5 Tdo 307/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 307/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2007 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 5 To 311/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 156/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 4 T 156/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. e) tr. zák., za který mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Městský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 5 To 311/2006, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 napadl obviněný M. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl dovolatel námitku, že mu konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti byla odňata možnost řádně se hájit. Dne 23. 2. 2006 proběhlo před Obvodním soudem pro Prahu 10 hlavní líčení v trestní věci vedené proti obviněnému, který se k hlavnímu líčení nedostavil. Nesouhlasil s názorem obou soudů, že se řádně neomluvil, protože podstoupil lékařské ošetření, což doložil dne 22. 2. 2006, když prostřednictvím faxu zaslal soudu prvního stupně potvrzení pracovní neschopnosti. Dovolatel uvedl, že se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit hlavního líčení dne 13. 9. 2006 (zde nejspíš omylem zaměnil datum konání hlavního líčení za datum konání veřejného zasedání u soudu odvolacího, které proběhlo právě dne 13. 9. 2006). Nesprávné hmotně právní posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval dovolatel v uložení nepřiměřeně přísného trestu, neboť soudy obou stupňů při ukládání druhu a výše trestu nesprávně vyhodnotily možnost nápravy obviněného. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí obou soudů i řízení předcházející jejich vydání a aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu trestu.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, přičemž tak učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky dovolatele označila za nedůvodné, neboť ze stavu pracovní neschopnosti ještě nelze usuzovat i na objektivní nemožnost účastnit se hlavního líčení a na jeho požadavek být přítomen u hlavního líčení. Měla tedy za to, že k porušení zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nedošlo. Co se týče uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétními námitkami jej obviněný nenaplnil. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v těchto ustanovení zákona.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz rozhodnutí č. T 621/2004 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, svazek 26). Námitka dovolatele zpochybňující postup soudu prvního stupně, který provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i přes zaslání potvrzení o lékařském ošetření, které osvědčovalo jeho pracovní neschopnost, obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu se však jedná o námitku nedůvodnou.

Přestože trestní řád v zásadě počítá s účastí obviněného, může soud přistoupit ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti za podmínek uvedených v ustanovení § 202 tr. ř. Má-li soud zato, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, pokud byla současně obviněnému řádně doručena obžaloba, k hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán, a dále za podmínky, že o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a činit návrhy na doplnění vyšetřování, může soud provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (viz § 202 odst. 2 tr. ř.).

Ve věci bylo konáno zkrácené přípravné řízení podle § 179a odst. 1 písm. a) tr. ř. Návrh na potrestání a předvolání k hlavnímu líčení byl obviněnému doručen prostřednictvím orgánu Policie České republiky dne 6. 2. 2006 (viz č. l. 23). Obviněný byl vyslechnut po svém zadržení v prodejně I., odkud se pokusil odnést láhev likéru Becherovky o objemu 0,7 l v hodnotě 249,- Kč na místním oddělení Policie České republiky, Hostivař Praha 10, dne 3. 12. 2005 (č. l. 5), a před tímto výslechem byl řádně poučen o svých právech (č. l. 6). Podmínky podle § 202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného tedy nepochybně byly splněny. Vzhledem k tomu, že se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil byl v jeho rámci přečten protokol o jeho výpovědi jako podezřelého v souladu s ustanovením § 314d odst. 2 tr. ř., resp. za splnění podmínek § 207 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit na skutečnost, že osobní účast obviněného při hlavním líčení je v prvé řadě jeho právem. Jestliže jej nevyužije, k účasti ho nelze nutit a za splnění výše uvedených podmínek soud tedy může oprávněně rozhodnout o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 7 Tdo 145/2004).

Pokud dovolatel tvrdil, že se řádně omluvil, nelze s tímto jeho tvrzením souhlasit, protože z pouhého předložení potvrzení pracovní neschopnosti ještě nelze dovodit faktickou nemožnost obviněného dostavit se k hlavnímu líčení z důvodů zdravotní indispozice. Ustálená soudní praxe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 5 Tdo 995/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 724/04) zastává názor, že potvrzení pracovní neschopnosti se vydává primárně pro účely sociálního zabezpečení a pro účely pracovně právní, což vyplývá z ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti. Takovým dokladem mohl být obviněný uznán neschopným práce, ale protože z něj nebyl jasně patrný typ onemocnění ani rozsah omezení jeho zdravotní způsobilosti, která z onemocnění nebo léčby vyplývala, nemohl doklad obstát jako prostředek dokazující faktickou nemožnost obviněného dostavit se osobně k hlavnímu líčení. Z hlediska podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti je rovněž podstatné, že potvrzení pracovní neschopnosti obviněný nedoplnil o výslovnou žádost o odročení jednání, čímž by dal najevo svůj úmysl se osobně jednání před soudem zúčastnit.

Jiným aspektem vztahujícím se k námitce obviněného, že byl zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je stav prokázaných skutkových zjištění již před konáním hlavního líčení. Z trestního spisu vyplývá, že obviněný byl přistižen na místě činu, odcizenou láhev vydal nepoškozenou zaměstnanci ochranné služby prodejny a následně se u výslechu na policejním oddělení k činu přiznal a sám popsal, jakým způsobem se krádeže dopustil. Proto by v hlavním líčení i za účasti obviněného probíhalo důkazní řízení v extrémně omezené míře a lze stěží předpokládat provádění nějakých podstatných doplňujících důkazů. Závěrem k námitce obviněného směřující do důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud zpochybňuje opravdovost zájmu obviněného účastnit se osobně jednání před soudem, ať už prvního nebo druhého stupně, neboť také veřejného zasedání odvolacího soudu se obviněný nezúčastnil, ačkoli byl včas a řádně o jeho konání vyrozuměn. Přitom pokud se chtěl vyjádřit osobně k provedeným důkazům, mohl tak učinit právě u soudu odvolacího, kam se však bez řádné omluvy nedostavil. Nejvyšší soud tudíž v předmětné trestní věci neshledal okolnosti, které by mohly vést ke zkrácení ústavně garantovaného práva obviněného vyplývajícího především z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ze všech těchto důvodů tak Nejvyšší soud shledal námitku obviněného, jíž uplatnil v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zjevně neopodstatněnou.

Dále uplatnil dovolatel dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož namítl, že soudy nesprávně posoudily otázku možnosti jeho nápravy při ukládání druhu a výše trestu a uložily mu nepřiměřeně přísný trest spojený s omezením osobní svobody. Jako důkaz své snahy o nápravu předložil potvrzení o výkonu trestu obecně prospěšných prací a o účasti na protidrogovém léčení v kontaktním centru v P.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohou být v dovolání namítány vady nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k tzv. zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 35 odst. 1, 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Tento dovolací důvod se však nevztahuje na jiné úvahy při ukládání trestu za daný trestný čin. Důvod dovolání, který směřuje proti výroku o trestu je výslovně upraven v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle zákonné úpravy tak lze z tohoto důvodu dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný může tedy z tohoto důvodu namítat 2 alternativní pochybení soudu: pochybení soudu při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, nebo při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 360/2006, 11 Tdo 530/2002, 7 Tdo 4/2006). Ani jedna alternativa však neposkytuje možnost dovolávat se porušení zákonných hledisek určujících uložení druhu a výměry trestu (popř. i ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody), tedy ani kdyby obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebyly by jeho námitky přípustné, protože obviněný si stěžoval na nepřiměřenost trestu, která není ani nepřípustným druhem trestu a ani výměrou mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin.

Dovolatel tak formálně uplatnil zákonný důvod dovolání, ovšem jeho konkrétní námitka pod uplatněný dovolací důvod nespadá, a proto Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve vztahu k této námitce nepřezkoumával. Nicméně má Nejvyšší soud za to, že vykonaných 224 hodin obecně prospěšných prací ke dni 15. 1. 2007 z původních 400 hodin uložených trestním příkazem ze dne 30. 12. 2004 s právní mocí ke dni 9. 2. 2005 o snaze obviněného o nápravu nesvědčí a soudy tak správně přistoupily k uložení přísnějšího trestu, tedy nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře na spodní hranici trestní sazby.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž námitkám odvolatele ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a nesprávném posouzení možnosti nápravy obviněného při úvahách o druhu a výměře trestu nebylo možno přisvědčit, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. června 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová