5 Tdo 402/2006
Datum rozhodnutí: 05.04.2006
Dotčené předpisy:




5 Tdo 402/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2006 o dovolání obviněného Ing. J. G. , bez trvalého bydliště, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 7 To 107/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 9/05, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. G. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 48 T 9/05, byl obviněný Ing. J. G. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že

1. dne 21. 1. 2005 v době kolem 17.50 hod. v Praze 4 v ulici V H. ve třetím patře domu kde byl na návštěvě, fyzicky napadl poškozeného P. Š. , a to tím způsobem, že bodnořezným nástrojem, pravděpodobně loveckým nožem s čepelí o délce 13 cm ho řízl do pravé tváře, čímž mu způsobil povrchní, ne příliš krvácející poranění o délce asi 11 cm, které zanechalo trvalý kosmetický následek v podobě jizvy, a dále ho stejným nástrojem bodl do oblasti krku, čímž mu způsobil poranění žilního systému a poranění pouzdra štítné žlázy, která si vyžádala chirurgické ošetření s třídenní hospitalizací poškozeného a poškozeného omezila v obvyklém způsobu života po dobu dvou až tří týdnů, přičemž z důvodu rozsáhlého poranění žilního systému hrozil vznik vzduchové embolie, která by mohla mít v případě, že by nedošlo k rychlému lékařskému zákroku, i smrtelný průběh, a s ohledem na lokalizaci bodné rány rovněž existovalo riziko poranění krční tepny, jugulární žíly a bloudivého nervu, které by bez lékařského ošetření s velkou pravděpodobností vedlo ke smrti poškozeného a též k postižení důležitého orgánu bloudivého nervu.

2. na stejném místě ve stejné době napadl poškozeného K. D. , a to tím způsobem, že ho bodnořezným nástrojem, pravděpodobně opět loveckým nožem s čepelí o délce 13 cm dvakrát bodl do oblasti krku, z čehož ho zasáhl jednou a způsobil mu tak 1,5 2 cm širokou bodnou ránu, která probíhala do hloubky k pouzdru štítné žlázy a poranila krční žílu a toto zranění si vyžádalo chirurgické ošetření a třídenní hospitalizaci poškozeného a omezilo ho v obvyklém způsobu života po dobu přesahující jeden týden, přičemž v důsledku poranění krční žíly hrozil vznik vzduchové embolie, čemuž se ale předešlo rychlým lékařským zákrokem.

Za tento pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. byl obviněný Ing. J. G. odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací projednal odvolání obviněného Ing. J. G. , které podal proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 48 T 9/05, a rozhodl rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 7 To 107/2005, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného Ing. J. G. vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že

1. dne 21. 1. 2005 v době kolem 17.50 hod. v Praze 4 v ulici V H. ve třetím patře domu, kde byl na návštěvě, fyzicky napadl poškozeného P. Š. , a to tím způsobem, že bodnořezným nástrojem, pravděpodobně loveckým nožem s čepelí o délce 13 cm ho řízl do pravé tváře, čímž mu způsobil povrchní, ne příliš krvácející poranění o délce asi 11 cm, které zanechalo trvalý kosmetický následek v podobě jizvy, a dále ho stejným nástrojem bodl do oblasti krku, čímž mu způsobil poranění žilního systému a poranění pouzdra štítné žlázy, která si vyžádala chirurgické ošetření s třídenní hospitalizací poškozeného a poškozeného omezila v obvyklém způsobu života po dobu dvou až tří týdnů, přičemž z důvodu rozsáhlého poranění žilního systému hrozil vznik vzduchové embolie, která by mohla mít v případě, že by nedošlo k rychlému lékařskému zákroku, i smrtelný průběh, a s ohledem na lokalizaci bodné rány rovněž existovalo riziko poranění krční tepny, jugulární žíly a bloudivého nervu, které by bez lékařského ošetření s velkou pravděpodobností vedlo ke smrti poškozeného a též k postižení důležitého orgánu bloudivého nervu.

2. na stejném místě ve stejné době napadl poškozeného K. D. , a to tím způsobem, že ho bodnořezným nástrojem, pravděpodobně opět loveckým nožem s čepelí o délce 13 cm dvakrát bodl do oblasti krku, z čehož ho zasáhl jednou a způsobil mu tak 1,5 2 cm širokou bodnou ránu, která probíhala do hloubky k pouzdru štítné žlázy a poranila krční žílu a toto zranění si vyžádalo chirurgické ošetření a třídenní hospitalizaci poškozeného a omezilo ho v obvyklém způsobu života po dobu přesahující jeden týden, přičemž v důsledku poranění krční žíly hrozil vznik vzduchové embolie, čemuž se ale předešlo rychlým lékařským zákrokem.

Za tento pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. byl obviněný Ing. J. G. Vrchním soudem v Praze odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 7 To 107/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 48 T 9/05, podal obviněný Ing. J. G. prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. Ž. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že dovolací důvod spatřuje podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný má za to, že odvolací soud při svém rozhodování nesprávně právně kvalifikoval skutek, který je odsouzenému kladen za vinu a jeho rozhodnutí je v rozporu s ustanoveními hmotného práva. Výslovně zmínil, že nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., ani jako pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Rozsudek odvolacího soudu neodpovídá hmotně právnímu posouzení skutku, neboť úvahy odvolacího soudu o skutkových zjištěních jsou v rozporu s hmotně právním posouzením skutku a neumožňují učinit jednoznačný závěr o tom, že odsouzený spáchal zmiňovaný trestný čin. Závěr soudů obou stupňů o tom, že obviněný je pachatelem skutků uvedených ve skutkových větách výroku o vině, nemá oporu v provedených důkazech. Soudy obou stupňů se totiž nezabývaly tím, co uvedl při hlavním líčení znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jenž připustil, že poškození si mohli zranění způsobit sami, stejně jako, že zranění poškozených mohla být způsobena různými bodnořeznými nástroji, což vyplývá z rozdílné šíře bodných ran. Odvolací soud však v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že poškození neměli žádný aktuální důvod se vzájemně napadnout, a to aniž by soud toto blíže zkoumal. V tomto směru dovolatel citoval část výpovědi poškozeného Š. , který uvedl, že v minulosti poškozeného D. pořezal nožem kvůli své družce a poškozený D. ho škrtil tak, že jej potom musel ošetřit přivolaný lékař. Z této skutečnosti, ale i z rozdílné šíře bodných ran poškozených lze usuzovat na možnost, že poškození si mohli tato zranění způsobit sami, a to v době, kdy se obviněný nacházel mimo místnost, v níž poškození byli. Dále obviněný zpochybnil závěr soudu o použití loveckého nože, přičemž navíc poukázal na absenci jeho otisků prstů na tomto noži. Následně uvedl, že nalézací soud nesprávně interpretoval výpověď svědka J., který přivolal na žádost poškozeného Š. lékařskou pomoc. Rovněž nesouhlasí se skutečností, že poškození byli bodnuti bez jakékoliv jejich obranné reakce, neboť to podle jeho názoru není možné. Pokud nalézací soud poukázal v souvislosti se způsobem provedení trestného činu na předchozí odsouzení obviněného, pak z tohoto nelze rozhodně usuzovat na zcela shodný způsob spáchání jemu za vinu kladeného trestného činu, neboť v trestní věci vedené u Městského soudu pod sp. zn. 49 T 16/99 dovolatel po útoku poškozeného tohoto bodl v obraně do krku šídlem. Soudy obou stupňů se rovněž náležitě nevypořádaly s možným motivem obviněného k předmětnému jednání, přičemž v této souvislosti poukázal na rozpor ve výpovědích poškozených Š. a D. Na skutečnost, že závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, upozornila i státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství ve své závěrečné řeči a navrhla odvoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí. Obviněný je tedy toho názoru, že jak soud odvolací, tak i soud nalézací nesprávně aplikovaly normu hmotného práva, trestní zákon, když mezi zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením skutku je evidentní nesoulad. Obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu je jeho pachatel, přičemž závěry odvolacího i nalézacího soudu o tom, že pachatelem je v tomto případě dovolatel, nemají oporu v provedeném dokazování. Z toho důvodu je obviněný toho názoru, že dílčí skutky popsané ve výroku o vině napadených rozsudků a skutková zjištění rozvedená v jejich odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být odsouzený uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., respektive pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Hmotně právní posouzení skutku tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a tudíž má odsouzený za to, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 7 To 107/2005, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 48 T 9/05, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V závěru dovolání obviněný Ing. J. G. s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud jakožto soud dovolací z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 7 To 107/2005, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 48 T 9/05, a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného Ing. J. G. , se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolatel sice své dovolání opírá o tvrzení, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou v právním posouzení skutku, na podporu tohoto důvodu však neuvedl žádný relevantní právní argument. Námitka, že nebylo prokázáno spáchání trestného činu obviněným (který jeho spáchání popírá), má skutkovou a nikoli hmotně právní povahu, jak uvádí dovolatel. Stejného charakteru jsou i stesky na údajné nesprávné hodnocení důkazů či formulaci závěrů soudu v odůvodnění jeho rozhodnutí, nemluvě o tom, že dovolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Dovolatel tedy svou argumentací nenaplnil žádný dovolací důvod a jeho námitka, že mezi zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením skutku existuje evidentní nesoulad, neodpovídá pravdě, jak je patrno z porovnání skutkové a právní věty meritorního rozhodnutí. Proto se státní zástupce domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Současně vyslovil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i v případě rozhodnutí jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem právě obviněný ve svém dovolání požaduje, neboť napadá rozhodnutí soudu odvolacího a potažmo i nalézacího jen z toho důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu, přičemž námitky totožného obsahu vznášel již v rámci odvolání.

Jen pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že nalézací soud na straně 5 odůvodnění svého rozhodnutí jasně vysvětlil, proč a na základě jakých skutečností a důkazů neuvěřil obhajobě obviněného a jak se vypořádal s námitkami obviněného ohledně psychického stavu obou poškozených, na straně 6 odůvodnění pak nalézací soud rozvedl, z jakých důvodů přečetl výpovědi obou poškozených z přípravného líčení a že takto učinil postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále na straně 5 až 9 odůvodnění soud prvního stupně zhodnotil výpovědi obou poškozených a dospěl k závěru, že přes určité dílčí rozpory ohledně méně významných okolností si tyto svědecké výpovědi v zásadě neodporují a odpovídají i ostatním ve věci provedeným důkazům, když poškozený K. D. výslovně uvedl, že si události nedokáže náležitě vybavit a zejména neví, zda obžalovaný první napadl jeho anebo P. Š. Z obou výpovědí vyplynulo, že jako jediný útočil obviněný Ing. J. G. a že během napadení se snažili si vzájemně pomoci a z tohoto důvodu došlo k dalšímu útoku obžalovaného. Své závěry zde soud prvního stupně rozvedl velmi podrobně a v tomto směru vycházel rovněž z fotodokumentace a videozáznamu z místa činu, i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a z výpovědi znalce Prof. MUDr. I. B. , CSc. při hlavním líčení. Odvolací soud, který k odvolání obviněného Ing. J. G. napadené rozhodnutí zrušil a ve věci znovu rozhodl o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák., se ve svém rozhodnutí řádně a úplně vypořádal s námitkami odvolatele, a zejména, jak je uvedeno na straně 5 a 6 odůvodnění předmětného rozhodnutí, se mu podařilo předvolat svědka K. D. a při veřejném zasedání dne 18. října 2005 provést jeho opětovný výslech (č. l. 318 až 319 spisu), který ovšem nepřinesl žádnou změnu ve skutkových zjištěních, tak jak je učinil již soud první instance, neboť tento svědek uvedl, že si na incident již nepamatuje, což dokládá i lékařská zpráva, podle níž byla u tohoto svědka zjištěna porucha paměťových funkcí vzniklá na základě organického poškození mozku. Jinak se soud druhého stupně se skutkovými závěry nalézacího soudu plně ztotožnil.

Z uvedených shodných skutkových zjištění obou soudů, které i Nejvyšší soud považuje za správné a náležitě zdůvodněné, je zřejmé, že tyto soudy posoudily věrohodnost obou svědků P. Š. a K. D. odlišně od přístupu obviněného uvedeného v jeho dovolání. V této souvislosti považuje dovolací soud za nutné zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. dubna 2006

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal Ph. D.