5 Tdo 327/2017
Datum rozhodnutí: 20.04.2017
Dotčené předpisy: § 221 odst. 1 tr. zákoníku



5 Tdo 327/2017-35

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2017 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Ing. arch. T. V. a M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 12 To 387/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 175/2014, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 12 To 387/2016, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 5 T 175/2014.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Okresní soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 5 T 175/2014, o zastavení trestního stíhání obviněných Ing. arch. T. V. a M. B. podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu pro skutek spočívající podle obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 1 ZT 18/2014, v tom, že Ing. arch. T. V. jako předseda Družstva Slunečná ulice, IČ: 27517985, se sídlem Dlouhá 101/13, 500 03, Hradec Králové (dále též družstvo ) a M. B. jako pověřený člen tohoto družstva, jednak bez souhlasu členské schůze družstva, který vyžaduje článek 10 bod 2 písm. i) stanov družstva, a dále v rozporu s ustanoveními § 243 odst. 8 ve spojení s § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák. ), uzavřeli jménem družstva jako zástavcem na straně jedné, bez jakéhokoliv protiplnění či jiného ekonomického důvodu a bez alespoň základní předchozí ekonomické analýzy bonity obligačního dlužníka a případných rizik pro družstvo, dne 28. 8. 2008 v Hradci Králové se společností GE Money Bank, a. s., IČ: 25672720, se sídlem Vyskočilova 1422/1, 140 28, Praha, pobočka Hradec Králové (dále jen banka ), na straně druhé jako zástavním věřitelem, zástavní smlouvu k nemovitostem patřícím do majetku družstva č. ..., zajišťující pohledávku banky ve výši 1 500 000 Kč a budoucí pohledávky vzniklé do 31. 12. 2020 do celkové částky 3 000 000 Kč, vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. ..., uzavřené mezi uvedenou bankou a dlužníkem P. N., trvale bytem G. S., Č., IČ: ..., na jejímž základě došlo ke zřízení zástavního práva smluvního ke stavební parcele st. ... a pozemkové parcele č. ..., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové na LV č. ... pro obec H. K. a k. ú. N. H. K. v celkové hodnotě nemovitostí 3 500 000 Kč. Dále dne 6. 1. 2009 uzavřeli v H. K. se společností GE Money Bank, a. s., pobočka H. K.(dále jen banka ), na straně druhé jako zástavním věřitelem zástavní smlouvu k nemovitostem v majetku družstva č. ..., zajišťující pohledávku banky ve výši 1 500 000 Kč a budoucí pohledávky vzniklé do 31. 12. 2020 do celkové částky 3 000 000 Kč, vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. ..., uzavřené mezi uvedenou bankou a dlužníkem obchodní společností HORIZONT PLUS, s. r. o., IČ: 25927728, se sídlem Dlouhá 101, Hradec Králové, na jejímž základě došlo ke zřízení zástavního práva smluvního ke stavební parcele st. ... a pozemkové parcele č. ..., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové na LV č. ... pro obec H. K. a k. ú. N. H. K., v celkové hodnotě nemovitostí 3 500 000 Kč, přičemž na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2010, č. j. 32 EXE 3105/2010-15, jež nabylo právní moci dne 5. 1. 2011, došlo k nařízení exekuce a pověření exekutora, a to Mgr. Jaromíra France, proti povinnému Družstvu Slunečná ulice, kdy byly předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě vydraženy za částku 1 873 361 Kč a na základě vyhlášky soudního exekutora Mgr. Jaromíra France ze dne 11. 10. 2011, č. j. 023 EX 03065/10-033, která nabyla právní moci dne 4. 11. 2011, bylo rozhodnuto o příklepu vydražiteli S. M., poté byla usnesením téhož soudního exekutora ze dne 13. 12. 2011, č. j. 023 EX 03065/10-42, pohledávka zástavního věřitele GE Money Bank, a. s., vyplývající ze shora popsaných smluv o úvěru, zajištěná zástavním právem k předmětným nemovitostem, částečně uspokojena ve výši 1 531 448,60 Kč, čímž poškozenému Družstvu Slunečná ulice, IČ: 27517985, způsobili škodu v celkové výši 1 531 448,60 Kč, v němž obžaloba spatřovala přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.

2. Okresní soud po provedeném dokazování v hlavním líčení dospěl k závěru, že ve skutku, jehož popis oproti obžalobě částečně změnil na podkladě obsahu důkazních prostředků, je možné spatřovat přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na okamžik spáchání skutku odvíjející se od vzniku škodlivého účinku, za nějž na pokyn odvolacího soudu musel okresní soud považovat termín vzniku zástavního práva u obou smluvních ujednání, při zohlednění termínu zahájení trestního stíhání u obou obviněných, již došlo k uplynutí tříleté promlčecí doby. (Na tomto místě Nejvyšší soud upozorňuje na to, že Okresní soud v Hradci Králové nesprávně do výroku svého usnesení o zastavení trestního stíhání obviněných převzal popis skutku z obžaloby, ačkoli podle skutkových zjištění v předcházejícím průběhu soudního řízení dospěl k určité modifikaci průběhu skutkového děje, který předcházel uzavření obou ujednání o zřízení zástavních práv na předmětných nemovitostech. Takto zjištěný skutek pak vyjádřil pouze v odůvodnění svého usnesení ze dne 7. 9. 2016.)

3. Proti tomuto usnesení podal v neprospěch obou obviněných stížnost státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, z jejíhož podnětu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 12 To 387/2016, tak, že zrušil podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 5 T 175/2014. Stížnostní soud poté nově rozhodl tak, že podle § 223 odst. 1 z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněných Ing. arch. T. V. a M. B., přičemž nejprve označil skutek uvedený v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 1 ZT 18/2014, která jej kvalifikovala jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, současně však v témže výroku citoval skutek, jak je popsán v jeho prvním rozhodnutí vydaném v této trestní věci, a to v odsuzujícím rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 5 T 175/2014, který v něm spatřoval přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku.

II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Uvedené usnesení krajského soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním, a to v neprospěch obou obviněných. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu.

5. Nejvyšší státní zástupce úvodem rozsáhle zrekapituloval průběh soudního řízení po podání obžaloby, v němž soud prvního stupně nejprve rozhodl o vině obou obviněných rozsudkem ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 5 T 175/2014, a odsoudil je za přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Současně uložil oběma obviněným trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu všech obchodních korporací a družstev na dobu tří let (viz č. l. 880) a rozhodoval též o nároku poškozeného družstva. Z podnětu odvolání obou obviněných pak Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 12 To 105/2016, zrušil tento odsuzující rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem týkajícím se okamžiku, kdy nastal účinek stíhaného přečinu v podobě škody na majetku družstva. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který jej stanovil na dobu, kdy byl učiněn příklep vydražiteli, krajský soud považoval za rozhodnou dobu vzniku škodlivého následku, resp. účinku den, kdy došlo ke zřízení zástavního práva na nemovitém majetku družstva. S ohledem na tento časový předstih bylo nutné stanovit počátek běhu tříleté promlčecí lhůty dříve, přičemž soudu prvního stupně bylo uloženo, aby věc znovu posoudil a rozhodl v souladu s vysloveným výkladem. Stalo se tak právě usnesením citovaným pod bodem 1. tohoto rozhodnutí.

6. Nejvyšší státní zástupce označil za nesprávnou právní interpretaci pravidla uvedeného v § 34 odst. 2 věta prvá tr. zákoníku, na jejímž základě soudy (resp. primárně Krajský soud v Hradci Králové) dospěly k závěru, že počátek běhu promlčecí doby se v posuzovaném případě odvíjí od doby vzniku zástavního práva váznoucího na nemovitostech. Z dikce ustanovení § 34 odst. 2 tr. zákoníku vyplývá, že promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek, anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal. Účinkem je přitom rozuměna změna působení na hmotný předmět útoku, a to nejčastěji v podobě škodlivého následku. V trestní věci obviněných přitom jde o spáchání skutku kvalifikovaného jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, u něhož je způsobení značné škody znakem již základní skutkové podstaty. Zásadní otázkou je však určení samotného účinku, za který nelze podle dovolatele považovat samotné sjednání zástavního práva na nemovitém majetku družstva, nýbrž až případnou realizaci tohoto práva, při níž teprve dochází ke změně hmotného předmětu útoku pachatele takového trestného činu.

7. Dovolatel upozornil na to, že zástavní právo je zajišťovacím institutem civilního práva mající akcesorický a subsidiární charakter, proto je vždy vázáno na zajišťovanou pohledávku, bez které nemůže samo o sobě existovat. V daném případě se jednalo o pohledávky GE Money Bank, a. s., (věřitele), vzniklé jednak ze smlouvy o úvěru č. ..., uzavřené s dlužníkem P. N., a ze smlouvy o úvěru č. ..., uzavřené s obchodní společností HORIZONT PLUS, s. r. o., jako dlužníkem. Nejvyšší státní zástupce doplnil, že bez těchto závazkových právních vztahů by nemohlo existovat jejich zajištění v podobě zástavního práva váznoucího na nemovitostech družstva. Při zohlednění povahy závazkového vztahu je zřejmé, že v okamžiku vzniku zástavního práva žádný škodlivý následek na předmětu zástavy, tj. dotčených pozemcích nenastal. V této době totiž nikdo z účastníků právních vztahů nevěděl, zda zajišťované pohledávky budou řádně splaceny a zda vůbec dojde k realizaci zástavního práva. Uznal, že zástavní právo představuje vadu váznoucí na nemovitosti, nicméně současně uvedl, že v době jeho sjednání jako zajišťovacího instrumentu zástavní právo žádným přímým způsobem neovlivnilo, resp. nesnížilo hodnotu zastaveného majetku. Na podporu svého tvrzení odkázal i na vyjádření Martina Buchara soudního znalce z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady nemovitostí, a rovněž na znění zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, který rovněž nezařazuje zástavní právo mezi ocenitelná věcná práva k nemovitosti. Dovolatel tudíž odmítl právní závěry soudů, podle nichž v okamžiku vzniku zástavního práva došlo k nastoupení škodlivého následku, resp. účinku, zástavní právo totiž není majetkovým právem a nelze je ocenit; žádným přímým způsobem nesnižuje samo o sobě hodnotu nemovitostí (zástavy), na kterých vázne, resp. může mít pouze jiné efekty, např. komplikace při prodeji.

8. Vzhledem k uvedenému nejvyšší státní zástupce dovodil, že škodlivý následek na majetku Družstva Slunečná ulice, resp. na nemovitostech, na nichž vázla uvedená zástavní práva, nastal teprve v okamžiku, kdy došlo k faktické realizaci těchto zástavních práv při zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě, tj. ke dni 4. 11. 2011, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o příklepu zastavených nemovitostí vydražiteli. Proto je teprve až od tohoto data nutné v souladu s § 34 odst. 2 tr. zákoníku odvíjet počátek běhu promlčecí doby, která je v případě přečinu podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku tříletá; uplynula tudíž ke dni 4. 11. 2014. Protože trestní stíhání obviněného Ing. arch. T. V. bylo zahájeno dne 7. 3. 2014 a obviněného M. B. dne 27. 1. 2014, stalo se tak před uplynutím promlčecí doby a jejich trestní odpovědnost z toho důvodu není promlčena.

9. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové včetně obsahově navazujících rozhodnutích a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Souhlasil přitom s projednáním věci v neveřejném zasedání.

III. Vyjádření obviněného k dovolání
10. Svého práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce využil pouze obviněný M. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Boučka. Obviněný je přesvědčen o správnosti rozhodnutí krajského soudu, když poukázal na svoji předchozí argumentaci zakládající se na tom, že škoda na nemovitém majetku Družstva Slunečná ulice vznikla již v okamžiku jeho zatížení zástavním právem, tj. vkladem zástavních práv do katastru nemovitostí, tudíž trestní stíhání obviněných je již promlčeno. Na podporu svého tvrzení přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 289/2003, 8 Tdo 1315/2011). Za nesprávný považuje taktéž postup soudního znalce Martina Buchara při stanovení obvyklé ceny zastavených pozemků v místě a čase, kdy znalec nezohlednil váznoucí práva na nemovitosti; samotný postup soudního znalce označil za rozporný s metodikou posuzování obvyklé ceny . Závěrem svého vyjádření proto obviněný M. B. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl jako nedůvodné a současně projevil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje vyžadované náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Jak bylo již shora zmíněno, nejvyšší státní zástupce mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g), kterým soud přesto rozhodl. Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání proto, že Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací zastavil trestní stíhání obviněných Ing. arch. T. V. a M. B. pro skutek, v němž již soud prvního stupně shledal přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli podle dovolatele pro taková rozhodnutí nebyly splněny podmínky.

14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu).

15. Se zřetelem k tomuto vymezení nejvyšším státním zástupcem uplatněných dovolacích důvodů a konkrétním námitkám, jež jim obsahově odpovídají, mohl Nejvyšší soud přezkoumat podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku o zastavení trestního stíhání obviněných vysloveného v napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a rovněž v jemu předcházejícím usnesení Okresního soudu v Hradci Králové. Přitom zjistil, že dovolání v neprospěch obou obviněných má své opodstatnění.

b) Důvodnost dovolání nejvyššího státního zástupce
16. Námitka nejvyššího státního zástupce směřující do oblasti nesprávného určení počátku běhu promlčecí doby podle § 34 odst. 1, 2 tr. zákoníku, která má významný vliv na posouzení trestní odpovědnosti obviněných, byla uplatněna formálně právně relevantním způsobem. Vytýká totiž nesprávné použití ustanovení hmotné části trestního práva, o něž soudy nižších stupňů opřely svůj výrok o zastavení trestního stíhání obou obviněných odkazem na promlčení jejich trestní odpovědnosti a odpovídá tak důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a f) tr. řádu. Nejvyšší soud ji posoudil jako důvodnou.

17. Trestní stíhání obviněných bylo v souladu s § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno usnesením komisaře oddělení hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 15. 1. 2014, a to pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Předmětné usnesení si obviněný Ing. arch. T. V. osobně převzal dne 7. 3. 2014 a obviněný M. B. dne 27. 1. 2014 (viz č. l. 42 verte). Jak bylo konstatováno v dovolání nejvyššího státního zástupce, Okresní soud v Hradci Králové provedl v dané věci hlavní líčení a rozhodl rozsudkem o vině a trestu obviněných, přičemž na základě výsledků dokazování žalovaný skutek kvalifikoval jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Na podkladě odvolání obou obviněných Krajský soud v Hradci Králové tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V rámci pokynů nižšímu soudu vyslovil odvolací soud názor týkající se doby, kdy došlo ke vzniku škody na majetku poškozeného družstva tak, že nastal již sjednáním zástavního práva k nemovitostem, resp. v obou případech vkladem zástavního práva do příslušného katastru nemovitostí, nikoli v okamžiku příklepu vydražiteli, jak předtím učinil okresní soud ( je možné zdůraznit již na tomto místě, že správně ). S ohledem na povinnost respektovat právní názor nadřízeného soudu, musel se v novém hlavním líčení okresní soud znovu zabývat plynutím promlčecí lhůty ve vztahu k době sjednání zástavního práva k dotčeným nemovitostem. V souladu s vysloveným výkladem o počátku běhu tříleté promlčecí doby vázaného na vznik škody na majetku Družstva Slunečná ulice, a zahájení předmětného trestního stíhání obviněných, okresní soud zastavil trestní stíhání obviněných z důvodu jeho promlčení.

18. Stěžejní otázka, kterou nejvyšší státní zástupce učinil předmětem dovolacího přezkumu, se tedy týká určení okamžiku, jímž byl v důsledku žalovaného jednání obviněných vyvolán škodlivý následek, resp. účinek v podobě škody na majetku družstva, vůči němuž měli obvinění povinnost řádné péče. Škoda na opatrovaném nebo spravovaném majetku dosahující výše nejméně 500 000 Kč (podle ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku jde o značnou škodu) tvoří jeden ze znaků základní skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Při posuzování počátku běhu promlčení doby ve smyslu § 34 odst. 2 tr. zákoníku se obecně uplatní pravidlo ukončení jednání jako znaku objektivní stránky konkrétního trestného činu, tedy bez ohledu na to, kdy nastal, nebo měl nastat jeho následek. U těch trestných činů, znakem jejichž základní či jen kvalifikované skutkové podstaty je rovněž účinek, však počíná promlčecí doba běžet až tehdy, kdy takový účinek nastane. Účinkem jsou míněny změny na hmotném předmětu útoku, to znamená i způsobení škody. Mezi ukončením jednání, které vedlo k určitému účinku, a vznikem takového účinku zpravidla nebývá delší časová souvislost, avšak v určitých případech může dojít k uplynutí delší doby mezi jednáním pachatele a okamžikem, kdy nastal jeho účinek; tato skutečnost však nemá žádný vliv na běh promlčecí doby, resp. určení jejího počátku, který i v těchto případech je nutné odvíjet až od vzniku účinku [srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck 2012, 463, 464 s., a DRAŠTÍK Antonín, FREMR Robert, DURDÍK Tomáš, RŮŽIČKA Miroslav, SOTOLÁŘ Alexander a kol. Trestní zákoník. Komentář I. díl. (§ 1 - 232). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 279.].

19. Pro vyřešení sporné otázky vzniku účinku na majetku družstva je tudíž nutné zjistit okamžik, k němuž došlo ke vzniku škody na majetku družstva v důsledku jednání spočívajícího ve sjednání dvou zástavních smluv, v nichž se stal nemovitý majetek družstva předmětem zástavy ve prospěch zástavního věřitele. Zástavní právo plní především funkci zajišťovací (§ 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodné době, nyní § 1309 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) . Jednou z podmínek jeho zřízení je tedy nejprve vznik závazkového vztahu mezi věřitelem a jeho dlužníkem, přičemž tento věřitel uzavře k zajištění této své pohledávky zástavní smlouvu a to buď přímo se zástavcem, tj. se zástavním dlužníkem, který je současně zástavcem (osobním dlužníkem), nebo jako v daném případě může např. do vztahu založeného smlouvou o poskytnutí úvěru mezi věřitelem a dlužníkem přistoupit další subjekt, jehož majetek bude sloužit k zajištění pohledávky věřitele, a který s ním uzavře zástavní smlouvu, tj. zástavní dlužník, resp. zástavce. Zástavní právo má tudíž akcesorickou povahu, tj. jeho vznik je podmíněn platným vznikem pohledávky, k jejímuž zajištění má sloužit. Plní především zajišťovací funkci, neboť poskytuje zástavnímu věřiteli jistotu, že pokud nebude dlužník (osobní, dříve též obligační dlužník) řádně plnit sjednané podmínky z úvěrové smlouvy, bude moci svou pohledávku uspokojit ze zástavy. Jedná se o vyjádření subsidiární povahy zástavního práva, jež představuje pro zástavního věřitele další způsob uspokojení jeho pohledávky, který může využít poté, co dlužník dobrovolně nesplní řádně a včas svůj závazek vůči němu (pokud závazek jinak nezanikne). Za této situace by došlo k naplnění uhrazovací funkce zástavního práva, kdy zástavní věřitel se nemusí domáhat splnění své pohledávky jen z majetku dlužníka, ale je oprávněn se uspokojit ze zástavy, resp. z výtěžku prodeje zástavy.

20. Jak vyplývá z uvedené charakteristiky patří zástavní právo mezi taxativně vymezené typy věcných práv [neboli práv k věcem, to znamená, je-li věc zatížená zástavním právem prodána, zástavní právo na ni i nadále přetrvává a nový vlastník je povinen je strpět (§ 164 obč. zák. )]. Neprojevuje se však v žádném důsledku v majetkové sféře zástavního věřitele, jehož objem majetku se uzavřením zástavní smlouvy nerozroste (o hodnotu předmětu zástavy). Jak bylo uvedeno, jedná se primárně o zajišťovací institut a poskytuje zástavnímu věřiteli pouze možnost uspokojení své pohledávky, která mu vznikla v důsledku závazkového vztahu s dlužníkem, pokud ten své povinnosti dlužníka nesplní. Z tohoto důvodu nelze ani stanovit či určit hodnotu zástavního práva, neboť samo o sobě nemá vlastní majetkovou hodnotu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/2007 Sb. rozh. obč.). Pokud zástavní věřitel využije tohoto práva k zajištění své pohledávky, nemá uzavření zástavní smlouvy žádný vliv na rozsah majetku obou účastníků této smlouvy. Po celou dobu trvání zástavního práva nedochází k rozšíření majetku zástavního věřitele, jemuž zástava slouží k zajištění jeho nároku na plnění ze závazkového právního vztahu s dlužníkem (může být odlišný od zástavního dlužníka, jak již bylo uvedeno), ale nemá vliv ani na stávající majetkovou sféru zástavního dlužníka, který po celou tuto dobu trvání zástavního práva zůstává nadále vlastníkem jeho předmětu, tj. zástavy.

21. Ačkoli obvinění Ing. arch. T. V. a M. B. zřídili zástavní právo k nemovitostem patřícím do majetku Družstva Slunečná ulice, a to ve prospěch věřitele GE Money Bank, a. s., jemuž tímto právním jednáním sice poskytli pro případ nesplnění obou zajištěných pohledávek podpůrný zdroj k jejich uspokojení, nesnížili přesto fakticky objem samotného nemovitého majetku družstva v tom smyslu, že by nastal účinek v podobě způsobené škody. I když se existence zástavního práva považuje za vadu váznoucí na nemovitostech, která může ovlivnit zejména směnnou hodnotu zástavy, projeví se až v okamžiku dispozice s takovou nemovitostí, a to vůči subjektu odlišnému od zástavního věřitele. V době sjednání zástavního práva obviněnými jménem družstva, tj. uzavřením obou zástavních smluv s GE Money Bank, a. s., samo zástavní právo žádným přímým způsobem nesnížilo hodnotu zastavených nemovitostí; lze však připustit, že se tato vada mohla projevit i jinak např. komplikacemi při prodeji, pokud by takový záměr družstvo realizovalo za trvání zástavního práva. Sjednáním zástavního práva obvinění však fakticky vystavili družstvo jako vlastníka zastavených nemovitostí riziku naplnění účelu zástavních smluv, pokud by zástavní věřitel využil svého práva uspokojit své pohledávky vůči oběma úvěrovým dlužníkům, jak se nakonec i v projednávané věci stalo.

22. S ohledem na uvedené je zapotřebí vznik škodlivého následku, resp. účinku sjednání obou zástavních smluv v podobě škody na majetku zástavního dlužníka spatřovat až v okamžiku realizace zástavního práva zástavním věřitelem, a to zpeněžením zástavy (nemovitostí povinného Družstva Slunečná ulice v rámci veřejné dražby). Stalo se tak příklepem soudního exekutora Mgr. Jaromíra France, o němž bylo vydáno usnesení ze dne 11. 10. 2011, č. j. 023 EX 03065/10-033, v rámci kterého bylo rozhodnuto o nejvyšším podání vydražitele S. M. Teprve poté pozbyl zástavní dlužník svůj nemovitý majetek, který tvořil předmět zástavního práva ( § 165a obč. zák. ) . Z tohoto důvodu je nutné souhlasit s argumentací nejvyššího státního zástupce, o niž opřel své dovolání, neboť soudy obou stupňů (primárně odvolací soud) nesprávně vyložily důsledky uzavření zástavních smluv obviněnými na rozsah majetku družstva, a tím vadně určily okamžik vzniku škody na majetku družstva (viz str. 6 usnesení soudu prvního stupně, str. 6-7 usnesení odvolacího soudu).

23. Posuzovaná věc se proto liší od případů, kterými se již dříve zabýval Nejvyšší soud pod sp. zn. 7 Tdo 289/2003 a 8 Tdo 1315/2011, na něž obviněný poukázal v rámci své repliky k dovolání nejvyššího státního zástupce. Především byla v těchto věcech řešena jednání spočívající v jiných skutkových okolnostech a rovněž byly odlišně právně posuzovány. V prvním z uvedených rozhodnutí se jednalo o trestný čin poškození věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit obviněný tím, že převedl (daroval) část svého majetku (nemovitosti), k němuž bylo předtím zřízeno zástavní právo, na jiné osoby, a současně noví nabyvatelé (obdarovaní) souhlasili se zřízením věcného břemene na těchto nemovitostech spočívajícího v doživotním a bezplatném právu bydlení pro dárce obviněného. V dovolacím řízení bylo soudům vytčeno, že za poškozující jednání vůči zástavnímu věřiteli považovaly samotný převod tohoto majetku, ačkoli noví vlastníci věděli o existujícím zástavním právu a byli jím rovněž vázáni. Nejvyšší soud zdůraznil, že samotné zcizení zastaveného majetku, byť k němu došlo proti smluvnímu ujednání v zástavní smlouvě, jež nedovolovala žádný přechod vlastnictví zástavy, nemohlo samo o sobě vést ke zmaření uspokojení pohledávky zástavního věřitele, a to ani k částečnému. Ten se totiž i nadále mohl uspokojit z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí, pokud by dlužník nesplnil řádně svůj dluh. Významnou skutečností, která naopak mohla způsobit minimálně ztížení či dokonce znemožnění uspokojení zástavního věřitele, však bylo zatížení předmětných nemovitostí věcným břemenem, neboť jejich existence rozhodně měla vliv na prodejnost zástavy. Výše škody trestného činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zákona (nyní trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku) tak nemohla být odvozena od výše nesplacené pohledávky zástavního věřitele, nýbrž byla-li cena nemovitosti nižší než zůstatek dlužné pohledávky, rozdílem mezi cenou nemovitosti před zřízením věcného břemene a cenou nemovitosti sníženou o cenu věcného břemene. Z těchto důvodů vydal Nejvyšší soud kasační rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pokud jde o druhý dovolacím soudem posuzovaný případ vedený pod sp. zn. 8 Tdo 1315/2011, byl předmětem trestního stíhání skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný se jej měl dopustit tím, že prodal nemovitosti zatížené zástavním právem, o čemž kupující strana byla obeznámena, a součást kupní smlouvy tvořila dohoda o určení části kupní ceny na úhradu závazku, který byl zajištěn zástavním právem tak, aby mohlo následně zaniknout. Obviněný však nesplnil tuto dohodu, nepravdivými informacemi dosáhl toho, že nedošlo k zaplacení hypotečního úvěru zástavnímu věřiteli. Kupující se tak i přes původní dohodu s prodávajícím nezbavili zástavního práva na jimi vlastněných nemovitostech. I přes skutkové odlišnosti však také v tomto usnesení ze dne 23. 11. 2011 senát 8 Tdo jasně deklaroval, že jakkoli je nutné nahlížet na jednání obviněného jako na minimálně nekorektní, nelze za jeho důsledek považovat škodu rovnající se části kupní ceny určené na úhradu hypotečního úvěru. Na straně kupujících nedošlo ke zmenšení jejich majetku představovaného nabytými nemovitostmi, nehrozil ani jeho úbytek, neboť úvěrové splátky byly nadále hrazeny, tudíž nemohla být zasažena majetková práva kupujících. Dále Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí poukázal na již zmíněné rozhodnutí č. 35/1997 Sb. rozh. obč., a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5145/2009, týkající se povahy zástavního práva a jeho vlivu na majetek zástavního věřitele.

IV. Závěrečné shrnutí
24. Vzhledem k tomu, že soudy v posuzované věci obviněných Ing. T. V. a M. B. vycházely z nesprávného určení okamžiku spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, posoudily vadně i termín počátku běhu promlčecí doby ve smyslu § 34 odst. 2 tr. zákoníku. Jak správně prosazoval dovolatel, nastal účinek žalovaného skutku nikoli samotným sjednáním zástavního práva na předmětných nemovitostech, nýbrž až při jeho realizaci formou zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě dne 11. 10. 2011, resp. ke dni 4. 11. 2011 pravomocným rozhodnutím o příklepu zastavených nemovitostí vydražiteli. Až v tomto okamžiku bylo Družstvo Slunečná ulice zbaveno svého nemovitého majetku, který byl předtím předmětem zástavního práva ve prospěch GE Money Bank, a. s., avšak po celou dobu trvání zástavního práva nebylo vlastnictví družstva k němu dotčeno. Trestní sazba základní skutkové podstaty přečinu podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku dovoluje uložení trestu odnětí svobody až na šest měsíců, tudíž podle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je k zániku trestní odpovědnosti jeho pachatele z důvodu promlčení nutné uplynutí tříleté promlčecí doby.

25. V případě obviněných tedy běh promlčecí doby započal v okamžiku vzniku škodlivého následku, tj. ke dni 4. 11. 2011, nikoli předcházejícím sjednáním zástavního práva k nemovitému majetku družstva. K promlčení trestní odpovědnosti obviněných proto mohlo dojít nejdříve dnem 4. 11. 2014. Vzhledem k době zahájení trestního stíhání obou obviněných, k němuž došlo dne 7. 3. 2014 (obviněný Ing. arch T. V.) a dne 27. 1. 2014 (obviněný M. B.), je zřejmé, že obě tato trestní stíhání byla zahájena před uplynutím promlčecí doby. Odvolací soud tak v napadeném usnesení (na jeho pokyn tak předtím učinil již soud prvního stupně) nesprávně posoudil podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněných Ing. arch. T. V. a M. B. pro jeho nepřípustnost spočívající v promlčení trestní odpovědnosti obviněných ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. 26. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a to z obou uplatněných dovolacích důvodů, a na jeho podkladě proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil jak usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 12 To 387/2016, tak i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 5 T 175/2014, včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak dovolací soud přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání věci se tento soud vypořádá s otázkou zániku trestní odpovědnosti obviněných, ohledně níž je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu), a znovu rozhodne o vině a trestu obviněných.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. 4. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu