5 Tdo 363/2009
Datum rozhodnutí: 22.04.2009
Dotčené předpisy:




5 Tdo 363/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání podaném obviněnou L. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 7 To 81/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 18/2007, t a k t o :



Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, s e věc obviněné L. R. p o s t u p u j e velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 42 T 18/2007, byla obviněná L. R. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchala tak, že dne 23. 11. 2002 kolem 06.00 hod. v P. , B. , v úmyslu usmrtit přikryla své dceři v kojeneckém věku, poškozené nezletilé E. R. , ležící na zádech v dětské postýlce, obličej složenou látkovou plenou a poté oběma rukama po dobu nejméně 3 5 minut tlačila značnou intenzitou na nos a ústa poškozené, čímž jí znemožnila dýchání a způsobila tak její smrt udušením, neboť vzhledem k délce dušení a nevratným změnám mozkových buněk z nedostatku kyslíku byla smrt poškozené neodvratitelná. Za uvedený trestný čin uložil soud obviněné podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byla obviněná L. R. podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.

Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněné a rozhodl usnesením ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 7 To 81/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadla obviněná L. R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), e) a g) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán, proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Své tvrzení o nepřípustnosti trestního stíhání spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. založila dovolatelka na shodné námitce jako u důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., totiž na nedostatku subjektivní stránky. Dovodila, že s ohledem na závěry znaleckých posudků, byla v době činu nepříčetná, nemohla být tudíž pachatelkou trestného činu vraždy a trestní stíhání tak proti ní nemohlo být vedeno. S ohledem na nedostatek úmyslu jakožto jednoho ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu pak soudy nesprávně právně posoudily její vinu.

V další části svého podání obviněná namítla, že o jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl minimálně jeden vyloučený soudce, a to předseda senátu JUDr. M. Z. . Důvod pro jeho vyloučení z rozhodování v této věci podle dovolatelky spočíval v tom, že podal trestní oznámení na znalce MUDr. P. T. , jenž podával v průběhu trestního řízení znalecký posudek k posouzení duševního stavu obviněné, a jenž se jednoznačně vyjádřil ve prospěch obviněné, u níž podle odborného názoru znalce došlo v době činu k vymizení jak rozpoznávacích tak i ovládacích schopností. Negativní postoj předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. M. Z. k osobě jmenovaného znalce pokračoval podle obviněné i v průběhu odvolacího řízení, v rámci něhož byly před soudem osobně slyšeni znalci, kteří se podíleli na vypracování ostatních znaleckých posudků. Avšak MUDr. P. T. k veřejnému zasedání předvolán nebyl a nemohl tak reagovat na výpovědi ostatních znalců. Za další projev podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. považovala obviněná i způsob vedení výslechu jednotlivých předvolaných znalců u veřejného zasedání, návodný charakter otázek kladených znalcům i samotné odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se hodnocení jednotlivých znaleckých posudků. Podle dovolatelky tak v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 tr. ř. uvedený soudce pro svůj poměr k orgánu činnému v trestním řízení (znalec) nemohl nestranně rozhodovat a měl být z rozhodování ve věci vyloučen. Dále obviněná poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu v této věci, které nebylo podle jejího názoru vrchním soudem respektováno, a připomněla svou námitku proti osobě znalce MUDr. P. K. , CSc., který měl osobní vazby na MUDr. P. Z. CSc., jenž byl spoluautorem prvního ve věci podávaného znaleckého posudku. Jiné námitky obviněná výslovně v dovolání nespecifikovala, odkázala však na obsah svých dřívějších opravných prostředků a obhajoby vůbec. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl o zproštění obviněné obžaloby, event. aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí (aniž by tento soud označila). Zároveň obviněná dovolacímu soudu navrhla rozhodnout o odkladu výkonu trestu odnětí svobody.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který označil námitky obviněné L. R. částečně za neopodstatněné a ty, jež podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., za neodpovídající uplatněnému důvodu dovolání. Ve vztahu k namítaným tvrzením proti osobě předsedy senátu JUDr. M. Z. , upozornil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 11 Tvo 23/2008, jímž byla stížnost obviněné zamítnuta. Proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Pro možnost posoudit důvodnost a oprávněnost námitek obviněné, jež uplatnila v rámci svého mimořádného opravného prostředku a jež vytýkaly vady v právním posouzení skutku, se Nejvyšší soud musel nejprve zabývat opodstatněností prvního z důvodů dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť otázka, zda ve věci rozhodoval vyloučený orgán je stěžejní pro případný přezkum napadeného rozhodnutí ve všech dalších ohledech. Tento důvod dovolání je dán za splnění dvou kumulativních podmínek. Ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa anebo jím byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Vyloučeným orgánem může přitom být podle ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. i státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonných zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Aby se však jednalo o naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí to být právě vyloučený orgán, který vydal meritorní rozhodnutí, jež je napadáno předmětným dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. soudce, resp. člen senátu, který vydal napadené rozhodnutí. Nebudou tedy pod citovaný důvod dovolání spadat dovolání namítající účast některých z vyloučených osob podle § 30 tr. ř. na předchozích stadiích trestního řízení a ani situace, kdy vyloučený orgán učinil jiné rozhodnutí než rozhodnutí ve věci samé. V posuzované věci rovněž nepřicházejí v úvahu důvody k vyloučení soudce z rozhodování ve věci z důvodů uvedených v § 30 odst. 2, 3 a 4 tr. ř. ve znění zákona č. 177/2008 Sb. a obviněná je ani ve svém dovolání neuvedla.

Druhou z podmínek pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je, aby o důvodech k vyloučení soudce, který rozhodl ve věci samé, dovolatel buď nevěděl v době konání původního řízení, nebo aby tuto okolnost namítl ještě před rozhodnutím soudu druhého stupně, ale nebylo mu vyhověno. Jestliže dovolatel věděl již v původním řízení, že ve věci rozhodl vyloučený soudce, a tuto okolnost namítl až v podaném dovolání, nemůže se úspěšně domáhat jeho vyhovění podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. O tento případ však ve věci obviněné L. R. nejde.

V posuzované trestní věci obviněná v rámci svého řádného opravného prostředku odvolání, jež podávala proti rozsudku soudu prvního stupně dne 23. 6. 2008, vznesla současně námitku podjatosti. V tomto svém podání ji uplatnila proti všem soudcům Vrchního soudu v Praze a všem státním zástupcům Vrchního státního zastupitelství v Praze. Odůvodnila ji tím, že považuje za nepředstavitelné, aby byla souzena soudem, jehož soudce způsobil nevinnému soudnímu znalci v její věci trestní stíhání pro podání posudku, a aby byla stíhána státním zastupitelstvím, které tohoto znalce nespravedlivě stíhalo právě pro podání posudku v její věci . Současně navrhla, aby její odvolání projednal Vrchní soud v Olomouci, u něhož lze očekávat nestrannost a nezaujatost.

Dne 26. 6. 2006 byla trestní věc obviněné L. R. předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu k projednání podaného odvolání. Tento soud ještě před projednáním řádného opravného prostředku obviněné rozhodl usnesením v neveřejném zasedání dne 3. 7. 2008 o námitce podjatosti, jež byla součástí odvolání obviněné tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. a soudci JUDr. J. M. a JUDr. M. H. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněné L. R. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 18/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 81/2008. V odůvodnění tohoto usnesení senát Vrchního soudu v Praze vyjádřil nesouhlasné stanovisko s argumentací obviněné ohledně jejich vyloučení z vykonávání úkonů v předmětném trestním řízení a zdůraznil, že věc projednává na základě rozvrhu práce. Poukázal dále na to, že žádný ze soudců Vrchního soudu v Praze nezpůsobil nevinnému znalci trestní stíhání, toliko předseda senátu JUDr. M. Z. dal podnět k prošetření, zda se znalec (zjevně míněn MUDr. P. T. ) svým posudkem nedopustil trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 tr. zák. Stalo se tak až po pravomocném skončení trestního řízení poté, co v rozhodnutí odvolacího soudu byl znalecký posudek jmenovaného znalce vyhodnocen jako zjevně neobjektivní a účelový, přičemž k takovému hodnocení důkazů byl soud zákonem oprávněn. V další části tohoto rozhodnutí je poukázáno na zákonné důvody vyloučení soudců, státních zástupců či dalších orgánů činných v trestním řízení, které mohou být naplněny v případě, že vztah těchto osob k projednávané věci je takového charakteru, že jim objektivně i subjektivně brání přistupovat k věci nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě. V závěru svého rozhodnutí vrchní soud konstatoval, že neexistuje žádný zákonný důvod, pro který by měli být soudci ze senátu 7 To, resp. jakýkoli jiní soudci tohoto soudu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněné L. R.

O stížnosti obviněné proti citovanému usnesení rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 11 Tvo 23/2008, tak, že ji zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. Konstatoval, že tvrzení obviněné nemají oporu v žádné zjištěné skutečnosti, kdy navíc podle stížnostního soudu obviněná ani řádnou skutečnost, jíž by bylo možné považovat za důvody k vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze neuvedla. Pokud nějaké konkrétní údaje použila, netýkají se vztahu soudců odvolacího soudu k její osobě, nýbrž procesního postupu, který zvolili. Nejvyšší soud resp. jeho senát 11 Tvo se tak ztotožnil s odůvodněním napadeného usnesení. Tentýž den pak Nejvyšší soud rozhodl usnesením pod sp. zn. 11 Td 43/2008 o zamítnutí návrhu obviněné na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 81/2008 a jejím přikázání Vrchního soudu v Olomouci. Jelikož obě rozhodnutí Nejvyššího soudu byla vydána na podkladě totožné námitky obviněné o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání jejího odvolání, opřel Nejvyšší soud usnesení o zamítnutí návrhu obviněné na delegaci podle § 25 tr. ř. o svůj závěr, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. , JUDr. J. M. a JUDr M. H. , členové senátu 7 To, jemuž byla věc obviněné přidělena k projednání a rozhodnutí podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci. Nejvyšší soud tak neshledal žádné důležité důvody pro odnětí věci tomuto soudu ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.

Dne 25. 3. 2008 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání obviněné, které podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 7 To 81/2008, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 42 T 18/2007. V souladu s rozvrhem práce byla věc přidělena senátu 5 Tdo, který rozhodoval již o prvním dovolání obviněné v předmětné trestní věci, přičemž tento senát Nejvyššího soudu posoudil námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. odlišně od výše citovaného názoru senátu 11 Tvo, který vyjádřil v usnesení ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 11 Tvo 23/2008.

Je nutné především připomenout, že otázku vydání meritorního rozhodnutí ve věci vyloučeným soudcem, musel senát 5 Tdo řešit na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., na nějž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkázala. K jeho naplnění došlo podle obviněné minimálně u předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. M. Z. Svůj názor na podjatost tohoto soudce Vrchního soudu v Praze dovozovala obviněná ze skutečnosti, že JUDr. M. Z. podal v předcházejícím řízení trestní oznámení na soudního znalce MUDr. P. T. a to výlučně pro odlišný odborný názor tohoto znalce v otázce zachování resp. vyloučení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněné v době, kdy měla spáchat trestný čin vraždy, pro nějž je proti ní vedeno trestní stíhání. Jediný tento znalec totiž konstatoval, že u obviněné byly ovládací i rozpoznávací schopnosti crimine temporis zcela vymizelé. Na nesprávný přístup předsedy odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze upozornil rovněž Ústavní soud ve svém rozhodnutí v dané věci. Obviněná dále zdůraznila, že JUDr. M. Z. i v novém odvolacím řízení projevil svůj ostentativní přístup k tomuto znalci, neboť jej nepředvolal, na rozdíl od ostatních zpracovatelů znaleckých posudků, k veřejnému zasedání. MUDr. P. T. se tímto postupem předsedy odvolacího senátu nemohl vyjádřit k výpovědím kolegů, přičemž jejich výslech byl podle mínění obviněné navíc předsedou senátu veden velice tendenčně (jejími slovy: ždímal ze slyšených znalců změnu již dříve sdělených závěrů ) s cílem uznat obviněnou trestně odpovědnou za trestný čin, pro který je proti ní vedeno stíhání.

Senát Nejvyššího soudu 5 Tdo zaujal názor, že skutečnosti, na něž obviněná v rámci svého dovolání poukázala, vyvolávají pochybnosti o schopnostech JUDr. M. Z. předsedy odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze, nestranně rozhodovat pro poměr k projednávané věci obviněné L. R. ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. a dovolání bylo v této části podáno důvodně.

Tvrzení dovolatelky ohledně trestního stíhání znalce MUDr. P. T. bylo možné ověřit z trestního spisu, resp. části jeho kopie, který je přílohou trestního spisu obviněné L. R. a který byl předložen Nejvyššímu soudu společně s dovoláním této obviněné. Jedná se o vyšetřovací spis vedený pod ČTS:ORIV-3457/OOK1-LI-2004 u Obvodního ředitelství Policie České republiky, služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště S. , P. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 22. 7. 2004 vypracovaného policejní komisařkou kpt. Ing. Z. L. vyplývá, že tento den byly zahájeny úkony podle § 158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření MUDr. P. T. z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a, odst. 3 tr. zák. Tohoto trestného činu se měl znalec dopustit tím, že dne 2. 11. 2003 vypracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na obviněnou L. R. , v němž dospěl k závěru, že u jmenované byly v době činu vymizelé jak ovládací tak i rozpoznávací schopnosti a na svých závěrech setrval i při svém výslechu dne 16. 12. 2003 v rámci veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze. Předseda senátu tohoto soudu JUDr. M. Z. považoval výsledky odborného vyšetření obviněné tímto znalcem za neobjektivní a znalce za nekompetentního, přičemž tento svůj názor opřel o výsledky znaleckého zkoumání duševního stavu obviněné jinými znalci, jež ve věci rovněž vypracovali znalecké posudky k posouzení duševního stavu obviněné v době činu. Po skončení odvolacího řízení dal proto JUDr. M. Z. podnět státnímu zastupitelství k prověření, zda se MUDr. P. T. v rámci své znalecké činnosti v trestní věci obviněné L. R. nedopustil trestného činu podle § 175 tr. zák. Trestní stíhání MUDr. P. T. pak bylo zahájeno dne 26. 4. 2005 a byla na něho podána obžaloba u Obvodního soudu pro Prahu 4. Tento soud poté rozhodl rozsudkem ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 6 T 31/2006, tak, že obviněného MUDr. P. T. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby ze skutku, jež obecně odpovídal popisu jednání citovaného v záznamu o zahájení úkonů podle § 158 odst. 3 tr. ř., kvalifikovaného jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Zprošťující výrok obvodní soud velice podrobně odůvodnil a jeho základní úvahy o tom, že žalovaný skutek není trestným činem, vycházejí především z teze o zvláštním charakteru znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jejichž závěry jsou ve většině případů založeny především na bázi menšího či vyššího stupně pravděpodobnosti. Odvolání, jež proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 6 To 420/2006 zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že iniciátorem trestního stíhání znalce MUDr. P. T. , jenž v tomto procesním postavení vystupoval v trestní věci obviněné L. R. , byl právě předseda senátu Vrchního soudu v Praze, který se podílel na meritorním rozhodování ve věci obviněné, v níž bylo podáno dovolání. Tím, že JUDr. M. Z. dal podnět k prošetření z možného spáchání trestného činu znalcem, jehož znalecký posudek byl součástí důkazů prováděných v trestní věci obviněné, projevil názor, že znalcem vypracovaný posudek považuje za nesprávný. Svým podnětem k trestnímu stíhání zpracovatele znaleckého posudku tak hodnotil tento důkaz sice až poté, co bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku obviněné, avšak v době, kdy nedošlo ke skončení trestního řízení obviněné. Ta podala jednak mimořádný opravný prostředek ve své věci dovolání a následně ústavní stížnost, na podkladě které byla zrušena všechna rozhodnutí ve věci vydaná obecnými soudy a věc se začala znovu projednávat u soudu prvního stupně. Je nutné zdůraznit, že znalecký posudek MUDr. P. T. patřil ve věci obviněné L. R. mezi důkazy stěžejního významu, neboť otázka trestní odpovědnosti ve vztahu k její příčetnosti v době činu se stala předmětem nejobsáhlejší části procesu dokazování před soudy prvního i druhého stupně.

Význam, který měl znalecký posudek MUDr. P. T. ve vztahu k ostatním znaleckým posudkům ale i k dalším ve věci provedeným důkazům, je zřejmý i z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, jímž došlo ke zrušení ve věci vydaných rozhodnutí soudů všech stupňů. Ústavní soud totiž v podstatě vytkl soudům nižších stupňů právě nesprávné, resp. nedostatečné vyřešení otázky existence subjektivní stránky trestného činu vraždy, jímž byla obviněná uznána vinnou. Podkladem pro zjištění úmyslu obviněné spáchat trestný čin jsou pro soudy především znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž jeden z nich vypracoval právě znalec MUDr. P. T. Navíc i Ústavní soud v citovaném nálezu vyjádřil svůj kritický postoj k chování senátu Vrchního soudu v Praze k osobě znalce MUDr. P. T. nejen v rámci jeho výslechu u veřejného zasedání, ale především trestním oznámením pro trestný čin podle § 175 tr. zák. Tím podle názoru Ústavního soudu došlo ze strany odvolacího soudu ke zpochybnění důvěryhodnosti, objektivity a odbornosti znalce samotného (str. 11 citovaného nálezu).

Senát 5 Tdo tedy zastává názor, že uvedené okolnosti, především podnět předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. k zahájení trestního stíhání znalce MUDr. P. T. vyvolávají pochybnosti o jeho schopnosti nestranně rozhodovat v trestní věci obviněné L. R. a v této části považuje dovolání obviněné za důvodné. Vzhledem k tomu, že podle vyjádření tohoto předsedy senátu v rámci podání vysvětlení v trestním spise vedeném proti MUDr. P. T. , že podezření ze spáchání trestného činu tímto znalcem pojali i další dva členové odvolacího senátu JUDr. J. M. a JUDr. M. H. , měli by všichni tito jmenovaní soudci být vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněné L. R. Hodnocení důkazů ve věci obviněné totiž provádí celý senát, jemuž je věc přidělena k meritornímu rozhodnutí a pro zajištění větší objektivity v rozhodování by vyloučení jediného předsedy senátu JUDr. P. Z. zjištěné pochybnosti o nestrannosti soudního přezkumu neodstranilo.

Členové senátu Nejvyššího soudu 5 Tdo tak jednomyslně dospěli k otázce podjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze k odlišnému závěru, než který zaujal senát 11 Tvo ve svém rozhodnutí ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 11 Tvo 23/2008. V daném případě jsou tedy splněny zákonné podmínky pro postup podle § 20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Rozdílnost v posuzování otázky související s existencí pochybností o nestrannosti uvedených soudců Vrchního soudu v Praze se sice týká právního názoru o procesním právu, ale podle všech členů senátu 5 Tdo má otázka rozhodování zákonným soudcem zásadní právní význam. Součástí ústavního pořádku České republiky je mj. Listina základních práv a svobod, která ve svém čl. 38 odst. 1 zajišťuje každému právo, aby jeho věc projednal a rozhodl zákonný soudce . Obsah tohoto pojmu zahrnuje okolnosti, za nichž může osoba soudce vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž ustanovení § 30 tr. ř. taxativně vymezuje podmínky, jejichž splnění má za důsledek vyloučení vyjmenovaných osob včetně soudců z vykonávání úkonů v trestním řízení.

Zásadní právní význam řešené procesní otázky vyplývá rovněž ze skutečnosti, že samostatným důvodem dovolání, tedy mimořádného opravného prostředku, jenž je určen k nápravě pouze úzce vymezených procesních vad, je i důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jehož naplnění přichází v úvahu tehdy, když ve věci rozhodl vyloučený orgán, za splnění dalších podmínek.

Senát 5 Tdo proto v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 za splnění podmínek odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil věc obviněné L. R. k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, neboť dospěl k odlišnému právnímu názoru než senát 11 Tvo v otázce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. M. Z. , JUDr. J. M. a JUDr. M. H.

Pro úplnost je třeba dodat, že senát 5 Tdo se nezabýval další částí námitek obviněné, jimiž argumentovala na podporu dalších uplatněných důvodů dovolání, neboť pokud by velký senát akceptoval právní názor senátu 5 Tdo, bylo by posuzování této části dovolání obviněné bezpředmětné. Rovněž nebylo rozhodováno o podnětu obviněné L. R. na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť senát 5 Tdo neshledal k takovému postupu v současném stadiu dovolacího řízení důvod.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová