5 Tdo 272/2017
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 252 odst. 1 tr. zák.



5 Tdo 272/2017-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. T. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 342/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 50/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. T. odmítá.

Odůvodnění
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 2 T 50/2016, byl obviněný M. T. uznán vinným přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen ve zkratce tr. zákoník ). Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to zajištěné finanční hotovosti ve výši 63 300 Kč, uložené na depozitním účtu Police České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu, a jednak obviněný M. T., který je směřoval proti všem výrokům. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 342/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 400 Kč, tedy celkem ve výši 80 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dní.

3. Skutek, pro který byl obviněný odsouzen, spočíval (zjednodušeně uvedeno) v tom, že obviněný nejméně od 1. 10. 2013 do 19. 11. 2014 bez příslušného povolení v restauraci U K. v ulici Č. A., H., okr. P.-z., v úmyslu získat finanční prospěch, neoprávněně a bez vědomí státního dozoru, v rozporu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2016 (dále ve zkratce též jen lot. zák. nebo zákon o loteriích ), provozoval sedm výherních hracích přístrojů, což zastíral tím, že hráčům z řad široké veřejnosti po předložení průkazu totožnosti formálně vystavil doklad o členství ve spolku Život je hrou , IČ 227 18 958, se sídlem Koněvova 1107/54, Praha 3, jehož pobočku vedl na adrese jím provozované restaurace, s tímto dokladem jim pak umožňoval hrát na výherních hracích přístrojích, vyplácel jim případné výhry, současně vedl účetní evidenci této pobočky spolku, čímž získal finanční prospěch nejméně ve výši 63 300 Kč.

II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru je zde tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a obžalobou, resp. rozhodnutími soudů nižších stupňů, protože v rámci trestního řízení nebyly provedeny důkazy prokazující naplnění objektivní stránky trestného činu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry. Neoprávněné provozování ve smyslu této skutkové podstaty podle jeho přesvědčení neznamená umožnit hrát na výherních hracích přístrojích, jak je mylně uváděno v rozsudku soudu prvního stupně, naopak je k němu zapotřebí, aby s přístrojem bylo určitým způsobem manipulováno. Podle obviněného musí být také prokázáno, že na něm hrály osoby z řad veřejnosti. Uvedl, že z provedeného dokazování ani nevyplývá, že na hracích přístrojích někdo vůbec hrál. Zpochybnil přitom výpovědi barmanek, svědkyň K. K. a M. M., které jednak neviděly na hracích přístrojích někoho hrát, jednak pouze viděly vyplácení darů z úspěšné hry , nebylo však prokázáno, komu byly tyto dary proplaceny ani z jakých her pocházely. Rovněž nebyl objasněn původ finančního prospěchu obviněného ve výši 63 300 Kč. Podle dovolatele není s ohledem na zásadu in dubio pro reo možné dovozovat, že byl získán z údajného provozování výherních hracích přístrojů. Dále obviněný namítl, že nebyly provedeny výslechy samotných hráčů, byť to navrhovala i obžaloba. Hrací automaty byly podle obviněného provozovány v soukromých prostorách občanského sdružení, čímž se soudy nezabývaly. Nebyly naplněny znaky uvedeného trestného činu již jen proto, že hrací automaty nebyly provozovány veřejně. V případě členů spolku Život je hrou totiž nešlo o hraní her za účelem výhry, ale pouze za účelem uspokojování herní vášně v rámci volnočasové činnosti v pobočkách spolku. Z těchto důvodů byl obviněný přesvědčen, že trestného činu, který mu byl kladen za vinu, se nedopustil.

5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 342/2016, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 5 2016, sp. zn. 2 T 50/2016, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, s argumenty v podaném dovolání nesouhlasil a navrhl je odmítnout. Obhajoba obviněného podle státního zástupce zůstala v podstatě neměnná, podrobně se k ní vyjádřily již soudy nižších stupňů, které přiléhavě vystihly podstatu jednání obviněného, jíž byla snaha zachovat provoz hracích automatů ve městě H. i poté, kdy byl vyhláškou uvedeného města na jejím území provoz takových zařízení zakázán. Odvolací soud podle státního zástupce správně popsal činnost občanského sdružení Život je hrou jako zástěrkového společenství, které mělo svým členům umožnit obcházení loterijního zákona, podrobně a přiléhavě také vysvětlil, proč považoval učiněné důkazní návrhy obviněného za nadbytečné.

7. K argumentaci soudů měl státní zástupce jedinou výhradu, spočívající v tom, že na rozdíl od odvolacího soudu považoval popsané provozování loterií a jiných podobných her prostřednictvím spolků za přímé porušení zákonných ustanovení a nikoliv jen za obcházení zákona. Obviněný totiž jednal protiprávně od samotného počátku. K legálnosti provozování hracích automatů občanským sdružením státní zástupce uvedl, že provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno, s výjimkou případů stanovených zákonem o loteriích. Veřejnoprávní regulace provozování loterie a podobné hry nemíjí ani spolky jako zvláštní formy právnické osoby určené pro samosprávné a dobrovolné sdružení osob vedených společným zájmem podle § 214 a násl. občanského zákoníku. Práva sdružování ve spolcích se nelze dovolávat tam, kde to odporuje zákonu, zde zákonu o loteriích, který stanoví rámec pro povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich provozování. Rovněž je zřejmé, že spolek lze založit jen se zákonem souladným účelem, zřizovací autonomie není absolutní. Státní zástupce v této souvislosti zdůraznil, že spolek je principiálně subjektem práva neziskové povahy. Jiné výhrady k argumentaci soudů státní zástupce neměl, ztotožnil se s ní a pro stručnost na ni odkázal. Měl za to, že zejména odvolací soud se již plně vypořádal se všemi hlavními námitkami, které obviněný přednesl v dovolání.

8. Státní zástupce shrnul, že námitky obviněného ohledně učiněných skutkových zjištění neodpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť obviněný jimi nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Uplatněnému dovolacímu důvodu by mohly odpovídat námitky, které mají hmotněprávní základ, tedy že umožnění hrát jiným osobám není provozováním automatu a že činnost spolku byla legální. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Navíc je zřejmé, že se jedná o opakování námitek uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního i druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.

9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.

10. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo k případné replice zasláno obhájci obviněného, který tohoto práva nevyužil.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu .

12. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.

13. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. T. opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

14. Důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování .

b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
15. V prvé řadě je namístě uvést, že prakticky se všemi námitkami, které uplatnil obviněný ve svém dovolání, se již řádně vypořádal soud prvního stupně, stejně tak byly i obsahem podaného odvolání a dostatečně se jimi zabýval i soud odvolací (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 3 až 6 a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 7 až 10). Přitom dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).

16. V návaznosti na uvedené závěry k výkladu a použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud dále uvádí, že pod něj nelze podřadit ani ty námitky uvedené v dovolání, kterými obviněný polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, s jeho procesním postupem a rozsahem provedeného dokazování s ohledem na nevyhovění návrhů na jeho doplnění (zejména jde-li o výslechy samotných hráčů). Obviněný ve svém dovolání v podstatě jen zopakoval argumenty přednesené již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s nimi vypořádaly, jak bylo uvedeno shora. Dovolání přitom nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhá shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikované pod č. T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

17. Ani obviněným vznesená námitka o údajném porušení zásady in dubio pro reo v řízení před soudy nižších stupňů neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť se řadí mezi zásady procesní, nikoli hmotněprávní. Tato zásada se uplatňuje pouze při pochybnostech ve skutkových otázkách a nikoli při pochybnostech o právní kvalifikaci, v otázkách právních se plně uplatňuje zásada iura novit curia (soud zná právo). Jinými slovy se pochybnosti v otázkách právních nepřipouštějí. Jedině výtka případného pochybení odvolacího soudu při aplikaci norem hmotného práva by mohla naplňovat obviněným uplatněný dovolací důvod. 18. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka týkající se nedostatečného rozsahu provedeného dokazování ve vztahu ke svědkům z řad hráčů. V trestním řízení totiž závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, není a nemůže být vázán návrhy stran na provedení konkrétních důkazů, neboť by šlo o zásah do nezávislosti soudů ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky. Obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný ve svazku č. 4 pod č. 81/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95, publikovaný ve svazku č. 5 pod č. 40/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh, ale musí o něm rozhodnout (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 259) a jeho zamítnutí také náležitě v konečném rozhodnutí odůvodnit, jinak by mohlo jít o tzv. opomenutý důkaz. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho str. 5) a usnesení odvolacího soudu (viz jeho str. 8 až 11, zejména pak str. 10) jednoznačně vyplývají důvody, proč oba soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, které s ohledem na aktuální stav dokazování posoudily jako nadbytečné. Nemohlo tedy ani v tomto směru dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jak namítl obviněný ve svém dovolání.
c) Námitky nesprávné právní kvalifikace skutku 19. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného, jejímž prostřednictvím tvrdil, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, pokud pouze umožnil hraní na výherních hracích přístrojích členům spolku, naopak k neoprávněnému provozování je podle jeho přesvědčení třeba, aby s přístrojem bylo určitým způsobem manipulováno a aby na něm hrála veřejnost (pokud jde o otázky skutkové ohledně prokázání takového hraní různými osobami z řad návštěvníků restaurace, jde o polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, která nespadá pod uplatněný dovolací důvod, jak bylo vysvětleno shora).

20. Nejvyšší soud připomíná, že přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně provozuje, organizuje, propaguje nebo zprostředkovává loterii nebo podobnou sázkovou hru (nyní hazardní hru). Přitom neoprávněně provozuje loterii nebo podobnou sázkovou hru ten, kdo ji uskutečňuje v rozporu se zákazem uvedeným v zákoně o loteriích nebo bez příslušného povolení. Od 1. 1. 2017 je účinný nový zákon upravující tuto problematiku, a sice zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách [k provozování tzv. technických her srov. zejména § 3 odst. 2 písm. e), § 5, § 42 a následující uvedeného zákona, k pravomoci obcí zakázat takové provozování srov. § 12 citovaného zákona], od téhož dne je účinný i zákon č. 188/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her, jímž byl též změněn název trestného činu i dikce ustanovení § 252 odst. 1 tr. zákoníku, v němž slova loterie a podobné sázkové byla nahrazena slovem hazardní , aby terminologie trestního zákoníku odpovídala terminologii nové mimotrestní normy. Na podstatě trestnosti jednání se ale novou právní úpravou nic neměnilo.

21. Z rozhodných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění vyplývá, že obviněný M. T. jako vedoucí pobočky spolku Život je hrou provozoval sedm výherních hracích přístrojů, ačkoliv k provozování uvedených výherních hracích přístrojů neměl ani on sám ani spolek Život je hrou platné oprávnění podle § 4 odst. 1 lot. zák. Obviněný si byl vědom toho, že provozování výherních hracích přístrojů je tímto oprávněním podmíněno, jak přesvědčivě odůvodnily soudy nižších stupňů. Na tvrzené pobočce spolku, reálně v obviněným provozované restauraci U K. v ulici Č. A., H., byly umístěny uvedené výherní hrací přístroje, na nichž pak zaměstnanci restaurace umožnili hrát jakékoli osobě, která tento podnik navštívila, pouze byla formálně zaregistrována a byla jí vystavena tzv. členská legitimace. Sami jednotliví hráči také vkládali finanční prostředky do výherních hracích přístrojů a případné výhry jim byly propláceny obviněným nebo jinou obsluhou restaurace. Obviněný se také staral o veškerý chod tvrzené pobočky spolku ve smyslu zajištění vedení účetní evidence a zabezpečení finanční soběstačnosti pobočky, k čemuž používal vybrané finanční prostředky z uvedených výherních hracích přístrojů. Takto získal finanční prospěch nejméně ve výši 63 300 Kč. Důvodně proto soudy nižších stupňů uzavřely, že jejich provozovatelem byl právě obviněný jako vedoucí restaurace, který do svého podniku nechal umístit výherní hrací přístroje, na nichž umožňoval hrát osobám navštěvujícím restauraci a nevyplacené vklady pak používal pro své podnikání. Protože k tomu neměl povolení, zastíral nelegálnost takového počínání a jeho pravou podstatu tím, že formálně vydával provozování výherních hracích přístrojů za organizování zájmové činnosti pobočky spolku Život je hrou , jejímž se stal vedoucím.

22. Provozováním loterií a jiných podobných her se podle § 4 odst. 3 lot. zák. rozuměla činnost směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her a jejich řádné ukončení a vyúčtování. Provozováním loterií se také rozumělo vykonávání všech dalších činností, které provozovateli ukládaly jiné právní předpisy. Znaky provozování jiné podobné hry, tj. i výherních hracích přístrojů, lze v jednání obviněného nepochybně spatřovat, neboť on zajistil jejich umístění do jím provozovaného podniku, bez jeho svolení by toto umístění nebylo možné, on se obrátil na spolek Život je hrou , aby se následně aktivně účastnil zastírání pravého smyslu fungování výherních hracích přístrojů, vedl tvrzenou pobočku spolku, registroval hráče, zařídil vyplácení výher hráčům, vedl evidenci tržeb apod. Zcela nepochybně tak vykonával činnost směřující k uvedení jiné podobné hry do provozu ve smyslu uvedeného § 4 odst. 3 lot. zák., vykonával organizační, finanční i další služby související se zajištěním provozu těchto her. Ani dovolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že byl jednáním obviněného, jak bylo zjištěno soudy nižších stupňů, naplněn znak provozování jiné podobné (tj. i sázkové) hry.

23. Provoz výherních hracích přístrojů byl na území města H. zakázán obecně závaznou vyhláškou č. 4/2011, o regulaci sázkových her, loterií a podobných her. Z tohoto důvodu obviněný ani jako provozovatel restaurace ani jako vedoucí pobočky spolku nemohl získat povolení k jejich provozování, čehož si byl dobře vědom, a proto se snažil vše zastřít právě tvrzeným vedením pobočky spolku Život je hrou s tím, že ve skutečnosti nejde o součást jeho podnikání při provozu restaurace, ale o organizování zájmové činnosti. Tím ale skutečně přímo porušoval zákon o loteriích, jak správně upozornil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, neboť nejde o pouhé obcházení tohoto zákona.

24. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného připomíná, že hlavní činností spolku může být podle § 217 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen obč. zák. ), jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen, zároveň podnikání nebo jiná výdělečná činnost nemůže být hlavní činností spolku. Jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, spolek může vyvíjet nanejvýš vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, spočívá-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodářském využití spolkového majetku. Spolek tak nemůže být založen primárně s podnikatelským záměrem. Více k tomu srov. odbornou literaturu, např. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 760.

25. Nejvyšší soud tak uzavírá, že obviněným v dovolání vznesenou námitku, že nebyl naplněn znak provozování loterie nebo podobné sázkové hry, sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak tato námitka je zjevně neopodstatněná.

V. Závěrečné shrnutí

26. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výhrady obviněného M. T. uvedené v jeho dovolání z větší části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, způsobu hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, nikoli proti hmotněprávnímu posouzení činu, přičemž z části je dovolací soud shledal za zjevně neopodstatněné z důvodů shora rozvedených.

27. Nejvyšší soud proto věcně nepřezkoumával napadené usnesení a pouze na podkladě trestního spisu a obsahu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tř. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. 4. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu

Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.