítaném v dovolání. Nejvyšší soud je při projednávání dovolání vázán ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož může přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. I případě, že by dovolatel vytkl zjištěnou vadu výroku rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že konstatované pochybení - použití nesprávné alternativy skutkové podstaty téhož trestného činu - nedosahuje takové závažnosti, aby v rámci řízení o dovolání bylo nutno zasahovat do pravomocného rozhodnutí, když námitkám dovolání nebylo možno přisvědčit.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně užití násilí proti veřejnému činiteli a právní kvalifikace jeho jednání (s výjimkou shora citovaného pochybení) neshledal Nejvyšší soud oprávněným a v dalších námitkách bylo dovolání podáno z jiného než zákonem předvídaného důvodu, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. dubna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová