5 Tdo 295/2007
Datum rozhodnutí: 09.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 295/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2007 o dovoláních, která podali obvinění Ing. V. J., a Ing. E. K ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 To 497/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 3/2002, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 To 497/2006, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 50 T 3/2002, ohledně obviněných Ing. V. J. a Ing. E. K.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje, aby věc obou obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 50 T 3/2002, byl obviněný Ing. V. J. uznán vinným trestnými činy poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. (bod 1. výroku o vině), poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. (bod 2. a 3. výroku o vině) a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák. (bod 4., 5. a 6. výroku o vině), za které byl podle § 256 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a dále mu bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou daným trestným činem. Obviněný Ing. E. K. byl uznán vinným trestnými činy poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. (bod 1. výroku o vině) a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák. ve formě účastenství návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. [bod 4., 5. a 6. výroku o vině (obvodní soud chybně v právní větě uvedl pouze body 5. a 6.)], za které mu byl podle § 256 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a dále mu bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou daným trestným činem. Současně bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby J. K. a L. N.

Městský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obou obviněných a dvou poškozených, přičemž všechna podaná odvolání usnesením ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 To 497/2006, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadli obviněný Ing. V. J. a obviněný Ing. E. K. dovoláními, která podali prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že v rozhodnutí chybí některý výrok nebo je neúplný, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Obviněný Ing. V. J. v odůvodnění svého podání nejprve upozornil na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 v dané věci rozhodoval rozsudkem již třikrát. V prvních dvou případech odvolací soud rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pochybení spatřoval dovolatel v tom, že ani třetí rozsudek obvodního soudu neodpovídal pokynům městského soudu, který pak nahrazoval činnost soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písmenech a) až k), konkrétně v dané věci důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. K oběma těmto dovolacím důvodům poté uvedl jednotlivé námitky ke každému ze skutků, jimiž byl uznán vinným.

Jeho argumenty podřazené pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zněly následovně. Ke skutku popsanému pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítl, že soudy dostatečně neprokázaly fiktivnost pohledávky společnosti P. R. V., a. s., za společností V. a. B. I. C., a. s. Vyjádřil nesouhlas s takovým posouzením pohledávky, která byla následně zahrnuta do konkursní podstaty a nebyla správcem konkursní podstaty nijak zpochybněna. Jednání uvedené pod bodem 2. výroku o vině nemohlo dle obviněného nést znaky trestnosti, poněvadž byl členem statutárního orgánu společnosti P. R. V., a. s. (dále jen Společnost), za niž tak byl až do 2. 9. 1999 oprávněn činit právní úkony v rozsahu své působnosti, kam spadalo i sjednání smlouvy o postoupení pohledávek s věřitelem Společnosti. Uzavřením této smlouvy vyvíjel pouze aktivitu k odvrácení konkursu a soudy nesprávně hmotně právně posoudily otázku oprávnění dlužníka jednat v době před prohlášením konkursu. Opět pak dovolatel poukázal na svědectví podané Mgr. K. M., který jako správce konkursní podstaty ani tento právní úkon nezpochybňoval. V podstatě stejným způsobem argumentoval i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3. výroku o vině s tím, že kupní cena za vozidla, která byla v některých případech dokonce vyšší než ve znaleckém posudku, byla řádně uhrazena, z popisu skutku nelze usuzovat na žádné protiprávní chování obviněného a není tak zřejmé, jakým způsobem měl zmařit uspokojení věřitele. Právní kvalifikace jednání pod body 4. a 5. výroku o vině, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin zvýhodňování věřitele, je dle obviněného v rozporu se skutkovou větou výroku o vině i s jeho odůvodněním. Soudy se opomněly zabývat právním hodnocením smlouvy o vzájemném zápočtu pohledávek, smlouvy mandátní a institutu započtení, a tudíž nebylo možné správně posoudit daný skutek. Nesprávné právní posouzení namítl i ke skutku popsanému pod bodem 6. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Opět není ze skutkové věty patrno, jakým způsobem zvýhodnil věřitele (P. H. n. N., a. s.), když došlo k úhradě existujícího závazku Společnosti formou započtení. Uvedl, že účelovou pohledávku za společností P. H. n. N., a. s., nevytvořil, neboť nevložil do pokladny této společnosti částku 2.350.000,- Kč, což potvrdil i svědek Ing. J. K. Na závěr argumentace vztahující se k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shrnul, že zmatečný výrok o vině neodpovídá použité právní kvalifikaci, jednotlivé skutky nejsou v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř. a především pak soudy obou stupňů pochybily ohledně právního posouzení pokračování jednání obviněného jak pod body 1., 2., 3., tak pod body 4., 5., 6. výroku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřoval obviněný v nedostatečném, resp. neurčitém popisu jednotlivých skutků výroku o vině obvodního soudu a v nesprávném označení poškozených. Zcela v nich absentuje popis zákonných znaků skutkových podstat daných trestných činů a dále rozsudek soudu prvního stupně trpí rozpory a nejasností použité právní kvalifikace . Z popisu skutku pod bodem 1. výroku o vině nevyplývá, jakým konkrétním jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b) tr. zák. Protože u tohoto útoku je mu soudem kladeno za vinu předstírání či uznání neexistujícího práva nebo závazku, přičemž ve výčtu jeho pokračujícího jednání je mu kladeno za vinu zcizení majetku Společnosti, vyjádřil pochybnosti o správnosti posouzení tohoto skutku jako pokračujícího jednání ve smyslu trestního zákona. Pokud se týká skutku pod bodem 2. výroku o vině, zpochybnil vůbec naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele. Samotnou skutkovou větu v tomto rozsahu označil za zmatečnou, neboť v ní citovaná společnost S. P., a. s., nikdy neexistovala a společnost P. H., a. s., zde byla uvedená nepřesně (ve výroku o vině označená jako P. H., a. s.). Ze znění skutkové věty pod bodem 3. výroku o vině pak není dle dovolatele zřejmé, čím měl porušit trestní zákon, popsané jednání neodpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele. Ke skutku uvedenému pod bodem 4. výroku o vině vyslovil pochybnosti o použité právní kvalifikaci, domníval se, že popsaným jednáním, kdy pohledávka byla pouze fiktivní, byla naplněna skutková podstata trestného činu poškozování věřitele. Co do posouzení dílčích útoků pod body 4., 5. a 6. výroku o vině jako pokračujícího trestného činu zvýhodňování věřitele namítl, že tuto okolnost soud prvního stupně nijak nevyjádřil ve výrokové části rozsudku. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí obsahově navazující a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Mimořádný opravný prostředek podal dále také obviněný Ing. E. K. Shodně s obviněným Ing. V. J. uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., a to v zásadě důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě s tím, že v předcházejícím řízení byly dány důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

Nesprávného hmotně právního posouzení skutku pod bodem 1. výroku o vině se soud dle dovolatele dopustil tím, že neprokázal dostatečně fiktivnost předmětné pohledávky, vycházel pouze z domněnky svědka Mgr. T. H. a na druhé straně zcela pominul písemné stanovisko současného správce konkursní podstaty Mgr. K. M. Ke skutkům pod body 4. a 5. výroku o vině uvedl stejné argumenty, a totiž že jednak není zřejmé, jakým způsobem navedl jiného ke spáchání trestného činu, jednak naprosto chybí jakékoliv právní hodnocení uzavřených smluv (mandátní a o vzájemném zápočtu), ale především při absenci reálné pohledávky nemohl být vůbec věřitelem, který měl být zvýhodněn. Společně ke všem bodům výrokové části rozsudku, jež se týkají jeho osoby, namítl vadné posouzení plné moci, která mu byla udělena, a vadný závěr soudů nižších stupňů o jeho vědomosti o úpadku Společnosti. Domníval se, že jemu udělené zplnomocnění k zajištění fungování společnosti V. a. B. I. C., a. s., v mezích běžné obchodní agendy ho nestavělo na roveň statutárnímu orgánu společnosti, který jediný nese odpovědnost za činnost právnické osoby. Tvrzení soudu, že obviněný musel vědět o úpadku Společnosti, označil za spekulaci a upozornil na svědecké výpovědi prokazující jeho neinformovanost o její ekonomické situaci.

Co se týká důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., vytkl soudu pod bodem 1. výroku o vině neuvedení všech zákonných znaků skutkové podstaty daného trestného činu, jakož i konkrétní výši způsobené škody. Skutková věta pod body 4. a 5. výroku o vině ani odůvodnění rozsudku neobjasňuje, jakou formou se dovolatel účastnil na trestné činnosti. Upozornil na rozdílnost aplikovaných ustanovení trestního zákona na skutky pod body 1., 4. a 5., ačkoliv tam popsané jednání je téměř totožné. Zdůraznil také nesrovnalosti mezi právní a skutkovou větou výroku o vině pod body 4., 5. a 6. Rozsudek soudu prvního stupně dle obviněného tak nelze považovat za úplný a určitý, neboť obsahuje vnitřní rozpory, nejasný popis jednání, neúplný popis zákonných znaků skutkových podstat a nejasně a neúplně je stanovena výše škody. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí na ně obsahově navazující a soudu prvního stupně věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Učinila tak prostřednictvím státní zástupkyně, která považuje dovolání obou obviněných za převážně důvodná. Prvně se zabývala podáním obviněného Ing. V. J. Uvedla, že obviněný k bodu 1. výroku o vině zčásti uplatnil skutkovou námitku, když brojil proti fiktivnosti pohledávky. Chybějící a neúplný výrok u bodu 2. výroku o vině ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl neopodstatněně, protože k nápravě nesprávného označení právnické osoby postačí postup podle § 131 tr. ř. K bodu 2. výroku o vině dovolatel dále tvrdil, že za zcizený majetek Společnosti inkasoval odpovídající protihodnotu. Státní zástupkyně se domnívala, že tím měl na mysli právní úkon - započtení pohledávek, k němuž se soudy opomněly právně vyjádřit (zda šlo o zápočet skutečných nebo jen fiktivních pohledávek). Proto popis skutku tak, jak byl učiněn soudem prvního stupně, neodpovídá použité právní kvalifikaci. Stejné vady shledala i u skutku pod bodem 3. výroku o vině, neboť soudy neučinily závěr, že by s inkasovanými kupními cenami bylo naloženo tak, že nebyly zahrnuty do konkursní podstaty. Naopak nesouhlasila s tvrzením dovolatele, že jednotlivé dílčí útoky pod body 1. 3. nebylo možno posoudit jako pokračující trestný čin poškozování věřitele. Dále shodně s obviněným uvedla, že u skutku pod bodem 4. výroku o vině chybí jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele, a to zvýhodněný věřitel. Upozornila však, že jde o námitku vyznívající v neprospěch obou dovolatelů, poněvadž při posouzení tohoto jednání podle § 256 odst. 1 písm. b) tr. zák., jak navrhoval obviněný, bylo by oběma obviněným toto přičteno jako dílčí útok pokračujícího trestného činu poškozování věřitele. S výtkami k bodu 5. výroku o vině se státní zástupkyně neztotožnila. K bodu 6. výroku o vině uvedla, že znaky skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele byly naplněny již hotovostním složením předmětné částky do pokladny věřitele.

Dále se státní zástupkyně vyjádřila i k dovolání obviněného Ing. E. K. Měla za to, že oprávněně vytkl soudu prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině pod body 4. a 5. absenci jednání, které by vedlo k závěru o navedení spoluobviněného Ing. V. J. ke spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele. Vyjádřila přesvědčení, že se mohl na daných skutcích podílet nanejvýš ve formě účastenství pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Také další argumentaci týkající se vady v právní větě výroku o vině přisvědčila. Pokračujícím trestným činem zvýhodňování věřitele byl uznán vinným patrně omylem skutky pod body 5. a 6. namísto pod body 4. a 5. Proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další proto Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda formálně citované dovolací důvody, v obou podáních označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je v druhé alternativě naplněn při existenci vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Na podkladě podaných dovolání Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení ohledně obou obviněných a shledal, že převážná část námitek, jež dovolatelé uplatnili, je důvodná a naplňuje podmínky ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Pokud jde o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., dopadá na případy chybějícího nebo neúplného výroku. Obvinění zřejmě z opatrnosti (namítali totiž, že popisy skutků jsou neúplné a nevyjadřují zákonné znaky trestných činů) dovolání podali i s odkazem na tento důvod, ale obsah konkrétních námitek směřuje k vadám, jež odpovídají důvodu pod písm. g) citovaného ustanovení, tedy nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku. Nejvyšší soud proto v rámci přezkumného řízení neshledal naplnění důvodu podle písm. k), ale posuzoval napadené rozhodnutí podle zbývajících dvou důvodů dovolání.

Podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 se obvinění uvedených trestných činů v podstatě dopustili jednak tím, že:

1. dne 16. 8. 1999 Ing. E. K. převzal od Ing. V. J. částku 957.500,- Kč, která byla získána tak, že v době od 1. 4. do 21. 7. 1999, kdy společnost P. R. V., a. s., byla již v úpadku, neboť měla více věřitelů a nebyla po delší dobu schopna plnit své splatné závazky a v době po podání návrhu na prohlášení konkurzu podepsala smlouvy o převodech vlastnictví, které konkrétně podepsal J. K., a to smlouvy se čtyřmi osobami na celkem patnáct bytových jednotek za celkovou cenu 957.500,- Kč, kterou Ing. V. J. vyzvedl z notářské úschovy a tuto vložil do pokladny společnosti V. a. B. I. C., a. s., a dne 17. 8. 1999 uzavřel Ing. V. J. za představenstvo společnosti P. R. V., a. s., v uvedené hodnotě dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek se společností V. a. B. I. C., a. s., majoritního akcionáře společnosti P. R. V., a. s., který dohodu podepsal, o úpadku společnosti P. R. V., a. s., a o pohledávkách jejích věřitelů věděl.

4. dne 1. 9. 1999 podepsal Ing. V. J. za představenstvo společnosti P. R. V., a. s., dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek se společností P. E., s. r. o., jejímž předmětem byly vzájemné pohledávky společností v celkové výši 549.000,- Kč, přičemž závazek společnosti P. R. V., a. s., byl tvořen fakturou, se splatností dnem 15. 9. 1999, vystavenou na základě mandátní smlouvy, uzavřené mezi těmito společnostmi, za služby, o jejichž poskytnutí nejsou v dokladech společnosti P. R. V., a. s., doklady, čímž došlo ke zvýhodnění společnosti P. E., s. r. o., neboť její dosud nesplatná pohledávka byla uhrazena na úkor již splatných pohledávek ostatních, níže uvedených věřitelů a jejich pohledávek a tímto jednáním způsobili škodu nejméně ve výši 549.000,- Kč, přičemž dohodu za společnost P. E., s. r. o., uzavřel Ing. E. K., který jako zmocněný zástupce společnosti V. a. B. I. C., a. s., majoritní akcionář společnosti P. R. V., a. s., věděl o úpadku této společnosti a jejich dluzích,

5. dne 1. 9. 1999 Ing. V. J. za představenstvo společnosti P. R. V., a. s., podepsal dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek se společností P. E., s. r. o., jejímž předmětem byly vzájemné pohledávky společností v celkové výši 102.900,- Kč, přičemž závazek společnosti P. R. V., a. s., byl tvořen fakturou, se splatností dnem 15. 9. 1999, čímž došlo ke zvýhodnění společnosti P. E., s. r. o., neboť její dosud nesplatná pohledávka byla uhrazena na úkor již splatných pohledávek ostatních, níže uvedených věřitelů společnosti P. R. V., a. s., a jejich pohledávek, tímto jednáním způsobili škodu nejméně ve výši 102.900,- Kč, přičemž dohodu za společnost P. E., s. r. o., sjednal a podepsal Ing. E. K., který jako zmocněný zástupce společnosti V. a. B. I. C., a. s., majoritní akcionář společnosti P. R. V., a. s., věděl o úpadku této společnosti.

Dále v následujících bodech pouze obviněný Ing. V. J.:

2. dne 23. 8. 1999 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky se společností P. H., a. s., (soud nesprávně uvedl P. H., a. s.), na základě které byly ze společnosti P. R. V., a. s., postoupeny pohledávky za společností S. P., s. r. o., (soud chybně uvedl S. P., a. s.), v celkové hodnotě 890.750,- Kč, na společnost P. H., a. s., přičemž namísto úhrady byla pohledávka společnosti P. R. V., a. s., za společností P. H., a. s., z titulu postoupených pohledávek započtena dohodou ze dne 31. 8. 1999 mezi uvedenými společnostmi a tímto jednáním zmařil, byť i jen částečně, uspokojení svých níže uvedených věřitelů ve výši nejméně 890.750,- Kč,

3. v době od 7. 4. 1999 do 30. 8. 1999 jako statutární zástupce společnosti P. R. V., a. s., podepsal smlouvy o prodeji majetku této společnosti a takto prodal celkem sedm motorových vozidel v celkové časové hodnotě 5.798.829,- Kč za souhrnnou částku 5.529.711,- Kč společnosti P. H., a. s., jedno motorové vozidlo v časové hodnotě 308.694,- Kč za částku 109.800,- Kč společnosti P. S., a. s., a jedno motorové vozidlo v časové hodnotě 244.278,- Kč za částku 183.000,- Kč společnosti P. Č., a. s.,

6. dne 31. 8. 1999 Ing. V. J. podepsal za představenstvo společnosti P. R. V., a. s., dvě dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek se společností P. H. n. N., a. s., jejímž předmětem byly postoupené pohledávky ze dne 16. 2. 1999 ve výši 2.350.000,- Kč, které dlužila společnost P. R. V., a. s., společnosti P. H., a. s., a pohledávka společnosti P. R. V., a. s., za společností P. H., a. s., ve stejné výši 2.350.000,- Kč, která byla účelově vytvořena vložením této finanční částky hotově do pokladny společnosti P. H., a. s., a zmařil, byť i částečně, uspokojení svých níže uvedených věřitelů,

tímto pokračujícím jednáním Ing. V. J. zmařil částečně uspokojení pohledávek věřitelů společnosti P. R. V., a. s., zcizením majetku společnosti P. R. V., a. s., v hodnotě nejméně 8.200.051,- Kč, Ing. E. K. uplatněním neexistujícího práva nebo pohledávky ve výši nejméně 957.500,- Kč,

přednostním uspokojením nesplatných nebo později splatných pohledávek způsobil Ing. V. J. škodu v celkové výši 3.001.900,- Kč, Ing. E. K. ve výši nejméně 651.900,- Kč, a to dohromady šedesáti čtyřem věřitelům uvedeným ve výroku rozsudku obvodního soudu.

Trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku, podle písm. b) ten, kdo předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek. Téhož trestného činu podle § 256 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku.

Trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jako dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele. Návodcem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je pak ten, kdo jiného ke spáchání tohoto trestného činu navedl.

Oba tyto trestné činy patří mezi tzv. úpadkové delikty a mají společný objekt, kterým je ochrana majetkových práv věřitelů. Trestný čin poškozování věřitele spočívá v poškozovacím jednání ve vztahu k majetku věřitelů a zahrnuje dvě formy jednání, jež tvoří samostatné skutkové podstaty vyjádřené v prvních dvou odstavcích. První z nich dopadá na pachatele, který poškozuje vlastního věřitele (odst. 1) a druhé se může dopustit osoba odlišná od dlužníka, poškozuje tedy cizího věřitele. Ke zmaření uspokojení věřitele, resp. k částečnému zmaření dojde tehdy, kdy dlužník jedná vůči svému majetku některou z forem vyjmenovaných v odstavci 1 ustanovení § 256 tr. zák., v důsledku čehož věřitel nemůže zcela nebo částečně uspokojit svou pohledávku ze závazkového vztahu mezi ním a dlužníkem. Nedostane se mu tedy plnění, kterého by jinak dosáhl nebýt protiprávního jednání dlužníka. Poškození věřitele v určité nominální hodnotě není formálním znakem základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, ale znak škody je podmínkou aplikace kvalifikovaných skutkových podstat podle odstavců 3 a 4 ustanovení § 256 tr. zák.

Z hlediska jednotlivých alternativ uvedených v § 256 odst. 1 tr. zák., spatřoval soud prvního stupně naplnění znaků obviněným Ing. V. J. spočívajících v předstírání nebo uznání neexistujícího práva nebo závazku (bod 1. výroku rozsudku) a ve zcizení části majetku (bod 2. a 3. výroku rozsudku). Jednání obviněného Ing. E. K. bylo v bodě 1. výroku rozsudku kvalifikováno podle § 256 odst. 2 písm. b) tr. zák., tudíž měl naplnit znak uplatnění neexistujícího práva nebo pohledávky k majetku dlužníka . Ve vztahu k tomuto skutku je jeho popis jednoznačný v tom smyslu, že ze strany obviněného Ing. V. J. se jednalo o předstírání (tato alternativa lépe vystihuje konkrétní úkony obviněného) neexistujícího závazku společnosti P. R. V., a. s., jejímž jménem jednal, vůči společnosti V. a. B. I. C., a. s., kterou zastupoval obviněný Ing. E. K., jenž uplatnil neexistující pohledávku. V daném případě se tedy dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů jednalo o práva, resp. závazky, které vůbec nevznikly, byly proto fingované. Právní kvalifikace tohoto bodu výroku rozsudku soudu prvního stupně tak odpovídá zákonným podmínkám obou skutkových podstat trestného činu poškozování věřitele, kterým byl každý z obviněných uznán vinným. /Na tomto místě Nejvyšší soud pouze upozorňuje na nesprávnost, jíž se v odůvodnění napadeného usnesení dopustil Městský soud v Praze na straně 13, kde se ztotožnil s právním posouzením tohoto skutku u obviněného Ing. E. K. jako účastníka návodce podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k tomuto trestnému činu./

Námitky, jež dovolatelé ve vztahu k tomuto skutku ve svých podáních uplatnili, mají skutkový charakter a Nejvyšší soud se jimi proto nemohl zabývat. Je totiž pouze otázkou hodnocení provedených důkazů, zda byla pohledávka (a jí odpovídající závazek) společnosti V. a. B. I. C., a. s., skutečná, či neexistovala, a v rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud není oprávněn tento skutkový závěr dříve rozhodujících soudů měnit.

Jiná je však situace u bodů 2., 3. a 6. výroku rozsudku soudu prvního stupně, týkajících se obviněného Ing. V. J. Tento dovolatel převážnou částí svých námitek správně vytkl nesprávnost v hmotně právním posouzení těchto skutků s tím, že neobsahují veškeré zákonem stanovené okolnosti, jež zákon spojuje s trestností podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. Prakticky shodná je i vada výroku rozsudku soudu prvního stupně u bodu 6. Pro lepší přehlednost Nejvyšší soud v daném rozhodnutí citoval v úvodu prakticky celý výrok o vině, proto pouze ve stručnosti může na tomto místě poukázat na zjištěná pochybení, jež zakládají obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Kromě formálních chyb v označení citovaných společností (správně P. H., a. s., a S. P., s. r. o.) pod bodem 2. výroku, popis tohoto skutku zcela postrádá zjištění, zda k postoupení pohledávky, jíž měla společnost P. R. V., a. s., za společností S. P., s. r. o., společnosti P. H., a. s., a její následné započtení bylo učiněno na podkladě fingované pohledávky, nebo zda závazek P. R. V., a. s., vůči P. H., a. s., skutečně existoval. Za situace, kdy takový závazek skutečně existoval (popis skutku ji naznačuje), mohlo být jednání uvedené v této části výroku rozsudku posouzeno jako trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák., nikoli však jako poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. (Srov. č. 10/2003 Sb. rozh. tr.) Společnosti P. H., a. s., by se v takovém případě dostalo plnění, k němuž byla z titulu svého závazkového vztahu se společností P. R. V., a. s., oprávněna, avšak nikoli podle zásad poměrného uspokojení věřitelů vyplývajících z ustanovení § 32 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Plnění, jež neodpovídá zásadě poměrného uspokojení, může být za takových okolností věřiteli poskytnuto i vzájemným započtením objektivně existujících pohledávek. (Srov. č. 6/2005 Sb. rozh. tr.)

Prakticky shodnou vadu vykazuje i skutek popsaný pod bodem 3. výroku o vině. Soud prvního stupně pouze podrobně označil jednotlivé smlouvy, jimiž byl realizován prodej motorových vozidel z majetku společnosti P. R. V., a. s., aniž by bylo možné zjistit, zda se jednalo o prodej věcí pod jejich cenou /např. pod písm. a), d), naopak byla prodejní cena vyšší než hodnota stanovená znalcem/. V úvahu přichází i výklad, že společnosti, již obviněný zastupoval, se nedostalo plnění, k němuž byla ze smluv o prodeji majetku oprávněna. Není proto jasné, zda prodejem vozidel měl obviněný své věřitele poškodit, nebo zvýhodnit. Současné znění tohoto bodu výroku rozsudku neodpovídá znakům žádného trestného činu. (Srov. např. č. 41/1990 Sb. rozh. tr.)

Pokud jde o bod 6. výroku rozsudku, i ten je formulován tak, že neobsahuje skutkové okolnosti naplňující znaky trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., jak jej soudy právně posoudily. Pokud pohledávka společnosti P. R. V., a. s., za společností P. H., a. s., ve výši 2.350.000,- Kč byla účelově vytvořena , jak konstatoval soud prvního stupně, jednalo se o neexistující pohledávku, tudíž se společnosti P. H., a. s., dostalo plnění, k němuž nebyla oprávněna. V takovém případě (za splnění dalších podmínek) by takové jednání vykazovalo znaky trestného činu poškozování věřitele (shodně jako skutek pod bodem 1. výroku), nemohlo by však jít o zvýhodňování věřitele. Existuje zde tedy zásadní rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací, jak předpokládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totožnou nesprávnost lze vytknout shodně s oběma dovolateli i jednání, popsanému pod bodem 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Kromě formálního pochybení (rozpor mezi právní větou a právní kvalifikací u obviněného Ing. E. K.), lze shodně jako u již zmíněných popisů skutkového stavu poukázat na nejasný závěr ohledně existence pohledávky společnosti P. E.., s. r. o., vůči společnosti P. R. V., a. s. Soud sám vyslovil pochybnost o faktickém poskytnutí služeb postupníkem postupiteli, když do popisu skutku zahrnul tvrzení, že v dokladech společnosti P. R. V., a. s., nebyly příslušné dokumenty dohledány, na druhé straně rovněž uvedl, že došlo k úhradě dosud nesplatné pohledávky na úkor jiných, již splatných. I ve vztahu k tomuto skutku proto platí, pokud by se jednalo o fiktivní pohledávku, tzn. že chybí věřitel, mohlo by se jednat o trestný čin poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. Pakliže však pohledávka společnosti P. E., s. r. o., skutečně existovala, mohla by smlouva o vzájemném započtení závazků a pohledávek mezi oběma společnostmi být posouzena jako zvýhodnění skutečného věřitele. Otázka výše škody, kterou by v takovém případě nemohla tvořit celá započtená částka, je významná i ve vztahu k bodu 5. výroku rozsudku.

Škodu, která je znakem kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 2, resp. 3 tr. zák., představuje hodnota zmařené pohledávky věřitele, resp. té její části, jejíhož poměrného uspokojení mohl věřitel dosáhnout, nebýt přednostního uspokojení jiného věřitele. (Viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2003, 1433 s.) Podmínkou trestnosti podle citovaného ustanovení (shodně i § 256 tr. zák.) není zahájení konkursního nebo vyrovnávacího řízení týkající se majetku dlužníka. Soudní praxe však zaujala právní názor, podle něhož probíhá-li vedle trestního stíhání dlužníka pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák. též konkursní řízení ohledně majetku téhož dlužníka, je třeba pro účely trestní odpovědnosti zjistit výsledky konkursního řízení v tom smyslu, zda majetek dotčený uvedeným trestným činem byl zahrnut, resp. vrácen do konkursní podstaty, tj. použit k uspokojení věřitelů a v jakém rozsahu tedy zůstali věřitelé neuspokojeni, a byli-li tak skutečně jednáním dlužníka poškozeni. To může mít význam zejména z hlediska posouzení rozsahu, v jakém byl uvedený trestný čin dokonán a v jakém zůstal ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 4 Tz 49/2000, publikovaný pod č. 90 v časopise Soudní rozhledy č. 8/2000, s. 90). Nejvyšší soud však považuje za vhodné k citovanému rozhodnutí doplnit, že soud v konkrétních případech musí zvážit, zda s ohledem na stav řízení o konkursu, lze jeho skončení reálně očekávat v takovém časovém horizontu, aby se významným způsobem neprodloužila délka trestního řízení. V praxi totiž nejsou vyloučeny případy, kdy konkursní řízení probíhá po dobu několika let a z hlediska požadavku na rychlý a spravedlivý proces osob, proti nimž je vedeno trestní stíhání, by čekání na výsledek konkursu odporovalo těmto zásadám trestního řízení. V takové situaci je v možnostech soudu opatřit si posudek příslušného znalce, který by na podkladě dosavadního stavu konkursního řízení, mohl určit poměrnou výši plnění, kterou lze u jednotlivých věřitelů úpadce v řízení o konkursu očekávat.

U trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 2 a 3 tr. zák. škoda, jako zákonný znak, představuje rozdíl mezi částkou, kterou byla uspokojena pohledávka zvýhodněného věřitele, a částkou, která by tomuto věřiteli náležela při poměrném a rovnoměrném vypořádání v konkursu, protože právě tento rozdíl představuje částku, o niž byli ostatní věřitelé poškozeni (viz č. 6/2005 III. Sb. rozh. tr.). Již z tohoto pohledu neobstojí způsob, jakým soud prvního stupně vyjádřil v bodu 5. výroku výši škody a to označením nejméně . Zákonným hlediskům při respektování soudní praxe citované shora odpovídá totiž vyjádření horní hranice škody tedy může jít o částku, jež představuje maximální výši škody způsobené trestným činem zvýhodňování věřitele.

Nejvyšší soud tak v rámci přezkoumání napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení v rozsahu i z důvodů obou podaných dovolání zjistil celou řadu pochybení, jež mají svůj základ v nesprávném právním posouzení skutků, jimiž byli oba obvinění uznáni vinnými. Vzhledem k tomu, že většinu z dovolacích námitek shledal Nejvyšší soud důvodnými, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 To 497/2006, a to v celém rozsahu. Dovolání obviněných naplnilo důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Odvolací soud totiž rozhodl o zamítnutí odvolání obou obviněných proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenu g). Vadné hmotně právní posouzení tak mělo svůj podklad již v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 50 T 3/2002, a to v jeho odsuzující části týkající se obviněných Ing. V. J. a Ing. E. K. Nejvyšší soud proto zrušil i tuto část rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože vytčená pochybení se týkají především postupu soudu prvního stupně a posouzení základní otázky trestnosti jednání obviněných na podkladě skutkových zjištění, k němuž je povinován i oprávněn především soud prvního stupně, rozhodl Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. tak, že přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc ohledně obou obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 9 tak znovu projedná věc obviněných Ing. V. J. a Ing. E. K. a odstraní vady důvodně vytknuté v jejich dovoláních a zjištěné dovolacím soudem. Především bude nutné, aby si soud ujasnil rozdíl mezi skutkovými podstatami trestných činů poškozování věřitele podle § 256 odst. 1, 2 tr. zák. a zvýhodňováním věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák. a to včetně účastenství na těchto trestných činech ve smyslu § 10 odst. 1 tr. zák. a rovněž včetně znaků kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů. V této souvislosti se musí důsledně vypořádat s výsledky konkursního řízení vedeného ohledně majetku společnosti P. R. V., a. s., a zohlednit je při určování výše škody, již měli obvinění způsobit. Odpovídající právní kvalifikaci bude možné určit až po důsledném objasnění a formulování skutkových zjištění, k nimž může soud dospět jen na podkladě pečlivého a jasného hodnocení provedených důkazů a to na základě výsledků původního, resp. doplněného dokazování, které promítne do popisu jednotlivých skutků nezatíženého nepřesnostmi v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř. tak, aby bylo možné přezkoumat (především v rámci řízení o řádném opravném prostředku), o které z důkazů opřel své rozhodnutí ve věci.

Závěrem považuje Nejvyšší soud za potřebné ještě zdůraznit i povinnost odvolacího soudu, kterou v posuzovaném případě řádně nesplnil, neboť akceptoval celou řadu pochybení, jichž se soud prvního stupně dopustil opakovaně, ačkoli byl na většinu z nich upozorněn již v rámci předchozích rozhodnutí Městského soudu v Praze, k jejichž nápravě však nepřistoupil. Odvolací soud se v rámci napadeného rozhodnutí spokojil s tímto nesprávným postupem soudu prvního stupně, přestože bylo namístě již v řízení o řádném opravném prostředku rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaný dne 28. 6. 2006 zrušit a vrátit věc tomuto soudu s důraznými pokyny napravit opakovaná pochybení.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. jsou soudy nižšího stupně v dalším řízení vázány právním názorem Nevyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí při respektování zásady zákazu reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová